(Ne) všímáme si a běžíme.. aneb příprava začala...

Jeden z prvních příkazů, které jsem učil Deri, bylo "Nevšímáme si.. běžíme"..:).. Má to řadu důvodů i významů -- ať už přímých nebo přenesených. Prostě nevšímáme si psů, lidí kolem.. jsme spolu a běžíme.. Nenecháme se jen tak zblbnout, zatáhnout do pranic, ovlivnit nebo jen tak otravovat.. nekoukáme, kde co lítá a běžíme..:)

Samozřejmě je těžké být přesvědčen o své jediné pravdě a svém (jediném) správném přístupu a tak modifikuji povel -- "Všímáme si, ale (stejně) běžíme"..:). Koukám, jak běhají/trénují dobří, přemýšlím z čeho se poučit, co možná zkusit nebo si říci, co asi rozhodně dělat nebudu..:). Přemýšlím, přemýšlím, jak běhat pořád s Deri, s blízkými.. a jak se nenechat ničím "sežrat" ani vyhořet, ale jak se přitom zlepšit.

Filosofové říkají, že optimistický člověk se pohybuje po spirále vzhůru. Asi mají pravdu -- zdá se mi, že se v běžeckém životě zase po určité době vracím do podobného bodu - sice třeba v trochu jiných podmínkách (výše na spirále), ale se stejným východiskem a podobným úsilím. Pro jistotu - stejně jako v pohádce odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil:)...
Před lety jsem definitivně opustil "trenýrkové" plány, zrušil konzultace s trenérem a přešel na naprosto volný způsob pobíhání...Řekl si, že na to moje pobíhání si stačím naprosto sám.. Abych to teď změnil a pokusil se vkročit do té řeky znova (i když jinak). Nemám možnost běhat podle nějakého příliš sofistikovaného a závazného předpisu, mám příliš mnoho neznámých, úkolů a měnících se časových omezení -- ale bylo by dobré se čas od času s někým poradit a vyslechnout si jiný názor a dobře míněné rady.
Věřím, že jsem našel v tomhle směru spřízněnou duši, která moje úsilí jednak chápe, jednak dokáže poradit a co je nejdůležitější, taky jí hrozně věřím:). Takže už si různě připravuji pracovní tabulky -- ani ne tak na konkrétní tréning, ale abych skloubil svoje oblíbené/potřebné rodinné a venčící běhy:) s něčím, co mě posune za hranice časových limitů při důležitých závodech...

Je podzim, a asi každý vnímá kolem sebe takovou tu podzimní "depku".. Lidi hledají převážně výmluvy, proč něco nejde udělat, nebo vysvětlení, proč je to nebo ono "nemožné". Chápu, sám sobě pro jistotu připomínám -- Sometimes ignorance is a bliss -- prostě občas je dobré nevědět. Nevědět, že je něco považované za nemožné.. Pak se o to můžeme lépe pokusit! :).

Proto se se začátkem tréninkového období snažím ve všech směrech. Velký Honza Bartas jezdí na kole (k čemu se asi už nedonutím, ale co zkusit to kolo, co nikam nejede?)... Proto jsem v pátek vyrazil v nejmenovaném fitku na první lekci spinningu. Nutno říci, že mým příchodem výrazně stoupl věkový průměr, ovšem nikdo mi neřekl "vrať se do hrobu", ani mě neupozornili, že klub důchodců je na třetím patře..:)..  Na recepci jsem "nečekaně":) odmítl opakovaně nabízený tepák -- i když mi bylo doporučováno, že je to skvělé, umožňuje to prý poznat, jak moc usilovně trénuji... a je to prý také skvělé v prevenci a včasném odhalení infarktu .. v tu chvíli slečna přidala významný pohled!..:)..

Byla to zajímavá zkušenost. Jako duší žena bych svoji první lekci nazval, jak jsem na chvíli přestal býti běhnou a začal jsem šlapat:). Je to sice hodně jiná skupina lidí, než na co jsem zvyklý, ale je potřeba zkoušet nové věci, navíc ta intenzita byla zajímavá. Jen doufám, že i příště přežiju tu úděsnou muziku:).
Byli na mě ale hodní -- řekli mi, že si příště mám přinést vodu..Protože je potřeba pravidelně pít. Když jsem se snažil vysvětlit, že do dvou hodin pohybu vodu neřeším, tak jsem vypadal jako úplný trouba:)..

Nicméně, začíná krásné období... Advent je téměř za dveřmi, při ranním venčení a běhu do práce mě do tváře studily sněhové vločky. Jsem natěšený jako malé dítě.. Odhodil jsem většinu zábran, už jsem si na stůl, monitor a svoje dveře (zatím z druhé strany)  :) nalepil názvy svých cílů na příští rok.. a  nedočkavě se chystám na věci příští.

Všemu zdar! Ultra a našim (šíleným) snům .. zdar!
12:)