Život je ... Hollywood !!!

Vždycky mě dostanou hollywoodské filmy svoji odtrženosti od života... Například v rámci narozeninového překvapení hromada přátel většinou potichu čeká někde v domě (nejlépe s nachystanou velkou párty), až přijde nic netušící "oběť" či oslavenec domů. Pak všichni najednou rozsvítí, vyskočí, zakřičí "překvapení" !!!.. a potom se scénáře liší.. V těch komických dojde třeba k tomu, že se hlavní hrdina v mezičase vysvlékne do naha, nebo nedej bože si přivede s sebou milenku.. v tragičtějších se lekne a dostane srdeční zaútočení..:).. v těch normálnějších začne zběsilá a skvělá party..:)

Vždycky, když jsem to viděl ve filmu, včetně reakcí herců, tak jsem si říkal, to je naprosto umělé a vytržené že života.. To se normálně nemůže stát..! JJo, ale může!!! :) Ovšem vyžaduje to buď neskutečně podnikavé kamarády, schopné udělat úplné šílenosti, navíc vše pod rouškou něčeho na způsob třetího odboje -- v podstatě top-secret .. naprostého utajení..:)

Tedy přiznejme si to otevřeně.. Ano, měli to trochu jednodušší... Jsem tradiční chlap.. přímej až prostoduchej:), neschopen vlastně jakýchkoliv složitějších manipulací...o nějakém utajení se u mě nedá ani mluvit, že:).. protože jsem slepičí prdelka a v podstatě to samé očekávám i kolem sebe.. Kdo by čekal organizovanou oslavu (mých) narozenin, že? Navíc v lednu??..:)

A tak jsem v pátek dorazil do restauračního zařízení za Leonou, Lubošem a Pavlem, na schůzku, kterou Leona svolala pod (průhlednou) záminkou krize psaní, běhání, středního věku podpořenou snad i problémem se středním uchem:)... Samozřejmě, vždycky rád přijdu podpořit kamarády v jejich boji.. Leona s Lubošem už sedí, nic netušíc se nechám vmanipulovat na židli zády ke vstupu do restaurace.. Vysvětlují, že moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko je nemocná, Deri pláče.. musím brzo odejít..

Tradičně se bavíme o všem možném, jen Leona je poněkud víc nervóznější než obvykle a pořád odbíhá... Říkám ji, dej si víno, klid, to přejde..:)... V tom se kolem rozezní píseň "Skal a stepí.. divočinou.. hladový a roztrhán..":).. Otočím se a vidím hromady lidí, zpívajících, kouknu lépe, a sami známí.. Vidím Veverkovic, Jitku..Davida...Renatu.. prostě přespolní.. a další a další známé pražské tváře.. Jsem úplně mimo... Pak mi to dojde.. Aha! Asi se něco slaví! .. Ale co?? :).. No Hollywood!!!.. Vůbec nic jsem netušil..!!! :)

Nemá cenu říkat víc..Koukám na hromady všech možných i nemožných dárků, fidorek (OMG! je jich přes 50 a já se snažím zhubnout!!), po velmi cenné dárky, běhací bibli, karbonové hůlky [jen tiše doufám, že je budu používat opravdu jako běhací hůlky a ne, že se ke konci běhu změní v berle:) ]... trička, šátky, svítící pásky, vína.. poukázku do wellness..naprosto neskutečnou vojenskou buzolu ("marchkompas" F 65), sborníky písní, žížalky, kyselé hranolky:), lízátka s 1 i s 12 ( i volná..)...plyšového hada na nácvik běhu do Ameriky.. dva dorty... tkaničky.. ale také ručně poctivě vyrobenou postavičku 12 od Renaty (Leona neopomenula několikrát zdůraznit, že má elasťáky vyrobené z jejich(!), nažehlovací značky na drob-bags... až po skvělou velkou fotku se všemi kamarády, jak různě běháme do práce/z práce.. po skalách... až po fotoknihu vyrobenou z vybraných příspěvků  mého blogu:)...
.. ten výčet je ohromující (snad jsem na nic nezapomněl) a je důležitý, abych přiblížil ten můj zmatek, když jsem se koukal na tu hromadu darů, všechny kamarády kolem.. a byl jsem fakt úplně mimo...Hollywood ending!!! :)

K tomu se sluší dodat, že jsem pochopitelně ani neodjel, ani neodběhl venčit Deri před 8h, naopak jsme se dostali domů až po 1h a do časných ranních hodin mi moje nejmilejší líčila do podrobnosti, jak vše vznikalo, popisovala konspirace, citovala z desítek mailů, které létaly mezi všemi.. A já?? Já vůbec nic netušil!!! Já si naivně vykládal její dotazy na běžecké vybavení jako její zájem o běh!! :) A tak jsem se jako poslední ze všech dozvěděl, že její "zájem" o čelovky a běhání v noci (s hůlkama) byl pouze fingovaný "průzkum bojem", za který by se nemusela stydět ani protřelá Mata-Hari:) ...

Ještě jednou moc Vám všem děkuji!!! I těm, co jste nemohli z různých důvodů přijít...[gratulace všem na Budějovický maraton!]

Akorát... Akorát.. Chudák Slunéčko!:) Bude teď muset se mnou běhat s čelovkou a vyzkoušet i hůlky.. Aby to pro ní nebyl takový šok, nemusí hned v kopcích a ve tmě.. Jen co se uzdraví, začneme někdy v poledne a v parku:). Taky jsem ji slíbil, aby nebyla smutná, že o závody nepřijde (!) :)... Vidím to, že Baroko bude pro ní jako stvořené!!!

Všemu zdar! Běhu, ultra, společenskému rozměrů pobíhání.. a kamarádům! Těm úplně nejvíc!
12:)
Použil jsem bez ostychu Digiho fotky zachycující atmosféru cele akce.. Jsou zde

.. Díky Digi!!! Celé přípravy a report z utajení je u Leony:). Díky ještě jednou všem!!

Báječný den... aneb setkání s Cimrmanem

Minule jsem se tady všem omluvil a přitom omlouvání jsem na sebe prásknul své skryté sny.. OMG!.. Jsem úplná slepičí prdelka :)... Jasně, některé sny jsou šílené,.. ale věřím, že zavčasu jsem si uvědomil základní zásadu i částečně motto mého zápisníčku.. "Hlavně se z toho (ani ze sebe).. nepotento!" :)... Takže klídek..

Celý týden jsem běhal, jak to šlo s cílem zase zvýšit počet km, počet hodin, které člověk stráví "venku" .. na trase.. Ne. není důvod si je sem psát, (klídek:)..), říkám si to proto, že jsem si hned vzpomněl na jednu knížku o přípravě na Western States. V ní je navrhováno, že by týdenní objem km měl růst postupně ke 100mílím (161km) týdně. A že se i postupný nárůst pro normálního pobíhače dá přirovnat k situaci, kdy začínáte běhat a máte na zádech malinkou opičku, která postupně dorůstá velikosti statné gorily:)... Přišlo mi to jako vtipné a výstižné hodnocení situace.

Myslím, že nejdůležitější -- aspoň pro mě -- bude přitom nedělat nějaká šílená rozhodnutí (hodně těžké), nedělat žádné pitominy a hlouposti (téměř nemožné) ... ale hlavně.. udržet si radost, která k tomu pobíhání určitě patří, ať už se člověk honí za čímkoliv:). Myslím, že mám opravdu štěstí na zážitky a znamení, protože ten páteční den stal opravdu za to..

Ráno, bože jak se mi nechtělo běžet do práce... V hlavě mi sedí 100+1 důvodů proč neběžet... a zatímco si je všechny v duchu vyjmenovávám.. pomalu se oblékám do běžeckého a zuřivé štěkání Deri už mě "probouzí" a tak se aspoň v tranzu vracím pro čelovku... co kdyby náhodou jsem se přesvědčil pro cestu z práce..

V tomhle rozpoložení a částečně mimo, vybíhám... Hned na začátku parku s sebou fláknu, protože to na blátě to strašně klouže.. Jako tradičně, když už se tak válím na zemí, tak to kolemjdoucí musí komentovat..:)..
Usměju se a běžím (už opatrněji) dál.. Říkám si, takovýhle úvodní "gambit", to jsem zvědav, co se dneska zase stane... A odměnou je mi neskutečné setkání.. Asi v půlce údolí dobíhám (zvědavě) jednoho člověka.. Čím jsem blíž, tak tím jsem zvědavější.. Poznávám, že má na sobě normální kalhoty, bundu a čepici, přes rameno kabelku/tašku, kterou si na boku jednou rukou přidržuje (!).. Když jsem blíž, zjišťuju, že běží v normálních polobotkách (!)... Koukám, kde má kufr, abych mohl říci, že jsem potkal Cimrmana..:)... Hned se s ním dám do řeči a co máme společnou cestu, tak si chvíli povídáme. V. mi říká, že běhá asi rok, 3-4x týdně, ale že zatím nebyl důvod se "profesionalizovat" :) a tak běhá v normálním oblečení.. Když v Hlubočepech zatočil do barandovského kopce, řekl jsem si .. díky panebože.. To byla ukázková lekce:)... Moc mě to potěšilo a vlastně na V. budu teď častěji myslet, když třeba zase zapomenu čelovku, kalhoty, tričko.. nebo nějaký zdánlivě "nutný" prvek běžecké výbavy:)... Není to potřeba, je to v nás..
Zamyšlen pomalu vybíhám na rampu Barandovského mostu.. Před sebou vidím dva velmi rychlé cyklisty, vzpomenu si na svoje ranní krasobruslení (se skvělým pádem).. znajíc ostrou zatáčku, která je jen pár metrů za mnou, uskakuji (zbaběle, ale moudře) do keřů... Samozřejmě, že se vymázli, ovšem měli celou cyklostezku jen pro sebe, mohou to vyčítat leda sami sobě. To je ta nováčkovská daň nezkušených bikerů na mostě, posedlých rychlostí .. Vidím, že se sbírají, akorát si dost natlouli.. uff.. to bylo o fous:)

Přes den jsem pohlcen práci, ale odpoledne mi pípne mail od Martina, Veverky Pražského a já si uvědomuju, že jsem pro něj vlastně něco nesl do práce... Na otázku, jak se sejdeme, kde dojde k předání kontrabandu:), nakonec navrhují, že mu vyběhnu naproti ... kopírujíc trať POPu... oba věříme, že se sejdeme a pak poběžíme k barandovskemu mostu a potom každý po svých.. Jenže, jak postupuje odpoledne, začíná drobně pršet, mží a tak Martinovi při běhu telefonují, protože přes zamlžená a mokrá skla svých silných brýlí vidím tak akorát na cestu... Ještě si domlouváme kudy běžíme a jak se poznáme:), říkáme si navzájem své barvy... a naštěstí se sejdeme na kraji Krčského lesa, u Labutě, a ten kousek k mostu běžíme spolu... Slabé mrholení přerostlo v drobný déšť, který pomalu sílí, když se odpojujeme..

Při cestě údolím nahoru už není skoro vidět ani na krok.. Díky dešti, se zapnutou čelovkou je kolem bílá či svítivá mlha, bez ní černě leskla tma.. naštěstí znám cestu úplně nazpaměť..
Den končí stejně, jako ráno začal.. V parku se vyhýbám kaluži a jedné paní s deštníkem venčící pejska.. Dostávám "smyk" a fláknu s sebou do kaluže, kousek vedle - naštěstí jsem ji nepocákal... Snažím se rychle vyskočit, ale jsem tím pádem ještě víc od bahna.. Paní se začíná bavit a povídá.."Vás bych chtěla mít doma!"..:)... V myšlenkách na moje "holky" že mě vylétla okamžitá odpověď "Tak to nejste jediná!.. Takový mám jen doma hned tři!":)

Všemu zdar! Ultra a radostnému pobíhání zvlášť!
12:)

Silvo, promiň!...aneb snad po mně Veverky a ostatní nebudou házet šišky..:)

Je to tady.. Už si v hlavě sumiruju různá vysvětlení, omluvy -- i když, jak se omluvit ženě, když ji chlap zradí, co?.. Pochopitelně ti moudřejší si řeknou.. Jjo, mladá ženská a starší chlápek?? Jak by to asi mohlo skončit, že?... To bude tragédie, v nejlepším případě tragi-komedie ! :)

A taky jo. Začalo to tím, že jsem většinu svých kamarádů kolem sebe různě přesvědčil, že jedině Silva, Silva... že na Silvě se "zrušíme":), že vše oslavíme.. a bůhví co ještě... Ba co víc! Modro-růžový oddíl, dokonce i stodůlecká sekce obsadila všechny trasy.. 1/2M, nazývaný mazlivě "matky s dětmi", M (matky bez děti), U90 - plaší magoři, U105 - úplní magoři..:).. prostě všechny jsem tam různě přihlásil, zblbnul, ano, ano, včetně zřítelnice mých oči, jasného slunéčka, synáčka mého, atd.... A teď tohle.

A to prosím do nedávna to vypadalo dobře... Ale postupně. Nejdříve mě trochu vykolejilo, že se vlastně běží až druhý víkend v červnu, čímž se Silva posunula povážlivě blízko k Western States. Potom jsem dostal velmi prestižní pozvání na jednu akci v zemi vycházejícího slunce, vypadalo to, že vylezu z letadla, opráším kožich a pojedu do Horní Stropnice:)... A co čert nechtěl.. japonští soudruzi prostě celou akci posunuli o týden a tak.. tak jsem se rozhodl, zradit..zradit Silvu i všechny, co jsem tam zpunktoval:)...

Přemýšlím o tom při jednom běhu do práce, nadávám si a fakt si téměř plivu do tváře:), když v tom se s novou situací smířím a říkám si, je to znamení!! Kdybych běžel Silvu, tak bych se stejně musel držet hodně zpátky, možná přejít na 90k, možná i na maratón... protože mi opravdu záleží na tom uběhnout a to co nejlíp Western States.. Tohle přiznání mi hodně pomohlo..

Ta touha je natolik silná, natolik šílená, že jsem se dokonce dneska přihlásil do i fitka a plánuju tak 2-3x týdně místo oběda jít lehce zaveslovat, posílit nohy, záda, břicho... Upřímně tohle už mi přijde hodně ujetý i na mě:).. Ale jen to dokazuje ten rozměr mého úsilí a nadšení. Stejně jako když se člověk zamiluje, tak odhodí stranou všechny rozumové argumenty a jde do toho po hlavě a se srdcem na dlaní...

Stejně tak já, dávám stranou úvahy o mém věku, neexistující atletické minulosti, o svých všech omezeních, nedostatečnostech, atd.. Prostě říkám si.. Western States je velká výzva sama o sobě.. Ale uběhnout to v klasickém/původním 24h limitu??? Ano, je to můj velký sen.. Tak jako tak, nestydím si to přiznat, byla by to chyba.. Ono se na to stejně potom přijde, tak co:)
Ondřej mě stejně nedávno odhalil... Je to přesně dva roky, můj komentář pod Stínovým článkem o Western States jistě pobaví a ukáže moje pokrytectví:)...
http://kamazmenohydonesou.blogspot.cz/2012/01/nezlomni.html

At 11. 1. 2012 15:43:00,  12HonzaDe said...

......

Sice to nikdy nepobezim, ale o tom to neni... Kazdej mame svoje Western States, at uz meri kolik chtej:), kazdej mame svoje sny a tak hura za nima. Budu na to myslet za chvili v hlubocepskem kopci s baglem z prace:). 12:)

Ano, Stín a Western States mě získali pro ultra... Silvo promiň.. Tohle je sen, kvůli kterému stojí opravdu za to dělat i naprosté pitominy a možná i odpustit nějakou menší zradu:).. Naše sny jsou totiž jedna z nejcennějších věci, co máme..

Běhu zdar, ultra a našim snům zvlášť! 12:)

Buy one - get one free:).. aneb jednou běž a druhý běh je úplně zadarmo!!!

Tak to přesně je u mě.. tedy přepočítáno na (časovou) cestu metrem a MHD. Pokud běžím, jsem řádově na 50% časově náročnosti. Takže každý druhý běh do práce-z práce je vlastně "zadarmo". Takhle to asi zní šíleně... Ale běh je pro mě KOTVA. Tedy ne obchodní dům Kotva:), ale bezpečný lano, pevný bod v tom vlnobití všech šílenosti, co na mě kdekoliv venku číhají..

Všichni kolem říkají... a pořád to slyším.. běhání po stejné trase musí být strašně nudný.. skoro jako mít pořád stejnou ženskou:).. [Tohle opravdu nedokážu posoudit, protože jsem se svým Slunéčkem teprve krátce, co si vzpomínám, zatím 24 let..:)]. Ano, jsem upnutý na naběhané km.. Ano, hlídám si uběhnuté km za týden.. Jsem asi tím posedlý.. trpím asi kilometrománií.:)..Ale není to proto, že bych chtěl dělat nějaké rekordy, ale protože počet km přímo odráží i ten čas, který jsem měl většinou sám pro sebe, případně jsem ho strávil s kamarády nebo s blízkými..

Slyším to často, že jsou běhám spoustu "jalových" km.., že to nemá žádný vliv nna moji výkonnost.. a bůhví co ještě.. Je to (myšleno "moje výkonnost") tak důležité? Pochopitelně si uvědomují, že ti velcí nebo starší/zkušenější běžci či praví a ortodoxní ultras ... ti si prostě své km nepočítají.. WTF (!) .. Já jo!!!..:).. pro mě je to určité vyjádření a míra toho, že jsem si ubránil čas, který mám pro sebe.. je to jednoduchá kontrola..

Někdo může říkat, že je běh do práce.. děsná nuda!!! Blbost!!! Já to miluju... Ty bikery, co potkávám.. Například -- jeden vždy sklopí hlavu, aby nemusel zdravit. jiný mává, další komentuje:)... Vlastně pokaždé se něco děje.. V podchodu u barandovskeho mostu teď natáčeli klip..V sobotu v kině na Něžných vlnách poznávám natáčení na nábřeží, když jsem běhal okolo..:)..
Zahradníci v údolí už mě zdraví, jako jednoho z nich:) ... Těch drobných zážitků po cestě s různými spoluběžci, kdy řešíme (=oni řeší) všechno možné, od jejich milostného života, až po základní otázky lidské existence.. [=přes špičku nebo přes patu?:)]... Zážitky se psy jen v tomto týdnu měly filmový charakter -- bylo to něco mezi "Psem Baskervilským" a prvním dílem Francouzské spojky. Jsem rád, že zatím jsem se nepropracoval do druhého dílu..[aha.. pro později narozené.. první díl se jmenuje Štvanice a druhý Dopadení:)].. Po cestě potkávám nové/staré známé.. Před pár dny Stázku [ještě, že to nevidí moje nejmilejší manželka, jasné Slunéčko:)] .. jak to komentoval jeden přihlížející .. Je to normální, že se potkávající se běžci objímali?:).. Povídám, ... to nevíte? To je normální "běžecký" pozdrav na Praze 5! :)... Hned to začíná rozebírat, že by začal i běhat.. [tedy prý jen na Praze 5!!:)]. Říkám mu, že se to třeba i rozšíří..:)... ale co já vím, na Moravě se například i líbají!:)...

Prostě, po cestě mám ten pocit sounáležitosti s městem.. někdy mě i něco napadne do práce.. Jasně.. není to žádný závod, žádný trénink.. Jen město a já.. Proto často přibíhám do práce později, takže i minu pana Třísku, který pravidelně vybíhá na krátký jogging z hotelu Jasmín--hned naproti... Ale třeba ještě stačím hlasitě pozdravit soudruhy z vedlejší budovy KSČM.. "Čest práci!":) ... oslovený pohlavár z komunistické stany.. se většinou opatrně rozhlédne, předstírá velké pracovní vytiženi a pak plaše odpoví.. "Čest, čest!"..:)

Usmívám se.. Den začal moc hezky.. běžel jsem totiž do práce..:)... A což teprve, jestli se mi podaří běžet i zpět!

Komutačnímu běhu zdar! Ultra zvlášť!

12:)

Třikrát běž, klidně měr:), ale radši neporovnávej... Všechno je totiž relativní..:)

Takhle hezké "A" jsem už dlouho neviděl

Začal Nový rok. A i ke mně se to doneslo, i mě zasáhl ten mor -- vzájemného porovnávání. Skoro jak za mlada, kde se ovšem porovnávaly jiné věci, že?:) ... S odstupem si uvědomuji, že jsem si šlápnul kamsi, když jsem si k sobě na blog dal svoje tabulky naběhaných (upozorňuji že fakt pomalu naběhaných!) km.. O co jde?? Těm co mají na "tachometru" méně.. bych rád vzkázal, že se vůbec nic neděje, prostě jsem měl víc času na běhání než oni, nemám jiného koníčka.. A těm, co mají víc a rychleji.. To fakt přeju. I když, mezi námi.. a naprosto upřímně.. Je mi to jedno.:) Nedělá mě to ani šťastnějším, ani nešťastnějším, jestli xx běhá dál nebo rychleji než já. Výjimku tvoří , když to jsou blízcí kamarádi.. s těmi soucítím a raduju se... Jinak je naprostý nesmysl se porovnávat s kýmkoliv jiným.. Kdo ví, kolik tomu on nebo já dáváme úsilí.. Kolik máme kdo času? Jak moc nás to ostatní, co děláme těší... Já většinou chápu běh a pobíhání jako pomocníka proti stresu.. ne jako jeho zdroj.. Zásadně se proto porovnávám jen se sebou, i tak je to boj! :)


To je to neštěstí srovnávání s jinými.. Ale co mě ale vážně zasáhlo byl nedělní závod u Leony. Nálada perfektní, pomáhal jsem u časomíry, podle možnosti i povzbuzoval a tak... Takže jsem měl možnost vidět a vnímat všechno z hodně blízka.. Největší zážitek byly plačící děti, které "nebyly první"... Chápete to?? Zoufalý pláč holčičky, která běžela moc hezky, někde uprostřed "startovního pole", ale byla šíleně nešťastná, protože nevyhrála..

Říkám si, to je ta naše výchova.. To je to, co se hrne odevšad z televize, z novin, ze škol.. že šťastní jsou jen vítězové, pomalejší a ostatní nestojí za nic..(!!) To neštěstí, ten smutek děti v cíli .. to mě fakt dostalo.. Měli bychom se snažit s tím něco dělat.. u sebe i kolem.. Já slibuju, že příště dám Leoně velkou krabici lízátek a hned po doběhu každé dítě dostane lízátko s nalepenou 1..:).. aby si každý uvědomil, že byl skvělý.. a že jim všem vlastně patří dík.. první sice může být jen jeden, ale radost mohou mít úplně všichni, každý svým způsobem "vyhrál"... Mezi námi.. já se vždycky pochválím.. "Byl jsi skvělej Honzo, opravdu super" :).. Protože jako starší chlap vím, že nepochválím-li se sám, těžko to za mě někdo jiný udělá!!! :)..

Tak tentokrát se mi reklama fakt hodila..:)

Jinak je nádherný leden.. Lidé kolem si sice zoufají, že není sníh, že je teplo, že svítí slunce... Jen ti blázni, co běhají kolem v údolí (i ti v parku) si říkají.. To je dneska nádherně, co?? To by byl hřích zůstat doma!!!.. Všechno je relativní.. Bohudík..

12:)

Strong ale for all my men... and fresh horses!!! :)

... Je kovbojský pokřik vhodný jako odpověď na otázku, co chci od obsluhy na stanicích WS 100M:)... [ale říkat si to budu jen v duchu].... "Silné pivo pro všechny mé muže.. a čerstvě koně!".:) .. Tím jsem chtěl naznačit, že jsem si snad už ujasnil se Stínem "noty" na moje výlety za velkou louži:)... Bude to (jak jinak) zase logistický náročnější, o té "sportovní" části raději nemluvím.. Samozřejmě mě Sam Straka potěšil, když mi řekl, že WS 100M se nekvalifikuje do "žebříčku" asociace.. že je to vlastně většinou z kopce.. Zajímavý, "utěšuje mě" stejně jako Běžící Stín..:).. Hned se "bojím"o maličko méně, ale to neznamená, že bych nějak podceňoval svoji přípravu...

Hned na 1.1. jsme se sousedem Danem vyrazili .. kam jinam než na Karlštejn..:).. Trochu se provětrat, rozbít stereotyp pobíhání v údolí a symbolicky začít Nový rok. Další den běžím s Deri sám, nejdřív telefonuju s LL, on citlivost mikrofonu komentuje slovy, že to v telefonu zní, jako že brzo umřu:) ... pro jistotu se nechávám v jednom úseku předběhnout jednou běžkyni (Deri má vždy pocit, že bychom buď měli závodit, nebo běžet pohromadě)... Uklízím telefon a potkávám staršího pana se psem... Ten vidí, jak jsem zastavil a hned mi radí.. "To musíte postupně!! .. Ne, že si k 1.lednu dáte předsevzetí zhubnout a sportovat a 2.ledna se totálně zničíte!" :)... Jjo, tesat do skály! Povídám, že má naprostou pravdu, že mi to i kamarádi říkali... že je potřeba postupně..:).. A tak, když to Deri po chvíli rve do kopce jako o život, tak ji říkám, tys to neslyšela? Pán říkal.. postupně!!!:)

Postupná a detailní příprava nese své první ovoce...Na Silvestra se mi odlomil velký kus plomby na horní osmičce a moje nejmilejší, jasné Slunéčko zkušeně koukla a prohlásila.. No dalo by se to ještě zpravit, ale nejlepší by bylo to co nejdříve vytrhnout..:).. A tak hned v pátek brzo po ránu, ještě před začátkem ordinačních hodin odcházím z její ordinace o "zub hloupější":)... byl to předposlední zub moudrosti a tak jen doufám, že ten poslední mě zachrání a že (zatím) úplně nezblbnu:) .. I když.. Kdo ví...Doma jsem až do tři hodin odpoledne tiše trpěl, v zimnici se klepal... Jak to moje nejmilejší správné komentovala -- jsem evidentně slabší kus:) ... A vynadala mi, proč jsem si už dávno nevzal růžové prášky?? Že mi to na noc pak už nemusí vůbec zabrat.. Hned mi jeden naordinovala.. a najednou.. najednou klid a pohoda..:).

Jak mi otrnulo, tak si říkám... no možná bych mohl jít maličko běhat? Zřítelnice mých oči, moje nejmilejší manželka, protočila panenky, pokývala hlavou.. řekla něco jadrného.. jako že, před chvíli jsem umíral:), jak mi jen trochu otrnulo, už jdu běhat...Ale je to moudrá žena.. Řekla jen ... s rozumem..:)
V duchu rady od toho neznámého pana se psem -- "Hlavně postupně" :).. a Slunéččina .."S rozumem" .. (pro sebe jsem tiše dodal .. v koncích,,:).. Počkám tedy dvě hodiny, až pomine okamžitý růžový účinek:)... a vybíhám. Říkám si osmička v hájí.. tak by to sneslo pomalejší devítku:)..

A taky ano... Samé dobré a pozitivní myšlenky.. i když následně v noci jsem se několikrát vzbudil bolesti zubů:)... Ale šťastné jsem si vzpomněl, že i vrcholem naší svatební cesty bylo tehdy také vytržení mě horní osmičky:)..

A tak heslem pro další dny je .. s rozumem.. a postupně..:)... Podobně jako známý alkoholik vysvětluje, že pije málo a kontrolovaně.. "pět/šest piv, dva tři prcky .. a domů :)" ... tak já si obhajují ty různé devítky, desítky, dvanáctky, dvacítky..:).. ono se to stejně ke konci sečte.. a až mi zase někde bude docházet síla nebo cokoliv jiného.. Tak se slzou v oku jistě vzpomenu na tyhle výběhy.. Po té, co jsem zase trochu "zblnul":)

Všemu zdar!! Ultra zvlášť! hlavně postupně!!
12:)

PS. Hned se mi vybavil jeden skvělý konverzační obrat, který jsem mohl sledovat mezi pacerem a běžcem na Leadvillske trati... Běžec říká.."I am slowly dying..." (Pomalu umírám..).. odpověď pacera mě dostala do kolen.."Chill..there is no rush..:)" ..(Klid... není potřeba spěchat)..

Nový rok je tady!!! .. a mně začala 2.(běžecká) pětiletka..:)

 Na Nový rok.... O slepičí skok.. Na Tři krále, o krok dále.. Na Hromnice? O hodinu více!:)
... Prostě raduji se z toho, ze byť zima sotva začala, (a že zase začíná pomalu přituhovat), je už  pozorovatelný časový posun, .. ke světlu (a k jaru, létu..)..

Protože, kdo nebilancuje, jako by nebyl:), kdo maličko neplánuje, nebo netouží... je na tom ještě hůř:).. Pořád slyším ty provokativní pranostiky a pořekadla mojí pratety a babičky, včetně znamých finančních pouček typu ... 100 korun mít nebo nemít jsou dve stovky rozdíl... ovšem v uších mi stále zní to jejich stokrát omílané.. Hanzi!! Ty tvoji kamarádi, ty tě přivedou akorát do průšvihu.:)... Ve světle plánů do roku 2014 si říkám, jestli ony neměly pravdu.:)...

Nejdříve maličko čísel.. Skončila mi první běžecká pětiletka. Občas se mě někdo z vás ptá, jak moc, jak postupně,... jak jsem kdy běhal... Odpověď pomocí čísel najdete dole.. Ovšem naprosto přesná, vyčerpávající a lamí odpověď je:... Co nejvíc to šlo!! :)... Tedy, maximálně, co mi čas (práce, rodina) a moje tělo dovolily...

	Jan	Feb	Mar	Apr	May	Jun	Jul	Aug	Sep	Oct	Nov	Dec	Total
2009	91	117	162	222	171	225	178	260	291	218	237	316	2 488
2010	293	294	251	271	258	265	260	287	255	171	218	271	3 096
2011	331	362	304	300	245	125	186	353	364	182	262	335	3 349
2012	460	373	379	468	326	394	412	375	551	392	441	442	5 013
2013	439	398	463	307	364	543	498	398	414	485	413	449	5 172
													19 117

Na začátku jsem se musel do běhu občas i nutit.. Ted jsem nervozní, když mi to nevyjde..:)... Prostě pokrok ničím nezastavíš..

Stále se snažím omezovat "závody", ale stejně z toho vychazí víc akcí, než jsem měl vždy v tom předcházejícím roce... Uffff. Kdy se to zastaví?:)

Stejne jako loni, i letos stojí za větsinou mých "závodů" moji kamarádi, ať už Stín s Nikou, nebo Veverkovic, Pavel Z. nebo Ďuri..:)... zbytek jistí rodina:)...


Věřím, že se uvidím s některými z Vás na Kbelské 10k, kde se budu jistě-- i když asi marně -- po zimních objemech snažit zaběhnout 10k pod 40minut..., na 1/2 PIMu i PIMu [ty na pohodu -- na obou dělám soukromého vodiče a parťáka synkovi:)], na Brdské stezce (50k) a na Silvě (103k).. Zane Grey 50M a Western States 100M zkusím co nejlépe za velkou louží... Už to vypadalo, že je to pro letošek všechno, když mi Sam Straka poslal tip na "jednu krásnou 165k v Evropě, kolem Grenoble koncem srpna, pres 4 masivy.. OMG!:)... a tak jsem se hned zaregistroval.. Jakže je to s těmi kamarády?? :) :)

Mohou nastat nějaké změny. Ovšem hlavní směr nové sezóny je jasný... Netočit zbytečně kormidlem!!! Směr pohoda, přes zastávky radost, klid a běžecka turistika:). Hlavně se nebrat vážně:)... Držet se svých manter a postupně si naběhat potřebné kilometry..

At se daří! Běhu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť!
Hodně štěstí do Nového roku! 12:)

POP (partyzánský oběh Prahy) - aneb plním(e) si svoje sny

Základní rozměr akce byl daný.. Partyzáni seskočí, oběhnou Prahu a sejdou se zase .. nejlépe v restauračním zařízení, kde proberou plány na další diverzantskou akci..:)
Ovšem, protože jsem známá "slepičí prdelka" :), tak jsem na vyzvání tvůrce trasy (Martina aka Veverky Pražského) dál o akci vědět předem a navzdory zájmu, který pochopitelně vzbudil světový rozruch, zejména v pražských lokalitách:)... se nám všem (doufám) úspěšně podařilo udržet původní partyzánský charakter akce..
Kdo mě trochu zná, tak ví, že se mi líbí ta volnost, která k pobíhání naprosto patří.. Stejně tak, jako na našem náhradním maratónu ve Stromovce.. tak i tady jsem chtěl, aby měli případně možnost se plně zúčastnit všichni, i ti, kteří danou vzdálenost celou neuběhnou... a tak nakonec partyzánský oběh získal předem netušený "spartakiádní" rozměr. kdy borci vybíhají z různých konců stadiónu (=města), zacvičí sestavu (=kousek spolu běží), další se zapojí/odpojí.. aby posléze se část z nich sešla již ve dříve zmíněném restauračním zařízení.. :)
V tomhle směru se musíme velmi pochválit.. bez jakékoliv secvičné (!!) jsme se celkem velmi plynule setkávali se známými/neznámými skupinkami lidí, kteřé různě dlouho s námi běželi.. Pokud mě moje počítadlo neklame, tak nás bylo celkově víc než 30.
Podle svého zvyku, nebudu a nechci popisovat samotný průběh akce, nechávám prostor kamarádům bloggerům, aby vše patřičně zhodnotili:), jen si budu snažit připomenout ty pocity a okamžiky, které pro mě mají velký význam.

1) Chtěl jsem, aby i ti mimopražští, mohli poznat krásy "mého" údolí.. i když jsme kvůli úspoře kilometrů nakonec probíhali krátkou trasu s malou odbočkou na Děvín, vynechali jsme trail skalami i jiné moje oblíbené trasy... A co se nestalo, vybíháme na kopec a z druhé strany v ranním oparu vychází slunce, údolí se ukazuje v celé své kráse..

2) Přál jsem si, aby i POP mi přinesl nějaké veselé zážitky a odrazil trochu tu správnou, odlehčenou atmosféru "nezávodního" pobíhání...I toho se mi dostalo plnými hrstmi..

Čekání na příbuzenstvo:)

Nejdříve na Cibulce, kdy se v liduprázdném parku prikrčím na bobek, aby za malou chvíli se z vedlejší pěšinky vyřítili dva psy, kteří na mě okamžitě začali skákat:).. Přibíhá jejich panička (já vyčkávajíc stále na bobku:)! ) a začíná je ode mě odhánět.. Scéna na Oskary v komediálním žanru..:)... Samozřejmě, ta historka je nádherná, .. protože si umím představit, jak se smíchem ona paní dojde domů a říká.. to mi nebudeš věřit.. co se mi dneska v parku přihodilo:)...
Nebo když s Veverkou Sudetským spěcháme do Lidlu koupit si nějaké pití, ovšem jsou otevřené jen dvě pokladny, dlouhé fronty.. skromnost stranou... jdu bez ostychu rovnou k pokladně, předbíhám jednu sympatickou důchodkyni, omlouvám se ji a vysvětlují paní pokladní... že tady zrovna probíhá velký závod a že já za zdržení dostávám penalizaci... Paní pokladní s úsměvem namarkuje útratu a nabízí mi potvrzení o zpoždění... Až po chvíli mi dochází, jak by to bylo skvěle mít na lístku s útratou s razítkem napsáno.. zpoždění 3.5 minuty, pokladna Lidl..:)


3) Přál jsem si, aby si "bratranci" Veverkovi tuhle akci pořádně prožili... No Pavel díky vadné židli měl silné problémy se sedacím nervem a celou cestu trpěl jako zvíře.. Vím, že člověk, který prošel Pamír či jiné šílenosti na pár placek a kousek chleba.. není žádná holka:), ale když jsem ho viděl, jak trpěl, bylo mi ho líto... při seběhu na části Šutru jsem zase špatně šlápnul a přes bolest ve svém kotníku jsem s ním mohl část trasy "sdílet" ..:).. naštěstí jsme běželi dostatečně dlouho a tak jsem měl možnost si kotník zase uzdravit..:).. Holt pomalý běh.. léčí všechno!:)

4) Když už partyzánský oběh Prahy, tak jsem plánoval, až morálka na východním okraji Prahy začne upadat, že zanotují některé budovatelské písně.:)... Pochopitelně došlo na .. Skal a stepí divočinou.. hladový a roztrhán... uhání v před partyzán!! :)... Starší i někteří mladší spoluběžci si vzpomenuli, někteří se přidali.. Ovšem když jsem při průběhu obydlenou části zanotoval velmi zpěvný pochod demokratické mládeže (z národů ať jsme různých jedno přání teď v nás bude žít...) .. Tak při otevírání oken v prilehlých domcích spoluběžci buď předstírali, že zapomněli slova, nebo zrychlili/zpomalili a dělali, že ke mě nepatří:)!...

5) Konečné skrytý sen každého běžce dlouhých trati, ultras asi zvlášť.. je... běžet až do konce.. běžet až na patologii!!! Na to jsme po cestě několikrát pomýšleli..:).. To, že se to nakonec povedlo celé skupině odvážných mě naplňuje naději do let budoucích..
Z mého pohledu velmi vydařená akce.. Patří za to velký dík Martinovi, Stazce... všem skoro více než 30 lidem, kteří s námi různé běželi.. Fakt skvělé.. Ovšem když jsem to vyprávěl při dnešním proběhnutí svoji dceři.. tak to velmi pregnantně shrnula slovy... Čím víc o tom vyprávíš, tím je mi jasnější, že jsi si to děsně užil.. ale.. tím je mi také jasnější, že řada lidí .. s tebou dost trpěla:):)...

Tak pobíhání zdar! Ultra zvlášť.. Všechno nejlepší do Nového roku.. Hodně šťastných km!
12:)

PS. K vánocům jsem dostal knížku..
Never Wipe Your Ass with a Squirrel.. Což samozřejmě je skvělý marketingový titul.. Ovšem, jak jsem viděl opět celou Veverkovic rodinu v akci.. Martina, jak spoustu věci naplánoval, Pavla, jak si po cestě vytrpěl svoje.. Tak jsem pochopil.. Ano s Veverkami si není radno si vytírat zadek:).. Jsou to skvělí kamarádi a tvrdí chlapci.. Je čest být součástí téhle "rodiny".. jsem moc rád, že jsem "Veverka náhradní":)

PPS. Před akcí u nás spala Jana s Jiříkem. Dostal jsem od nich skvelé dárky, slivovicu a velký perník.. Teď jsem ho právě snědl a mohu říci, že byl nejen hezký, ale i dobrý... A tak aspoň použiji to přání na něm.. Ať to běhá!!! 12:)

PPS. Část fotek je http://digirun.rajce.idnes.cz/131228_POP/
u Digiho na rajčeti.. A patří mu velký dík za dokumentaci i společenské části akce..
Tradičně, když se nejaké společné akce účastní kamarádi bloggeři, tak nechávám větší prostor jejich vyprávění i fotografiím.. Advidova detailní zpráva je na http://tri-dave.blogspot.cz/2013/12/partyzansky-obeh-prahy-pop.html. Honza H. mi udělal radost fotografiemi z Dívčích hradů: http://janhavlicek.blogspot.cz/2013/12/s-partyzany-na-divcich-hradech.html, Ondra P. má svoje vidění zde: http://blog.pokludovi.eu/2013/12/28-prosince-pop-partyzansky-obeh-prahy/. Martin (Veverka Pražský) má svůj vstup zde http://veverkavzadveri.blogspot.cz/2014/01/okolo-prahy-nulty-rocnik-popu.html, sudeská sekce:) má svoje paměti zde..http://kotouc01.blogspot.com/2014/01/prazska-sekce-aneb-zaver-roku-v-hlavnim.html Opavští kamarádi tradičně zde..http://behatnasbavi.blogspot.cz/2013/12/jak-se-beha-s-veverkama.html

Návrat světla, ukradený běh, lstivý Stín... aneb čtvrtý advent

Není to jednoduché, ale co je jednoduché??..:)... V posledních dnech o svoje běhání bojuju asi stejně jako den s noci.. tedy úporně, občas maličko ztratím, ale už věřím, že se vše v dobré obrací... Ano, ano... 21.12 je můj den.. nejen kvůli dvanáctkové symetrii, ale hlavně letos je to i den slunovratu!!!

Ode dneška začínám(e) běhat do světla.. Je to krásně symbolické, vím, že sice přijdou velké mrazy a pořádná zima, různé komplikace... ale začne postupně přibývat světla a čekání na jaro bude o to radostnější...
Skoro každý den v tomto týdnu byl nějak divný, bojovný, úporný.. Buď se něco stalo na domě, nebo v práci a vždycky tím byl zásadně ovlivněn můj program, pohoda a i moje pobíhání:)... Možná jsem úplně mimo, ale pořád věřím, že každý vyběhnutí se počítá.. Vždycky si opakuji do omrzení...Možná, že zrovna to dnešní.. úporné a vybojované .. bylo to nejdůležitější...to, které v těžkých chvílích rozhodne..:)

No před vánocemi jsem si maloval, jak budu krásně běhat do kopců, i kameny jsem našel .. maloval jsem si, jak se připravím na Stína se svoji tajnou zbraní.:)... Jenže.. Stín nejdřív spoustu dní vůbec nepsal, pak jen, že nestíhá.. jenže, když jsem ho včera chytil krátce na telefon.. tak z něj vypadlo, že si za barákem udělal speciální stezku nahoru k vrcholu a že ji za den vždycky několikrát cvičně střihne(!!!). Mazaný jak liška!! [He is lubricated like a fox!:)]... No tenhle motivační kroužek mě asi zničí..:).. Musím se zamyslet, jak se s tím vyrovnat, jedine snad zrychlit bobkovací fázi..:)

Deri chudinka teď ještě asi deset dní bere antibiotika, doktor říkal, že by měla být relativně v klidu... Povídám, že mě Deri bude šíleně nenávidět, když s ní nebudu vůbec běhat.. Tak si pan doktor vzpomněl.. Aha to jste vy ti magoři, pardon maratónci:)... a opravil se.. tak běhejte s ní pomalu a tak nejvíc 3km, pak se na nás podíval, uviděl protažený obličeje... kouknul ještě jednou a opravil se .. tak do 10km..:)...

A tak běháme trochu pomaleji a fakt se snažím do 10k... Deri vděčná, jako by tušila, že jsme to měli zakázané, tak se drží u mě, pořád mě vděčně olizuje.. A nejlépe se všechno projevilo předevčírem... V údolí na nás celkem ostře vyjel jeden volně pobíhající velký pes. Deri se štěkáním zaujala obranný postoj u mé nohy (nebo že by za ní?) a společně jsme ho zahnali... Vlastně jsem si poprvé (i jako pán od malého psa) uvědomil tu vazbu, to přátelství, které tu existuje hromadu věků.. to pevné pouto mezi člověkem a psem... A měl chuť zavolat tu vlčí píseň ... Jedné krve jsme - ty i já.:)!!!

Slunovrat jsem nakonec proběhal v údolí i když to nevypadalo moc nadějně.. S holkama :) jsme začali opatrnou osmičku, odvedl jsem je k rybníku a zamířil do údolí... Různě jsem tam pobíhal.. můžu říci ve finále tři hodiny bez vody ... a nebylo to jednoduché...:). Kousek před koncem v Řeporyjích stojím na přechodu, silný provoz.. čekám na semafor... Vedle stojící pán má dobrou náladu a povídá mi.. "Teda, mě by nějaký běhání mohlo bejt ukradený"... asi čekal, co já na to:).. Povídám, to jsme na tom podobně, mám úplně stejnou starost... Aby mi to běhání nikdo neukradl! A v poslední době mám sám pocit, že čas na běh doslova kradu:)...

Tak běhání do světla zdar! Ultra zvlášť!!!Vánoce za rohem, oběh Prahy s kamarády se kvapem blíží.. Svět je krásný..:)
12:)
PS. Detaily a itinerář pro oběh Prahy můžete nalézt zde. Myslim, ze je s toho videt pečlivost Veverky Pražského a i člověk, který jej nezná, musí říci.. sákryš!!! Budeme se těšit. Jen připomínám, případní zájemcí, ozvěte se mi buď na blog, a nejlepe i zaroveň do mailu, ať to máme podchycené...

POP - Partyzánský oběh Prahy.. aneb dílčí příprava na 5. advent:)

Samozřejmě vím, že adventy jsou jen čtyři a končí vánočními svátky, ovšem... Stejně tak, jako se děti ptají, co bylo potom (když princezna s princem spolu žili šťastně až na věky), tak i zvídavý pozorovatel kalendáře si říká.. hergot... Vždyť tam ještě pár dní v kalendáři zbývá.. tam by mohl být klidně i pátý advent! :)

Při poslední akci pražské ultra sekce našeho skautského oddílu:), při běhu vedeném jako Tři řeky... jsem byl vyzván, abych se také já  ideově zapojil do dalšího výletu.. V mezičase jsem lehce naznačil, že by bylo skvělou ultra výzvou oběhnout Prahu... Většina z nás, co po Praze různě běháme jsme za "ropáky":), ovšem nemyslím si to.. Praha kupodivu má celou řadu parků a kolem řek se také dá běhat... Veverka Pražsky (VP) se toho hned chytil a v pár dnech mi poslal nástřel oběhu Prahy, který jsme maličko upravili.. Cílem není oběhnout co největší kus, ale v tom (po)vánočním čase si uvědomit, že je tu spousta míst ke skvělému běhání... Prostě oběhnout velký kus Prahy, příjemně spálit pár tisíc kalorií :) a přitom nezapomenout na žádný významný park či zajímavý prostor, co se nám postaví do cesty.. Jsou to tratě, které VP, já i další volně združení členové modro-růžového oddílu používáme ke komutačním běhům do práce (z práce)... Pochopitelně, je tam Šárka (a trať Šutru), je tam Obora Hvězda, Cibulka, Jinonice, Prokopské údolí, Krčsky les,... Hostivař, atd..

Odkaz na přesnou trasu je zde.. [účastníkům doporučují stáhnout GPS:)]...
http://www.cykloserver.cz/cykloatlas/?d=140448#pos=50.03372P14.47062P13

Start a základní zázemí je v IKEMu (je k dispozici sprcha, bude tam i něco k pití), ulice K zelené louce, cílová hospoda tamtéž, pozor jmenuje se "Na ty louce zelený" :)...
 Start 28.12 cca v 7 hodin ráno,
ať máme potom i čas na jídlo a nějaký iontový nápoj v již zmíněném restauračním zařízení:)... Dá se zaparkovat před areálem, ale jezdí autobusy a s logistikou rádi pomůžeme. Směr oběhu je z IKEMu směr Hlubočepy (Prokopské údolí), optimálně se sluncem v zádech:)... Připojit se (odpojit se) po trase bude kdykoliv možné (spousta uzlů hromadné dopravy), napište (mail v záhlaví), vyměníme telefony a budeme koordinovat...

Velký dík za většinu práce s logistikou, naklikanim, zázemím, patří již tradičně Martinovi aka VP!!! Nejdříve jsme si mysleli, že vyšleme naše manželky (jasná slunéčka) na trasy s nějakým proviantem.. Ovšem.. Na trase je nespočetně hospod, obchodů, benzínových stanic (seznam a jednoducha orientace je vidět zvětšením měřítka mapy).. Ale hlavně...celé jsme to pojali jako "partyzánský" oběh.. Partyzáni seskočí:), provedou úkol a zase zmizí (..tentokráte v hospodě) :)...
Tolik k akci, dejte mi vědět..
12:)

Ještě si musím ale stejně napsat pár řádků k minulému víkendu...Aby mi to nezapadlo..
V sobotu jsem částečně zase vybíhal do kopců:), ale nedělní běh byl motivován jednak předvánočními návštěvami -- navštívit Jitku, vyzvednout si od ní dárek(dárky:), proběhnout se s ní kolem Hostivařské přehrady a jednak i touhou využít téhle příležitosti a dohnat kilometrové manko:)...Rychlý pohled na mapu říkal, že jedním směrem je to řádově kolem 20km, a i když ještě v pátek jsem měl jen 32km, tak mi kombinaci soboty a neděle svitla naděje na "kilometrové uklidnění":)... čím myslím možnost se přiblížit, nebo optimálně překročit hranici 100km za týden..[zavislák..zavislák:)]

Po ránu se sice drobet zdržím s ranním loučením s Deri [nechápe, že ji s sebou do Hostivaře vzít nemůžu a štěká na mě jako na zloděje:), a říká .. ty zrádče!!! Někam si běžíš.. a mě necháváš doma], nicméně po menším a již tradičním bloudění na Chodově, se o 1/2 11 vítáme s Jitkou, získávám dárky a jdeme si zaběhat do jejího revíru.. kolem Hostivařské přehrady.. Strašně fajn proběhnutí, uteklo to doslova jako voda a tak se brzo loučíme a já mířím domů..

Posledně tady právě Jitka použila obrat "ultra jako diagnóza" :)... a opět se ukazuje, jakou měla pravdu... Nejdřív před Chodovskym centrem potkávám jednoho známého z Butovic, zdravíme se a prohodíme pár slov.. já tradičně zmateně.. On: Jsem tě dlouho neviděl, jste se přestěhovali? .. Říkám, že už před dvěma lety, do Stodůlek.. Kouká právem divně, vidí mě v běžeckém na Chodově.:).. Říkám, na vysvětlenou, že jsem teď trochu zabloudil, ale že už mířím domů..:)... Když se začal smát, tak mi došlo, že myslí, že jsem vyběhl do údolí a skončil na Chodově (a si řádově 15km zaběhl)... snažil jsem se to vysvětlit Hostivařskou přehradou.. ale jeho zmatení bylo tak hezké, že to nemělo cenu ani vysvětlovat...Krásný zážitek... Za malou chvíli dobíhám k silnici, přede mnou taková silnější rodinka, při procházce do sebe ládují tuším McDonnalds:). Mám žízeň, a na semaforu před lesíkem u nich zastavují a taky piju (z bidonu zbytek ředěné koly). Chlápek se hned ptá, co "sportovci" pijí, když běhají, říkám, nevím, co sportovci... já teď piju kolu... A on.. vidíš mámo, i sportovci pijou kolu!! A že to není žádná light, co? Přiznávám, že je to ta "pravá"..:). Chlápek se tetelí blahem a žena říká.."tak to Vám pěkně děkuju" .. furt ho přemlouvám, ať tu kolu nepije, že se po ní tloutne.. Tak hned dodávám.. no je to kola.. ale 1) je ředěná.. a 2) já ji většinou piju až po 25km..:)... Paní se rozzářila.. No vidíš Fando, můžeš mít kolu na 25km!! Tak teď se zase na mě obrátil "Fanda" a povídá.. "Tak Vám pěkně děkuju"..:).. Raději jsem běžel dál, ale smál jsem se celou cestu Krčským lesem..

Ale kousek dole mi došlo pití.. Běžím kolem pumpy, říkám, dokoupím pohonné hmoty,, že? Sáhnu do batůžku.. a ejhle.. peněženka zůstala doma..:).. a tak vidina studánky v Prokopském údolí... mě neochvějně vedla zpět.. "Pěkně děkuju"!:)... Dalších řádově 14-15km bez vody... Ale co, ultra je ultra:).. Navíc, jak řekla Jitka, je to i diagnóza.. Ta voda na 41km, ta byla snad "živá".. Nádhera, s krásnými pocity dobíhám domů... 44.5, celkově za týden 101(!). Co dodat?  "Pěkně děkuju"!! :)

Běhu zdar! Ultra zvlášť!
Příjemný a veselý předvánoční čas.. 12:)

PS. Detaily a itinerář pro oběh Prahy můžete nalézt zde. Myslim, ze je s toho videt pečlivost Veverky Pražského a i člověk, který jej nezná, musí říci.. sákryš!!! Budeme se těšit. Jen připomínám, případní zájemcí, ozvěte se mi buď na blog, a nejlepe i zaroveň do mailu, ať to máme podchycené...

Pojď stoupat jak dým...aneb s písní na rtech do kopců běhat..:)

V poslední době pravidelně používám čelovku a tak píseň "Ve tmě dál.. cesto má.." byla nahrazena konečně v druhé půli týdne dalším Bobkovým hitem "Pojď stoupat jak dým...".. Ano, ano a ještě jednou ano...!!!! Skoro nemožné se stává skutkem.. Zase jsem začal běhat do kopce a z kopce... Stařík se v Praze chystá na horská ultra:)... Zlaty hřeb moji "přípravy" nastavované kopce jsou tady zase... S tím rozdílem, že jsem k prověřeným a divácky a zážitkově velmi vděčným:) trasám ... (ulice na Placích a sprintová -- Do Klukovic) přidal jednu nádhernou technickou pasáž v okolí Červeného lomu .. vše pochopitelně v Prokopském údolí..


Vidina jarního Zane Grey, natěšené a namotivované Niky, připravené nám se Stínem natrhnout trika...:)... Představa Stína, který je -- správně odhodlán -- mi natrhnout i zbytek oblečení:) ... Jasně -- pro Stína mluví nejen jeho výrazně nižší věk, větší zkušenosti v horách, rychlost seběhů hraničící s kamikadze, ale i prostý fakt, že on dokáže rychleji zvracet než já sedět na bobku:)...

Tak všechny tyhle představy a argumenty mi pomáhají se začátkem mého cílenějšího pobíhání, bojím se říci tréninku, protože trénink to určitě není:)... Stín se mi při zdejší návštěvě smál, že má ještě jednu velkou výhodu -- sice můžu trénovat nastavované kopce jak chci, ale technický kamenitý terén, jako nás čeká na Zane Grey tady nemám...Pak se ale zarazil a řekl, že jsem schopný si dát k ježíšku několik nákladních aut plných kamení a někde je v prokopáku vysypat, jen abych se mohl lépe připravit:)...

Tak, tak... Ovšem nebylo potřeba žádné kameny dovážet... Už jsem v zoufalství uvažoval u haldě kamení u lomu v údolí, ovšem jak jsem se začal dívat víc kolem sebe, najednou vidím nádherný "Zane Grey" běžecký terén:)... Tadz se nemám na co vymlouvat.. Porvat se s tím, zapracovat na kopcích a pokud možno zrychlit i bobkovaci fázi běhu:)... Přeci to nedám Stínoví a Niky zadarmo..

PS. Podle rychle se měnící situace:), vypadá i budoucí návrat že Zane Grey hodně drsně:)... v sobotu se běží v Arizoně, v neděli odpoledne musím lézt na letadlo v Albuquerque, v pondělí večer jsem v Praze, abych ve čtyři ráno vstával na vlak a jel na služební cestu.. To bude asi to právé ultra:)... I když jak ll správně upozornil, není nutné být zase úplně ve všem ultra.. [i když nevím co tím myslel:)]

Přeju všem hezké a pohodové adventní pobíhání! Běhu zdar, ultra zvlášť a kamarádům těm jěště extra..:)
12:).

Ve všem hledám ultra:) .. aneb druhý advent šťastně za mnou

Když jsem už o tomto víkendu minul jak jubilejní Pražskou 100, tak i koloběh Říp-Praha -- tak alespoň že nezapřu dobrodružnou povahu:). V blížící se sněhové bouří totiž odlétáme na britské ostrovy, kde má vše vypuknout:), na Temži údajně zvedají protipovodňové hráze a já v klidu se svoji nejmilejší manželkou jasné slunéčko, nastupuji do letadla..:).. Ale protože ten někdo nahoře mě má asi opravdu rád, tak po dobu mé návštěvy Londýna je v podstatě krásné počasí.. Ale co víc.. Londýnské letiště se v sobotu navečer hroutí, padají programy na obsluhu letového provozu.. ale my.. my odlétáme jedním z posledních letadel, které opustily Heathrow:)...

Pochopitelně, každá obloha musí mít pár mráčků... Naše dovolená do jistě míry kompenzuje zrušenou dovolenou mého Slunéčka koncem léta, když tu byl na návštěvě Běžící Stín... Proto jsem i rád přistoupil na "nelidské" podmínky:) -- že zde nebudu celou dobu běhat... Bylo to o to horší, že jsem s tím původně tak trochu počítal:), zajistil hezký hotel přes ulici u Hyde parku a -- potom jsem jen závistivě koukal na běžce, různě pobíhající sem a tam... Ale sliby se mají plnit nejen o vánocích...:).

Naštěstí...Zpáteční cesta byla jeden velký očistec, doslova i přeneseně, s odstupem času bych řekl velmi kvalitní příprava na ultra...:)... Letadlo narvané do posledního místečka:), i když jsme se snažili být na letišti hodně včas, nebyla už volná sedadla ani do uličky, ani u okna, což mělo za následek, že jsme místo vedle sebe, seděli zase se Slunéčkem za sebou, ale nakonec jsem to velmi ocenil... Sedím si takhle uprostřed trojsedadla:), když v tom se nahrne šíleně tlustá a zároveň neskutečně a to upozorňují neskutečně páchnoucí ženská. Ze zimních pražských tramvají často obývaných bezdomovci jsem zvyklý na ledasco, ovšem tímto se všem pražským bezdomovcům omlouvám, tahle paní byla prostě úplně jiná liga:)... Chvíli trvalo, než se přes sedadla procpala k okénku (a požádala o nastavení bezpečnostního pásu, protože se nemohla normálně zapnout), automaticky hodila svůj kabát a bágl na krajní sedadlo a přikázala mi, abych ji to dál nahoru. Uff. Naštěstí, moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, měla u sebe z nákupu parfémů, pár papírku s nastříkanými vzorky, že ji to hezky provoní kabelku... Byla to moje záchrana... Velkou část dvou hodinového letu jsem poctivě inhaloval vzduch přes papírové proužky.. Podle základní ultra lekce:) jsem držel jsem zuby u sebe, abych nekontrolovaně nezačal zvracet:)... Byl jsem posunutý na druhé půlce své sedačky, abych se nedotýkal té přetékající osoby..:).. prostě nářez:).

Ale... vlastně.. vlastně to bylo velmi užitečné... Po chvíli papírky přestaly vonět, respektive odér té paní byl výrazně silnější:) .. a v tu chvíli jsem v duchu prožíval doběh na stadiónu v Auburn, CA... Viděl jsem kus toho oválu a běžel jsem do cíle Western States. Nádherný pocity.. Letadlo přistává a paní se dere vystupovat..:).. vypadalo to, že ji část cestujících bude možná i lynčovat:), ale ti, co byli za námi, moudře ustoupili a nechali jsme ji vystoupit..:).. Jeden Kanaďan, sedící o dvě rady zpět a na druhé straně letadla prohlásil, že mám jeho největší obdiv... že jsem to zvládnul a jak jsem to zvládnul.. Inu ... ultra je ultra:)... a znova se mi promítlo pár posledních metrů na (budoucí??) WS 100M..:).. Že by znamení? :)

V neděli po ránu jsem byl už čtyři dny bez běhání.. šílená nervozita:), všechno mě začínalo bolet, včetně toho, jak jsem byl zkroucený při tom zážitkovém:) letu z Londýna... Naštěstí.. naštěstí jsem si uvědomil, že mi něco pozdě doručili do práce a já jsem si "musel" pro ty materiály doběhnout... S venčením Deri, krásně číselných 33.55 (za světě div se 3:33:03).. je to znamení..:)..

Ovšem, jak to hezky komentoval Sam Straka.. je vidět, že jsem moudrý a zkušený muž a mám (vždy) připravené věci v práci, které si holt musím vyzvednout.. když je nouze nejvyšší..:)...

A teď už jen přečkat úvodní šílenství následujícího týdne a pomalu, ale jistě se proběhat k té vánoční pohodě:).

Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

Vánoční besídka růžovo-modrého oddílu - pozvánka

Vzpomínám si v roce 2010 udělala Leona (zvaná Pulec) první setkání "běžeckých" bloggeru a jejich (virtuálních) přátel.. Nás, kteří jsme nějak víc vykročili z anonymity, abychom se vzájemně poznali, takříkajíc "naživo"... Vidím to, jako by to bylo včera -- každý z nás měl na tričku papírek se jménem svého blogu, no úplná internetovská seznamka..:)

Postupem času -- řekl bych velmi rychle -- se z řady z nás stali velmi dobří kamarádi a relativně často se sejdeme i v restauračním zařízení, abychom v klidu a v teple (viď Machy!!) probrali naše plány, zhodnotili sezónu, případně si řekli pár věci, co ani internet neunese (já) :), nebo naplánovali nějaké akce (Leona), získali další duše pro zimní plavání (Machy) ... no takový ten klasický "spolkový" rozměr první republiky...:)

Leona v tomto směru funguje jako sněhová koule, nebo chcete-li, jako bájná magnetová hora:). A tak jsme letos řešili, koho pozvat, je celá řada nových blogu. Je relativně dost lidí, které jsme letos poznali, někteří nám třeba i napsali komentáře, různě nás podporovali, pomohli na závodech:)... Jak to udělat?? Aspoň, že datum jsme nemuseli řešit.. 11.12. (13) je dostatečně silná "postupka", navíc, L. ví, že kdybychom tohle datum minuli, tak bych to cítil jako jistou chybu..:).

Dilemma, koho pozvat?? -- abychom na někoho nezapomněli.. komu napsat?? -- aby si zase nemyslel, že ho k něčemu nutíme... jsme společně vyřešili tím, že zveme staré známé bloggery plus kdokoliv sem k nám zabloudí, ať se cítí zván...

Leona je navzdory tomu všemu plachá:).. a nechtěla si oznámení dát k sobě na blog... Říkám ji, že díky svým bojům a událostem v poslední době si píšu blog častěji než MF Dnes své magazíny...:).. Ale bylo mi řečeno, abych nebyl taková "Zagorka" :)... Sice nechápu, co tím chtěla říci, ale budiž.. Zde je její cirkulační e-mail, pokud chcete přijít, napište prosím Leoně (leous2@seznam.cz) dle pokynů, nejpozději do pátku 6.12. Já budu mimo dosah..12:)

======================
Ahoj všichni,

dovoluji si vás tímto jménem svým a jménem Honzy12 pozvat na skoro již tradiční vánoční běžecké setkání, které se koná 

11.12.13 

od 17 hodin v restauraci U Sádlů, Klimentská 2, Praha 1

http://www.usadlu.cz/index.php

Jste zváni i se svými drahými polovičkami či jasnými slunéčky, nebo nějakým kamarádem do deště.

Protože je nás docela dost, dovolili jsme si předem objednat malé pohoštění, na které můžete a nebo nemusíte přispět. Kdo nepřispěje, může si objednat jakékoliv jiné jídlo z nabídky restaurace.

Prosím o odpověď obratem, nejpozději však do pátku 06.12.2013, a to do dole přichystané tabulky.

Na setkání se těší

Leona & Honza

	Jméno	Doprovod	Přispěju na mísy 150 Kč/1 osoba	Objednám si něco sám
Vzor	Vašek Maratonec	0	ano	leda tak pivo
vzor	Růžena Sprintérková	1	ne	jsem na dietě, raději si objednám salát a budu koukat, jak se cpete sádlem

První advent, aneb cukr času)

Začal adventní čas a je moc dobře, že jej mohu začít v klidu.. Svoji radost o své nadcházející účasti na Western States 100M jsem rodině a nejbližším okamžitě zavolal [Stín nejdřív nebral telefon a tak se to paradoxně dozvěděl poslední:)], kamarádům jsem napsal mail, hned si to napsal na blog, řekl jsem to všem, co to chtěli slyšet i těm, co je to vůbec nezajímalo, a i těm, co to vůbec nechtěli slyšet:)... Doma jsem sice neuspěl s nabídkou [kvalitního...:) a] krásného večera před TV s filmem "Unbreakable: Western States 100M":).. Ale můj trenér, věrná Deri to se mnou ráda v naší klubovně skoukla, celá radostná kousala kostičku a plánovala se mnou..:)

Vlastně je to symbolické, velkou část týdne jsem bojoval s bolestmi v pravé i levé noze (achilovka a bůhví co ještě..), ale stejně (alespoň decentně) jsem se snažil pomaloučku běhat. Ve středu mi Lucka (moc díky!) poradila, jak bolest úspěšně převálcovat... doslova a do písmene, pomoci válečku, jsem si masíroval achilovky a lýtka a ejhle!! ... Bolelo to sice fest, ale po 1/2h ta bolest ustupovala a já vlastně došel k rozhodnutí další den běžet do práce, atd.. Čímž se znova ukazuje, moje začátečnictví, rozměr nadšené lamy.. Ve velké euforii jsem telefonoval a psal kamarádům, že je to neuvěřitelné, jak válečkování a automasáž funguje... Skvělý léčebny postup, atd.. No a unisono se dozvídám, že je to známá věc, že to ví každý běžec:)... A tak jsem se znovu ujistil, že navzdory naběhaným km jsem stále v kategorii, "běžec-začátečník", nadšenec..:). Nicméně, na tom není nic špatného -- vzpomínám na léta na našem hlineckém gymnáziu, kde většina naší třídy v prvním ročníku maličko uměla německy... Jediný Jirka byl začátečník.. A tak hodný učitel němčiny, který nám vyprávěl o všem možném, jen nás neučil (a nenaučil) německy.. se soustředil a každou hodinu (až do maturity) pravidelně zkoušel Jirku, protože on "začíná":). A zatímco my všichni jsme zůstali na úrovni prvních lekcí němčiny z učebnice pro žáky 7 tříd, tak Jirka se nakonec i německý domluvil... Možná proto se za své "začátečnictví" vůbec nestydím, naopak si jej jistým způsobem "hýčkám" -- věřím, že mě udržuje ve střehu a nedá mi polevit:).

Proto nebylo divu, když jsem se v neděli maličko zapovídal s jedním "začínajícím" běžcem a on mě zařadil mezi ty, co jistě běhají už "roky"... tak jsem mu v první chvíli oponoval a snažil jsem se říci .. kdepak.. to já ne.. ale pak jsem si uvědomil, že vlastně už opravdu běhám "roky".. vždyť jsem začal v lednu 2009 a na pomyslném tachometru je přes 18 tisíc km.. Jak ten čas běží, přímo utíká a pádí:).. Jak celou tu dobu sbírám km a navlékám je na šňůru po většinou velmi příjemných pocitů a zážitků, tak si ty proběhané měsíce a léta vůbec neuvědomuji.. Je zajímavé, že ty běhy, které třeba nebyly úplně příjemné na počátku, časem nějak "sládnou", asi jako vzpomínky chlapů na vojenskou službu. Stejně já -- hrdý držitel modré knížky:) -- vzpomínám na vojenskou přípravu na VŠ. Určitě to byl šílený opruz, ale po těch letech, když se člověk poslouchá, tak má pocit, že to byla jedna velká legrace, od rána až do večera..:)

Těším se na ten vánoční čas, těším se do dalších let a km... Obzvlášť, když si uvědomím, že po čase se i ty přetrpěné km stávají děsně rozvernými, veselými a zážitkovými.. včetně vzpomínek na občerstvovací stanice delších ultra (tak tady... a tady taky:)... tady všude jsem zvracel/kolaboval), městské běhy (aaaa..tak tady mě přepadly střevní potíže:) )...

Je dobré vědět, že vlastně většina z nás teď žije a běhá ve "zlatých" časech..:)!!!

Pohodovému adventnímu pobíhání zdar! Ultra a kamarádům, zvlášť! 12:)

PS. V rámci nácviku úpravy a úklidu běžeckých stezek jsme v neděli s Deri uklidili i velký kus parku:), a začali tak advent, jak se má.. Všude u nás visí adventní věnce, i Deri má svůj:)..

PPS. Lidé mají o adventu k sobě blíž... Ale zase když uvidíte při svém víkendovém běhu někoho vedle cesty na bobku.. Tak se ho účastně neptejte, jestli něco nepotřebuje..:).. Mohu potvrdit, že nic nepotřebuje..:)

Jak Honza dostal princeznu.. pardon registraci na Western States 100 (!!)

Nevím jak začít.. Miluju  pohádky a věřím ve šťastné konce. V tom jsem - navzdory svému věku - pořád malý kluk:)...

Minulé dny a částečně týdny jsou poznamenané mým -- asi až patetickým (nebo pathetic?:) -- úsilím, kdy bojují i sám se sebou a snažím se .. nezradit svůj "lamí" a poctivý přístup.. Asi navzdory všemu, všem i sobě:).. Zápisek z neděle, kdy jsem málem "padnul" v údolí, abych se následně zvednul a doběhl domů -- ten ještě visí na blogu..:)

Vzpomínám si na svoje pocity, když jsem to psal.. Když jsem si málem zoufal... Kdy jsem si znova četl slova mého nejlepšího kamaráda BS, která mi mluví z duše a nejlépe to vystihují danou chvíli:
"Pak chce mít člověk v hlavě tmu a běhání je prokletím. Nikoliv pro radost, ale jen proto, že musí. Protože jinak žít neumí. Možná ani jinak žít nechce, nebo se jinak žít bojí. A jako již tolikrát před tím ... levá před pravou, pravá před levou ... občas zakopne, občas si zkroutí kotník, někdy dostane větví do ksichtu nebo mu trny akátů rozedřou na holení kůži do krve. Dech tradičně nestíhá a pot pálí do očí. Neví jestli ho to ještě někdy bude bavit ale přitom neví jak přestat."

Nevím proč, ale přesně v tomhle duchu.. v pondělí brzo ráno beru Deri na pomalý 5km okruh.. Běžíme začátkem údolí, kolem Asuánu, já občas zakulhám a syknu, Deri kejchne... Na nás obou je vidět, jak se to v nás mele..:)... Po chvíli Deri přestane kýchat a začne mi zezadu skákat na pravou (bolavou) nohu. Je z toho poznat ta její neuvěřitelná a nakažlivá radost, že jsme zase byli -- i když na chvíli -- spolu běhat. A tak když večer - opatrně našlapujíc:) -- říkám svoji nejmilejší manželce, jasné Slunéčko, že v úterý po ránu poběžím do práce, tak se na mě dívá trochu nevěřícně, ale naprosto chápavě:)...

Ta cesta do práce nebyla úplně "easy":), kolem 3-4km mě zase v noze začalo píchat, až jsem si říkal, jestli bych se neměl vrátit?? Před sebou celé údolí... Zopakoval jsem si pro jistotu synovu hlášku [..."Nebuď taková holka!":)] .. a v klidu pokračoval dál... abych se nejen dostal do práce nejen už bez bolesti, ale celý den následně prožil bez kulhání a bez dalších problémů..:).. [ťuk-ťuk:)]

Abych to zkrátil. Dneska po ránu venčím Deri.. Pípne mi na mobilu e-mail. Zmrzlýma ruka ťukám na display a čtu ...
Congratulations you have been selected to participate in the 2014 Western States - 100 Miler!
However, we need your confirmation.
Please use the link below to confirm OR decline your entry. You must respond immediately!

Lhal bych, že v tuhle chvíli nemám v očích slzy.. Jasně, rozum říká, že "special consideration" jsem dostal asi pro řadu důvodů.. věk, "obskurní" zemi:), americký kvalifikační běh, možná i proto, že jsem se do loterie registroval skoro okamžitě po jejím otevření.:). Ovšem srdcem to cítím úplně jinak.. To třeba ta neděle-pondělí-úterý... jako v té pohádce, kdy si hloupý Honza nakonec zasloužil princeznu:)...

Co pro mě účast na Western States znamená?.. Díky Stínoví to byl první závod, který mě nadchnul a získal pro myšlenku ultra... Při této příležitosti (a v předvánoční čas) doporučují nákup nebo alespoň shlédnutí DVD "Unbreakable" (Nezlomní) -- Western States 100. Lip než BS to stejně nikdy neokomentuji a tak doporučuju přečtení originálu.. ZDE (!!) a shlédnutí filmu. Určitě vím, na co se podívám dneska večer.:).

Nejlepší konec tomu dala jedna paní včera u Václaváku, když jsem dobíhal s batůžkem (už bez bolesti) ke své práci.. čekám na přechodu a (patrně přihlouple) se usmívám... Na důvod své radosti odpovídám po pravdě.. Někdy to dře.. ale já běhám moc rád!

Běhu zdar! Ultra zvlášť!
Děkuju Stíne!!!!
12:)