Jak jsem zapaloval a (s)hořel... aneb všichni jsou už v (Novém) Mexiku...

Žijeme v nesmírně dynamické době, už mám tu zkušenost, že nejen každý dobrý skutek je většinou drobně potrestán:), ale i každé prohlášení, že to nejhorší je za už mnou je "rouháním":) a nutně vede k tomu, že se  věci zase zhoupnou k té šílenější straně.. [tak nějak se nesměle ubezpečuji, že je to jen krátkodobé, ale pro jistotu nahlas nic neříkám:)..]

Minule jsem si tu vzpomněl na to, jak jsem zapaloval v srdcích a v nohách skupinky našich studentů pochodeň radosti z pobíhání:)... A hned jsem dostal odpovědi na naše fotky které studenti sdíleli snad všude. Jsem umírněný "zapalovač", nesnažím se přesvědčovat úplně všechny lidi o tom, že pomalý běh léčí všechno, že (podobně jako alkohol) podávaný v pravidelných menších dávkách neškodí v jakémkoliv množství:)...Tyhle a podobné "pindy" říkám akorát tady u sebe na blogu a kamarádům, ale jsem si jistý, že lidé kolem jsou mými excesy stejně zasažení:)..

Utěšuji se tím, že já podobné "přesvědčování" dostávám také láskyplně ze všech stran. Například junior, který se mě snaží přesvědčit pro klasický "strong-man" trénink (podobným způsobem jako já jeho pro běh) slovy... "Rozumíš, jedině dead-lift [mrtvý tah], správně provedené squads[dřepy s činkou] a pravidelně cvičení s kettlebells ti pomůže se zkrácením šlach, posílí střed těla a zvýší tvoji výkonnost v běhu:). Podobně moje dcera mi s láskou vysvětlila, že jedině pravidelně užívání xxx [neuvádím kvůli možné reklamě:)] je ta správná přírodní cesta k získání imunity, očistě organismu.. Děláme si z toho oba legraci, že kdybych to bral pravidelně, tak budu nejen bez chřipky a nachlazení, ale mohl bych také lépe vidět a slyšet a pochopitelně i rychleji běhat:). Prostě -- "rány, šoky, kuří oka.. vše vyléčí.. kola-loka!!"

Když přišly silné mrazy, tak se mi silně přivřela cesta a možnosti k běhání. Tedy, ne proto, že bych "moudře" poslouchal televizní varování nesportovat (pro nás starší) v extrémních podmínkách, ale protože se to logisticky nedalo praktikovat. Deri ve velké zimě odmítá úplně běhat a vyžaduje kratší a častější vycházky. Běh do práce díky dokončovací práci na několika projektech a běžecké logistice stál za starou bačkoru. Nechci v zapachajícím zpoceném oblečení cestovat domů a řada schůzí a oficiálních akcí mi zase bránila v cestě do práce v běžeckém a následném běhu domů.

Pravda, v pondělí už se to nedalo vydržet:) a tak jsem na jedné vědecké řadě opět blýskl v roli výstředního profesora. Přišel jsem v džínách a tričku (běžeckou bundu jsem svlékl a dal do batohu). Po skončení schůze jsem se na WC převlékl do běžeckého, sbalil kalhoty a triko do batohu s papíry a hupky šupky mrazivým večerem domů... Ale tenhle model se bohužel nedal praktikovat častěji:).

Proto se tolik těším na předjaří, kdy teploty kolem 5 C a výš dodají mému úsilí potřebnou flexibilitu:)... V mezičase -- při čekání na lepší počasí a rozvrh hodin -- jsem vyrazil se synem společně do fitka. Tentokrát jsem se už musel opustit "stroje" a jít konečně nacvičovat techniku mrtvého tahu.. který jak už všichni víte, by měl být "základem" mého úspěšného pobíhání. LOL! Ale smích mě hned přešel, syn se ukázal jako rozený pedagog. Nejdříve mi řekl, že budu cvičit s malými vahami, ale jedním dechem dodal, že v podstatě cokoliv pod 60km se špatně zvedá, protože činka je příliš nízko:). LOL! Nepřipadá vám to povědomé v porovnání s klasickou ultra hláškou .."Na cokoliv pod 10 km snad ani nemá cenu se oblékat do běžeckého!":)
Rady ke správnému postoji jsem dostával - světě drž se - opět pomoci různých hesel a veršovánek. [Aby si je i úplný deb.l zapamatoval:)]

--- malá odbočka --
Připadal jsem si jako ve stroji času, protože v mém pionýrském věku, vedoucí šachového kroužku postupoval stejně.. "Šach si dáti, dobře dělati".. "S dámou mnoho pohybovati, brzo o ní přijíti"..:) a podobně..  Podobné byly i rady do znalostních soutěží typu "O zemi, kde zítra znamená již včera":)..."Základní stupnice je: dobrý, lepší, nejlepší a sovětský!"
---- konec odbočky --

A tak jsem si užíval skvělé hlášky o klubu přátel slovanského dřepu:).. Viz foto z běhu se studenty, kde je jasně vidět moje špatná technika dřepu.. a že by Rusové velmi snadno odhalili, že jsem západní špión:). Většina juniorových rad byla v angličtině, kterou syn při vysvětlování cvičení se mnou upřednostňuje a tak aspoň jednu z nich na ochutnávku té společné pohody.."Squads on toes break your bones", kterou bych si dovolil tvořivě přeložit jako "dřepy na špičky, polámou kostičky":).. Prostě neskutečně jsem si to užíval, i když jsem s mizernou technikou a s rozedřenýma rukama (s)hořel a doslova zápasil s nejlehčími vahami 60+. Samozřejmě jsem slíbil, že zlepším techniku deadliftu a konečně taky něco nazvedám, abych se tolik netrápil s běžeckými DNF:)..

Ale i já umím potěšit:) své blízké a proto jsem poslední silný mrazivý víkend vytáhl svoji dceru na její první ultra... Turisté z Trilobitu pořádali hezkou akci.. Podle propozic 52 km z Černošic, hezkými cestami na Zbraslav. Díky silně mrazivému počasí jsem prosazoval variantu neustálého pohybu, s minimem zastávek, jen povinné registrace.. žádné jídlo v hospodě:)... z kopečka a rovinky běžíme..:).

Tedy mrazivý dech lokalit kolem Berounky (-14), trochu komplikoval i běh po rovinkách, s postupem času jsem si uvědomoval, že dcera je vlastně svatá.. Moje hlášky typu.. "Teď ještě kousek poběžíme, pak bude kopec a odpočineš si"..."Už jen 25 km a jsme v cíli" :).. patří do oblíbené kategorie "přes hubu"... Ale patrně úcta ke starému otci mě uchránila od adekvátní reakce. Byla taková zima, že jsme po cestě jsme potkávali i zoufalé hastrmany a námořníky, které zamrzlá řeka zahnala do tepla restauračních zařízení podél řeky.

Asi nejvíc mě potěšilo, když jsme (jak jinak než "tradičně") maličko zabloudili. Přehlédl jsem (v části vykácené stezky) turistickou značku a přišel na to asi o kilometr později. Když jsem se omlouval, že jsme si to moji chybou automaticky prodloužili o cca 2.5km, tak mě její odpověď neskutečně potěšila.. "Nic se neděje, s tím je potřeba počítat.. Až tam budem, tak tam budem!":). OMG!

Budu si to znovu a znovu připomínat, až mi to zase trochu bude drhnout na závodech, zabloudím, něco se zasekne a budu mít v hlavě spoustu pochybností.. Tak tehdy si znova zopakuji svoji mantru, která se evidentně ujmula i u mé dcery... "Klid.. Až tam budeš, tak tam budeš.. A ty tam budeš!":)

Všemu zdar!
"Zapalování" a ultra.. zvlášť!
12:)

PS. Sedím teď na letadle směr Nové Mexiko, mířím na konferenci s logistikou dotaženou na své maximum, 3+ v 1:), prezentace na prestižní konferenci, u toho práce na projektu s americkým spoluautorem, návštěva centrály iTB v Los Alamos (se správným pivním večírkem), běh na Salida horském maratonu, iTB akce při cestě zpět... A to všechno v pěti dnech, v pondělí se vracím zpátky...