Je to tak jak to je..:)... vzhůru do dalších dní!

Zase jsem se ve svém deníčku odmlčel víc, než bych chtěl nebo plánoval... Ne, že by mě okolnosti úplně srazily na kolena, bojoval jsem (a bojuji) statečně.. ale nevím jak vy, ale já v podobných situacích obvykle šetřím síly a proto mi na psaní mých veselých zážitků z běhání bohužel nezbylo moc času...

Nejdřív jsem uprostřed největších bojů s viry a bakteriemi šel splnit svůj slib a pomáhal našim studentům "obnovit" tradici našeho běžeckého klubu... Uznejte, když naše motto kombinuje keynesiáské a ultra motivy i já -- jinak běžecký samotář a plachý:) člověk -- jsem uznal, že jim musím v jejich cestě k "ultra":) trochu pomoci.  [Naše motto za to stojí -- přátelé angličtiny ocení krásný dvojí význam-- "in a long run every crisis ends"]
Proto nemocem navzdory jsem je vzal na cca 12 km běžecké turistiky Prokopským údolím. I když jsem těch 12 km  nazpět běžel trochu svižněji.. stejně už bylo znát, že je "pozdě" :) a následně jsem si musel dát tři dny pauzu.

Tak tak.. Letos to rozbíhám s menší kilometráží, zimních a těžce "pracovních":) kil se zbavuji jen pozvolna, ale všeho do času. Bohužel si asi moje tělo a hlava špatně vykládá přísloví, kdo nepracuje ať nejí --  jako "kdo dře, ať žere"..:)... Znova zjišťuji, že s nečekanými šoky a protivenstvím se mi bez alkoholu bojuje opravdu o hodně hůř :). Je tu znova Suchý únor. Pravda je, že tady Češi opět ukázali přirozenou inteligenci, neboť Američané drží suchý leden (Dry January), což je pěkná pitomost, neboť jak ví každé malé dítě, mezi lednem a únorem jsou tři dny rozdíl (což víc jak desetina!).

Nemá cenu si stěžovat, nebo vyjmenovávat, co všechno se nečekaně zvrtlo a pokazilo. Nejsem příznivce "soutěží", kdo je na tom hůř, nebo kdo vyčůrá výš:). Ale i bez sklenky vína si umím přiznat, že si žiju jako na zámku a jen si přát, ať to trvá věčně!:)

Protože, když tak pobíhám a mám tendenci si vyčítat, že je to málo, pomalu.. že nestíhám cvičit...Tak přesto vždycky dojdu k poznání -- že je to tak, jak to je:). A moje víra, že všechno dobře dopadne, a pokud to nevypadá dobře, tak ještě není konec!.:)  Prostě, vzpomínky na trpělivé velikány typu Joba.. mi pomáhají. Do konce února zbývá už jen 7 dní, většina náročných společenských záležitostí je za mnou..Po dvoudenním pracovním odskoku do Košic, kdy se opravdu běhat nedalo, ještě zítra splním rodinné návštěvy a pak na mě čekají už jen samá pozitiva a běžecko-sociální jistoty. Zkusím přes víkend posunout trochu kilometry a od pondělí být ve svém standardu.

Odhodlání je veliké, upravil jsem si svůj pracovní rozvrh, abych stíhal naběhat a dostat se co do nejlepší formy..Splnil jsem snad všechny svoje sliby z minulosti i slíbené přednášky a články... Proto teď konečně přichází čas na mého koníčka:). Začátkem března v tradiční akci 3 v 1 budu v USA na prestižní konferenci, navštívím kamarády v Los Alamos a společně "zazávodíme" na trailovém maratónu v Salidě. To bude můj skutečný začátek jarní přípravy..:)

Ale abych pro samé "boje" nezapomněl na humorné situace kolem mě.. Tak aspoň jedna příhoda za všechny.

Při páteční odpolední procházce s Deri (tentokráte slušně oblečen) stojím u hráze rybníka, připravuji se "dobít" pokémoní gym, zuřivě listuji (zleva a doprava) v seznamu svých "zvířátek" a hledám vhodnou skupinu.. V tom se mě zeptá kolemjdoucí žena (ve středním věku) .. "Vy jste taky na Tinderu?"... A v odpovědi na seznamovací gambit jsem jen tak nesměle pípl.. "Ne, ne.. Já si tady hraji pokémony!" :)...

Všemu zdar! Našemu úsílí a ultra zvlášť!
12:)