Běhám s Deri, aneb pes je sociální lubrikant! :)

Podzim je zajímavé období. Tradičně mi skončila sezóna, měl bych si maličko odpočinout a zase začít se připravovat na další rok, ale stejně tak jako se ve mně pere lenoch s důsledným, zodpovědným a konzistentním otcem od rodiny... tak chtě nechtě poslouchám rady a pošťuchování celého okolí..

"To teď na podzim už se neběhá, co?" :)....
Úplně nejlepší jsou úvahy "znalců"..., proč se honit, stejně tím nikoho neoslníš, dneska uběhne maratón kdejakej blb a kulhavá bába:)... Nebo otázky "To takhle sportujete kvůli manželce?"... "Zrovna já vám to budu věřit!":)

A tak podobně, jako tele-tele mělo své stálé otázky (Tak co Sporťáku, už máš chlapa?), tak i u nás v práci a v okolí jsou určité pevné kotvy rozhovorů. Pochopitelně (asi jako každý) citlivě vnímám, jak to kdo myslí.. a pro ty, co by je potěšilo mě vidět kulhat, nebo přestat běhat -- se vždy vzepřu. I když jsem po náročném ultra, tak v práci je výtah pro mě tabu.. natolik zase já umím rozdírat rány:)..

Ale na podzim a v následně se blížícím adventu se mi zdá (a bylo by to moc dobře), že jsou si s tím chladem kolem lidé možná trochu blíž...Nebo, že by to bylo tím psem?:)... Samozřejmě, běhajíc s malou fenkou, která je navíc velmi přátelská, se člověk nemusí ani moc snažit, aby se s ním dávali do hovoru naprosto neznámí lidé a aby vznikaly střípky kouzelných situací..

Například teď o víkendu proběhla v našem údolí turistická akce s cílem "Holyně" a tak se našimi končinami valilo relativně dost lidí. Normálně tady potkáme sotva pár běžců či pejskařů na procházce... ale teď? Jsou tu turisté ve skupinách lační poznávat (dle itineráře) krásy Prokopského údolí. A světě div se, dost z nich si s námi chtělo povídat nebo aspoň nějak reagovalo na naší přítomnost...

Je pro mě typické, že si neuvědomuji přítomnost lidí a tradičně podle našich zvyků (téměř nepřetržitě) při běhání mluvím na Deri. Vykládám ji, kudy běžíme, kam poběžíme za chvíli, chválím ji, jak je šikovná, jak krásné běží..atd.. Poznámka jedné turistky "Vy jste asi nějak osamělý, že si celou dobu povídáte se psem, co?" :) .. mě dostala skoro na kolena ..

Zastavím, abych vše uvedl na správnou míru, ale než jsem stačil něco říci, tak se asi 100 metrů od nás objevil známý chovatel dalmatinů se svoji smečkou a provokativně huláká... "To je on!! Kubišovou na něj! Týrá to zvíře! Vidíte to všichni!!!:)... A vykřikuje a všem kolem vysvětluje (svůj oblíbený vtipný obrat), že Deri je původně Jack Parcel (příbuzný výrazně vyšší pes než Jack Russel), ale má od běhání se mnou úplně obroušený nožičky, tak že je tak malá..:) .. Přísahal bych, že mu to pár lidí uvěřilo, protože na mě koukali jako na tyrana..

Rychle popoběhneme kousek dál a už to vypadá, že se pěšinkami ztratíme turistům z dohledu a obíháme mladou rodinku, která u cesty na sluníčku odpočívá. Dávám pozor, aby Deri na nich neloudila svačinu, protože děti na ni zálibně pokukují...Tatínek jim moudře vysvětluje... Vidíte, pejsek celý den leží na pohovce a teď se jde maličko proběhnout.. Deri jakoby rozuměla -- okamžitým skokem do kaluže a hlubokým ponořením do bahna dává všem jasně najevo, že ona "gaučák".. rozhodně není...:)

"To je ten pejsek z reklamy na OBI!! Taky vám doma všechno rozkouše?".. :) ... Bráním Deri, zatajuji překousanou elektrickou šňůru a vyhození pojistek v naší klubovně. Musíme držet pohromadě v jednotě je síla:)..

Definitivně mířím na trail a do kopců, rychle pryč. Asi po cca 12km se zadem vracíme s vyběhanou a spokojenou Deri, když v tom zaslechnu výkřiky.. "Pane, držte si toho psa na vodítku! Tady nemůže jen tak běhat.." ... koukám, komu vadí způsobně (vedle mě) běžící Derina a on to Luboš s Lenkou!!:)... Zdravím se s nimi, na chvíli zastavuji a Deri jim na oplátku ukazuje svoje triky a běhá kolem nás parádní osmičky. Demonstruje všem svoji rychlost a sílu.. i když já moc dobře vím, že už je unavená... Ale je to ženská každým coulem. Chce být obdivovaná a chválená, ať to stojí co to stojí! :)

Nic nic.. doma čeká moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, že vyzvednu i ji a také spolu maličko popoběhneme. A tak se rozloučíme s Lubošem a s Lenkou a míříme s Deri domů... Myslím, že nejlépe okomentoval náš návrat jeden obtloustlý pán stojící s kelímkem piva uprostřed parku.
Jeho slova -- "Tak takhle se spěchá domů -- rychle se nažrat a vyvalit v teple!"..:).. Jen doufám, že patřila pouze Deri..:), protože já ještě aspoň maličko popoběhl se svoji nejmilejší... než jsem se ...:)..

Zkrátka a dobře -- pes (stejně jako alkohol) je sociální lubrikant!:) ... I úplně neznámí lidé se s námi baví, komentují naše počínání nebo se i chtějí kamarádit. A to je dobře!

Je jen velká škoda, že Deri neuběhne ultra. To bych měl svoje delší běhy o hodně jednodušší:)!

A tak všemu zdar! Dalším km... Nové sezóně, naším přáním a snům.. a ultra..zvlášť!
12:)