Běhání do světla a zimní příprava -- aneb volím zemědělský přístup:)...

Konečné je tady zase kouzelné datum 21.12 a já vím, že začínáme po slunovratu zase běhat ze tmy do světla! A protože všichni kolem radí hledat sílu u (svých) kořenů, dělám to i já. Jak vím z rodinného rodokmenu, byli jsme víc jak dvanáct generací zemědělci/sedláci.. a co dělá správný sedlák v zimě? Opravuje nářadí a plánuje! :) A tak jsem začal dělat přesně to samé.. Plus si k tomu připomínám neskutečné hlášky a rady svoji bavorské tetičky [Například její "Hanzi, nezáviď sousedovi posekanou louku... Může začít pršet:)... Dělej si radši všechno podle sebe!" ... sedí samozřejmě skvěle i na běžeckou přípravu:)].

Nedokážu (a vedlo by to jenom k moji záhubě) konkurovat mladším běžcům v jejich objemech, nebo sofistikovanou skladbou tréninku, nasazením a sportovním duchem:)..., [pro jistotu jsem se odpojil z internetového sledování a vyvěšování tréninků, aby mě to netrápilo:)].
Nicméně, není od věci se zamyslet, kde vlastně nejvíc ztrácím a na co se zaměřit. Hned jsem dostal řadu nápadů, jeden minimálně za minus půl hodiny na Rondě:). Můj závodní batoh -- černé pivo -- je sice fantastický, ovšem tím, jak je úzký, se špatně obsluhuje. Vlastně se dostanu jednoduše jen k věcem, co jsou úplně nahoře. To, nejméně potřebné (spolu s náhradním oblečením) je uprostřed, nebo úplně vespod a často musím na stanici všechno vyndat a potom zase postupně narvat zpátky.. Nebo si kvůli komplikované obsluze batohu nevezmu rukavice, nebo nevyměním ponožky, atd., protože vím, že jsou až úplně dole:)... Případně něco ztratím/zapomenu na stanici:).

Napadlo mě jednoduché řešení.. Přidám si zip po celé délce batohu. Snadno se řekne, ovšem hůř realizuje..:).. Většina švadlenek nebo opraven oděvů jednoduše odpovídá.. "To neděláme"... "To nepude":).. "To není dobrý nápad".. a "Kupte si radši nový batoh,.. se zipem!":)
Ale konec dobrý, všechno dobré.. [aspoň věřím] Nakonec jsem kousek od svoji práce objevil místo, kde neříkali, že to nejde, že je to hloupý nápad,.. naopak řekli, že to samozřejmě půjde.. a že je to skvělý nápad, protože se takhle snadno a rychle dostanu ke všem věcem..:)

Svět je krásný:).. Mám vylepšený (="vytůněný") batoh! Neskutečně se mi zrychlilo a zjednodušilo vyndáváni a zandáváni věcí do batohu. Bez nadsázky, tohle mě na dlouhém ultra stojí často i desítky minut.. A mám je úplně zadarmo! [Tedy, samozřejmě, ta opravna si za to nechala slušně zaplatit:)]... Ale za mě velká radost!

Stejně, adventní období je symbolické na všechny strany. V pátek jsme vyrazili s kamarády zase na noční běh domů:)... Tradiční pohoda, pivo a super-rychlý t-bird:). [Plus -- moje velké potěšení z mých nočních seběhů na blátě]. Při cestě domů mám zajímavý zážitek. S Tomášem a s Petrem se loučím kousek nad Bořislavkou, s tím, že do Stodůlek poběžím (pochopitelně) sám, přes Veleslavín, Petřiny, Homolku... [Potřeba dodat, že v ranních zmatcích jsem si nevzal svoji garminovskou navigaci a na novém telefonu nemám google maps, pouze mapovou aplikaci od Apple:)]. Říkám si, seběhnu na Bořislavku, překročím Evropskou a vydám se do kopečka. V případě nutnosti zkonzultuji s telefonem:).

Mělo mě to varovat, že mě telefonní "navigace" vede víceméně po rovině, když bych měl stoupat vzhůru:), za chvíli jsem opět na Evropské.:).. Moje důvěra v navigační schopnosti mého telefonu je drobet podkopána, nejistě následuji dalších příkazů a překračuji znova Evropskou:)... Pak mi to dojde, nicméně navigace to taky poznala:) a tak vede mě drobnou oklikou zpátky, znovu překročím Evropskou a u nádraží Veleslavín se začínám škrábat konečně do kopečka:). Přichází první pokušení.. Jak popoběhnu, vidím, že na mě mává řidič autobusu.. Dávám mu najevo, že ne.. a on se ještě ptá, kam to valím.. a říká jako správný pokušitel -- že by mě vzal velký kus s sebou, protože zatahuje přes Motol (!). Kdepak.. domů je to kousek.. nějakých 9-10km, teď přeběhnu na Petřiny, pak se vymotám přes sídliště Homolka, najdu správný vlez do parku, kopec a jsem nahoře u dálnice..:). ... Jenže.. temné cesty a sídliště mě nutí znovu zapnout navigaci a ta mě vede přímo na Vypich a následně hlavní silnici dolů.. nad krajnicí ve svahu se snažím podle silnice maličko běžet:).. Znova kontroluji, že mám zapnutý mód "pěší":)... Jsem u lampy na zastávce a zastavuje 502. Zase hodný řidič, čeká, že nastoupím.. Co víc, tady vím, že tenhle autobus mi staví maličký kousek od baráku (!)... a tady mě čeká hledání cesty vedle silnice..:).

Také tohle pokušení:), odvracím a říkám si, tak budu v posteli o půl hodiny déle, nějak tu cestu najdu, přeci nepoběžím motolskou čtyř proudovkou nahoru. Vzpomínám si, že někde na kraji musí přeci být vstup do golfového areálu... Nacházím nakonec cestu plnou bláta, vody:), ale není to silnice!! Plácám se v tom malém bludišti blátivých cest a kaluží. Najednou mi bleskne v hlavě -- jestli se nedostanu domů před jednou hodinou, tak jsem srab... a houbec ultras:). Nakonec "bruslím" i do kopce, vybíhám nahoru a na semaforu pro jistotu čekám na zelenou.. Ted abych to stačil! Jedna hodina za chvíli:)! A tak se rozbíhám, bláto z mých silničních bot postupně odpadává.. a světě div se. Odemykám branku, za pět minut jedna!
Čest i závody na další sezónu jsou (zatím) zachráněné:)... Teda alespoň do chvíle, než mi zase moje hlava vymyslí nějakou jinou výzvu, jiný "závod" o čest, nebo další test mého budoucího dokončení dlouhých ultra:).

Klidně a spokojeně svátky! Ať Vám Ježíšek i Běžíšek přinesou plnou náruč radosti a pohody!

Všemu zdar, ultra zvlášť! 12:)