Slunovratová tryzna za padlé bloggery.. aneb vstanou noví bojovníci!:)

Dnes je jeden z mých nejsilnějších dnů v roce.. slunovrat na 21.12. má pro mě neskutečně numerické (či numerologické) kouzlo [dokonce jsem si na něj nastavil i ukončení jednoho svého milníku:)].. a jak tak večer sedím, popíjím víno.. rozjímám.. Deri sedí na klíně.. vzpomínám/smutním a zároveň se raduji :)..

Asi není lepší chvíle si uvědomit tu pomíjivost běžeckého/pobíhacího bloggerského prostoru..

Bloggeři přicházejí a odcházejí.. Jsem na bloggeru určitě už moc dlouho. Zažil jsem rozmach blogu anaerobního tragéda, poetického Wittiho, inspirativního Vládi (aneb Vl001), nejlepšího kamaráda Běžícího Stína, Ječmínka Máselníka, atd.. Jako by to bylo dnes si pamatuji doby, kdy psala Peggy, já se bavil jejími neskutečnými eskapádami a byl otřesen, když Peggy -- Briggit Jones českého běžeckého bloggerského prostoru -- odešla do ústraní..

Taky jsem zažil jsem začátky Běžecké školy, byl chvíli jejím pilným žáčkem.. a pak sledoval jak se mi vzdaluje... Zažil jsem tady rozmach ledového muže Machyho, Růžové Barborky.. začátky Luboše, který kdysi chtěl být ultra, ale už tomu tak není.:(.. Ztratil se Harry, Tuuli Pakkanen (aneb Anička Mrazivý vítr), i Hideosi byl řadu let ukryt v tom divném propletenci času a prostoru, nazývaného internet.. Ten seznam je dlouhý jako Lovosice:(.

Jasně jasně.. Vláďa stále "žije" a občas něco i napíše, Pancha se zase objevuje, s Dohnym se občas vidím, Mirek se zase vrátil k pravidelným zápiskům a píše dokonce i z Karibiku, RVM zápasí dle možnosti.. Leona, která kdysi svolávala první bloggerské hospody, pořádala bloggera roku.. se teď ostentativně se o běh nezajímá a hrdě prohlašuje, že neběhá [Jak neběhá!!!?? co je to za blbost?..:)].. Ale to se doufám zase změní.

Nicméně si po těch všech letech letech říkám.. Proč vlastně tady zůstávám, já?..:).. Jako memento doby raného pobíhání, než se stalo naprosto masovým fenoménem? Doby, kdy jsem při probíhání stodůleckým parkem téměř zvedal obočí okolo jdoucím lidem na procházce, případně si ťukali na hlavu, jestli jsem doma?:) Doby, kdy potkat běžce v údolí bylo téměř státním svátkem? :)

Možná jsem tu pro ten pravidelný boj, pravidelné úsilí a boj s tím "starcem" ve mně, který nepotřebuje ani moře, ani žraloky, aby si uvědomil, jak je to velkolepé (z jeho pohledu) a zároveň marné .. z toho obecného-širšího:)..

Ale jak už říkal náš dělnický president Antonín Zápotocký.. I kdybychom padli všici -- vstanou noví bojovníci!! :).. Za tu dobu se naštěstí objevila záplava běhajících psavců:), a tak s nimi můžu prožívat jejich zápasy.. a s řadou z nich se kamarádit. Co je ale nejlepší, že běžecké celer-bryty jako Honza Bartas, Zuzka Urbancová, ..., píší o závodech tak poutavě, že se člověk může zasnít a prožít je s nimi od začátku až do konce.. Věřit, že to vlastně byla nekonečné pohoda a legrace, zasmát jejich vtipům, které málokdo mimo pobíhající komunitu pochopí... Jejich texty jsou jak letáčky propagačního odboru, jak vánoční reklama od Coca-Coly -- člověk se při nich přihlouple usmívá a končí to skoro vždycky tak, že se v záchvatu počítačového hrdinství na některé závody přihlásíme:)..

A proto v období slunovratu, které připadá na kouzelný 21.12. při určitém bilancování a plánování budoucí sezóny vzpomínám na všechny, jejichž blogy se už nenávratně ztratily v propasti nul a jedniček -- ale já si je pořád živě pamatuji:)... Na to zachycené úsilí, jejich naděje a touhy.. Možná je to tím vínem -- ale teď mi to dochází..

Určitě si nikdo z nich nepsal svoje zápisky primárně pro "nějaké obecenstvo":). Asi (stejně jako já) si všichni říkali, že je to taková cesta -- pro osamělé běžce a pobíhače -- si najít kamarády.. Věřit, že si nás někdo přečte, odpoví, napíše a třeba se bude chtít s námi kamarádit:).. Pro řadu z nás to byl a zůstává určitý soukromý deník, motivace a zpětná vazba, abychom věděli, čím vším jsme prošli, co všechno jsme překonali... a abychom si uvědomili, že to stojí za to. Ale asi tam primárně byla ta touha se družit.

Někdy je samo psaní blogu podstatným důvodem zase vyběhnout ven - někam dál a pryč.. něco prožít a mít zase co vyprávět:).. A to je super. S návratem slunce se o to víc těším, co na mě kde zajímavého čeká a co z toho si budu moci napsat do svého deníčku.

Všemu zdar! Ultra a kamarádům .. zvlášť!

Ať žije slunovrat!! Tak teď už budeme zase běhat za sluncem!
12:)