Vždycky mám, co jsem nezapomněl... aneb co nemáš, nepotřebuješ!:)

Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, už to řekla mnohokrát... Na to, jak dlouho už chodím někam "běhat", tak na její vkus až příliš často "něco" zapomínám..:).. Že bych měl mít napsané a připravené seznamy - podle typu závodu/akce - a vždy si všechno včas zkontrolovat. A hned mi připomněla, kde jsem si v poslední době co zapomněl -- tričko, bundu, dlouhé kalhoty, jídlo, hůlky... Bránil jsem se, že to často jsou jen drobnosti, ale ona (správně) říkala, že zapomenutí nezbytností typu bot a čelovky je jen otázkou času:)... Inu, jsme spolu sice krátce, ale myslím, že mě za těch 26 let zná velmi dobře a tradičně měla pravdu:)...

Štědrý den je pro mě vždy symbolem pohody a tak se snažím ty nejhorší resty vždycky před Štědrým dnem (v nejhorším případě před večeří) dodělat [a pokračovat v dalších dnech], abych mohl slavit a užívat si svátků a nového roku s čistým stolem..., Potom radostně plánovat, že v tomto (novém) roce nebudu každému všechno slibovat a že budu méně a efektivněji pracovat..:). Je to skvělé přání, odzkoušené roky..  Zase si to budu přát!:)

Na startu (naše rodina bez čelovek), přemýšlím chvíli, že se vrátíme...

A tak není divu, že jsem šel 23.12 spát pozdě po půlnoci, ráno plánuji vstát brzo, vzít Deri a dceru, sjedeme na vánoční ŠUTR. Plán byl se potichu se s ostatními pozdravit, mimo všech davů běžet poklidným -- venčícím tempem... Jenže.. Nejdříve jsme drobet zaspali, potom jsem doma nechal vodu pro dceru, a nakonec i čelovky:).. Navíc se do Šárky dostáváme v podstatě ve chvíli startu. Zdravíme se krátce s kamarády, kteří žertují, že jsem to s tím svým během do "světla" a optimistickým pohledem asi přehnal, protože je mlha a tma.. no jako.. v pytli:). A my nemáme žádné světýlko. Už přemýšlím, že to zabalíme, sjedeme domů pro čelovky, když v tom se ukazuje síla kamarádství. Okamžitě se nabízejí, že budou za "světlušky" a že to nějak -- i v těch úzkých a trailových pasážích -- seběhneme. A tak vyrazíme daleko za hlavním peletonem, brzdíme rychlíky z naší skupiny.. Ale cíl je jasný.. Počkat, až se trochu rozední a zase se od skupiny světlonošů oddělit. Přeci jen jsou Vánoce, Deri si musí užít běh na volno, čuchání po lese, a chtěl bych aby i dcera měla jenom skvělé pocity.. [Ještě teď se jí v duchu omlouvám za šoky po ránu, když zjistila, že jsem nevzal nejen žádnou vodu na 20km (já normálně takhle nepiji), ale ani čelovky.. to musí být strašný zjištění:)]... Přesto nálada výborná!

Kamarádi svítili jako Karafiátovi broučci a naštěstí se relativně brzo rozednilo. Za světla jsme záměrně zpomalili, rozloučili se s nimi a pak už běželi jen sami -- tedy pravda v poslední třetině jsme zachytili několik bloudících. Snažili jsme se je nasměrovat zpátky na trať, ale podle všeho měli asi bludný kořen s sebou v kapse a tak jen doufám, že ve finále vyběhli z lesa a po silnicích se dostali k automobilům a domů, že tam ještě teď neběhají dokola:)...

Navzdory klidnému tempu jsme byli po půl desáté doma, přesně včas, abych zastihl svoji nejmilejší manželku, jasné slunéčko, jak se chystá si jít maličko zaběhat. Hned jsem se vnutil:), ovšem Deri moc ráda zalezla na polštářek a počkala, až se vrátíme:)..

Štědrý den mě nutí opravit naše klubové heslo... Naše heslo není jenom o tom co nepotřebuješ.. Co opravdu potřebuješ.. jsou kamarádi. Zbytek jsou "drobnosti", se kterými se nějak popereme.. a věci které, když někde zapomeneme, tak jen činí ten náš běh životem zábavnějším:)...

Proto do nového roku přeji nám všem, ať nám nikdy nechybí naši dobří kamarádi.. Ať jsou vždycky nablízku, obzvlášť, když bloudíme ve tmě a v mlhách!

Ať se daří! Všemu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť! 12:)