Kierat 2015 - szukam kontroly aneb kino noczne (po 28 letech)

Je pátek 4 h ráno a já vstávám.. přede mnou cesta na Kierat, s cílem zbavit se šíleného strachu z orientačního ultra a hlavně splnit si kvalifikační limit na WS a tím pádem se udržet v loterii... Rezignovaně říkám sám sobě.. Rozum jsi do padesátky nedostal, teď to bude jen horší:)..

Věci na cestu vybírám tak trochu v tranzu:), pohled na předpověď počasí říká, že má být v noci chladněji a poprchávat.. proto beru elasťáky ke kolenům a jen velmi lehkou bundu a tenké tričko. Vím, že když mi je chladněji, tak se aspoň nebudu nikde zbytečně loudat a "kochat"...

K tomu "kochani":), čím blíž k hranicím, tím víc polských slovíček a obratu mi naskakuje, sice je to víc jak 1/4 století, co jsem tři měsíce pobýval v Banachově centru ve Waršavě.. ale je jasné, že řada věci se prostě nedá z paměti vymazat.. Hlavně pozor na podobnost polských a českých slovíček, které mají úplně jiný význam, že?:).. Na to doplatil jeden můj spolužák, když se ho hezká polka na férovku zeptala "podobám ci sie?" tak ji odpovědel, co blbneš, vůbec se mi nepodobáš, vždyť já mám tmavý vlasy a ty jsi blondýna:).. Aniž by chlapec tušil, že se ptala na zásadní otázku, jestli se mu líbí:).. Vůbec nejhezčí na polštině a češtině je jejich symetrie. Zatímco nám obecně připadá polština legrační a směšná (vzpomeňte na dětské vtipy, jak se co řekne polsky), tak u poláků je to naprosto stejně.. čeština je pro ně velmi legrační jazyk..

A tak ještě v Čechách ladím "radiozet" a hned se mi vrátily vzpomínky na Havlovy hry, které jsem viděl v polštině, Hrabalova knížka "Obsługiwałem angielskiego króla":) byla moji oblíbenou... nicméně nic nepobije moje vzpomínky na kino noczne. V některých zemích se zahraniční filmy opatřují dabingem, jinde titulky. V Polsku dialogy četl monotónní hlas. Ještě teď se směju jak debil, při vzpomínce na vášnivé, zuřivé či bojové scény.. kdy si herci v delším monologu vyznávali lásku či chystali se k boji .. a překladatel lakonickou zkratkou stejným hlasem řekl buď miluju tě nebo zabiju tě!:).


Navzdory různým uzavírkám se nakonec dostávám do městečka Limanowa. Po menším bloudění (objížďky a fronty způsobené silničními pracemi a pokládkou chodníku), nakonec dorazím do hotelu, který mě znova posune těch 28 let zpátky, naprostá nádhera, tady se zastavil čas:). Dostávám klíč od pokoje 28, říkám si, symbolika neskutečná.. to je znamení... Odemykám a tři ze čtyřek lůžek už jsou obsažené, tak si házím bágl na zbývající slamník, v tom přicházejí první spolubydlící a já mám možnost si trochu osvěžit slovíčka..:). Jdu na registraci, získávám mapu a hned se hrnu na jídlo a na pivo, dávám vše při jistotu dvakrát, abych podle alkoholiků nepřepadával na jednu stranu:).. Znova a znova studuji mapu, připravuji bágl, jídlo.. ještě mi zbývá asi hodina, abych se povaloval na posteli a občas nakoukl do mapy..Pak už se oblíknu a jdu na start si poslechnout "briefing".

Start mezinárodního závod, 12. ročník (je to všechno jenom náhoda? -- NENÍ) se odehrává v parku, na pódiu mluví ředitel závodu a já díky osvěžené polštině chytám detailní rady typu, že nechávat si vozit věci na převlečení na trať a mít plně zázemí není tak úplně fér, že on by jistě nedoporučoval výměnu bot. Na dotaz, jestli je to důvod k diskvalifikaci, ředitel vtipně odpověděl, že to ne.. ale jak brzo poznáme, je to úplně zbytečné:).. Skutečně, ačkoliv se jedná o (hezky) polský závod, tento ročník připomínal spíše otevřené mistrovství Číny, protože jak pole, tak i louky se proměnily v rýžová pole:), v lese 100% vlhkost -- no jako v pravé čínské prádelně.. byly úseky, kdy jsem viděl tak na dva metry maximálně, a třeba se nedalo běžet, protože nebylo jasné kudy a co je pod nohama.. ale to jsem ještě nevěděl.. Lidé se začínají houfovat, polsky si odpočítáme z deseti do jedné a všichni vyběhnou, jako když do vrabců střelí.. Tedy těsně před startem ředitel závodu upozornil, že čip a karta nedrží na poutku dostatečně a že se stává, že to lidí ztratí, což vede k diskvalifikaci. A tak jen co jsme vyběhli, zpomalím, a v chůzi si rvu čip a číslo na krk do futrálu k mapě.. Jistota je jistota...:)

Co mě překvapilo -- jakmile opouštíme část označenou LOK (povinná cesta), tak se lidé různé rozprchnou na všechny strany.. Někteří i podle moji chabé orientace na úplně obrácenou stranu.. ale třeba k tomu měli nějaký důvod.. Běžím si, běžím.. a v tom si uvědomím.. doprčic! Vždyť já vůbec nesleduji mapu, rychle sahám pro mapu.. a ejhle.. koukám, že jsem buzolu nechal na pokoji:)!! vzhledem k tomu, že se jedná o orientační závod je motto naší skupiny (co nemáš, nepotřebuješ) trochu nadsazené... Nicméně.. nicméně si říkám, jak jsem byl moudrý a koupil si topo navigaci pro Garmin. MVP mi psal, neboj se, garmin tě nezradí:). Jenže, jak jsem záhy pochopil.. jednalo se o "light" verzi, která neměla v sobě skoro nic. Tedy měla hlavní silnice a cesty, ale neměla potoky, řeky, vrstevnice.. z turistických tras měla jen "torza" a to jen občas..:).

Ovšem nejhorší je smrt z rozděšení, jak mi několikrát připomínala moje bavorská prateta.. Proto se rozhlížím a snažím se odhadnout, kdo, která skupinka vypadá zkušeně, koho se budu držet na první stanici, tam se zorientuji, navigace aspoň zhruba ukazuje směr, dá se používat při nejhorším kompas..:).. Jednu skupinku jsem následně nechal běžet prostředkem nějaké louky, sice to dávalo tušit, že běží nejkratší cestou, ale byli jediní.. následně jsem si říkal, že by bylo dobře uhnout do prava a pak zase doleva.. a v tom jeden týpek přede mnou to udělal.. A tak bylo rozhodnuto.. zavěsil jsem se za něj a ačkoliv v jedné fázi se snažil zrychlovat, tempo pod 5 min na km na polní cestě s plným báglem... Ale co, přizpůsobuji se, běží se krásně.. Dobíhám jej a co nejlepší polštinou zdravím a ptám se, jestli by mu nevadilo, že bych se snažil běžet s chvíli ním, případně, že bychom mohli běžet přes noc spolu.. A tak se hned představujeme - já polsky jako Janek a můj spoluběžec je Tomek. věkový rozdíl dvacet let, Tomasz je evidentně zkušený běžec, některé "zásady" core orientačních běžců sice nechápu, ale respektuji, například traverz lesem, když po regulární cestě to bylo asi o necelý km dál, ale dalo by se celou cestu běžet? Myslím, že jsem se zase něco naučil.. Některé kontrolní body v tomhle pojetí měly téměř charakter geocatchingu..

Už na třetí kontrole se nám to málem vymstilo:), kontrola je u malé meliorační nádrže na vodu, ze které dle mapy vytéká jeden potok.. myšlenka, že spodní cestou narazíme na potok a podle něj vyběhneme nahoru.. se neukázala příliš nosnou:). V posledních dvou týdnech totiž silně pršelo a při brodu přes čtvrtý potok si jednak člověk zvykne:) a jednak začne přemýšlet, jak rozpoznat ten správný.. No nechtělo se nám přelézat na hned začátku další potok, který se ukázal být tím pravým, ořechovým a tak následné prodírání se stráni, ostružinami jednak prověřilo moje "emo" úchylky a jednak jsem si říkal, hergot, proč já si vlastně nevzal hůlky? :)

Před stanici překračujeme potok a oba se na sebe podíváme.. je to jasné.. už nemáme vodu, zatáčet k vesnici a kupovat něco k pití? Voda vytékající z nádrže vypadá čistě, piju co to jde, nabírám pomoci své láhve Tomkovi plný camel bag, doplňuju ještě láhev.. a razíme ke stanici. Tam sice moje představy o čistotě vody berou drobet za své, protože na kraji malé nádrže je stanice, u ní skupinka lidí s koňmi, kteří konají potřebu buď hned na místě, nebo nejlépe přímo do vody:).. Radši to spoluběžci ani neříkám (proč taky, klasikuji svoje pozorování jako TMI - tedy příliš mnoho informací).. :), a věřím v silnou samočisticí schopnost vody a okolní přírody..:)

Nikdy jsem nic podobného nezažil.. naprostá volnost, některé varianty cest jsme modifikovali skoro na poslední chvíli.. běžíme velmi konzistentně.. a ačkoliv na začátku jsme byli na hranici první stovky, postupně se prokousáváme pořadím vzhůru.. Těším se na 50km, kde by měl být teplý čaj a polévka.. Tomek si chce přezout ponožky, vyměnit "gaters" a tak zjišťuji, že zatímco já s holýma nohama a krátkými ponožkami, v podstatě nevnímám rozdíl mezi během loukou a brodem v řece, on má chytře relativně sucho.. A tak se domlouváme, že 10 min, zastávka.. rychle tedy se rozhoduji a také měním ponožky (u mě spíš legrace než trvalejší efekt), další přechod vysokou trávou a kopřivami mě asi za 4km dokázal marnost toho činu.. Ale nechť.

Co je horší, jak jsem se soustředil na ponožky, tak Tomek nikde!! Doprčic, říkám si, že on se rozhodl vyběhnout, já to neviděl...A tak se ptám obsluhy, kde je můj kolega, oni, že na WC není, takže asi už běžel.. Chvíle zděšení a přiznání si stavu věci.. je uprostřed noci, mám akorát mapu a kompas.. azimut se bude blbě dávat, nemluvě o tom, že mi bude chybět centimetrové měřítko na buzole k odhadu vzdálenosti... Pro jistotu beru ještě jeden čaj, ještě si zalévám jeden bujónový prášek a chystám se vyrazit.. Vyjdu že dveří a na verandě z boku se objeví Tomek!:). Povídám, já tě všude hledal, a on že se omlouvá, že mu šlo převlíkání pomalu.. že by si ještě dál čaj.. Juchu! hned se nabízím a jdu mu přinést "herbaty" a říkám si, no teda... Ještě, že jsem ve zmatku a rozděšení nevyběhl.. To by bylo jak v těch osudových filmech, kdy se lidé nějakou nešťastnou souhrou náhod rozejdou a každý si myslí, že ten druhý jej opustil:)...

Takže zbytek noci běžíme v naprosté pohodě, sice při některých výstupech na blátě nechápu, proč jsem si já páko nevzal hůlky? ale asi abych se lépe připravil na Rondu, že? :) .. V lese viditelnost často pod 2m, mlha jako mlíko, vysoká vlhkost, ve světle čelovek se mění ve fosforeskující stěnu:).. Měním baterky a za chvíli nádherně svítá.. sice začíná nepříjemné poprchávat.. ale říkám si, aspoň se tady nebudeme zdržovat.. krásné nacházíme údajně problematickou stanici 11 (o které při briefingu prohlásil ředitel, že si máme dát pozor, že na mapě je jen jedno křížení cest, ve skutečnosti je jich tam mnohem víc:)... a už si tak říkám.. vystoupáme na Javorz, a podle Tomka, který to loni běžel obráceně.. je dolů běhatelná cesta.. to bychom mohli doběhnout lehce nad 16 hodinami..:).. Jenže.. Tomek jako správný orienťák říká, na vrchol uděláme traverz lesem, nastavíme si nadmořskou výšku a budeme hledat vyhlídkovou věž (není na vrcholu, ale asi 100m pod na takové náhorní plošině). Skvělá věc, ovšem když je vidět..:). Pochopitelně GPS má výchylky v měření nadmořské výšky a tak jsme při traverzu v šíleně zabahněné a kluzké stráni se posunovali nahoru a dolů.. vidět bylo asi na 20m maximálně.. Říkal jsem si, no to mě po*er. 10-12km od cíle a my se tady ztratíme jako Křemílek a Mochomůrka:). Po chvíli se rozhodujeme, podle mobilů a GPS hledáme směr a jdeme raději výš.. a když už to vypadalo úplně špatně, tak jsme z lesa venku.

Před námi bílo, kam se podíváš, občas z té běloby vykoukne kousek lesa, nebo louky. Další měření a nemůžeme zjistit, kde jsme. Podle všeho blízko ke stanici... Tomek volá, ale nic, tak já silně zapískám na prsty a asi 40m nad námi se ozvou nějaké hlasy.. Za chvíli jsme na stanici, údajně kolem 35 místa... Teď už si to nedáme vzít a nejdřív po povinné cestě stoupáme vzhůru, abychom potom sbíhali dolů..

Tomek ovšem má zase "nápad", že bychom asi v půlce mohli odbočit a udělat krátký traverz na jednu cestu a pak běžet dlouho po vrstevnici. Prý si to jen maličko prodloužíme:), ale nebudeme muset zbytečně klesat a stoupat. Jeho slova berou za své, když za chvíli stoupáme sjezdovkou vysokou trávou a následně kopřivami (jsem si jistý, že revma se mi aspoň na 10 let vyhne!) abychom se dostali na "tankodromovou" cestu, kterou používají místní rolby. Ano, to je ta ideální cesta:), ale po chvíli se napojuje na standardně blátivé cesty.. a pak už si to šupajdíme dolů do Limanowa.. Ta voda v botách, věčné prosmekávání, nahoru a dolů nedělá úplně nejlépe mým šlapkám, cítím puchýře na prstech a pod nehty, ale už vím.. Za nic nesundávat boty! Běžíme do cíle.. Před poslední zatáčkou je Tomek asi 6 m přede mnou.. Na tom, že jsme došli do cíle má větší zásluhy, i když jsem měl taky pár dobrých navigačních momentu:), takže nemá smysl spurtovat a závodit do poslední chvíle.. Tady se ovšem ukazuje síla charakteru orientačních běžců.. i když je u snímače čipů asi o 2 vteřiny dříve, čeká na mě a koordinované se označujeme v cíli..

Bylo to neskutečný, skoro se bojím říci, že tradičně .. jsem měl z pr*ele kliku:) ... zážitky při navigaci v mlze byly neskutečný, zase jsem se něco naučil a zase jsem se utvrdil v tom.. že .. ale co.. znělo by to moc pateticky:).. Bylo to krásný a bylo toho dost. Díky Tomku, bylo to skvělý s tebou běžet, můžu to říci, že jsem si Kierat 2015 neskutečně užil a závodil na plný pecky!

Kierat kocham cię!!
Všemu zdar! Ultra zvlášť a orientačním běžcům patří můj obdiv.
Musím to ještě nějak vyřešit s těmi brýlemi, protože tohle by se mi taky líbilo..:)

12:)

PS. Pro příznivce čísel .. celkově 28 místo (podobnost čistě nenáhodná), doběhli jsme ještě před první ženou! čeho si šíleně vážím, protože ony jsou fakt děsně dobrý!, 108km, 17:21 (krásnej čas, když 12. ročník, tak 21 minut).
PPS. Po doběhu rychlá sprcha, místní párek:), naházel jsem věci do auta a vyrazil na Prahu.. Co chvíli dělám bezpečnostní zastávky, piju kafe a redbul, nicméně po 10h večer jsem doma. 42+ hodin nepřetržitého provozu, většinu s plným soustředěním... V duchu se uklidňuji a opakuji si svoji mantru.. Ronda, Ronda!!!
PPPS. V neděli po ránu v sedm už Deri radostně kňučí pod oknem, za chvíli už jsme na dlouhé procházce.. Slibuji ji pomalou večerní, a skutečně léčivá"louka" to jistila.. [pro znalce polštiny.. Kierat znamená "dreadmill" neboli běžecký pás...:)]