Je nádherné být veteránem začátečníkem!

Musím se vám s něčím svěřit. Není nad to být starším začátečníkem, nebo dokonce veteránem:) začátečníkem. Má to jen samé výhody, samá pozitiva.. Většina závodů jsou vlastně vaše osobáky, vítezstvím je často vůbec i fakt, že doběhnete:), mám nějak pocit že se ze všeho raduju jako malé děti z ježíška, všechno má tu příchuť něčeho vyjímečného a i určitě každý z nás se cítí být trochu vyjímečný...

V rámci téhle strategie naprosto jistého štěstí, naprosto skvělých výsledků, člověk může přistupovat ke všem závodům a treninkům. Proto, když jsem v rámci přípravy na Brdskou stezku dle "Voldemorta" zařadil PIM 1/2M, říkal jsem si společně s Ďurim, že to nebudiem hrotiť:)... stačí drobně pokořit můj loňský rekord, což zase nebude tak těžké (1:56, co byste chtěli od v(d)ěčného veteránského začátečníka, ne?) a budu nějak "happy":). Jenže, jenže... já jsem pošuk. Říkal jsem si, přece se nebudeš zase tolik šetřit, v zimě jsi poctivě běhal i na pásu, naběháno přeci máš [hned jsem se pro jistotu pochválil, že jsem dobrej:)]. A tak jsem říkal Ďurimu, pojď zkusíme tak na 1:40, nebudeme to úplně hrotit, ale dáme tomu, co půjde.

K tomu ještě vypuklo to šílenství kolem startu Pavla Nedvěda a diskuse na bjehej furt com(ůžeš) docházela k jeho neuvěřitelným časům.. Já fotbal teda vůbec nesleduju, ale vím že ostatní ano a tak jsem Ďurimu navrhnul, že poběžíme rychleji a když bychom ho dohnali, tak já se nějak připletu, on odvrátí kolizi a fotografové ho budou fotit:). Ale samozřejmě to vzalo za své. Po počátečních společných fotkách jsme se nějak navzájem ztratili, říkal jsem si, že to rozběhnu co můžu a Ďuri mě tradičně doběhne, ale Ďuri nikde a fotbalisty jsem taky neviděl. Teda upřímně, já jsem se na jeho fotku kouknul jen tak letmo, říkal jsem si blonďáka s haldou fotografů snad poznám.. ale nikde jsem ho neviděl. Jako polehčující okolnost přiznávám, že jsem běžel jako hasič k ohni, takže jsem sotva vnímal hezké spoluběžkyně, natož nějakýho (i když populárního, ale mě neznámého) chlápka..

Dávám fotku části našeho týmu v univerzitních barvách s přetaženým tričkem (já fotím a Wadim je skryt). Ale 1/2 PIM je za náma, ať žije finální příprava na Brdskou stezku.. Ta mi 100 procentně dá zabrat, ale už se na to těším, asi jsem skrytý masochista:).

Držte mi palce! 12:)

PS. Velká radost (tedy upřímně musím přiznat, že by určitě byla taky velká i s výrazně horším časem), kamarádi říkali, že i lamy, když maj naběháno, tak ve finále běhají i rychle:)!

Split	Time	min/Km	Delta	min/Km	RealTime
5 Km	0:22:24	4,28	0:22:24	4,28	0:20:33
15 Km	1:06:22	4,25	0:43:58	4,23	1:04:31
Finish	1:33:49	4,26	0:27:27	4,30	1:31:58

Ďuri mě upozornil, že tam mají nějaké blbosti v čistém čase.. Určitě je to horší, můj oficialni byl 1:33:49 a byl jsem celkem blízko, ne 2minuty daleko. Takže čistý čas asi 1:33? Ale neřeším, beru 1:33.

PPS. Sice nejsem vůbec fotbalový (ani hokejový) fanda, nebejt toho že je blonďák, Pavla Nedvěda bez fotky nepoznám... Jedině si pamatuju takové to jeho jo/ne/jo/ne s reprezentací:).. Ale budiž mu dík, že dokázal pomoci a pobláznit lidi, že jich bylo jistě víc na trati i kolem. Pro řadu lidí to jistě znamenalo výzvu k tomu, aby běželi rychleji.:)

Léčba šokem

Co čert nechtěl, asi na mě opravdu dopadla jedovatá slina:( někoho v metru -- tedy jak to říkám, tak jsem si hned vybavil tu situaci a ušetřím vás podrobností:).. zkrátka na mě přišla po delší době "chorobička" a ani jsem nemohl mluvit.. Pod tlakem okolí jsem nakonec vynechal běh v neděli, úterý i ve středu. [Chápete to???] Můj zdravotní stav se ale nadále horšil. Už jsem skoro v;bec nemohl mluvit a ve čtvrtek jsem zrušil i přednášku. Řekl jsem si -- a dost:). Je na čase se vrátit "ke kořenům" a dělat to, co mi dělá dobře. A tak jsem hned ve čtvrtek navečer vyběhnul do prokopáku. Slunce zapadalo za kopci, zrcadlilo se v kalužích roztátého sněhu.. paráda. Jakobych dostával podpůrné inijekce:). Po doběhu jsem se cítil o řád líp, mohl jsem mluvit, kašlal jsem minimálně (za běhu vůbec), prostě a jednoduše léčebná 15 v prokopáku zatím silně boduje!!!!! V pátek hned po ránu jsem si to pro jistotu zopakoval a hned se to běhací manko odmazavá a já se líp cítím... V sobotu jsem dal přesně dle plánu 20km, zítra snad v pohodě odběhnu zbývajících 12-14km a měl bych být zpět na normálu.:)
Týden byl vůbec zajímavý a bohatý na šoky a zážitky, jeden ovšem ční vysoko nad ostatními. V úterý si tak "tiše" trpím:) večer doma, jak jsem nemocný, chudinka, jak nemůžu běhat a klátí mě choroba, nechám se utěšovat blízkými... V tom mi přijde MMS, dcera mi nese muj iPhone a přes celou obrazovku fotka malého dítěte!!!! Neznámé číslo. Dotazy čí je to dítě? A tak.. No nevím! Moje asi ne!! :) Ještě že u toho nebyly dovětky typu gratuluju, tak to je tvoje dcera:). I tak jsem si říkal, že štěstí, že zřítelnice mého života moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko:) mi po právu plně důvěřuje... Sice mi kamarádi radili, že jsem měl rychle přiřadit k tomu číslu jméno třeba "Ivana" a pak vše popírat.. Že by se o mě moje žena ještě lépe starala. No nevím:) já bych to neriskoval. Jednak se o mě už tak starají všichni úplně nejvíc a jednak si říkám, že takové šoky nemůžu svojí nejmilejší... jasné slunéčko manželce působit. Vůbec si to nezaslouží. Naopak hned se mi vybavila skvělá příhoda...

Před pár lety jsme jeli na dovolenou a brali jsme s sebou neteř Milenu. Moje nejmilejši... jasné slunéčko se baví se sousedkou a povídá. Tak za chvíli jedeme na jarní prázdniny. Honza ještě jel pro Milenku a pak všichni vyrazíme. Sousedka povídá -- teda ty seš tolerantní. Ještě s milenkou na dovolenou? :) No chvíli trvalo a scény s nedorozuměním Milenka versus milenka byly docela humorné. Ale té mojí nejhodnější už ten vrchol tolerance nějak zůstal. :)

Doufám že ty léčby šokem zabírají i u vás! Držte mi palce, 12:)

Čekání na jaro (a na Godota)

Až mě to vytáčí -- ta moje naivita, jak vždycky skočím na špek našim meteorogům, když říkají.. Teď teď už je jen pár posledních studených dní, pak už začne jaro.. Příští týden, příští víkend už teplota k 10C. Měli by si to vytesat do kamene, protože se to vůbec nemění:(. Už předminulý týden se to mělo lámat, nakonec jarní Kbely vypadaly jako severské soustředění, tento víkend už mělo být také jarně a kdoví jestli bude nakonec příští víkend jarní počasí...

Je to naprosto nezodpovědné nás krmit nadějí na jaro, já se těším a pak o to hůř se to prodlužování zimy snáší. Přitom přeci vím, jak ta svoje čísla a předpovědi "rodí", zpracování meteorologických dat a předpovědi to byla vždycky perla:). Přesto jsem naprostou jasnou ukázkou, jak se člověk dá snadno oblbnout. Ovšem zlatou medaili v tomto ohledu získal teď Franta, když šíleným usilím běhal na pásu, přes všechno co do toho dával se ale nějak nedokázal se vyrovnat rychlostem z minulých dní... A tak zlomený odešel domů, kde zjistil, že ten "jeho" pás je nastavený v mílích!!:)... To ho ale nakoplo, takže teď běhá jako vítr, úplnej Zátopek.

Týden byl o hodně náročnější než jsem čekal. Možná je to tím upínáním se na jaro, čekáním, že už..., že každou chvíli se to změní a začne být přijemně a vše se bude zelenat. Jenže takhle jsem maximálně zezelenal já v úterý, když po velmi krátkém spánku jsem vyrazil rychle do fitka (už údajně naposled, jsem horší než ti meteorologové) dát rychle ranních 14 a pospíchat do práce. Ouha. Hned po začátku, když jsem v polospánku ještě skoro automaticky nasadil 5min/km dostal šílenou (ale děsně) křeč do levého lýtka, až jsem nemohl ani stát. Pako jsem:)! No nevzdal jsem to, říkal jsem si to snad rozhýbeš ne? Copak seš úplně měkká hlava? No musel jsem, takhle bych se nedostal ani domů, natož do práce. Nakonec jsem 14 dal (tedy 8 jsem náhradně odvesloval) a říkal jsem si, teda jak bude zítra? Ale asi stejně jako Franta, jsem to doma "přehodnotil":) a vyšlo mi, že vlastně jsem to už překonal, sice mě ještě bolí noha jako mrcha, ale to se určitě poddá. A tak jsem se maličko protrápil středeční 14 ale pozor, čvrteční 14 už byla celkem pohoda, teda zase abych to nelakoval na růžovo.. Maraton bych s tou svojí bolavou nohou asi neuběhl, i když kdo ví. Bláznivej jsem na to dost.
V sobotu jsem tedy po ránu vyběhl monitorovat jaro do prokopáku. Dole v údolí na cestách leží ještě namrzlé hromady na cestách hrozí, že tam budou do května:(, ovšem, když jsem se vyšplhal do kopečků, sníh mizel a opatrně vykukovalo schované jaro.

Z vrchomu kopců na druhé straně je přesně vidět na hlavní cesty a jak dole v údolí leží sníh..

Dal jsem sem i klikaté dnešní proběhnutí. Je to hezká trasa, minimum cesty se běží stejně, kopečky, různé okolí, pláně i údolí. [najdete na www.runsaturday.com kdybyste hledali mě, jmenuju se stejně:), dávám tam všechny možné mapy volně ke stažení, tak třeba pro inspiraci:)].
Když už tam budete, třeba se zkuste podívat na virtuální charitativní běh Pro Paraple a třeba nějakým tím km (Kč) přispět:).

Uplynulý týden byl taky ve znamení telefonních operátorů, kteří jak asi znáte neustále volají, nabízejí různé skvělé tarify a jsou rozhořčení, že nemáme zájem. Myslím, že se u nás předháníme, kdo dokáže lépe (myslím slušně) odmítnout. Se synem se nám povedl docela dobrý gambit. Volali, on zvedl, že chtějí nekoho mezi 15 a 70 lety, on řekl, aha, mě ještě není 15, bohužel nemůžu ještě odpovídat, na jejich popud předal telefon mě a já odpověděl, vidíte a mě je 71:) já bohužel už nemůžu odpovídat. Moc jsme se pobavili..:).

Ovšem naše nejoblíbenělší konverzace s operátory [pro pobavení si ji často "přehráváme":)] je tahle:
Operátor: Vy jste přímo zřizovatel té linky?
Zákazník: Jak to myslíte?
Operátor: Na koho je ta linka psaná.
Zákazník: Jako kdo tu je?
Operátor: Hmm, dejme tomu.
Zákazník: Já a můj pes.
Operátor: Ale já bych potřeboval jméno.
Zákazník: Ťapina.
:)

Veselé čekání na jaro! Ať se daří!

PS. Dneska jsem nějak v tichosti v šíleném krpálu z Hlubočep oslavil 3,333 běhacích km. Od svého začátku loni v lednu. Moc mě to potěšilo..

UNOR za náma: Ideologie kolem a v nás

Asi ten únor je fakt revoluční:). Nechtěně jsem se připletl do několika "konfliktů" zdravého životního stylu, kdy zastánci a misionáři správného - tedy sportovního a zdravého života - útočili na ostatní kolem:). Aby nám všem (lamám a obyčejným lidem) řekli, co děláme špatně, jak správně máme žít, co máme dělat.. Až mi to připomnělo vývoz "revoluce":) a stejně jako nemusím žádné církevní misionáře, ani misionáře operačních systémů, tak nemusím ani tohle..:).
A to musím podotknout, že nejen běhám rád, ale i rád si s kamarády o běhání povídám, ale pečlivě se hlídám k tomu, abych někoho přesvědčoval nebo nedej bože (či příroda), abych mu říkal, že by měl běhat, nebo že musí sportovat..

Nic se neděje náhodou a furt mě zaráží, že hodně podobné věci zažívají sprátelené blogy:), ale asi je něco ve vzduchu, říkám si to stále. Militantní běžci:) asi v této době razantněji prosazují své názory a tak se dozvídáme: ... že by půl maratony, maratony či různé "běhy" měly mít silné požadavky na čas a kondici závodníků, ... že upadá průměrný čas dokončení maratonu, ... že člověk, který nedá maraton pod... 4h, 3:30... (tady bych chtěl doplnit, že silně záleží na PR diskutujícího) není vlastně maratonec a měl by si to rozmyslet, někam zalézt a neukazovat se:)!

Je to sice asi smutné, možná to může i pár začátečníků odradit, ale zase je to i takové vesele české:). Ti bojovníci za běh prostý začátečníků si vůbec neuvědomují, že bez nás, nadšenců, lam a začátečníků by většina městských maratonů neexistovala, že by jejich běžecké nádobíčko stálo asi 2xtolik apod. Kdo si kolem kupuje ve velkém furt bežecké oblečení, kdo dělá ty davy na podobných akcích a tím získává sponzory pro podobné akce? Ano správně. My obyčejní! My začátečníci, šneci, lamy, želvy či jak si kdo říká:). Určitě běháme pomaleji než ti "správní" bězci, ale nemyslím si, že míň radostně, s menším nadšením, s menším úsilím, bojem s překážkami.. Všechno je relativní, jak může někdo odsuzovat jiného nadšence a brát mu jeho právo na 1/2 maraton:), taková blbost!
Musel jsem si to napsat do deníčku, bylo to ve mě jako v koze, tedy jako v lamě:).

Proto zde lamí výkřik -- Nenechme se tím nikdo odradit, zblbnout ani jedním ani druhým směrem. Prostě si to užít. My duševní bězci přeci víme své..:)

Tento týden byl takový správně odpočinkový, běhal jsem celkem lehoučce, ale o to intenzivněji a nově. Můj nový kolega je takový spravný člobrda, pochopitelně běžec s PR kolem 3h na maraton, skromnej, příjemnej:)... Ve středu jsme spolu místo oběda dali jen tak rychlejších 9.5km podle řeky, ale pozor, on měl five fingers vibram a navíc většinu cesty běžel bos! A tím svým skvělým, nemilitantním způsobem :) mě doslova získal, jsem natěšený, že vyzkouším jednak běhat postupně bosky, ale hned jsem si koupil poslední petiprstky, co byly v Praze:
http://www.svetoutdooru.cz/clanek/?108063-vibram-fivefingers-%96-temer-bos

Nechavám odkaz, udělal jsem si děsnou radost, je to neuvěřitelný, hned zkouším na pásu a vzal bych je i ven, ale musím opatrně, aby se mnou moje nejmilejší manželka [jasné slunéčko:)] ještě mluvila. Jako každá správná žena už je zvyklá na ledasco, ovšem v ranních mrazech vybíhat ven v prstových ponoškách s tenkou podešví je silnější kafe.. Ale jdu do toho a budu informovat o mé postupné cestě k bosému běhání..Ale fakt postupné...:)

Ale k tomu "radění".. vzpomínám si na oblíbenou hru za mých studií.. Já s kamarády jedu tramvají údajně mě doprovázejí na schůzku se mojí dívkou (u ní doma). Opuštěný byt a já nezkušený mladíček, který se umí červenat (vždycky jsem trapné role hrál jen já, asi že i tohle jsem si uměl užít?). Po cestě se postupně s radami, jak postupovat, co dělat, co říkat a jak se chovat... přidávali spolucestující a když jsme vystupovali, tak už mi celkem tradičně radila celá tramvaj:)!!!

Ale zase k běhání.. Po středečním výběhu a čtvteční radosti s five fingers, jsem je hned v pátek vyzkoušel na páse. Neuvěřitelný, hned mi to ukázalo, že na pravé noze, co mě občas zlobí chodidlo, tak došlapuju úplně špatně:), na hraně nohy u malíčku se mi udělal úplně krvaný puchýř:), ale samozřejmě skvělý pocity. Na nohách unavený úplně neznámý svaly, jak člověk došlapuje víc na špičku. levá naho mi jde úplně skvěle, ještě tu pravou:). Ale všechno má svůj čas.

Samozřejmě v pátek to asi nebylo optimální, protože dneska (v sobotu) byla Kbelská 10 a den před tím si něco způsobit na noze není asi ten pravý ořechový, ale já to nezastírám, jsem lama:). A tak když jsem ráno vstal a podíval se do toho bílého šílenství, tak mě zachránilo před uvažováním ano/ne, to, že jsem slíbil Jurajovi a Fabiovi, že je vyvednu a dovezu do Kbel. Už jenom odhrabování auta

Naznačilo, že možná letošní Kbelská 10 se chce zařadit do nějakého severského či transsibiřského běžeckého seriálu. Určitě je to proto, že Anička (Mrazivý Vítr, aneb Tuuli Pakkanen) známá jako zastánce pravého severského běhání se přihlásila na tento běh. Jen upřesňuji, v severském běhu se do mínus 10 běhá v tričku a trenýrkách a při teplotách nad nulu už jsou zapojené probíhácí sprchy, aby se závodníci mohli v těch hicech drobet ochladit:).

Nebudu psát o závodě, určitě to řada z Vás popíše líp a těším se na postřehy ostatních. Naše skupina? I když jsme si všichni Fabio, Juraj i já, přiznali, že nebýt toho, že jsme byli domluveni s ostatními, tak bychom asi zůstali doma:)... Ale nakonec všichni velmi spokojeni. Fabio (tentokráte obutý v lehkých botách) :) nás všechny deklasoval s 41min, já jsem byl připraven ohlásit PR (v nejhorším na sněhu:) ), nakonec neuvěřitelně skvělých lamích 45:55, Juraj pár vteřinek za mnou. Prostě celková skvělá nálada:).
Jaru zdar!

PS. Já jsem ten nej nejstarší nabalený červený sněhulák, Juraj (Ďuri) je uprostřed a Fabio v modrém to jistí zleva.
PPS. Sice jsem neměl číslo 12, ani 34, dokonce ani 56, ale pozor 78! Hned mi připomnělo říkanku při rozdávání karet.. 78 polib p.del kosům:).

Škola smyku, království za posyp!

Tak nám konečně začalo tát paní Milerová:)! Ovšem díky tomu je to při ranním běhání nejen o ústa(o hubu), ale i o kostrč. Záleží na tom, jak kdo padá.
Ze své drobné zkušenosti mohu potvrdit, že králičí a srnčí bobky jsou naprosto skvělé, koňský trus nemá chybu:)... většinou a jaksi logicky se tento posyp vyskytuje na cestách v kopcích (kde je nejvíc potřeba), zřejmě odráží i "úsilí" jejich původního výrobce, který se dral do svahu..
Přírodní materiál jako jehličí, "nosáky" (tedy křídlaté dvojnažky, plody javorů) nebo piliny z nařezaných stromů mají nesporné ekologické přednosti...

Říkal jsem si, schválně, jak moc jsem vybíravej, co mi na cestě vadí (jako posyp) a všechno jsem v podstatě schválil. Až na psí hovínka.. Tedy až do středy večer, kdy jsem právě díky jim úspešně zabrdil pod hlubočepským kopcem. Tím padem jsem se v duchu psům omluvil a než ten efekt zabrzděného pádu vyprchá, tak asi nebudu tolik komentovat můj ranní slalom u metra:).

Ale asi i s tím táním zase přišla potřeba si fakt bránit svoje běhání. Sleduju to všude okolo, spřátelené blogy taky nestíhají, něco je ve vzduchu.. Navíc jak jsem běhal po nocích v tajícím sněhu (že by mi prostydly nohy v ledové vodě? Nebo zánět?), tak mě začala bolet šlapka pravé nohy a říkal jsem si, to mi ještě chybělo:(. Ve čtvrtek ráno jsem nemohl skoro chodit. Neštěstí! Co budu povídat.. Ale nakonec jsem se dobelhal do fitka (=jsem tedy závislák) a aspoň 40 minut vesloval. No ze začátku mě bolelo i to, ale nohu jsem promasíroval, už i chodit jsem mohl a tak jsem se těšil, že v pátek, jak mám odpočinkový den doléčím nohu.

Skutečně, nemá cenu nic lámat přes koleno, v sobotu jsem s Ďurim dal pohodových 20km na Ladronce, suché rovné cesty.. Noha ze začátku byla ještě citlivá, ale na konec i večer "úplně" OK!:) . Tak věřím, že v dalších týdnech, kdy moje km nebudou růst, ale spíš se stávat intenzivnější, jak prohlásil velký ultrák:), bude vše víc než v pořádku.

Co se vlastně tak šíleného děje kolem, že většina z nás nestíhá? Teď jsem si uvědomil že za poslední měsíc jsem málokdy šel spát před J.Bondem (tedy před 0:07) :) a vstávám relativně brzo.. a stejně nestíhám .. jestli my se nehoníme moc zbytečně a abychom nedopadli jako ten zajíc v pohádce „Jak ježek uhonil zajíce k smrti", [www.pohadky.org/index.php?co=pohadka&pohadka=516]. Prostě mazec! Nějak jsem se nad tím při běhu drobet zamyslel a zjistil jsem, že šíleně času poztrácím, musím s ním lépe hospodařit. To bude hlavní úkol do dalších dní! Připadám si jako anonymní alkoholik:), stejně jako oni přiznáním faktu, že jsou alkoholici, tak i ja tím že jsem problém pojmenoval, věřím, že se mi bude lépe "bojovat"..

Začlo tát a s tou změnou přírody kolem by stálo za to se zbavit zbytečného balastu, hlavně líp hospodařit s časem, víc si užívat jara! Vždyť jsem taky, jako správná lama, velký zahradník!

Ať se daří.. Jak vnímáte ty změny Vy?

Osiřely pásy

Tak se to konečně stalo.:) Jak se mě Machy ptal, jestli už jsem náhodou nedoběhl na konec pásu... Tedy já jsem nedoběhl, ale pás přestal běhat. Teda ne, že bych ho uhnal, jak si někdo může zlomyslně myslet, prostě přestal běhat, začal stávkovat. Pozor! Navíc to nebyl ten "můj", ale sousední. Jediné možné vysvětlení je, že mu bylo líto, že na něm neběhám:).

V úterý hned po ránu, kdy jsem kvůli brzké práci spěchal do fitka na "rychlou" 14 a jsem zjistil dvě věci. Jednak se vyrojili noví lampasáci (tedy další lamy a lamičky na pásu, vítejte!) a jednak, že funguje jen jeden pásáček:(. Moje vrozená slušnost mi zavelela, když jsem viděl tu "frontu" a ty návaly natěšených nadšenců, že jsem odběhl rychle 3km (15min) a přesunul se na veslovátko. Naštěstí jsem odvesloval jen 6km a už se udělalo úplně volno (ale ty spory a boje mezi ostatními, to by stálo za filmový šot), zbytek zase v pohodě uběhl, ale rozhodnutí bylo jasné. Definitivně ven i kdyby čert na koze jezdil! Copak v týdnu, ale sobotní dlouhý, nejdelší běh mě drobet strašil, ale po dohodě s Voldemortem (ultra Milošem) bylo sobotní běhání stanoveno na 4 hodiny plus návrat:). Nemám řešit, jestli na tom marastu v kopcích prokopáku uběhnu 36-38 nebo víc. Ve fitku bych na pásu (je to lehčí ale větší pakárna) dal asi těch 45-47, co mám napsané v trenýrkovém plánu, ale nemám sílu to blokovat nebo furt v mezičasech veslovat:).

A tak alespoň pro mě osiřely pásy!:) Šel jsem do toho důsledně a tak jsem i ve čvrtek vyběhl později odpoledne, neznale si nevzal čelovku [pako jsem a pako zůstanu:)!!!] a tak jsem běžel skoro ve tmě. Ovšem noční závod s vlakem (stačím ještě i fotit!) byl zážitek. Jako v pohádce, kdy každý chvilku tahá pilku. Nejdřív to vypadalo, že mi to lokálka natře (byl jsem rád, že jsem se nepřerazil), ale potom zastávka Praha-Holyně naprosto zásadně zasáhla do našeho závodu a já se stal vítězem!:)

V týdnu mě velký Machy lákal na otužilecké ponory:), musel jsem mu vysvětlit, že já jedině plavu stylem paní starostová s hlavou nad vodou. Z dětství mám drobnější komplikace -- jak se mi dostane voda do uší, nebo při silných poklesech tlaku [cestování v letadle je na to skvělé:(] , ztrácím rovnováhu, je mi i špatně... něco mezi opilým námořníkem a dítětem, co spadne z kolotoče:). Teď po těch letech už s tím umím lépe žít, ale doteď si vzpomínám například na upřímně bezelstné otázky své dcery... Jeli jsme třeba v metru, zrovna jsem trpěl po neuvěřitelné změně počasí/tlaku (i přes velkou snahu jsem se drobně motal) a ona se nahlas zeptala: "Tatínku, tobě je zase špatně, viď? Budeš zvracet tady nebo až na další stanici?:)" No reakce lidí, nemusím nic říkat.. Otec opilec, chudák dítě...:) :)

Sobotní proběhnutí ovšem stálo za to... Rozhodl jsem se sice z rodinných důvodů [oběd je oběd:)], se vrátit zpět po 3 hodinách, ale večerní veslování to nahradí.. Sdílím ty pocity s Peggy, on poctivý běžecký tréning je náročný i časově a nějak to rozumně skloubit s prací a s osobním životem chce i určité umění, vynalézavost, plánování a v neposlední řadě i kompro-myš:).
Tady (jak je vidět ta rozšlapaná ledová tříšť na vrcholku obrázku), tady jsem zahučel hned na začátku po kotníky oběma nohama do ledové vody, asi abych měl už teď to otužilecké trénování..:)

Pořád zkouším, jak proběhnout spodem kolem lomu (ten vrchní oběh kolem kravských výběhů může nadchnout jen mě selského synka). Ale já na to přijdu, mám ještě jeden nápad..Dneska jsem zkoušel i lomem, ale není to nijak zvlášť dobré, i když obrázky ukazují zajímavé okolí..

No užil jsem si, paráááda.. běžel jsem i neznámými místy, kus po trati, hlubokým sněhem, sešup z kopce dolů v lomu byl obzvlašť vydařený:).. (po té koupeli na začátku už nebylo co řešit ani zachraňovat a pak nejsem žádná slečinka, jsem pravá lama..že?).

Je zajímavé, že i ze shora, i v zimě, není pohled na panorama paneláků na Velké Ohradě tak děsivý.. vše je spíš skryté a prokopák tak navozuje dojem, že jste na vesnici..

Poslední, taková milá příhoda.. U Holyně potkávám hezkou mladou ženu v modré bundě, která se na mě usmívá, zdraví mě.. No pochopitelně se taky usmívám a zdravím ji, a v okamžiku, kdy se míjíme, mi to dochází. Je to ta moje známá:), jak jsem jí o adventu padl k nohám, zrovínka když měla kalhoty dole:) ... Jen mi to chvilku trvalo, protože při tom našem předchozím "seznámení":) jsem jí do očí moc neviděl, nebo se i nekoukal:).

Týden vidím v podstatě splněn, ale jak vy plánujete? Mě to vychází, že musím v podstatě najít extra čas (což já zase rád) na minimálně jednu 8 hodinovou běhací "směnu":), s přípravou a očistou je to i o dost víc.. mě by zajímalo, jestli mi to trvá tak dlouho protože jsem lama, nebo možná je to tím, že lamám to obecně trvá dlouho:).
Zdraví 12:).

Zdání klame

Na jednu stranu mě těší, že si všichni myslíte, že mně - obyčejné lamě - všechno jde samo, že je to pohodička, klídek, pijánko, mazurka:)...To sice potěší, ale opak je pravdou. Stejně asi tak jako každý z vás začátečníků i já, festovní lama a pako, musím bojovat o každý den, o každý výběh, o svůj trenýrkový plán, proti své lenosti, proti nástrahám přírody i okolí...:)... Asi to mám na furt.

Ale co, je to celkem normální.:) Vždy, když se mi podaří dosáhnout nějaké "mety", jako třeba minulý týden ten šílený maraton na běhátku:)... tak pochopitelně příjde nějaká dílčí krize, "něco" se zkrátka stane a musím s tím bojovat. Na to už jsem jistým způsobem zvyklý, teď se to ještě obohatilo o dlouhodobé problémy v práci. Ale všechno zlé je k něčemu dobré.

Moje moudrá teta by k tomu asi řekla, že mladý člověk dělá blbosti a starší už o tom ví:). U mě to možná není ani tolik věkem, jako tím běháním...Fakt. :). Jak ten poslední rok běhám, tak mám vlastně čas při běhu o věcech víc přemýšlet, nejen příjemné venkovní proběhnutí pročistí mysl i ty boje na pásu jsou k tomu taky jako stvořené:). Ten očistec vlastně taky očistí... Najednou si víc uvědomuju, co mi vadí a co rozhodně nechci. Všechno je hned takové jasnější, přehlednější, jednodušší - všechny problémy i jejich řešení.

Co bych povídal :). Hned jak jsem se rozhodl razantněji eliminovat věci/problémy v práci, omezit činnosti, které mě netěší nebo mi zbytečně berou sílu-radost ze života, hned se mi děsně ulevilo! :) Sice ještě nějakou chvíli budu muset ty nepříjemnosti snášet, ale my duševní běžci jsme už zocelení. Však jsem si hned řekl, že tu zbývající dobu to vydržím i holým zadkem na horkejch kamnech:)! Život je krásnej...

Asi se furt opakuju, ale nevěřím na náhody. Zrovna v pátek čtu v "She today" [="Ona dnes", ale mně to zní světověji:)] rozhovor se "superženou"= naší známou běžkyní/pěvkyní Vandou K-B. :). Nejvíc mě překvapila její úvodní rada.."Když chcete stíhat, musíte zrychlit!"... Já jako lama jsem dospěl k úplně opačnému pohledu. Když nestíhám, tak asi stojí za to se zamyslet, uspořádat si priority a přestat dělat věci, které nemusím, které mě netěší [doporučuji prečíst od VUM 7+1 krok (nejen) k manažerské kondici :)]. Pak najednou je víc času a i my, obyčejné lamy, stíháme...

No a teď, když je duševní krize překonaná tak pár veselých postřehů/zážitků, nejlépe z běhání :).

V týdnu jsem se při ranním spěchu do fitka smekl na schodech, no natloukl jsem si. Soused z vedlejšího vchodu na mě kouká a myslí si (jak hned přiznal), že je to nějaká rozcvička:). Jsem tu evidentně za exota. Hned mi to připomnělo jeden starší zážitek z běhání [který možná dodatečně vysvětlí proč jsem tak pohotově měl historku o kaskadérech z Barrandova při své srážce s blbcem:) ]. Ale zpátky k tomu prazážitku. Takhle jsem si na přelomu jara-léta běžel po cestičkách nad prokopákem, pode mnou celkem šikmá stráň, proti jde rodinka s dětmi. Jak se jim vyhýbám, zakopnu o kořen stromku a padám po hlavě ze stráně.. V poslední chvíli to sroluju to ve válení sudů...Zastavím se a vidím, jak mě zeshora rodinka upřene pozoruje a jak se tak škrábu zpátky nahoru, slyším, jak tatínek ratolestem říká, no to jsou ti kaskadéři z Barandova, oni tady často nacvičujou... hele, starší chlápek, ale evidentně třída:), viděla's jak do toho šel vostře? :)... Holčička se hned zeptá jestli to budu dělat ještě jednou, já nevypadnu z role a odpovím, že zase až poběžím další kolečko:), že musím o kousek dál do lesa zkoušet jiné věci..Běžím pryč, zatínám zuby, naražena ruka a kostrč přeci jen bolí, ale hned se zase směju, protože jsem pošuk:).

Na km je tento týden dle VUM odpočinkový (14+12+12+38+12=88) ale jinak to byl zase důležitý týden. Samá dobrá rozhodnutí!

Tak ať daří! Co vy a vaše krize?

PS. Poslední čerstvá ukázka mého lamáctví..:) Dolaďoval jsem pokračování mého trenýrkového plánu s VUM a neseděly mi týdny a tu jsme zjistili, že já jsem jaksi o týden napřed. Nevím jak se to stalo, ale už delší dobu asi od půlky prosince běhám o týden dopředu. Přitom čísla v plánu odpovídají týdnům v kalendáři. Abychom to sladili, VUM vsunul tzv. "Lojzův" týden, podle kterého budu od pondělka do neděle běhat a pak už jsem v rovnováze s normálním kalendářem, protože ten můj "lamí kalendář" má holt o týden víc!:)

Škatulata škatulata hejbejte se! :)

V úterý dopoledne jsem ještě běhal podle řeky ve Filadelfii, ve středu dopoledne jsem přistál v Praze. Základní problém byl, jak sladit přesuny, časové posuny s mým trenýrkovým plánem? Moje řešení připomíná akci "Kulový blesk" nebo ještě spíš škatulata škatulata hejbejte se...

No, normálně mám pondělí a pátek volno, teď jsem vlastně v pondělí běžel úterý, v úterý středu, ve středu jsem bral pondělní volno, jen ten čtvrtek zůstal na místě:), v pátek jsem běžel neděli, páteční volno přesunuto na sobotu (šílené schůze v práci) a sobotní dlouhej běh tedy na neděli. Takže nejen časovej posun, ale i dny zpřeházené, aby se v tom prase orientovalo:)!! Připomíná mi to organizaci věcí v kuchyni mojí tety, která měla například strouhanku v piksle od kakaa s nápisem "cukr moučka"! Asi tak...:)

Dávám ještě pár obrázků z Phili, ve středu už jednak roztál sníh a tak vzdálené oblasti u řeky ovládly divoké husy a kachny

...a při krátkém přiblížení k silnici v centru jsem předbíhal kolony aut šinoucí se do města. Byl jsem jasně nejrychlejší!!! :)

Ale už jsem zpátky v Praze, tak jen o těch šocích, protože fakt nevím proč, ale já to přitahuju..:)
Například, při cestě zpět v Amsterdamu jsme chytli černého pasažéra, takže odlet o 1h opožděn, všichni vystoupit se zavazadly, odevzdat palubní lístky, po následné bezpečnostní kontrole letadla nástup s kontrolou průkazů. No a koho volali prvního ke kontrole? :) Mě a černýho pasažéra!:) Já byl taky v podezření, jak jsem se dozvěděl, měl jsem špatně vydanou letenku:), naštěstí se to vysvětlilo:).

Doma to vyprávím, jako povedenou historku, jak jsem byl v šoku, protože jsem si uvědomil zmatky ve Phili a že mi možná vystavili špatnou letenku a že už jsem čekal, že zůstávám v Amsterdamu...:). Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, to ovšem přebila šokovým esem! Povídá, no mně předevčírem volali z justičního paláce, že jsi měl vážný úraz... Naštěstí v další větě říkaj, že sis zlomil nohu (hned se jí ulevilo) a pak že ležím ve Vinohradské nemocnici, tak už věděla, že je to omyl, protože já byl za oceánem. Ale co tě neporazí, to tě posílí a falešnej poplach = dobrý znamení!!! :)

Ale zpátky k pobíhání. Už se děsně těším, až i ty delší trasy budu moci volně běhat venku, příští týden to snad jistí, rčitě vyzkouším v týdnu.. Teď ve fitku jsem dostal skvělou hlášku. Jeden takovej pohodovej týpek v pantoflích mi povídá -- hned po té, co jsem zběsile uběhnul co nejrychleji 10km (na 13 na běhátku) a co nejrychleji odvesloval (2km) -- jestli si nehraju na nějaký dobrodrůžo? Jako útěk z vězení..:).. Prý běžím jako blázen a pak vesluju, jako by mě honili piráti nebo hejno žraloků:)... Ať si příště vezmu nějakej kostým, ať je to dokonalý:)... Suchý, co?:)..

Ovšem neděle -- přeložený můj plánovaný dlouhý, nejdejší běh, to je samo o sobě...:). Včera šílená schůze. Kdybych běžel v sobotu večer, tak mám adrenalinu na celej maraton, bez jakýkoliv tyčinky nebo energetického gelu:). Ale dneska? Nechtělo se mi po ránu nechtělo, přitom vím, že je třeba zajít do fitka nejlíp hned po 8 hodině, kdy otevírají a tak do 10 tam nikdo není, nikomu nepřekážím.. Stejně, většinu času jsem běžel sám.:). Tradiční boj s myslí, ale na to se vždy snažím připravit, jak už jsem psal. Dnes jsem běžel maraton na běhátku, poctivých 42.2 a ještě 3 jsem vesloval. Kdybych říkal, že to byla brnkačka, tak bych lhal, ale tím mým přístupem se z toho stal jen dlouhej běh na páse, vyžadující pevnou vůli. Nic víc nic míň:)!!! A to jsem si zrovna přečetl Hingtona, který posedlý maratonem káže, že v treningu nejdelší trasa je 32km! Jenže VUM (Voldemort Ultra Miloš) mě lamu připravuje na ultra a tak nějak tuší:), že já si vlastně musím na ty fláky zvyknout.. U mě je to hlavně v hlavě:). Takže tak.

K tomu dovětek. Je to šílený, ale i s výměnou triček, odbíháním na WC jsem dokonce lehce zlepšil svůj čas ze Stromovky, nebylo to plánovaný... Jednoduše jsem většinu času běžel 5min/km a ono se to nahledá..:).

Děsně, děsně se těším zase na běhání venku... Příští týden mám volnější:) a dny už konečně zůstavají na místě... Velká šance k normálnímu běhání..:). U mě trenýrkový plán, je kotva všeho. Trenýrkový plán a kolaloka, to je zákon:)...

Ale jak vy, jak vy čelíte zmatkům?

Phil-a-delphia: Běh dle Rockyho ve městě bratrské lásky

Philadelphia má skutečně přídomek "Town of brotherly love" což pro znalce (teď už vy taky) :) dává ten druhý smysl názvu filmu (Philadelphia) o gayovi, který měl HIV...
Ale k běhání a Rockymu a mému dělání si radost. V sobotu odpoledne zdejšího času dorazil, zrovínka se ochladilo:) a zrovínka napadl sníh:), někteří zdejší to viděli jako malou kalamitu, abych parafrázoval Nohavicu -- zima jak na Sibiři, v centru 3cm sněhu a u řeky 4! :)
[dovolil jsem si použít panoram-foto z wiki, aby bylo jednoduše vidět, kudy se dá hezky ala Rocky běhat... samozřejmě podle řeky, Kelly's drive ]
Abych smazal časový posun, tak já jsem většinou hodně dlouho vzhůru.. Ale druhý den ráno, kolem 1/2 7 jsem se oblékl, vykoukl z okna

a vyběhl. samozřejmě jsem byl celkem za velkého exota. Jednak běhat, jednak takhle brzo, že:), ale já jsem rád, když si můžu i velkoměsto užít sám samotinký:).
Takže běžím běstem k řece a sbíhám na její okraj, kde vede příjemná siť různých stezek.

a hned se na ně napojuji. (ten iPhone občas fotí v noci jako ve dne:), ještě, že ty lampičky svítily.

Po chvíli zhasínají lampy a teď se objevuje památné muzeu a schody..Zpívám si I gonna fly now:), ovšem dávám si pozor, abych po cestě zpátky skutečně neletěl po hlavě dolů, schody jsou oklouzané a pokryté čerstvou vrstvičkou sněhu. Fotka po cestě tam a zpět, kdy už vychází slunce a objevuje se za muzem. (z intimních a technických důvodů-nikdo tam nikde nebyl :) nepřikládám, jak jsem nahoře poskakoval s rukama do V).

Ohlížím se zpátky na panoráma středu města s nízkými "mrakodrapy" ... Pro znalce, původně nesměly být vyšší než uztažená ruka Benjamina Franklina, ale ono se vše dá nějak obejít:), výklad výšky budovy se dá dělat jak je vidět velmi tvořivě:). Kolem té trati jsem nakonec neběžel, byly tam zábrany a nechtěl jsem udělat žádný průšvih...

Dostávám se kousek dál po řece, park je hezký, udržovaný, ale pozor, jsem naprosto první v těchto končinách... Fotka přede mnou mi dosvědčuje neposkvrněný sníh a za mnou jsou vidět jen mé stopy:)!

Pak už se dostávám dál (ano to červené v dáli není Slunce, ale Měsíc, který právě zapadá), ještě se ohlížím zpátky a dělám dvě fotografie a v té vypíná se mi vybitá baterie telefonu..

Člověk by si řekl, to je ale smůla, co? Naopak jsem rád, že tak dlouho vydržela, takovej fotek udělala a jak se blížím zpět, tak jak s telefonem "rozmlouvám" :), dotknu se tlačítka a on naskočil! tak rychle udělám fotku muzea, vypnu. Pak v centru zkusím ynovu a udělám opravdu dvě poslední fotky a běžím zpátky s příjemnými 12+ km:). V hotelu jsem za exota...

Můžu jen doporučit:). Svoje běžecké a jiné zážitky zase v sobotu, ať zase moc nepíšu.
Mějte se fajn!
lama 12:)