Mikulášská besídka, aneb P100 v alkoholovém a společenském opojení:)

Dalo by se to také krátce shrnout -- jak jsem zastupoval etanolového referenta na výletě části iTB v okolí Prahy. Tradičně začnu zeširoka..:)...


Málokdy na dlouhých trailech usiluji o nějaké "pořadí", tím spíš Olafovo P100 jsem nikdy (zatím) nebral jako (svůj) "pravý"-usilovný závod, v mrazivém ročníku 2012 jsem westernově běžel jen noční etapu, protože jsem následně musel celý den učit..loni jsem ho od samého začátku chápal společensky až rodinně.:)...

Prostě, P100 se běhá se v době, která je pro mě velmi časově náročná:), různé víkendové kurzy, konference, začátky šturmování v práci, služební cesty v kombinaci se společenskými povinnostmi různých večírků a oslav... Až vloni mi konečně vyšel čas a přihlásil jsem se na celou trasu... Proč to nepřipomenout, svým loňským odstoupením ve Štěchovicích jsem doživotně získal titul "slečinky":). Olafovo příznivci mi jistě po právu (naštěstí jen virtuálně) naplivali do tváře, získal jsem od nich spoustu cenných rad, včetně té, abych se na podobné běhy nevracel a zaměřil se více na akce městského typu, kde je na každém kroku občerstvení a sanitky na dosah..:)...

Tímto se jim omlouvám, že jsem je neposlechl. Myslím si, že každý má právo na druhou šanci... Ať už jsem to já, nebo P100.. :)..

Při jednom z našich nočních běhu s HC iTB jsme se s T.O nad pivem domluvili, že poběžíme znova... Žádné velké čekání, kdyby někdo z nás nebyl schopen běžet, ale víme, že v tempu si umíme celkem vyhovět. Také jsem skrytě doufal, že rostoucí popularita P100 a větší účast elitních běžců odstraní některé věci, které mi loni vadily a nasr*ly.. vždyť já jsem v podstatě odstoupil, abych dodržel pravidla soutěže, zejména článek 2.2 "Závodník je povinen vždy dodržovat tzv. pravidla Fair-Play (čestnost, ohleduplnost, pokora k přírodě apod.)"... Ale dosti historie:).

Naštěstí letos byla trať zvolena rozumně a k přírodě citlivě.. i rozmočené pasáže kopírovaly buď standardní cesty, nebo šly velmi logicky svahem. A tak jsem měl moc hezký pocity... Není nad druhé šance:)!

Jedno ale musím přiznat. Společenským akcím jsem se stejně nevyhnul. V pátek odpoledne probíhala mikulášská oslava a setkání mé rodné katedry pravděpodobnosti a matematické statistiky, a tak jsem neodolal, s řadou lidí jsem se uviděl, rychle jsem větší než malé množství vína vypil.:)... A spěchal domů, vzal si bágl a nechal se odvézt svoji nejmilejší do Berouna.
Tam se potkávám s Karlem a s Tomášem, po získání itineráře, jim ukazuji, jak šeroslepý stařík účinně bojuje s demencí:) a brání se bloudění po cestě.. Vyzbrojen sadou fixů, zvýrazňuji žlutou žlutě, zelenou zeleně, .. profesionální deformace- jsem rozený pedagog:),.. přenáším v podobě křížků na kraj značení kontrol, atd.. i náš kormidelník a navigátor Tomáš přebírá moje značení:). Myslím, že nikdo netouží zbytečně bloudit a určitě každý nenávidí, když se musí vracet!

Dvě rychlá piva před startem spolu s (moji besídkovou) předchozí lahví vína nastavily dobrou startovní atmosféru:), takže není divu, že jsme se v potemnělé uličce u školy v Berouně navzájem ztratili.. Chodím dopředu, dozadu, Tomáše nevidím... tak jdu nakonec asi do zadní části prostředního pole a říkám si, vystartuji pomalu a když mě do 300m nepředběhne, tak zrychlím:). Určitě se někde potkáme..
Věřím, že první občerstvovací stanice to jistí.. Už z dálky slyším zvonění kravského zvonce. Ano, ano, uprostřed noci zvonit a povzbuzovat běžce.. to může jedině španělská krev - Honza Bartas:). Skutečně stojí v kopci, ukazuje kudy, kam.. zdravíme se a když kolem něj běžím nazpět, tak volá -- "Honzo, máš telefon!":).. Otáčím se a vidím, jak se Tomáš, dere do kopce. Ujisťuji ho, že tady počkám, od toho jsou přeci kamarádi.. prohodím zatím s Honzou pár slov, chvíli zvoním.. potom udělám úkrok stranou.. nicméně HB to nenechá jen tak a všechny kolem upozorňuje.. "pozor, močící běžec!":)..

Za chvíli jsme s Tomášem už ale pohromadě a užíváme si společného běhu. Myslím, že co do cílového času máme jistě značné rezervy:), ale občas to čekání v restauračních zařízeních bylo výrazně delší než bychom chtěli.. Nicméně, pokud jsem počítal dobře, tak jsme během závodu s Tomášem vypili každý dvojciferné pivo [pro statistiky Tomáš 11 a já jsem nezůstal své přezdívce nic dlužný:)]. Ale jinak to byla velmi vydařená akce, za což patří všem pořadatelům dík! Dobrých pocitů a zážitků bylo nepočítaně, doteď mi zní v uších poznámka servírky, když jsme si v zadní části restaurace vyměňovali ponožky.. "Teda pánové.. to je síla!":)... Což se dá chápat jako dobrá reklama na nadcházející premiéru Star Wars (pro neznalé -- "Síla se probouzí")...:)

Celé jsem to pojal podle pokynů svého guru:), tedy běžet to celé jako velmi hodnotný trénink, nikde se zbytečně nezranit, vyzkoušet si seběhy a sílu nohou... I když se mi oči spíš zhoršily než zlepšily:), sbíhám rychleji a jistěji..[ neboť vše je relativní!:)].

Profesorsky (to já můžu!) jsem radil Tomášovi ke klidu.. zejména, když RID chtěl s námi závodit.. Vysvětloval jsem mu, pokud bude vše OK, tak předběhneme řadu lidí.. a pokud ne, tak bylo dobře, že jsme se drželi zpět:).. Jen, když jsme probíhali částí mysliveckého honu, kde to dunělo, no jak v první linii u Verdunu, neměl jsem dobrý pocity. Přeběhla malý kousek vedle nás vyplašená srna, na kterou mířil proti nám na cestě stojící myslivec (! OMG).. Panebože. Já to nemám rád, když se na mě míří puškou (!). Navíc, zezadu mám černý bágl, který zakrývá barevnou bundu. Naštěstí Tomáš byl ve výraznějších barvách! Ještě že tak -- celé to trvalo asi 30 minut a byli jsme pryč. Pak už jsem si zase užíval jak přírodu, tak společnost, procvičoval navigaci, než mi došly baterky:)!

Tady je na na místě připomenout, že ti mizerové(!) --Tomáš, RID a Karel -- mě na startu nahlodali natolik, že jsem v Berouně tašku [původně připravovanou jako drop-bag] rovnou odnesl na odvoz!! Prý že to nestihneme do převozu a že mě chtějí vidět, jak s tou další taškou v ruce poběžím do Prahy...Překotným zrušením drop-bagu jsem si způsobil ve všem pěkný "organizovaný neklid", řekl bych přímo bordel.:). Nevzal jsem si další sadu extra baterek, šátky, ... Takže jsem do Modřan dobíhal při skomírajících čelovkách, které vypadaly jako světlušky, co mají nemocný zadečky:)..

Ale aspoň bylo co nacvičovat:).... Tomáš vedl k cíli silnou skupinu,, při naší cca hodinové zastávce v restauračním zařízení nás doběhla Jana s Pavlem a s dalším běžcem, těsně v Modřanech však ostatní začínají "finišovat":), do cíle se dostáváme s Tomášem v klidu spolu, díky drobné koordinaci přicházíme o pár sekund, a tak nás cílový čas začíná číslem 25, ale o co jde, že? :)
Mikulášský večírek se skvěle vydařil!Normálně bych se zdržel v cíli, ale nemůžu. Z Modřan beru do Stodůlek rychle taxíka.. Deri totiž čeká celý dlouhý den sama doma.. Všichni byli pryč a tak nejhezčí přivítání se mi dostává krátce po jedné hodině.. Nejvěrnější člen mě nadšeně vítá a vehementně se dožaduje pozornosti a já mu na oplátku slibuji dlouhou ranní procházku..:)

Za logistiku a koordinaci si v duchu dávám za jedna:).

Ať se nám vždy daří skloubit práci, rodinu, společenské povinnosti a to naše pobíhání! Všemu zdar! Kamarádům a ultra, zvlášť!

12:)

PS. Fotky jsem si vypůjčil od Karla a Tomáše, za což jim patří velký dík. Díky zmatkům na startu mi foťák zapadl hlouběji do báglu, když jsem se k němu dostal byla zase už tma:)... Díky Tomášovi za skvělou společnost, vše se vydařilo skvěle.  V podstatě mě nic nebolelo, byl jsem sice unavenej, ale žádný drama, žádný zrasovaný nohy, žádný puchýře...Konečné jsem našel svoje trailové boty a budu se jich držet! Samé dobré zprávy!:)