Velká adventní běžecká pohádka -- aneb je všechno jenom náhoda?:)

Jako každý starší muž mám tendenci přeceňovat svoji paměť, která je velmi selektivní. Navíc, jak se neúprosně blíží jistá forma stařecké demence:), tak si -- stejně jako většina staříků -- velmi dobře a do detailů pamatuji, co se stalo například v roce 79, ale o hodně hůř si vzpomenu, co se stalo včera nebo minulý týden:). Nicméně, to o čem si chci dnes psát, bylo zajímavé už tehdy, ale s postupem času se to pro mě stalo téměř mystickým...

Začnu tradičně že široka. Psal se rok 2008, květen -- a já rozhodl, že v rámci prodlouženého víkendu naše celá rodina vyrazí do Řecka. Doletíme do Atén, jeden den tam a pak projedeme autem Peloponés. Pochopitelně jsem doma celý svůj nápad s výletem uvedl slovy, že nebudeme tak hloupí, abychom jezdili do Řecka v létě, v červenci/srpnu, kdy jsou největší vedra, ale užijeme si příjemný výlet v květnu, kdy je ještě vše svěží a zelené... A nechal se za to několikrát pochválit:)... Doteď vidím, jak si v předvečer cesty tisknu letenky -- když v tom zjišťuji, že nám letadlo odlétá za 20 minut. Ani optimální poloha našeho bytu v blízkosti letiště nám nedávala šanci letadlo chytit..A tak jsme na prodloužený víkend jeli na chalupu:) a plánovaný výlet do Řecka se posunul, jak jinak na srpen.:). Tady je potřeba vyzvednout reakci moji rodiny, nikdo mi nic nevyčítal -- jen od té doby moje nejmilejší předem kontroluje datum a čas odletu při společných dovolených..:)

V srpnu je v Řecku pochopitelně (šílené) vedro, nakonec jako turistická trasa vítězi cesta ven z Atén směrem do Sparty, přes Korinský průplav... Jak nás správně upozorňuje bedekr, cesta to nijak malebná není, vede přes nehezké periférie, kolem rafinérie.. Ale přeci jen, vedeni hrdinstvím 300 u Thermopyl, míříme do Sparty. Při průjezdu údolími se snažím vtipně vysvětlovat dětem, že tady, určitě někde tady shazovali Sparťané neduživá dítka ze skály... A kdybych se já narodil v té době, tak by to byl patrně i můj osud:).

Sparta na nás při příjezdu působí velmi obyčejně, koneckonců byli to bojovníci a na nějakou výtvarnou výchovu nezbýval čas.:). Projíždíme obyčejné dělnicky působící předměstí, marně hledám kvůli synovi něco památného:).. Na dotaz na památky nás jeden místní "naviguje".. a po chvíli bloudění se dostáváme ke stadiónu. Před ním socha pověstného krále...

Syn nadšený, upřímně -- já jsem čekal nějakou antickou sochu a místo ní nacházím velmi novodobé, kovové provedení legendárního bojovníka. Holky se vlastně ani k soše nehrnou, přesto mi to nedá a jdu se podívat blíž... Noha té sochy je ohmataná, ohlazená od dotyků, ... Říkám si, že by pro štěstí? A "pro jistotu" si na ni sáhnu..:)

Pro připomenutí -- V rodinném archívu nacházím fotografii, kdy s tehdy třináctiletým synem odcházíme od sochy pryč... Moje váha se v té době nezadržitelně přehoupla přes metrický cent a v půli prosince ukázala na neúprosných 104kg...

Nikdo nemohl tušit, že pod vlivem dalších okolností, [pití tequily s Ďurim a ponoukání moji manželky] začnu od ledna běhat... Vlastně od té doby je celý můj pobíhací příběh zachycený zde, ale mně bylo postupem času čím dál jasnější, kde to vlastně všechno začalo.

Divám se znova a znova na fotografii a připomínám si ten okamžik, kdy jsem neúmyslně přišel pod sochu krále a sáhl si na jeho nohu. Je to všechno náhoda?

Proto když jsem letos v létě, pět týdnu po absolvování Rondy, kroužil na okruhu ve Sletišti, bylo těžké se ubránit určitému dojetí. Splnil jsem kvalifikační limit a budu doufat, že se zase podívám na aténské periférie a věřím, že i dál..:).. a udělám co bude v mých silách, abych si znova sáhl na nohu krále. Dá se čekat, že budu jistě patřit k těm (nej)pomalejším na trati, ale kašlu na to! Co víc, nějak pevně a troufale věřím, že to dokážu..

Všemu zdar! Naším snům, ultra a její mystice.. Zvlášť!
Hezky advent, 12:)

PS. Letos se běží 34 ročník.. To i podle názvu blogu Honza běží.. Tak na co čekat, že? :)

Důležité upozornění .. I letos se mezi svátky uskuteční třetí ročník nefalšovaně partyzánského oběhu Prahy. Pochopitelně žádné "startovné" a na konci hospoda:). Můžete přijít i třeba jen do hospody, a běžet jakoukoliv část. Přihlášení, detaily, GPS.. vše na blogu náčelníka a hlavního organizátora, Martina VP (ZDE)