Staříkovo běžecké YOLO, aneb bylo nás pět:)

Myslím, že jsem si zkratku YOLO (you live only once - tedy žiješ jen jednou) už tady jistě vysvětloval, ale ona i z běžecko/pobihaciho pohledu má svůj význam. Ani ne tak v tom, že by člověk svoje prožitky umocňoval pomocí ruské rulety, nebo nepředstavitelným riskováním, ale spíš tím, že si dělá radost hezkými akcemi, které // jak už to tak s mými kamarády bývá // jsou blízko u hranice chápání "normálních" lidí..:). Ale ty zážitky, ty nám nikdo nevezme!

Byl pátek 13 -- ráno vstávám hodně těžce:), mají to částečně na svědomí asi poslední dva večery, kdy jsem slavil víc, než bylo rozumné, ale víc je to dané obdobím chřipek, stresy v práci a dokončováním všeho možného a nemožného.. Vím, že bych měl konečně v klidu nasbírat km, v poklidu se zaměřit na větší objemy, posílit, atd.:)...

Místo toho se ve spěchu a s bouřícím se žaludkem chystám na víkendovou akci s kamarády. Cílem je se večer posledním autobusem z Prahy dostat do Pece pod Sněžkou, přespat, ráno na Sněžku a běžet přes hřeben Krkonoš, Jizerských hor až.. až do Hřenska. Ideově krásná akce z nejvyššího přírodního bodu do nejnižšího. Obě části, jak přeběh hřebenu Krkonoš a Jizerských hor, tak i navazující noční část jsou hezké a skrývají v sobě řadu náročných momentů. Obzvlášť noční část (byť už mimo vysoké hory) se ukazovala jako výzva, protože nikde nebude nic otevřené, takže všechno jídlo s sebou, navíc veškeré oblečení i na převlečení neseme v batůžkách.

Každý to (včetně oblečení) pojal po svém. Ale obecně většina z nás na srazu vypadala jako Zilvar z chudobince:)... Když jsem kolem páté hodiny vystupoval na Černém mostě a mával na podobně oblečeného Pavla (VS) nechtěl se ke mne moc znát. Já na zádech běžecký batoh a v ruce idelitku a v kapse mi cinkají drobné na pivo. Pavel už držel v ruce hrst drobných (na pizzu) a bezelstně se mě zeptal.. "A kolik po cestě dali tobě?" .:)... No to nám to pěkně začíná...

Za chvíli už naše pětice (jako za starých časů školních výletů) sedí na zadním pěti-sedadle a pod taktovkou našeho etanolového referenta (t-bird) se občerstvujeme... Víno nám došlo už před Hradcem Králové a tak pod záminkou prostatických problémů vybíhám ven a doplňuji zásoby. Málem mi ujeli, málem jsem nastoupil i do jiného autobusu:), ale od toho má člověk kamarády, aby zadrželi náš autobus, případně aby mě navedli do toho správného..:)

Zážitků a veselých příhod z cesty a z přípravy jsme měli na knihu, ale protože jeden každý z účastníků má svůj deníček:), tak jim nechám dostatek na vyprávění. Jen bych chtěl dodat, že přeběh z mé strany se nesl ve znamení pracovních stresů:) [ty technologie! Naštěstí jsem kvůli baterce vypnul data i neběžecký mobil, ale i to stačilo] a také ve znamení dílčí chyby v předpovědi počasí..
Ve čtvrtek jsem totiž koukal na všechny servery s počasím, ukazovaly krásnou předpoveď, s výraznější změnou a přechodem zvlněné studené fronty (déšť a sníh) až v neděli později odpoledne, což my už budeme na cestě do Prahy, že? :). Jenže, co čert nechtěl a já nevěděl.. časování přechodu fronty se posunovalo stále a stále dopředu, takže v sobotu brzo po ránu bylo jasné, že si výlet užijeme i s patřičnými prudšími změnami počasí po cestě.

To by normálně zase tolik nevadilo, ale já kvůli úspoře místa v batohu jsem nesprávné zhodnotil situaci a vzal si s sebou jen supertenké tričko a tílko, a velmi tenkou a velmi lehkou bundu. O tom, že jsem měl jen tenké elastaky ani nemluvím:). U lanovky zjišťujeme, že pojede jen na Růžovou horu, na Sněžce hlásí -4C a silný nárazový vítr 80km/h. Jeden z našich horských vůdců (VS) nás hned maličko nahlodal, říkal že při téhle vlhkosti a teplotě a rychlosti větru můžeme případně získat i omrzliny a začal si pamětnicky mnout ruce a osahávat obličej:). Ve svém tenkém outfitu vzpomínám na Hanče s Vrbatou a utěšuji se tím, že jsem si "svoje" užil, mám dvě děti, takže případně omrzliny na intimních místech nemusím tolik řešit:). Kamarádi svorně nabízeli zapůjčení dodatečných svršků, ale ... vliv ledového může Machyho v naší skupině je stále patrný:). Takže jsem běžel relativně minimalisticky oblečen a byl připraven se v případě opravdové nutnosti ještě přiobléci na sebe "civil" ...

Počasí bylo nádherně horské. Po úsecích, kdy se v protivětru i špatně šlo, se na pár minut vyjasnilo, aby se stejně rychle zatáhlo, u Sněžných jam zamlžilo, a vítr nám masíroval tváře tradičními ledovými krystalky... Minimálně lidí, obzvlášť při přechodech z Krkonoš do Jizerek jsme se dostali do končin, kde nebylo nikoho. Jako jeden z dokumentaristů výpravy jsem udělal i hodně fotek se kterými se pojí plno nádherných zážitků, které nechám na vyprávění kamarádům..

Ovšem malý poznatek. I když jsem minimalizoval, přesto jsem si vzal s sebou nové nesmeky na prozkoumaní a musím říci, neměly chybu. Držely naprosto perfektně. Pavel vtipně glosoval, že on to zná. Taky si nemohl vynachválit mačky.. a kdyby mu nebylo stydno, lezl by v nich i v létě:). Nahlodalo mě to, zkusil jsem je na i na osmekaných lávkách v Jizerkách, na mokrých kamenech.. seděly jako přibité. Máš pravdu, předsedo! :)

Silný vítr se postupně uklidnil, ledová tříšť byla vystřídána mokrým sněžením, ale pocit zimy to nakonec jen umocnilo. Už odpoledne jsem cítil, že přeci jen.. přeci jen.. nemusím za každou cenu onemocnět a běžet většinu noci v silném dešti, když není úplně důvod? Takže jsem to řekl nahlas a tím jsem skupinu tři, která měla původně naplánováno běžet až do Hřenska postupně rozvrátil, téměř jako imperialistický diverzant skupinu mladých svazáků:). Nakonec jsme seběhli na Oldřichovském sedle do hospody, dali pár piv, rum na cestu.. chytili jsme vlak do Liberce a poslední autobus do Prahy. Slíbili si, že to -- až se počasí umoudří -- někdy doběhneme...

Zase jsem běžel neskutečně krásnými místy, navíc téměř bez lidí:)... Opravdu nádherný kus víkendu, navíc mám šanci v klidu pomalým během doléčit (drobné) nachlazení a zastavit ten vodovod, co mi teče z nosu:). 64 km přes hřeben Krkonoš a Jizerských hor byla opravdu hezká tréninková dlouhá. Díky za ní!

Všemu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť!
12:)

PS. Snažil jsem se fotit ve chvílích a vteřinách, kdy třeba vítr rozehnal mraky nebo kdy vyšlo slunce, takže obrázkový pocit z výletu může být ještě o to hezčí.:)