pondělí 24. února 2014

Od Šumavy k Tatrám.. aneb ať žije příprava na J56 a vzhůru na K10!

V posledních dnech jsem doslova bojoval o každý metr, možná podobně, jako se dříve bojovalo o zrno:)... A tak ty hesla, "Ani zrno nazmar... Ani muže ze závodu..:)" ... v předvečer výročí velkého Února obratem přetvářím v běžecké mantry typu "Ani chvilku nazmar... ".. "Co můžeš uběhnout dnes.. nenechávej na zítřek" apod..:)

Týden přede mnou je pracovně i logistický náročný, vrcholící sobotní koncovkou na tradiční jarní Kbelské 10. Pro mne první jarní závod, který jsem si už kdysi ( kdy jsem vůbec nečekal, že bych mohl běhat po nějakých kopečkách) nazval K10. Teď po pravdě nevím, jestli se na ní těším, nebo se té konfrontace s časomírou děsím, ale jedno je jisté... Není to žádný březnový vrchol, protože ten pravý březnový vrchol už má své datum.

23.3 ... Moji kamarádi připravili fakt překrásný oběh Liberce. Mapa na cykloserveru je zde. Jedná se o běžecky velmi krásných 56 km, s převýšením cca 2100, pochopitelně se nevyhneme ani Ještědu, ani jiným skvělým zajímavostem... Protože trasu připravoval Pavel (Veverka Sudetský), tak zase se dá čekat že dostaneme velmi detailní kulturně-historické, politicko-ekonomické informace zasažené do jeho příhod a zážitků, protože, jak jsem pochopil, část trasy se běží po "jeho" běžeckých stezkách a věřím, že i Advid, jako místní jistě dá nějaké vyprávění k dobru..:). Informace budou neustále doplňovány a jsou k dispozici ZDE.. Zajímavosti trasy budou doplňovány a jsou k dispozici ZDE, itinerář najdete ZDE.

Pokud byste se chtěli zúčastnit a běžet s námi, stačí doplnit svoje jméno a trasu (dá se běžet i část, ale o tom všem jistě budou Pavel i Martin detailně informovat) a nějaké spojení na sebe. Samozřejmě akce nemá žádné startovné, má tradiční partyzánský rozměr běhu, ovšem jak se na "Veverkovic" sluší, vše je připravené tak, že by leckterý organizovaný závod bledl závisti:)... Přihláška je ZDE. Mezi námi... těším se jako malé dítě.. I když při pohledu na profil trasy už mě boleji nohy:)... Když vám to vyjde, zkuste to s námi.. pochopitelně, do budoucna bude jak u Pavla, tak i u Martina detailní dokumentace k běhu, včetně přesně GPX trasy a každý si to může sám či se svými kamády zkusit..

Když se dívám na J56, neboli partyzánský oběh Liberce, na který se moc těším.. znova si říkám.. Honzo, co ta Kbelská desítka? Vždyť jsi vůbec, ale fakt vůbec neběhal žádné "úseky", tvoje rychlost stojí za starou bačkoru... Má cenu tam jít "závodit" ??? ... Přemýšlím o tom jenom chvilku... Ok. mám sice matfyz a mám rád matematiku, ale nesnáším vypočítavost:)... Moc se mi líbí, když třeba běžecké "legendy" nepřestanou závodit a běhat... když někdo jde do závodu s tím, že ví.. že třeba to nebude kdoví jaké:)...Ale přesto tam bude závodit!! ... Nejsem ideolog.. jsem pobíhač... běhám cokoliv od 1m dál:)... A tak si i já půjdu na K10 zazávodit... Už jenom proto, abych si připomenul, jak jsem si tam před lety říkal.. "seš dobrej, Honzo.. ještě zima.. a ty jdeš na na "závod" .. dobrý.. a deset kilometrů?...fakt dobrý:).."... A teď? K té K10 také vzhlížím, ale z jiného úhlu... Je to rychlý závod, na který se nijak nepřipravují, ale taky se dopředu pochválím.. Za to, že zase poběžím že všech sil, bez žádných výmluv.. Připraven (asi po právu) dostat od té trati i od spoluběžců "na zadek", ale tak to má být...:)
Určitě mě řada z vás předběhne a možná předběhnu některé i já.. Budu se snažit, jako blázen!.. Ovšem v cíli to bude jedno. Budu mít stejně radost, vím to! :) .... A tak vzhůru na K10!! Ovšem J56 je za rohem!!!

Všemu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

pátek 21. února 2014

.. A nakonec.. Japonec! :)

Není každý den posvícení.. a někdy mi přijde, že každé moje veselé povyskočení:), pochlubeni se s tím, jak mi to skvěle šlo, je v zápětí po zásluze "odměněno" neskutečným bojem, úsilím, i problémy.. prostě abych si nemyslel, že je to moje radostně pobíhání úplně zadarmo:)...

Přesně tak to šlo i minulý týden.. v pátek se tady po ránu raduju, jak ta láska kvete v každém běhu:).. aby se na mě během dne sesypala práce a povinností tolik, že nestihnu koupit slunéčku kytku:) a ještě odpoledne přemýšlím, že odvolám svoji účast na Oběhu Berouna. Naštěstí mi byli všichni bohové nápomocni, vše krátce po půlnoci velkým pracovním úsilím dostávám do kontrolovatelného stavu a tak brzo ráno jsem připraven obíhat Beroun a plnit další úkoly.. které, abych to tak řekl v rétorice minulého režimu .. přede mne klade odkaz Velkého Února:)..

A také ano... v týdnu moje pobíhání práce/domů/venčení bylo často silně logisticky náročné a navíc.. jak jsem starší člověk:).. tak to případné ponocování k tomu mě ničí... No Běžící Stín by jistě podotkl něco jako, že "ultra se rodí v unaveném těle na unavených nohách" :)... ale byly chvíle, kdy jsem si říkal, hlavně, aby "nechcíplo" .. to rodící se ultra:)..

Ve středu mi po ránu fakt bylo šíleně.. Únava a nevyspaní na vysokých úrovních... málem se mi chtělo zvracet..:).. Je tu sice šance běžet do práce, ale to bych se musel vypnout a za chvíli běžet, abych to stihnul... V tom si vzpomenu na "rady", které mi svorně dávaly moje "bavorská" pra-teta a babička.. "Hanzi, i když je ti špatně, koukej se najíst .. aspoň budeš mít co zvracet!" :) .. a tak jsem do sebe nasoukal rychle snídani a rozběhl se do práce...

Upřímně takový boj už jsem dlouho.. dlouho nezažil.. a zase si myslím, že by si to nemusel v dohledné době zopakovat:)... Po cestě občas zastavuji, za šílených zvuku svého žaludku [zuby držím u sebe, podle rady Jany a v rámci své přípravy na ultra-- když už jsem to jídlo do sebe dostal, tak se ho tak snadno zase nevzdám:)] .. a pak zase běžím.. do práce dobíhám tak tak..:).. ovšem při jednom zastavení na nábřeží, kdy už to vypadá, že se opravdu snídaně půjde podívat, co tak zajímavého se venku děje:)... Slyším.."Dobrý den, pane profesore!... Vidím, že intenzívně trénujete!:)..".. . Snažím se uklidnit žaludek a se slabým úsměvem odpovím.. "No dělám, co můžu"..:)..

Bojově dobíhám do práce a říkám si.. tak tenhle týden už neběhám... Musím dát pauzu.. Jak jedu domů metrem, tak se mi před očima přehrává ten film posledních dnů.. a já se z něj radují.. no jako správný japonský turista, který prožívá nejlépe dovolenou, až když je po ní a on se probírá hromadou fotografií a případně je ukazuje svým známým... Od metra jdu pomalým krokem.. Ale večer.. Večer beru čelovku, Deri a jdeme běhat celkem svižně do údolí... A tak, když všechno skoro selhalo, málem i rituály:), tak pohled "japonského turisty" na prodělané útrapy:) tomu dal úplně novou dimenzi.. a běhám dál (tuk-tuk)... slovy klasika.. Nakonec -- Japonec!!

Běhu zdar! Ultra v nás .. tomu zvlášť! :) 12:)

pátek 14. února 2014

Láska kvete v každém ... běhu..:)

Je Valentýnský svátek [ať žije Hallmark jako jeho stvořitel:)] a (běžecká) láska je všude, kam se podíváš... Nejen Leona, jako správný a láskyplný organizátor, ale i Running Mall [možná po jejím vzoru:)] organizují zamilované běhy... Je zajímavé, že letos se vyrojila nejen spousta nových běžců, ale i mediálně se všichni shodnou na prospěšnosti běhu a tak zní ze všech stran unisono, že kdo neběhá... jako by nebyl !!! :)... Běh je golfem, náboženstvím, životním stylem i prokletím..a bůhví čím ještě... Až mám skoro problém jít běhat..:)... Navíc všude se probírá prospěšnost běhání ve skupinách, že..:)

Při té příležitosti nemůžu nevzpomenout na několik svých známých a kamarádů, kterým různá společná běhání, běžecká soustředění, atp. vlastně rozvrátily existující (dlouholetá) manželství..:)... No snad mě nic takového nepotká... Taky proč, že: .. 1) nic nehledám, běhám většinou sám.. 2) mám svůj věk.. a hlavně 3) moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko je teď vlastně běžkyně (!).. Takže jsem úplně v klidu...

Ale jak je toho běhu kolem fakt hodně, tak se rady a doporučení (původně ohledně žen a běhu) transformují do zdravotních rad a varování typu: POZOR! Přeháníš to.. Ke stáru.. Ke stáru nebudeš moci chodit!!..:)..
To mě vždy děsně pobaví.. Ty předpovědi, které slýchám už několikátý rok... Vím já, co bude příští týden? Co víc? Co bude za hodinu? Navíc už bylo mi padesát..Vrchlický byl v mém věku nazýván slovutným kmetem!... Ke stáru? Ke stáru -- už je teď!!!..:) .. Je potřeba se radovat, užívat si to.. Každý den, každé vyběhnutí.. Ať je slunce, mráz, déšť nebo vedro.. Všechno patří k životu... I to, že "to" občas trochu drhne..:)

----- malá vsuvka, neumím totiž poznámku pod čarou ----
Mimochodem, existuje hezký článek v mých oblíbených "timéšech" (studie k vlivu běhu na artrózu) ukazující, že běh je ekvivalentně prospěšný/škodlivý kolenům jako tolik opěvovaná chůze (Proč běžci netrpí artrózou kolen). Podobný zajímavý článek od Liebermana na téma long distance running je zde..
----- konec vsuvky:) --------

Už si to skoro bojím psát.. tento týden byl takový urputný... Povídám svoji nejmilejší, jasnému slunéčku.."Tenhle týden je opravdu náročnější, ale příští týden to bude určitě klidnější.." .. Usmála se a řekla, že mám jistě pravdu, že tuhle větu ode mne slýchá posledních 24 let úplně pravidelně, z čehož je vidět, že jsem nevyléčitelný optimista:)..

A tak, když to vypadalo úplně nejhůř, když jsem se vracel domů po sedmé večer, hladověj, ubitej, Deri otravně skákala a štekala..vyčítavě mi jasně svoji řečí říkala: "Ty mizero! Kdes byl celej den??" :)... V tu chvíli se mi nechce nic... vůbec nic... snad jen dát si velkýho panáka, otevřít láhev vína.. a nedělat nic.. Běh už vůbec nepřipadá v úvahu.. Říkám Deri, dneska nikam nejdem.. A jsem pevně rozhodnutý a tak otrávený.. že mě samotného překvapí, že Deri přestala štěkat a kouká na mě.. I já na sebe koukám ... překvapeně, protože stojím v klubovně, mám navlečenou jednu ponožku a běžecké elasťáky na jedné noze.. OMG! A to jsem chtěl zůstat doma!!!.:)

No nic.. Říkám si, ta moje urputnost, to mě snad zahubí.. a tak za chvíli s nasazenou čelovkou už pádíme parkem do údolí.. Já jsem ještě vnitřně vykolejený, ale Deri je úplně hin! A aby nevznikala žádná mýlka, hned za rybníkem Asuán, zamíří do kopečků, ke své nejoblíbenější 13km trase (blátivé a plné kaluží). Volám na ní, pojď dáme jen krátkou... Ale kdepak! Deri štěká.. naprosto srozumitelně.. Poběž za mnou, já to tady znám! Bude to moc príma..:)..

A tak běžíme. Klouzání po blátě dolů s kopců kolem Velké ohrady připomíná spíše lyžování než běh... Ale najednou zjišťuju, že je to jeden z nejhezčích výběhů.. Nejdřív, hned za Velkou ohradou jsme napadení velkým rotvajlerem. Běží k nám a útočné štěká... Sákryš! Deri v tu chvíli ani moc neštěká, cítí, že jde do tuhého a chytře se schovává za mě.:).. Pustím čelovku naplno, mávám rukama a řvu jako tur..:).. Pes se lekne, přestává útočné štěkat a mizí pryč.. Tlumím světlo na čelovce, jdu pohladit Deri a ona celá šťastná mi olizuje ruce a říká.. Dobrýýýý, statečnej páník...:).. a vděčně a zamilovaně na mě kouká.. To je láska..:).. A tak zatočíme dál do údolí a najednou jsou kolem srnky, zajíci a Deri... má úplný vánoce! ..

V lomu, kousek v kopci na kamenité cestě potkáváme auto (!). Zoufale se hrabe vzhůru.. spolujezdec je venku a snaží se pomáhat, prohlíží cestu.. Říkají.. My jsme asi zabloudili.. jedeme do Prahy (!)... Přemáhám se a neříkám vtipné odpovědi typu, že jsou dobře, že už jsou v Praze..:).. a tak jim radím, kudy ven, kudy by to mohli projet a pomáhám jim auto vytlačit bahnem v zatáčce nahoru.. :)
Povídám Deri, to snad není možný... seběhneme totiž dolů z kopečka a co nevidím.. druhý auto!! :)... mávají na mě a tak zastavuju.. prý že jedou do Prahy!! LOL! Že zabloudili, ale světě drž se.. že do teď jeli za nějakým autem.. teď se asi úplně ztratili.. Tak jim zopáknu svoje rady:).. pomůžu je vytlačit nahoru zatáčkou.. a běžíme rychle pryč.. než se ukážou další auta..:)

Neskutečný zážitek..Ezopova bajka v praxi.. Bloudící auto se stává vodičem pro další zbloudilé..:)... Zas mě to ubezpečuje, že není úplně nejlepší kohokoliv slepě následovat.. Možná, že bychom šli/běželi za někým, kdo také hledá nebo dokonce sám bloudí!:)

Šťastně jsme doběhli domů.. a já si znova uvědomil, jak moc to pobíhání potřebuju... Včera jsem to zažil znovu, kdy po náročném dni jsem se chystal běžet domů z práce.. a ejhle.. nemám s sebou běžecké boty.. Jen ty svoje ošlapané, zimní křusky..:(... Zaváhal jsem jen chvíli. Vypadají u běžeckých elasťáků tak legračně, ale co.. jsou to boty? jsou! :)... A když za 1.5h vybíhám ve Stodůlkách z parku... Je mi jasné, že láska kvete v každém ..běhu a když běh miluju, není co řešit..:)

Ať žije Valentýn! Běhu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

neděle 9. února 2014

Dálkové ... "cokoliv" :)...

Už to bude pár měsíců, co jsem si sám i otevřeně a přede všemi přiznal, že ty delší výběhy se mi prostě líbí víc:), možná právě proto, že jsem na trati déle, zažiji a uvidím víc... nebo také proto, že se s velkou pravděpodobností dostaví nějaká ta krize a pokud budu hodný a vytrvalý, tak ji nakonec i překonám:)... a posílí mě to do dalších dní... Prostě v rámci modifikovaného hesla "dvě nohy dobré, čtyři nohy lepší" :).. si říkám.. 20km dobrých, 40..60..80km.. ještě lepších:).. a s potěšením člověk zjišťuje, že v tomhle uvažování není zase tak úplně sám..:)

Několikrát jsem se nepřímo připletl do diskuse nebo poslouchal o tom, co jsou ty správné (a jediné správné) ultra běhy ... Jestli jsou to závody na oválu typu 24/48h... či násobku (stovek) kilometrů, silniční nebo horská utra, jestli v Evropě nebo v USA... A jak do toho zapadají takové partyzánské akce, kdy se buď parta kamarádů vydá obíhat město nebo se zúčastní některého dálkového pochodu.. A musím přiznat, že to opravdu nevím a po delším přemýšlení [co já vím, minimálně 30km na to padlo:)] jsem dospěl k osvobozujícímu názoru.. že je mi to úplně jedno!:).. Zkusil jsem americká ultra [primárně kvůli BS, zažít ten pocit sounáležitosti a zasvěcení], chci zkusit i něco v Evropě, určitě chci někdy brzo zkusit 24h.. zažil jsem partyzánské oběhy i akce pořádané pod hlavičkou dálkových pochodů... Pravda je ta, že každá akce má svůj rozměr, svoji krásu.. a atmosféru..

Jen asi je dobré a důležité si všechno ujasnit předem.. Napadá mě paralela s jedním vtipem, když se zákazník zajímal o koupi royce-royce.. Obchodník mu pečlivě vysvětloval všechny parametry automobilu, technické i vnitřní vybavení, dodával další a další podrobnosti.. ale pořád viděl určitou otázku v zákazníkových očích.. Proto pro jistotu dodal: "... chcete-li se zeptat na cenu... tak to určitě není vůz pro vás!":)

Před týdnem jsem absolvoval Ledopády a je to ve mně velmi čerstvé..Moc hezká akce, ale je potřeba přesně vědět, co se za tím skrývá a co od toho kdo může a má čekat.. Potom se nemůže stát, že některé stavební kameny a poznávací znamení "dálkových pochodů" bude(me) brát jako problematické, nedostatečné, nebo třeba neprofesionální.. Je to jinak... Olaf a jeho banda jsou prostě nadšení batůžkáři. Hospody po cestě slouží jako občerstvovací stanice. Vegetariánství začíná u zelné polévky s klobásou:), standardní jídlo na občerstvovací stanici je buď chleba se sádlem s cibulí, případně s máslem a turistickým salámem:)... Trasa často není příliš jasná, má celou řadu úseků, které se běhat prostě nedají (však je to také primárně dělané pro turisty)... Tradiční součástí jsou různá stoupání na vrcholy, po žebřících, skalními komíny, nahoru dolů po zledovatělých cestách, někdy bažinami, jindy tekoucími potoky.. Kilometry mají přibližnou (a výrazně menší) hodnotu.. GPX navigace je na kritických místech často naklikaná ručně a tedy může být víc než výrazně matoucí.:).. Ale kdo by to řešil, že?.. Chvilku mi to trvalo, ale pak mi to bylo nad slunce jasné... Je to jako s tím vtipem o royce-royce...Všechny tyto atributy totiž vytváří jedinečnou marketingovou značku..:)... Hledáte-li detailně značenou běžeckou trasu s přesným rastrem občerstvovacích stanic... Tak to prostě není závod pro vás..:)

noční trasa
denní trasa
Ale pokud si chcete zaběhat, uvolnit se... objevovat nové turistické zajímavosti a třeba při tom i maličko zabloudit...Tak jste správně!:) ... Ať už tomu říkáte (částečně orientační) ultra, dálkové pochody.. či dálkové.."cokoliv"..:)... Pro mě takové akce (naštěstí) ztrácejí ten rozměr závodu, prostě často s někým běžím. povídám si, kochám se krajinou (a následně třeba bloudím)... A asi to tak mělo být... Protože mi to přijde celé úplně vytržené mimo prostor a čas.. Kdy člověk chvíli jde, chvíli běží, podle toho kolik má sil on nebo jeho souputníci... Jasně, neboj Stíne, nebudu jenom běhat v údolí, kolem měst nebo na dálkových pochodech.. Také se znova postavím na delší regulérní závod a poběžím, co budu moci, budu závodit ze všech sil... Prostě ode všeho trošku..

Někdo mi říkal, že je to stejné jako s ženskými.. Někomu se líbí blondýny, jinému brunetky, někdo radši tenké, někdo kulatější..:).. A stejně je to prý i se běžeckými akcemi a se závody.. U mě to ale vůbec nefunguje..

Připomíná mi to jednu historku, kterou kdysi vyprávěl tuším V.Menšík. Že si sedl v Nuslích v zahradní restauraci, koukal kolem na ženy, aby zjistil, jak moc je vybíravý:).. A říkal si, tahle, tahle taky.. ta taky.. a pak šla taková starší babka, a to se zasekl.. Tak tu už ne!!! A ona nějak v tu chvíli poskočila a on říká, aha čiperka! Tak tu taky!!:)

A tak s tím pobíháním to mám stejné... Někdy běžím podle fáborků, jindy podle nejasného itineráře, někdy bloudím jen sám (či s kamarády) a s navigací v ruce... To se mi na tom líbí.. Stejně jako Menšík teoreticky miloval celé Nusle, tak jsem se zase znova ubezpečil v tom, že prostě ... běhám rád..:)...

Všemu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

neděle 2. února 2014

Zima po těle, příjemně na duši.. aneb Ledopádová stovka 2014

Nevím, nevím.. Snad to nedělám schválně, možná to jen (bezděčně) přitahuji... Prostě je to tady... Zase jsem spadnul do něčeho (alespoň pro mě) zcela mimořádného ... co mi na oplátku přineslo mimořádné setkání i zážitky...

Od loňského roku mě lákala turisticky velmi vděčná a jistě i silné náročná Ledopadová stovka. Asi to není moc taktický, když taková bludička jako já vyrazí sama do neznámého terénu, do hor,.. Totiž moje tajná zbraň:), kamarád a "bratranec" Pavel, známý jako VS pořád není v pořádku... Píše: "Honzo, je mi to líto, ale asi bys mě musel nechat zmrznou někde v lese a to ti nemůžu udělat... Půjdu si někam zmrznou sám. ":) .. a tak se opět chystám sám, jako chudý král do boje..

A jak se blíží čas závodu, tak začínám být vyděšený výstrahami meteorologů (silný vítr, padající stromy, zákaz vycházení do lesa) a  ještě různými varováními na stránkách brtnických ledopádů.. "Trasy Brtnických ledopádů nejsou vhodné pro osoby trpící závratí a strachem z výšek! Akce účastní každý na vlastní nebezpečí a odpovědnost."..Rozhodl jsem se proto horní část stránky raději nebrat vůbec na vědomí:) [málem jsem kvůli tomu minul odkazy na gpx tras!:)] a číst jen ten spodek: " Ledopádová stovka je extrémní akce pouze pro trénované běžce a dálkoplaze!.." :) S tím se dá lépe žít..:)

Život je velmi dynamický a tak nejenže v posledních cca deseti dnech nemocnila moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko -- také jsem s viry a bakteriemi bojoval po svém.. tedy pomoci pomalého běhu a dobrého vína:)... Výsledek nic moc.. Tedy -- naběhal jsem za leden relativně hodně km (-- přes 500), to ano, ale s rýmičkou to stále nebylo vítězné:). Ale hlavně, koukám před odjezdem na své nohy.. a je mi jich líto.. Stačil jsem si svoji hlouposti (staré velké ponožky a takové nešťastné zakopnutí a pád v údolí) vyrobit nádhernou sadu hlubokých puchýřů na nohách a všemi barvami hrající bolavý nehet na palci. Moje nejmilejší se mi smála.. Prý, že jsem už v předstihu.. Většinou moje nohy takhle děsně vypadají až po absolvované stovce ale před ní??? :)..

Ale stěžovat si není na co a taky proč.. Koneckonců mě tam nikdo nenutí:), je to moje záliba (nebo úchylka??)... Postupně se tedy ve čtvrtek balím a beru s sebou kde co. Beru si s sebou hůlky s bodcem, i když jsem hluboce přesvědčený, že je nebudu potřebovat a zůstanou pevně přivázané k batůžku:)...ze stejného důvodu si beru i nesmeky, s přesvědčením, že si je určitě nenatáhnu:).. Jenom s oblečením to není úplně optimální.. Nemám zimní elasťáky, a proto volím obyčejné, přes které si beru synovo běžecké trenýrky. To by mělo stačit:)...LOL!

Páteční den mě zastihuje na cestě, nadšeného, natěšeného.. podporovaného spoustou radostných číselných signálů.. Kupují za 12Kč místenku do autobusu na automaticky přidělené sedadlo č. 12(!)... Při registraci získávám lístky na jídlo č. 34.. co si přát víc? Jsem tu evidentně správně!:)

V kampu Valdek se povětšinou všichni znají.. Vzpomínají na minulé trasy Ledopádů, jarního Šluknovska.. Olaf hlaholí.. "Jo.. letos se ledopády jdou stejně jako loni, jenže obráceně! .." Naprosto skvělé! Podobné navigační informace znám z jiných ("klubových") akci a z vyprávění svých kamarádů.. Nejlepší historku v tomhle duchu má asi Pavel (VS), který vzpomínal, jak byl instruován od pořadatelů na maratónu, který se běžel v husté mlze.. "Poběžíte támhle tím směrem až tam, kde začíná to mlíko, tam se dáte doprava.. a pak už se běží stejně jako loni:!! :)

Říkám si, to bude nářez..:)...Honzo, vždyť ty sem vůbec nepatříš.. Sice máš s sebou navigaci, ale se zimou nemáš žádné zkušenosti, nemáš ani goretexové boty.. než mi ten druhý v mě hlavě začne vypočítávat seznam mých nedostatečnosti, včetně toho, že špatně vidím (a nejen ve tmě).. celé to odeženu.. "Hlavně se z toho nepo...":)

V pravý čas.. V době, kdy bych to vůbec nečekal, dochází k neskutečnému setkání... Potkávám se se svým spolubydlícím ze studií, neuvěřitelným dobrodruhem a kamarádem Martinem, který také běží.. Že prý to pojme víc turisticky, a tak se domlouvám, že s ním rád poběžím, aspoň bude čas si popovídat... [pro ty, kterým jsem to při běhu kolem Trojského kanálu nestačil říci.. Ano, Martin je ten, který mě v jedné sibiřské noci (-20C) na nedaleké kolejí MMF UK přesvědčil, že je to dobrý nápad se svléci do naha a proplavat v té zimě trojský kanál... A když jsem souhlasil, tak mi hned nabídl helmu, aby mi ostré okraje ledu na kraji kanálu třeba neuřízly hlavu:)]

Ve Waltersdorfu proto hledám Martina (navíc mě začíná zlobit navigace), v tom je odstartováno a my začínáme stoupat nejdříve po silnici.. na Luž. po cca jednom-dvou km odbočujeme do prudkého kopce, že by část vedlejší sjezdovky? Hlubší sníh, prudký vítr.. Snažím se za chůze, smekání a potácení se ve svahu vytáhnout hůlky, nastavit jim nějakou rozumnou stejnou délku -- to se mi podaří asi až po prvnim stoupání -- teď neřeším, že mám jednu hůlku delší a blahořečím si, že jsem si je vzal.. Moje "trailové" Asics, už mají také ledasco naběhané, možná to s tím přívlastkem trailové nebude tak prudký, protože se v nich šíleně smekám:).. ale co.. Vítr hučí, různě stoupáme a sbíháme z kopců.. Nepoznané pocity..

Martin mi do hučení větru vypravuje své těžko popsatelné zážitky z Adventure závodů... protože jsem ho znal už za studií, tak mě to vůbec nepřekvapuje.:).. Ovšem ... ovšem.. co jsem zažil tady s ním rozhodně stojí za poznámku. Martinovi asi po 4km vytekl celý obsah camelbagu (přes 2 litry coca-coly) do báglu a následně na záda a do kalhot. Nejen, že  kola na něm začíná namrzat, ale sladké lepí a tak rozedirá třecí plochy. Domlouváme se, že v první hospodě uděláme technickou zastávku.. Martin nemá nic suchého a tak že "vypere":)... Ta příhoda ho přesně charakterizuje.. Drsňák s nadhledem a se smyslem pro humor... Jako pradlenka-madlenka se na WCsvlékl do půli těla (ovšem tu spodní půlku) a pral si svršky v umyvadle.. Pochopitelně procházející zírají, jak mu z nich vytéká hnědá voda..:)..  Inu kola má silné barvivo..

V pár minutách se snaží "uschnout".. já mezitím zjisťuju, že je mi šílená zima.. Že by normální elasťáky nebyly to pravé ořechové?:) .. Ovšem tak jako tak .. oba.. Martin s mokrými elasťáky i s vrchními šusťáky.. vybíháme do silného větru s vírou, že to brzo uschne (Martin) a že se pohybem zahřejeme (já).. :)

Jen aby bylo jasné, že si opravdu ta čísla nevymýšlím
Vlastně celé ledopády jsou neskutečnou mozaikou věci, zážitků, které bych si před tím nedokázal představit.. Jak se soukám po žebřících různými komíny, běhám a balancují na různých srázech... Bojuju se zimou, s bolavými prsty-nehty, rozmočenými (až tvarohovými) chodidly, s prudkými stoupáními, osmekanými cestami, se závratí... Ale vlastně.. si uvědomuju, že si to fakt  celou dobu užívám..:)...

Co si říci na závěr? Byla tam hromada lidí, kteří jsou výrazně rychlejší i pomalejší než já.. ale nikdo to neřešil...Ten, kdo podobnými akcemi projde, má uznání nejen pro ty "vítěze", ale pro všechny... co nejen doběhnou, ale i pro ty, kteří měli odvahu či drzost si to zkusit a bojovali do poslední chvíle. Vlastně jsem byl na trati víc jak dvakrát tak dlouho co na Silvě.. Neznalý člověk by se mohl po právu ptát.. Proboha?? Co jsi tam tu celou dobu dělal?? Odpověď je jasná.. Bojoval.. A neskutečně si to užíval..:)

Všemu zdar! Našemu úsilí, bojům a ultra zdar! Kamarádům zvlášť!
12:)

PS. Každá pohádka má mít i svůj šťastný (číselný) konec. Doběhl jsem 1.2 na 34. místě.:). Pro detailisty [23:12, jak jinak, že? :)]
PPS. Moje nejmilejší je skutečné slunéčko. Dojela si pro me (do Liberce) a tak jsem se v klidu mohl vyspat doma a od rána si hrát s Deri a dodělávat všechny své resty..
PPPS. Fotky jsem si s díky vypůjčil na blogu českého švýcarska, který den před závody se raduje, že ledopády konečně rostou..:)





sobota 25. ledna 2014

Život je ... Hollywood !!!

Vždycky mě dostanou hollywoodské filmy svoji odtrženosti od života... Například v rámci narozeninového překvapení hromada přátel většinou potichu čeká někde v domě (nejlépe s nachystanou velkou párty), až přijde nic netušící "oběť" či oslavenec domů. Pak všichni najednou rozsvítí, vyskočí, zakřičí "překvapení" !!!.. a potom se scénáře liší.. V těch komických dojde třeba k tomu, že se hlavní hrdina v mezičase vysvlékne do naha, nebo nedej bože si přivede s sebou milenku.. v tragičtějších se lekne a dostane srdeční zaútočení..:).. v těch normálnějších začne zběsilá a skvělá party..:)

Vždycky, když jsem to viděl ve filmu, včetně reakcí herců, tak jsem si říkal, to je naprosto umělé a vytržené že života.. To se normálně nemůže stát..! JJo, ale může!!! :) Ovšem vyžaduje to buď neskutečně podnikavé kamarády, schopné udělat úplné šílenosti, navíc vše pod rouškou něčeho na způsob třetího odboje -- v podstatě top-secret .. naprostého utajení..:)

Tedy přiznejme si to otevřeně.. Ano, měli to trochu jednodušší... Jsem tradiční chlap.. přímej až prostoduchej:), neschopen vlastně jakýchkoliv složitějších manipulací...o nějakém utajení se u mě nedá ani mluvit, že:).. protože jsem slepičí prdelka a v podstatě to samé očekávám i kolem sebe.. Kdo by čekal organizovanou oslavu (mých) narozenin, že? Navíc v lednu??..:)

A tak jsem v pátek dorazil do restauračního zařízení za Leonou, Lubošem a Pavlem, na schůzku, kterou Leona svolala pod (průhlednou) záminkou krize psaní, běhání, středního věku podpořenou snad i problémem se středním uchem:)... Samozřejmě, vždycky rád přijdu podpořit kamarády v jejich boji.. Leona s Lubošem už sedí, nic netušíc se nechám vmanipulovat na židli zády ke vstupu do restaurace.. Vysvětlují, že moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko je nemocná, Deri pláče.. musím brzo odejít..

Tradičně se bavíme o všem možném, jen Leona je poněkud víc nervóznější než obvykle a pořád odbíhá... Říkám ji, dej si víno, klid, to přejde..:)... V tom se kolem rozezní píseň "Skal a stepí.. divočinou.. hladový a roztrhán..":).. Otočím se a vidím hromady lidí, zpívajících, kouknu lépe, a sami známí.. Vidím Veverkovic, Jitku..Davida...Renatu.. prostě přespolní.. a další a další známé pražské tváře.. Jsem úplně mimo... Pak mi to dojde.. Aha! Asi se něco slaví! .. Ale co?? :).. No Hollywood!!!.. Vůbec nic jsem netušil..!!! :)

Nemá cenu říkat víc..Koukám na hromady všech možných i nemožných dárků, fidorek (OMG! je jich přes 50 a já se snažím zhubnout!!), po velmi cenné dárky, běhací bibli, karbonové hůlky [jen tiše doufám, že je budu používat opravdu jako běhací hůlky a ne, že se ke konci běhu změní v berle:) ]... trička, šátky, svítící pásky, vína.. poukázku do wellness..naprosto neskutečnou vojenskou buzolu ("marchkompas" F 65), sborníky písní, žížalky, kyselé hranolky:), lízátka s 1 i s 12 ( i volná..)...plyšového hada na nácvik běhu do Ameriky.. dva dorty... tkaničky.. ale také ručně poctivě vyrobenou postavičku 12 od Renaty (Leona neopomenula několikrát zdůraznit, že má elasťáky vyrobené z jejich(!), nažehlovací značky na drob-bags... až po skvělou velkou fotku se všemi kamarády, jak různě běháme do práce/z práce.. po skalách... až po fotoknihu vyrobenou z vybraných příspěvků  mého blogu:)...
.. ten výčet je ohromující (snad jsem na nic nezapomněl) a je důležitý, abych přiblížil ten můj zmatek, když jsem se koukal na tu hromadu darů, všechny kamarády kolem.. a byl jsem fakt úplně mimo...Hollywood ending!!! :)

K tomu se sluší dodat, že jsem pochopitelně ani neodjel, ani neodběhl venčit Deri před 8h, naopak jsme se dostali domů až po 1h a do časných ranních hodin mi moje nejmilejší líčila do podrobnosti, jak vše vznikalo, popisovala konspirace, citovala z desítek mailů, které létaly mezi všemi.. A já?? Já vůbec nic netušil!!! Já si naivně vykládal její dotazy na běžecké vybavení jako její zájem o běh!! :) A tak jsem se jako poslední ze všech dozvěděl, že její "zájem" o čelovky a běhání v noci (s hůlkama) byl pouze fingovaný "průzkum bojem", za který by se nemusela stydět ani protřelá Mata-Hari:) ...

Ještě jednou moc Vám všem děkuji!!! I těm, co jste nemohli z různých důvodů přijít...[gratulace všem na Budějovický maraton!]

Akorát... Akorát.. Chudák Slunéčko!:) Bude teď muset se mnou běhat s čelovkou a vyzkoušet i hůlky.. Aby to pro ní nebyl takový šok, nemusí hned v kopcích a ve tmě.. Jen co se uzdraví, začneme někdy v poledne a v parku:). Taky jsem ji slíbil, aby nebyla smutná, že o závody nepřijde (!) :)... Vidím to, že Baroko bude pro ní jako stvořené!!!

Všemu zdar! Běhu, ultra, společenskému rozměrů pobíhání.. a kamarádům! Těm úplně nejvíc!
12:)
Použil jsem bez ostychu Digiho fotky zachycující atmosféru cele akce.. Jsou zde




.. Díky Digi!!! Celé přípravy a report z utajení je u Leony:). Díky ještě jednou všem!!

pondělí 20. ledna 2014

Báječný den... aneb setkání s Cimrmanem

Minule jsem se tady všem omluvil a přitom omlouvání jsem na sebe prásknul své skryté sny.. OMG!.. Jsem úplná slepičí prdelka :)... Jasně, některé sny jsou šílené,.. ale věřím, že zavčasu jsem si uvědomil základní zásadu i částečně motto mého zápisníčku.. "Hlavně se z toho (ani ze sebe).. nepotento!" :)... Takže klídek..

Celý týden jsem běhal, jak to šlo s cílem zase zvýšit počet km, počet hodin, které člověk stráví "venku" .. na trase.. Ne. není důvod si je sem psát, (klídek:)..), říkám si to proto, že jsem si hned vzpomněl na jednu knížku o přípravě na Western States. V ní je navrhováno, že by týdenní objem km měl růst postupně ke 100mílím (161km) týdně. A že se i postupný nárůst pro normálního pobíhače dá přirovnat k situaci, kdy začínáte běhat a máte na zádech malinkou opičku, která postupně dorůstá velikosti statné gorily:)... Přišlo mi to jako vtipné a výstižné hodnocení situace.

Myslím, že nejdůležitější -- aspoň pro mě -- bude přitom nedělat nějaká šílená rozhodnutí (hodně těžké), nedělat žádné pitominy a hlouposti (téměř nemožné) ... ale hlavně.. udržet si radost, která k tomu pobíhání určitě patří, ať už se člověk honí za čímkoliv:). Myslím, že mám opravdu štěstí na zážitky a znamení, protože ten páteční den stal opravdu za to..

Ráno, bože jak se mi nechtělo běžet do práce... V hlavě mi sedí 100+1 důvodů proč neběžet... a zatímco si je všechny v duchu vyjmenovávám.. pomalu se oblékám do běžeckého a zuřivé štěkání Deri už mě "probouzí" a tak se aspoň v tranzu vracím pro čelovku... co kdyby náhodou jsem se přesvědčil pro cestu z práce..

V tomhle rozpoložení a částečně mimo, vybíhám... Hned na začátku parku s sebou fláknu, protože to na blátě to strašně klouže.. Jako tradičně, když už se tak válím na zemí, tak to kolemjdoucí musí komentovat..:)..
Usměju se a běžím (už opatrněji) dál.. Říkám si, takovýhle úvodní "gambit", to jsem zvědav, co se dneska zase stane... A odměnou je mi neskutečné setkání.. Asi v půlce údolí dobíhám (zvědavě) jednoho člověka.. Čím jsem blíž, tak tím jsem zvědavější.. Poznávám, že má na sobě normální kalhoty, bundu a čepici, přes rameno kabelku/tašku, kterou si na boku jednou rukou přidržuje (!).. Když jsem blíž, zjišťuju, že běží v normálních polobotkách (!)... Koukám, kde má kufr, abych mohl říci, že jsem potkal Cimrmana..:)... Hned se s ním dám do řeči a co máme společnou cestu, tak si chvíli povídáme. V. mi říká, že běhá asi rok, 3-4x týdně, ale že zatím nebyl důvod se "profesionalizovat" :) a tak běhá v normálním oblečení.. Když v Hlubočepech zatočil do barandovského kopce, řekl jsem si .. díky panebože.. To byla ukázková lekce:)... Moc mě to potěšilo a vlastně na V. budu teď častěji myslet, když třeba zase zapomenu čelovku, kalhoty, tričko.. nebo nějaký zdánlivě "nutný" prvek běžecké výbavy:)... Není to potřeba, je to v nás..
Zamyšlen pomalu vybíhám na rampu Barandovského mostu.. Před sebou vidím dva velmi rychlé cyklisty, vzpomenu si na svoje ranní krasobruslení (se skvělým pádem).. znajíc ostrou zatáčku, která je jen pár metrů za mnou, uskakuji (zbaběle, ale moudře) do keřů... Samozřejmě, že se vymázli, ovšem měli celou cyklostezku jen pro sebe, mohou to vyčítat leda sami sobě. To je ta nováčkovská daň nezkušených bikerů na mostě, posedlých rychlostí .. Vidím, že se sbírají, akorát si dost natlouli.. uff.. to bylo o fous:)

Přes den jsem pohlcen práci, ale odpoledne mi pípne mail od Martina, Veverky Pražského a já si uvědomuju, že jsem pro něj vlastně něco nesl do práce... Na otázku, jak se sejdeme, kde dojde k předání kontrabandu:), nakonec navrhují, že mu vyběhnu naproti ... kopírujíc trať POPu... oba věříme, že se sejdeme a pak poběžíme k barandovskemu mostu a potom každý po svých.. Jenže, jak postupuje odpoledne, začíná drobně pršet, mží a tak Martinovi při běhu telefonují, protože přes zamlžená a mokrá skla svých silných brýlí vidím tak akorát na cestu... Ještě si domlouváme kudy běžíme a jak se poznáme:), říkáme si navzájem své barvy... a naštěstí se sejdeme na kraji Krčského lesa, u Labutě, a ten kousek k mostu běžíme spolu... Slabé mrholení přerostlo v drobný déšť, který pomalu sílí, když se odpojujeme..

Při cestě údolím nahoru už není skoro vidět ani na krok.. Díky dešti, se zapnutou čelovkou je kolem bílá či svítivá mlha, bez ní černě leskla tma.. naštěstí znám cestu úplně nazpaměť..
Den končí stejně, jako ráno začal.. V parku se vyhýbám kaluži a jedné paní s deštníkem venčící pejska.. Dostávám "smyk" a fláknu s sebou do kaluže, kousek vedle - naštěstí jsem ji nepocákal... Snažím se rychle vyskočit, ale jsem tím pádem ještě víc od bahna.. Paní se začíná bavit a povídá.."Vás bych chtěla mít doma!"..:)... V myšlenkách na moje "holky" že mě vylétla okamžitá odpověď "Tak to nejste jediná!.. Takový mám jen doma hned tři!":)

Všemu zdar! Ultra a radostnému pobíhání zvlášť!
12:)

čtvrtek 16. ledna 2014

Silvo, promiň!...aneb snad po mně Veverky a ostatní nebudou házet šišky..:)

Je to tady.. Už si v hlavě sumiruju různá vysvětlení, omluvy -- i když, jak se omluvit ženě, když ji chlap zradí, co?.. Pochopitelně ti moudřejší si řeknou.. Jjo, mladá ženská a starší chlápek?? Jak by to asi mohlo skončit, že?... To bude tragédie, v nejlepším případě tragi-komedie ! :)

A taky jo. Začalo to tím, že jsem většinu svých kamarádů kolem sebe různě přesvědčil, že jedině Silva, Silva... že na Silvě se "zrušíme":), že vše oslavíme.. a bůhví co ještě... Ba co víc! Modro-růžový oddíl, dokonce i stodůlecká sekce obsadila všechny trasy.. 1/2M, nazývaný mazlivě "matky s dětmi", M (matky bez děti), U90 - plaší magoři, U105 - úplní magoři..:).. prostě všechny jsem tam různě přihlásil, zblbnul, ano, ano, včetně zřítelnice mých oči, jasného slunéčka, synáčka mého, atd.... A teď tohle.

A to prosím do nedávna to vypadalo dobře... Ale postupně. Nejdříve mě trochu vykolejilo, že se vlastně běží až druhý víkend v červnu, čímž se Silva posunula povážlivě blízko k Western States. Potom jsem dostal velmi prestižní pozvání na jednu akci v zemi vycházejícího slunce, vypadalo to, že vylezu z letadla, opráším kožich a pojedu do Horní Stropnice:)... A co čert nechtěl.. japonští soudruzi prostě celou akci posunuli o týden a tak.. tak jsem se rozhodl, zradit..zradit Silvu i všechny, co jsem tam zpunktoval:)...

Přemýšlím o tom při jednom běhu do práce, nadávám si a fakt si téměř plivu do tváře:), když v tom se s novou situací smířím a říkám si, je to znamení!! Kdybych běžel Silvu, tak bych se stejně musel držet hodně zpátky, možná přejít na 90k, možná i na maratón... protože mi opravdu záleží na tom uběhnout a to co nejlíp Western States.. Tohle přiznání mi hodně pomohlo..

Ta touha je natolik silná, natolik šílená, že jsem se dokonce dneska přihlásil do i fitka a plánuju tak 2-3x týdně místo oběda jít lehce zaveslovat, posílit nohy, záda, břicho... Upřímně tohle už mi přijde hodně ujetý i na mě:).. Ale jen to dokazuje ten rozměr mého úsilí a nadšení. Stejně jako když se člověk zamiluje, tak odhodí stranou všechny rozumové argumenty a jde do toho po hlavě a se srdcem na dlaní...

Stejně tak já, dávám stranou úvahy o mém věku, neexistující atletické minulosti, o svých všech omezeních, nedostatečnostech, atd.. Prostě říkám si.. Western States je velká výzva sama o sobě.. Ale uběhnout to v klasickém/původním 24h limitu??? Ano, je to můj velký sen.. Tak jako tak, nestydím si to přiznat, byla by to chyba.. Ono se na to stejně potom přijde, tak co:)
Ondřej mě stejně nedávno odhalil... Je to přesně dva roky, můj komentář pod Stínovým článkem o Western States jistě pobaví a ukáže moje pokrytectví:)...
http://kamazmenohydonesou.blogspot.cz/2012/01/nezlomni.html

......

Sice to nikdy nepobezim, ale o tom to neni... Kazdej mame svoje Western States, at uz meri kolik chtej:), kazdej mame svoje sny a tak hura za nima. Budu na to myslet za chvili v hlubocepskem kopci s baglem z prace:). 12:)



Ano, Stín a Western States mě získali pro ultra... Silvo promiň.. Tohle je sen, kvůli kterému stojí opravdu za to dělat i naprosté pitominy a možná i odpustit nějakou menší zradu:).. Naše sny jsou totiž jedna z nejcennějších věci, co máme..

Běhu zdar, ultra a našim snům zvlášť! 12:)

neděle 12. ledna 2014

Buy one - get one free:).. aneb jednou běž a druhý běh je úplně zadarmo!!!

Tak to přesně je u mě.. tedy přepočítáno na (časovou) cestu metrem a MHD. Pokud běžím, jsem řádově na 50% časově náročnosti. Takže každý druhý běh do práce-z práce je vlastně "zadarmo". Takhle to asi zní šíleně... Ale běh je pro mě KOTVA. Tedy ne obchodní dům Kotva:), ale bezpečný lano, pevný bod v tom vlnobití všech šílenosti, co na mě kdekoliv venku číhají..

Všichni kolem říkají... a pořád to slyším.. běhání po stejné trase musí být strašně nudný.. skoro jako mít pořád stejnou ženskou:).. [Tohle opravdu nedokážu posoudit, protože jsem se svým Slunéčkem teprve krátce, co si vzpomínám, zatím 24 let..:)]. Ano, jsem upnutý na naběhané km.. Ano, hlídám si uběhnuté km za týden.. Jsem asi tím posedlý.. trpím asi kilometrománií.:)..Ale není to proto, že bych chtěl dělat nějaké rekordy, ale protože počet km přímo odráží i ten čas, který jsem měl většinou sám pro sebe, případně jsem ho strávil s kamarády nebo s blízkými..

Slyším to často, že jsou běhám spoustu "jalových" km.., že to nemá žádný vliv nna moji výkonnost.. a bůhví co ještě.. Je to (myšleno "moje výkonnost") tak důležité? Pochopitelně si uvědomují, že ti velcí nebo starší/zkušenější běžci či praví a ortodoxní ultras ... ti si prostě své km nepočítají.. WTF (!) .. Já jo!!!..:).. pro mě je to určité vyjádření a míra toho, že jsem si ubránil čas, který mám pro sebe.. je to jednoduchá kontrola..

Někdo může říkat, že je běh do práce.. děsná nuda!!! Blbost!!! Já to miluju... Ty bikery, co potkávám.. Například -- jeden vždy sklopí hlavu, aby nemusel zdravit. jiný mává, další komentuje:)... Vlastně pokaždé se něco děje.. V podchodu u barandovskeho mostu teď natáčeli klip..V sobotu v kině na Něžných vlnách poznávám natáčení na nábřeží, když jsem běhal okolo..:)..
Zahradníci v údolí už mě zdraví, jako jednoho z nich:) ... Těch drobných zážitků po cestě s různými spoluběžci, kdy řešíme (=oni řeší) všechno možné, od jejich milostného života, až po základní otázky lidské existence.. [=přes špičku nebo přes patu?:)]... Zážitky se psy jen v tomto týdnu měly filmový charakter -- bylo to něco mezi "Psem Baskervilským" a prvním dílem Francouzské spojky. Jsem rád, že zatím jsem se nepropracoval do druhého dílu..[aha.. pro později narozené.. první díl se jmenuje Štvanice a druhý Dopadení:)].. Po cestě potkávám nové/staré známé.. Před pár dny Stázku [ještě, že to nevidí moje nejmilejší manželka, jasné Slunéčko:)] .. jak to komentoval jeden přihlížející .. Je to normální, že se potkávající se běžci objímali?:).. Povídám, ... to nevíte? To je normální "běžecký" pozdrav na Praze 5! :)... Hned to začíná rozebírat, že by začal i běhat.. [tedy prý jen na Praze 5!!:)]. Říkám mu, že se to třeba i rozšíří..:)... ale co já vím, na Moravě se například i líbají!:)...

Prostě, po cestě mám ten pocit sounáležitosti s městem.. někdy mě i něco napadne do práce.. Jasně.. není to žádný závod, žádný trénink.. Jen město a já.. Proto často přibíhám do práce později, takže i minu pana Třísku, který pravidelně vybíhá na krátký jogging z hotelu Jasmín--hned naproti... Ale třeba ještě stačím hlasitě pozdravit soudruhy z vedlejší budovy KSČM.. "Čest práci!":) ... oslovený pohlavár z komunistické stany.. se většinou opatrně rozhlédne, předstírá velké pracovní vytiženi a pak plaše odpoví.. "Čest, čest!"..:)

Usmívám se.. Den začal moc hezky.. běžel jsem totiž do práce..:)... A což teprve, jestli se mi podaří běžet i zpět!

Komutačnímu běhu zdar! Ultra zvlášť!

12:)

čtvrtek 9. ledna 2014

Třikrát běž, klidně měr:), ale radši neporovnávej... Všechno je totiž relativní..:)

Takhle hezké "A" jsem už dlouho neviděl

Začal Nový rok. A i ke mně se to doneslo, i mě zasáhl ten mor -- vzájemného porovnávání. Skoro jak za mlada, kde se ovšem porovnávaly jiné věci, že?:) ... S odstupem si uvědomuji, že jsem si šlápnul kamsi, když jsem si k sobě na blog dal svoje tabulky naběhaných (upozorňuji že fakt pomalu naběhaných!) km.. O co jde?? Těm co mají na "tachometru" méně.. bych rád vzkázal, že se vůbec nic neděje, prostě jsem měl víc času na běhání než oni, nemám jiného koníčka.. A těm, co mají víc a rychleji.. To fakt přeju. I když, mezi námi.. a naprosto upřímně.. Je mi to jedno.:) Nedělá mě to ani šťastnějším, ani nešťastnějším, jestli xx běhá dál nebo rychleji než já. Výjimku tvoří , když to jsou blízcí kamarádi.. s těmi soucítím a raduju se... Jinak je naprostý nesmysl se porovnávat s kýmkoliv jiným.. Kdo ví, kolik tomu on nebo já dáváme úsilí.. Kolik máme kdo času? Jak moc nás to ostatní, co děláme těší... Já většinou chápu běh a pobíhání jako pomocníka proti stresu.. ne jako jeho zdroj.. Zásadně se proto porovnávám jen se sebou, i tak je to boj! :)


To je to neštěstí srovnávání s jinými.. Ale co mě ale vážně zasáhlo byl nedělní závod u Leony. Nálada perfektní, pomáhal jsem u časomíry, podle možnosti i povzbuzoval a tak... Takže jsem měl možnost vidět a vnímat všechno z hodně blízka.. Největší zážitek byly plačící děti, které "nebyly první"... Chápete to?? Zoufalý pláč holčičky, která běžela moc hezky, někde uprostřed "startovního pole", ale byla šíleně nešťastná, protože nevyhrála..

Říkám si, to je ta naše výchova.. To je to, co se hrne odevšad z televize, z novin, ze škol.. že šťastní jsou jen vítězové, pomalejší a ostatní nestojí za nic..(!!) To neštěstí, ten smutek děti v cíli .. to mě fakt dostalo.. Měli bychom se snažit s tím něco dělat.. u sebe i kolem.. Já slibuju, že příště dám Leoně velkou krabici lízátek a hned po doběhu každé dítě dostane lízátko s nalepenou 1..:).. aby si každý uvědomil, že byl skvělý.. a že jim všem vlastně patří dík.. první sice může být jen jeden, ale radost mohou mít úplně všichni, každý svým způsobem "vyhrál"... Mezi námi.. já se vždycky pochválím.. "Byl jsi skvělej Honzo, opravdu super" :).. Protože jako starší chlap vím, že nepochválím-li se sám, těžko to za mě někdo jiný udělá!!! :)..

Tak tentokrát se mi reklama fakt hodila..:)
Jinak je nádherný leden.. Lidé kolem si sice zoufají, že není sníh, že je teplo, že svítí slunce... Jen ti blázni, co běhají kolem v údolí (i ti v parku) si říkají.. To je dneska nádherně, co?? To by byl hřích zůstat doma!!!.. Všechno je relativní.. Bohudík..

12:)

neděle 5. ledna 2014

Strong ale for all my men... and fresh horses!!! :)

... Je kovbojský pokřik vhodný jako odpověď na otázku, co chci od obsluhy na stanicích WS 100M:)... [ale říkat si to budu jen v duchu].... "Silné pivo pro všechny mé muže.. a čerstvě koně!".:) .. Tím jsem chtěl naznačit, že jsem si snad už ujasnil se Stínem "noty" na moje výlety za velkou louži:)... Bude to (jak jinak) zase logistický náročnější, o té "sportovní" části raději nemluvím.. Samozřejmě mě Sam Straka potěšil, když mi řekl, že WS 100M se nekvalifikuje do "žebříčku" asociace.. že je to vlastně většinou z kopce.. Zajímavý, "utěšuje mě" stejně jako Běžící Stín..:).. Hned se "bojím"o maličko méně, ale to neznamená, že bych nějak podceňoval svoji přípravu...

Hned na 1.1. jsme se sousedem Danem vyrazili .. kam jinam než na Karlštejn..:).. Trochu se provětrat, rozbít stereotyp pobíhání v údolí a symbolicky začít Nový rok. Další den běžím s Deri sám, nejdřív telefonuju s LL, on citlivost mikrofonu komentuje slovy, že to v telefonu zní, jako že brzo umřu:) ... pro jistotu se nechávám v jednom úseku předběhnout jednou běžkyni (Deri má vždy pocit, že bychom buď měli závodit, nebo běžet pohromadě)... Uklízím telefon a potkávám staršího pana se psem... Ten vidí, jak jsem zastavil a hned mi radí.. "To musíte postupně!! .. Ne, že si k 1.lednu dáte předsevzetí zhubnout a sportovat a 2.ledna se totálně zničíte!" :)... Jjo, tesat do skály! Povídám, že má naprostou pravdu, že mi to i kamarádi říkali... že je potřeba postupně..:).. A tak, když to Deri po chvíli rve do kopce jako o život, tak ji říkám, tys to neslyšela? Pán říkal.. postupně!!!:)

Postupná a detailní příprava nese své první ovoce...Na Silvestra se mi odlomil velký kus plomby na horní osmičce a moje nejmilejší, jasné Slunéčko zkušeně koukla a prohlásila.. No dalo by se to ještě zpravit, ale nejlepší by bylo to co nejdříve vytrhnout..:).. A tak hned v pátek brzo po ránu, ještě před začátkem ordinačních hodin odcházím z její ordinace o "zub hloupější":)... byl to předposlední zub moudrosti a tak jen doufám, že ten poslední mě zachrání a že (zatím) úplně nezblbnu:) .. I když.. Kdo ví...Doma jsem až do tři hodin odpoledne tiše trpěl, v zimnici se klepal... Jak to moje nejmilejší správné komentovala -- jsem evidentně slabší kus:) ... A vynadala mi, proč jsem si už dávno nevzal růžové prášky?? Že mi to na noc pak už nemusí vůbec zabrat.. Hned mi jeden naordinovala.. a najednou.. najednou klid a pohoda..:).

Jak mi otrnulo, tak si říkám... no možná bych mohl jít maličko běhat? Zřítelnice mých oči, moje nejmilejší manželka, protočila panenky, pokývala hlavou.. řekla něco jadrného.. jako že, před chvíli jsem umíral:), jak mi jen trochu otrnulo, už jdu běhat...Ale je to moudrá žena.. Řekla jen ... s rozumem..:)
V duchu rady od toho neznámého pana se psem -- "Hlavně postupně" :).. a Slunéččina .."S rozumem" .. (pro sebe jsem tiše dodal .. v koncích,,:).. Počkám tedy dvě hodiny, až pomine okamžitý růžový účinek:)... a vybíhám. Říkám si osmička v hájí.. tak by to sneslo pomalejší devítku:)..

A taky ano... Samé dobré a pozitivní myšlenky.. i když následně v noci jsem se několikrát vzbudil bolesti zubů:)... Ale šťastné jsem si vzpomněl, že i vrcholem naší svatební cesty bylo tehdy také vytržení mě horní osmičky:)..

A tak heslem pro další dny je .. s rozumem.. a postupně..:)... Podobně jako známý alkoholik vysvětluje, že pije málo a kontrolovaně.. "pět/šest piv, dva tři prcky .. a domů :)" ... tak já si obhajují ty různé devítky, desítky, dvanáctky, dvacítky..:).. ono se to stejně ke konci sečte.. a až mi zase někde bude docházet síla nebo cokoliv jiného.. Tak se slzou v oku jistě vzpomenu na tyhle výběhy.. Po té, co jsem zase trochu "zblnul":)

Všemu zdar!! Ultra zvlášť! hlavně postupně!!
12:)

PS. Hned se mi vybavil jeden skvělý konverzační obrat, který jsem mohl sledovat mezi pacerem a běžcem na Leadvillske trati... Běžec říká.."I am slowly dying..." (Pomalu umírám..).. odpověď pacera mě dostala do kolen.."Chill..there is no rush..:)" ..(Klid... není potřeba spěchat)..

středa 1. ledna 2014

Nový rok je tady!!! .. a mně začala 2.(běžecká) pětiletka..:)


 Na Nový rok.... O slepičí skok.. Na Tři krále, o krok dále.. Na Hromnice? O hodinu více!:)
... Prostě raduji se z toho, ze byť zima sotva začala, (a že zase začíná pomalu přituhovat), je už  pozorovatelný časový posun, .. ke světlu (a k jaru, létu..)..

Protože, kdo nebilancuje, jako by nebyl:), kdo maličko neplánuje, nebo netouží... je na tom ještě hůř:).. Pořád slyším ty provokativní pranostiky a pořekadla mojí pratety a babičky, včetně znamých finančních pouček typu ... 100 korun mít nebo nemít jsou dve stovky rozdíl... ovšem v uších mi stále zní to jejich stokrát omílané.. Hanzi!! Ty tvoji kamarádi, ty tě přivedou akorát do průšvihu.:)... Ve světle plánů do roku 2014 si říkám, jestli ony neměly pravdu.:)...

Nejdříve maličko čísel.. Skončila mi první běžecká pětiletka. Občas se mě někdo z vás ptá, jak moc, jak postupně,... jak jsem kdy běhal... Odpověď pomocí čísel najdete dole.. Ovšem naprosto přesná, vyčerpávající a lamí odpověď je:... Co nejvíc to šlo!! :)... Tedy, maximálně, co mi čas (práce, rodina) a moje tělo dovolily...

Jan Feb Mar Apr May Jun Jul Aug Sep Oct Nov Dec Total
2009 91 117 162 222 171 225 178 260 291 218 237 316 2 488
2010 293 294 251 271 258 265 260 287 255 171 218 271 3 096
2011 331 362 304 300 245 125 186 353 364 182 262 335 3 349
2012 460 373 379 468 326 394 412 375 551 392 441 442 5 013
2013 439 398 463 307 364 543 498 398 414 485 413 449 5 172
19 117

Na začátku jsem se musel do běhu občas i nutit.. Ted jsem nervozní, když mi to nevyjde..:)... Prostě pokrok ničím nezastavíš..

Stále se snažím omezovat "závody", ale stejně z toho vychazí víc akcí, než jsem měl vždy v tom předcházejícím roce... Uffff. Kdy se to zastaví?:)

Stejne jako loni, i letos stojí za větsinou mých "závodů" moji kamarádi, ať už Stín s Nikou, nebo Veverkovic, Pavel Z. nebo Ďuri..:)... zbytek jistí rodina:)...


Věřím, že se uvidím s některými z Vás na Kbelské 10k, kde se budu jistě-- i když asi marně -- po zimních objemech snažit zaběhnout 10k pod 40minut..., na 1/2 PIMu i PIMu [ty na pohodu -- na obou dělám soukromého vodiče a parťáka synkovi:)], na Brdské stezce (50k) a na Silvě (103k).. Zane Grey 50M a Western States 100M zkusím co nejlépe za velkou louží... Už to vypadalo, že je to pro letošek všechno, když mi Sam Straka poslal tip na "jednu krásnou 165k v Evropě, kolem Grenoble koncem srpna, pres 4 masivy.. OMG!:)... a tak jsem se hned zaregistroval.. Jakže je to s těmi kamarády?? :) :)

Mohou nastat nějaké změny. Ovšem hlavní směr nové sezóny je jasný... Netočit zbytečně kormidlem!!! Směr pohoda, přes zastávky radost, klid a běžecka turistika:). Hlavně se nebrat vážně:)... Držet se svých manter a postupně si naběhat potřebné kilometry..

At se daří! Běhu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť!
Hodně štěstí do Nového roku! 12:)

neděle 29. prosince 2013

POP (partyzánský oběh Prahy) - aneb plním(e) si svoje sny

Základní rozměr akce byl daný.. Partyzáni seskočí, oběhnou Prahu a sejdou se zase .. nejlépe v restauračním zařízení, kde proberou plány na další diverzantskou akci..:)
Ovšem, protože jsem známá "slepičí prdelka" :), tak jsem na vyzvání tvůrce trasy (Martina aka Veverky Pražského) dál o akci vědět předem a navzdory zájmu, který pochopitelně vzbudil světový rozruch, zejména v pražských lokalitách:)... se nám všem (doufám) úspěšně podařilo udržet původní partyzánský charakter akce..
Kdo mě trochu zná, tak ví, že se mi líbí ta volnost, která k pobíhání naprosto patří.. Stejně tak, jako na našem náhradním maratónu ve Stromovce.. tak i tady jsem chtěl, aby měli případně možnost se plně zúčastnit všichni, i ti, kteří danou vzdálenost celou neuběhnou... a tak nakonec partyzánský oběh získal předem netušený "spartakiádní" rozměr. kdy borci vybíhají z různých konců stadiónu (=města), zacvičí sestavu (=kousek spolu běží), další se zapojí/odpojí.. aby posléze se část z nich sešla již ve dříve zmíněném restauračním zařízení.. :)
V tomhle směru se musíme velmi pochválit.. bez jakékoliv secvičné (!!) jsme se celkem velmi plynule setkávali se známými/neznámými skupinkami lidí, kteřé různě dlouho s námi běželi.. Pokud mě moje počítadlo neklame, tak nás bylo celkově víc než 30.
Podle svého zvyku, nebudu a nechci popisovat samotný průběh akce, nechávám prostor kamarádům bloggerům, aby vše patřičně zhodnotili:), jen si budu snažit připomenout ty pocity a okamžiky, které pro mě mají velký význam.

1) Chtěl jsem, aby i ti mimopražští, mohli poznat krásy "mého" údolí.. i když jsme kvůli úspoře kilometrů nakonec probíhali krátkou trasu s malou odbočkou na Děvín, vynechali jsme trail skalami i jiné moje oblíbené trasy... A co se nestalo, vybíháme na kopec a z druhé strany v ranním oparu vychází slunce, údolí se ukazuje v celé své kráse..

2) Přál jsem si, aby i POP mi přinesl nějaké veselé zážitky a odrazil trochu tu správnou, odlehčenou atmosféru "nezávodního" pobíhání...I toho se mi dostalo plnými hrstmi..
Čekání na příbuzenstvo:)
Nejdříve na Cibulce, kdy se v liduprázdném parku prikrčím na bobek, aby za malou chvíli se z vedlejší pěšinky vyřítili dva psy, kteří na mě okamžitě začali skákat:).. Přibíhá jejich panička (já vyčkávajíc stále na bobku:)! ) a začíná je ode mě odhánět.. Scéna na Oskary v komediálním žanru..:)... Samozřejmě, ta historka je nádherná, .. protože si umím představit, jak se smíchem ona paní dojde domů a říká.. to mi nebudeš věřit.. co se mi dneska v parku přihodilo:)...
Nebo když s Veverkou Sudetským spěcháme do Lidlu koupit si nějaké pití, ovšem jsou otevřené jen dvě pokladny, dlouhé fronty.. skromnost stranou... jdu bez ostychu rovnou k pokladně, předbíhám jednu sympatickou důchodkyni, omlouvám se ji a vysvětlují paní pokladní... že tady zrovna probíhá velký závod a že já za zdržení dostávám penalizaci... Paní pokladní s úsměvem namarkuje útratu a nabízí mi potvrzení o zpoždění... Až po chvíli mi dochází, jak by to bylo skvěle mít na lístku s útratou s razítkem napsáno.. zpoždění 3.5 minuty, pokladna Lidl..:)


3) Přál jsem si, aby si "bratranci" Veverkovi tuhle akci pořádně prožili... No Pavel díky vadné židli měl silné problémy se sedacím nervem a celou cestu trpěl jako zvíře.. Vím, že člověk, který prošel Pamír či jiné šílenosti na pár placek a kousek chleba.. není žádná holka:), ale když jsem ho viděl, jak trpěl, bylo mi ho líto... při seběhu na části Šutru jsem zase špatně šlápnul a přes bolest ve svém kotníku jsem s ním mohl část trasy "sdílet" ..:).. naštěstí jsme běželi dostatečně dlouho a tak jsem měl možnost si kotník zase uzdravit..:).. Holt pomalý běh.. léčí všechno!:)

4) Když už partyzánský oběh Prahy, tak jsem plánoval, až morálka na východním okraji Prahy začne upadat, že zanotují některé budovatelské písně.:)... Pochopitelně došlo na .. Skal a stepí divočinou.. hladový a roztrhán... uhání v před partyzán!! :)... Starší i někteří mladší spoluběžci si vzpomenuli, někteří se přidali.. Ovšem když jsem při průběhu obydlenou části zanotoval velmi zpěvný pochod demokratické mládeže (z národů ať jsme různých jedno přání teď v nás bude žít...) .. Tak při otevírání oken v prilehlých domcích spoluběžci buď předstírali, že zapomněli slova, nebo zrychlili/zpomalili a dělali, že ke mě nepatří:)!...

5) Konečné skrytý sen každého běžce dlouhých trati, ultras asi zvlášť.. je... běžet až do konce.. běžet až na patologii!!! Na to jsme po cestě několikrát pomýšleli..:).. To, že se to nakonec povedlo celé skupině odvážných mě naplňuje naději do let budoucích..
Z mého pohledu velmi vydařená akce.. Patří za to velký dík Martinovi, Stazce... všem skoro více než 30 lidem, kteří s námi různé běželi.. Fakt skvělé.. Ovšem když jsem to vyprávěl při dnešním proběhnutí svoji dceři.. tak to velmi pregnantně shrnula slovy... Čím víc o tom vyprávíš, tím je mi jasnější, že jsi si to děsně užil.. ale.. tím je mi také jasnější, že řada lidí .. s tebou dost trpěla:):)...

Tak pobíhání zdar! Ultra zvlášť.. Všechno nejlepší do Nového roku.. Hodně šťastných km!
12:)

PS. K vánocům jsem dostal knížku..
Never Wipe Your Ass with a Squirrel.. Což samozřejmě je skvělý marketingový titul.. Ovšem, jak jsem viděl opět celou Veverkovic rodinu v akci.. Martina, jak spoustu věci naplánoval, Pavla, jak si po cestě vytrpěl svoje.. Tak jsem pochopil.. Ano s Veverkami si není radno si vytírat zadek:).. Jsou to skvělí kamarádi a tvrdí chlapci.. Je čest být součástí téhle "rodiny".. jsem moc rád, že jsem "Veverka náhradní":)

PPS. Před akcí u nás spala Jana s Jiříkem. Dostal jsem od nich skvelé dárky, slivovicu a velký perník.. Teď jsem ho právě snědl a mohu říci, že byl nejen hezký, ale i dobrý... A tak aspoň použiji to přání na něm.. Ať to běhá!!! 12:)

PPS. Část fotek je http://digirun.rajce.idnes.cz/131228_POP/
u Digiho na rajčeti.. A patří mu velký dík za dokumentaci i společenské části akce..
Tradičně, když se nejaké společné akce účastní kamarádi bloggeři, tak nechávám větší prostor jejich vyprávění i fotografiím.. Advidova detailní zpráva je na http://tri-dave.blogspot.cz/2013/12/partyzansky-obeh-prahy-pop.html. Honza H. mi udělal radost fotografiemi z Dívčích hradů: http://janhavlicek.blogspot.cz/2013/12/s-partyzany-na-divcich-hradech.html, Ondra P. má svoje vidění zde: http://blog.pokludovi.eu/2013/12/28-prosince-pop-partyzansky-obeh-prahy/. Martin (Veverka Pražský) má svůj vstup zde http://veverkavzadveri.blogspot.cz/2014/01/okolo-prahy-nulty-rocnik-popu.html, sudeská sekce:) má svoje paměti zde..http://kotouc01.blogspot.com/2014/01/prazska-sekce-aneb-zaver-roku-v-hlavnim.html Opavští kamarádi tradičně zde..http://behatnasbavi.blogspot.cz/2013/12/jak-se-beha-s-veverkama.html

pondělí 23. prosince 2013

Návrat světla, ukradený běh, lstivý Stín... aneb čtvrtý advent

Není to jednoduché, ale co je jednoduché??..:)... V posledních dnech o svoje běhání bojuju asi stejně jako den s noci.. tedy úporně, občas maličko ztratím, ale už věřím, že se vše v dobré obrací... Ano, ano... 21.12 je můj den.. nejen kvůli dvanáctkové symetrii, ale hlavně letos je to i den slunovratu!!!

Ode dneška začínám(e) běhat do světla.. Je to krásně symbolické, vím, že sice přijdou velké mrazy a pořádná zima, různé komplikace... ale začne postupně přibývat světla a čekání na jaro bude o to radostnější...
Skoro každý den v tomto týdnu byl nějak divný, bojovný, úporný.. Buď se něco stalo na domě, nebo v práci a vždycky tím byl zásadně ovlivněn můj program, pohoda a i moje pobíhání:)... Možná jsem úplně mimo, ale pořád věřím, že každý vyběhnutí se počítá.. Vždycky si opakuji do omrzení...Možná, že zrovna to dnešní.. úporné a vybojované .. bylo to nejdůležitější...to, které v těžkých chvílích rozhodne..:)

No před vánocemi jsem si maloval, jak budu krásně běhat do kopců, i kameny jsem našel .. maloval jsem si, jak se připravím na Stína se svoji tajnou zbraní.:)... Jenže.. Stín nejdřív spoustu dní vůbec nepsal, pak jen, že nestíhá.. jenže, když jsem ho včera chytil krátce na telefon.. tak z něj vypadlo, že si za barákem udělal speciální stezku nahoru k vrcholu a že ji za den vždycky několikrát cvičně střihne(!!!). Mazaný jak liška!! [He is lubricated like a fox!:)]... No tenhle motivační kroužek mě asi zničí..:).. Musím se zamyslet, jak se s tím vyrovnat, jedine snad zrychlit bobkovací fázi..:)

Deri chudinka teď ještě asi deset dní bere antibiotika, doktor říkal, že by měla být relativně v klidu... Povídám, že mě Deri bude šíleně nenávidět, když s ní nebudu vůbec běhat.. Tak si pan doktor vzpomněl.. Aha to jste vy ti magoři, pardon maratónci:)... a opravil se.. tak běhejte s ní pomalu a tak nejvíc 3km, pak se na nás podíval, uviděl protažený obličeje... kouknul ještě jednou a opravil se .. tak do 10km..:)...

A tak běháme trochu pomaleji a fakt se snažím do 10k... Deri vděčná, jako by tušila, že jsme to měli zakázané, tak se drží u mě, pořád mě vděčně olizuje.. A nejlépe se všechno projevilo předevčírem... V údolí na nás celkem ostře vyjel jeden volně pobíhající velký pes. Deri se štěkáním zaujala obranný postoj u mé nohy (nebo že by za ní?) a společně jsme ho zahnali... Vlastně jsem si poprvé (i jako pán od malého psa) uvědomil tu vazbu, to přátelství, které tu existuje hromadu věků.. to pevné pouto mezi člověkem a psem... A měl chuť zavolat tu vlčí píseň ... Jedné krve jsme - ty i já.:)!!!

Slunovrat jsem nakonec proběhal v údolí i když to nevypadalo moc nadějně.. S holkama :) jsme začali opatrnou osmičku, odvedl jsem je k rybníku a zamířil do údolí... Různě jsem tam pobíhal.. můžu říci ve finále tři hodiny bez vody ... a nebylo to jednoduché...:). Kousek před koncem v Řeporyjích stojím na přechodu, silný provoz.. čekám na semafor... Vedle stojící pán má dobrou náladu a povídá mi.. "Teda, mě by nějaký běhání mohlo bejt ukradený"... asi čekal, co já na to:).. Povídám, to jsme na tom podobně, mám úplně stejnou starost... Aby mi to běhání nikdo neukradl! A v poslední době mám sám pocit, že čas na běh doslova kradu:)...

Tak běhání do světla zdar! Ultra zvlášť!!!Vánoce za rohem, oběh Prahy s kamarády se kvapem blíží.. Svět je krásný..:)
12:)
PS. Detaily a itinerář pro oběh Prahy můžete nalézt zde. Myslim, ze je s toho videt pečlivost Veverky Pražského a i člověk, který jej nezná, musí říci.. sákryš!!! Budeme se těšit. Jen připomínám, případní zájemcí, ozvěte se mi buď na blog, a nejlepe i zaroveň do mailu, ať to máme podchycené...

pondělí 16. prosince 2013

POP - Partyzánský oběh Prahy.. aneb dílčí příprava na 5. advent:)

Samozřejmě vím, že adventy jsou jen čtyři a končí vánočními svátky, ovšem... Stejně tak, jako se děti ptají, co bylo potom (když princezna s princem spolu žili šťastně až na věky), tak i zvídavý pozorovatel kalendáře si říká.. hergot... Vždyť tam ještě pár dní v kalendáři zbývá.. tam by mohl být klidně i pátý advent! :)

Při poslední akci pražské ultra sekce našeho skautského oddílu:), při běhu vedeném jako Tři řeky... jsem byl vyzván, abych se také já  ideově zapojil do dalšího výletu.. V mezičase jsem lehce naznačil, že by bylo skvělou ultra výzvou oběhnout Prahu... Většina z nás, co po Praze různě běháme jsme za "ropáky":), ovšem nemyslím si to.. Praha kupodivu má celou řadu parků a kolem řek se také dá běhat... Veverka Pražsky (VP) se toho hned chytil a v pár dnech mi poslal nástřel oběhu Prahy, který jsme maličko upravili.. Cílem není oběhnout co největší kus, ale v tom (po)vánočním čase si uvědomit, že je tu spousta míst ke skvělému běhání... Prostě oběhnout velký kus Prahy, příjemně spálit pár tisíc kalorií :) a přitom nezapomenout na žádný významný park či zajímavý prostor, co se nám postaví do cesty.. Jsou to tratě, které VP, já i další volně združení členové modro-růžového oddílu používáme ke komutačním běhům do práce (z práce)... Pochopitelně, je tam Šárka (a trať Šutru), je tam Obora Hvězda, Cibulka, Jinonice, Prokopské údolí, Krčsky les,... Hostivař, atd..

Odkaz na přesnou trasu je zde.. [účastníkům doporučují stáhnout GPS:)]...
http://www.cykloserver.cz/cykloatlas/?d=140448#pos=50.03372P14.47062P13


Start a základní zázemí je v IKEMu (je k dispozici sprcha, bude tam i něco k pití), ulice K zelené louce, cílová hospoda tamtéž, pozor jmenuje se "Na ty louce zelený" :)...
 Start 28.12 cca v 7 hodin ráno,
ať máme potom i čas na jídlo a nějaký iontový nápoj v již zmíněném restauračním zařízení:)... Dá se zaparkovat před areálem, ale jezdí autobusy a s logistikou rádi pomůžeme. Směr oběhu je z IKEMu směr Hlubočepy (Prokopské údolí), optimálně se sluncem v zádech:)... Připojit se (odpojit se) po trase bude kdykoliv možné (spousta uzlů hromadné dopravy), napište (mail v záhlaví), vyměníme telefony a budeme koordinovat...

Velký dík za většinu práce s logistikou, naklikanim, zázemím, patří již tradičně Martinovi aka VP!!! Nejdříve jsme si mysleli, že vyšleme naše manželky (jasná slunéčka) na trasy s nějakým proviantem.. Ovšem.. Na trase je nespočetně hospod, obchodů, benzínových stanic (seznam a jednoducha orientace je vidět zvětšením měřítka mapy).. Ale hlavně...celé jsme to pojali jako "partyzánský" oběh.. Partyzáni seskočí:), provedou úkol a zase zmizí (..tentokráte v hospodě) :)...
Tolik k akci, dejte mi vědět..
12:)

Ještě si musím ale stejně napsat pár řádků k minulému víkendu...Aby mi to nezapadlo..
V sobotu jsem částečně zase vybíhal do kopců:), ale nedělní běh byl motivován jednak předvánočními návštěvami -- navštívit Jitku, vyzvednout si od ní dárek(dárky:), proběhnout se s ní kolem Hostivařské přehrady a jednak i touhou využít téhle příležitosti a dohnat kilometrové manko:)...Rychlý pohled na mapu říkal, že jedním směrem je to řádově kolem 20km, a i když ještě v pátek jsem měl jen 32km, tak mi kombinaci soboty a neděle svitla naděje na "kilometrové uklidnění":)... čím myslím možnost se přiblížit, nebo optimálně překročit hranici 100km za týden..[zavislák..zavislák:)]

Po ránu se sice drobet zdržím s ranním loučením s Deri [nechápe, že ji s sebou do Hostivaře vzít nemůžu a štěká na mě jako na zloděje:), a říká .. ty zrádče!!! Někam si běžíš.. a mě necháváš doma], nicméně po menším a již tradičním bloudění na Chodově, se o 1/2 11 vítáme s Jitkou, získávám dárky a jdeme si zaběhat do jejího revíru.. kolem Hostivařské přehrady.. Strašně fajn proběhnutí, uteklo to doslova jako voda a tak se brzo loučíme a já mířím domů..

Posledně tady právě Jitka použila obrat "ultra jako diagnóza" :)... a opět se ukazuje, jakou měla pravdu... Nejdřív před Chodovskym centrem potkávám jednoho známého z Butovic, zdravíme se a prohodíme pár slov.. já tradičně zmateně.. On: Jsem tě dlouho neviděl, jste se přestěhovali? .. Říkám, že už před dvěma lety, do Stodůlek.. Kouká právem divně, vidí mě v běžeckém na Chodově.:).. Říkám, na vysvětlenou, že jsem teď trochu zabloudil, ale že už mířím domů..:)... Když se začal smát, tak mi došlo, že myslí, že jsem vyběhl do údolí a skončil na Chodově (a si řádově 15km zaběhl)... snažil jsem se to vysvětlit Hostivařskou přehradou.. ale jeho zmatení bylo tak hezké, že to nemělo cenu ani vysvětlovat...Krásný zážitek... Za malou chvíli dobíhám k silnici, přede mnou taková silnější rodinka, při procházce do sebe ládují tuším McDonnalds:). Mám žízeň, a na semaforu před lesíkem u nich zastavují a taky piju (z bidonu zbytek ředěné koly). Chlápek se hned ptá, co "sportovci" pijí, když běhají, říkám, nevím, co sportovci... já teď piju kolu... A on.. vidíš mámo, i sportovci pijou kolu!! A že to není žádná light, co? Přiznávám, že je to ta "pravá"..:). Chlápek se tetelí blahem a žena říká.."tak to Vám pěkně děkuju" .. furt ho přemlouvám, ať tu kolu nepije, že se po ní tloutne.. Tak hned dodávám.. no je to kola.. ale 1) je ředěná.. a 2) já ji většinou piju až po 25km..:)... Paní se rozzářila.. No vidíš Fando, můžeš mít kolu na 25km!! Tak teď se zase na mě obrátil "Fanda" a povídá.. "Tak Vám pěkně děkuju"..:).. Raději jsem běžel dál, ale smál jsem se celou cestu Krčským lesem..

Ale kousek dole mi došlo pití.. Běžím kolem pumpy, říkám, dokoupím pohonné hmoty,, že? Sáhnu do batůžku.. a ejhle.. peněženka zůstala doma..:).. a tak vidina studánky v Prokopském údolí... mě neochvějně vedla zpět.. "Pěkně děkuju"!:)... Dalších řádově 14-15km bez vody... Ale co, ultra je ultra:).. Navíc, jak řekla Jitka, je to i diagnóza.. Ta voda na 41km, ta byla snad "živá".. Nádhera, s krásnými pocity dobíhám domů... 44.5, celkově za týden 101(!). Co dodat?  "Pěkně děkuju"!! :)

Běhu zdar! Ultra zvlášť!
Příjemný a veselý předvánoční čas.. 12:)

PS. Detaily a itinerář pro oběh Prahy můžete nalézt zde. Myslim, ze je s toho videt pečlivost Veverky Pražského a i člověk, který jej nezná, musí říci.. sákryš!!! Budeme se těšit. Jen připomínám, případní zájemcí, ozvěte se mi buď na blog, a nejlepe i zaroveň do mailu, ať to máme podchycené...