Zapomenutá Florida a nezapomenuté ultra sny... aneb slibem nezarmoutíš! :)

Je Nový rok,... můj nejlepší kamarád Běžící Stín dobíhá 24h v Arizoně. Jeho slova, že je na tom s během bídně, že není ve formě, že přibral... ale přesto se postaví na trať a v blátě se bude pokoušet o 200 km (které sice nedal)... jsou pro mě silně motivační. Stejně jako výkon Veroniky, která v dešti, když jí to vůbec nešlo... nakonec dala přes 100 mil a zvítězila i celkově ve svém "dni"... 

Přesto pozor! Motivace pomocí (výkonu) ostatních, i kamarádů jsou hrozně ošemetné, někdy by z nich člověk mohl dostat i depresi, zvlášť když jsou mezi nimi mistři republiky, že?:) Nebo takoví tvrďáci, jako je Martin Š., Jirka V., atd... atd.. Nedělejte tu chybu, abyste se s někým srovnávali. Jak říká můj oblíbenec, Jordan Peterson .. " Don't compare yourself with other people; compare yourself with who you were yesterday!", tedy "Nesrovnávej se s ostatními lidmi; porovnávej se sám se sebou, porovnávej se s tím, kým jsi byl včera".

Začal Nový rok a s ním se vyrojila zase spousta dobrých předsevzetí, lidi začínají sportovat, běhat, cvičit... ale je jasné, že na spoustu z nich (i z nás) padne únava a třeba i deprese, že ostatní už jsou ve formě, že nám to nejde, drhne... Na to je potřeba myslet... Začít běhat je stejně lehké, jako přestat kouřit. Já na škole přestával kouřit asi 15 krát, než jsem doopravdy kouřit přestal..:).

Koukám do svého tréninkového deníku za rok 2021a vidím všechny ty eskapády i boje, prokoučované 24h na Kladně a v Plzni, kde jsem si málem pomocí upínacího řemínku na čip zlikvidoval achilovku, upíří běh na Menorce, "léčebný" běh na Pražském Keltovi... zrušené závody v Anglii a ve Švédsku... 

Po kombinaci zdravotních problémů s očkováním a s covidem, jsem se dostal až na úroveň téměř úplného resetu... Ale... Nic se neděje "náhodou", je potřeba se jednak poučit a jednak znovu udržet a získat ztracené pozice. První běh.. na konci izolace v pátek 10.12 byl bojem o uběhnutí 7 km, další týden jsem se dostal na 25, potom 50 km, teď už týdenní počitadlo ukazuje přes 70... I když mě to láká, vím, že bych zítra neměl jít běhat, ale odpočinout si a začít zase znova další silnější týden v pondělí... 

Tohle je podle mě asi nejtěžší... Hlavně pro ty, kteří třeba před xx lety sportovali... pak dlouhou dobu nic, přibrali a teď se snaží dostat do formy... Nebo pro někoho, kdo vypadl z tréninku na měsíc a víc. Hlava si "pamatuje" nebo vysnila:) jak to všechno šlo, ale ono to nejde... Pak to může skončit depkou nebo zraněním:(.

V pondělí, 27. prosince kamarádi běželi tradiční oběh Prahy (POP, cca 65km), pořád jsem přemýšlel, jestli to neskusit s nimi, nebo třeba aspoň s nimi začít a běžet až tam, kam to půjde... Strašně jsem řešil logistiku, abych zbytečně neprochladl při návratu, abych neměl chuť to oběhnout celé... Nakonec jsem dokázal potlačit svoji touhu a vzpomínky na ultra a celou akci pojal "matematicky"... v režimu tečny:). Spočítal jsem si, kudy skupinka poběží v prokopáku, kde bych se mohl napojit... A jak řekli, tak udělali. Skupinku běžců jsem našel, kousek běžel s nimi a pak zase doběhl zpátky domů. Pravda, místo 65 km jsem běžel jen necelých 15 km, ale postupný a konzistentní nárůst kilometrů (a sebedůvěry) v dalších dnech stál za to. Někdy je asi těžší neběžet/zkrátit běh ... než v jiných dnech najít sílu a vyběhnout. 

Každý den si říkám a slibuji... ultra blíž :) a chápu tu dialektiku běhu a zásadu "slibem nezarmoutíš".

Svojí doktorce jsem bez mrknutí oka slíbil (měl jsem za zády zkřížené prsty), že teď si dám s běháním dva-tři měsíce pauzu, vysvětlila mi, že je to opravdu potřeba, nebudu schopen se pořádně nadechnout a fyzická kondice bude slabá... Ale při vyšetření v motolské nemocnici mi tehdy lékař na příjmu řekl, že mám zápal plic a kovid, ale že nemám žádné jiné problémy... Nemám cukrovku, nemám nadváhu, jsem "fit"... tak mě poslal domů (jel jsem autobusem s dvojitým respirátorem) s radou, abych až mi skončí izolace s tím aktivně bojoval. Snažil se trénovat hluboké dýchání... že mně to nepůjde, že mě to bude bolet, ale že se to rychleji spraví a vrátí do normálu. Tak co jsem si vybral z těch dvou rad je asi jasné...:)

Jenže... je potřeba mít nějaký cíl. Koncem ledna, začátkem února mám naplánovanou služební cestu do US, tentokrát Florida... Rychle jsem projel všechny servery, hledal závody v okolí (pár hodin autem) a nalezl jsem podle mě naprostý skvost s názvem "Forgotten Florida", který se běží 5.února v městečku zvaném Christmas ... a já si zajistil závod skutečně o vánocích... Je tohle náhoda?

Pravda, i když je k dispozici hlavní závod o délce 120 mil (193 km), moudře jsem zvolil "dětské" ultra, trať o délce 45 mil (72km), to bych měl (za normálních okolností) být schopen standardně fungovat... Teď to bude pro mě silná motivace -- za měsíc se připravit na hezky uběhnutých 72 kilometrů. Je to Florida, krásné stezky, blátivé oblasti, palmy a exotika. Pořadatelé slibují minimum krokodýlů, hadů a všelijaké havěti... Na Floridě...LOL! Ale znáte to... "Slibem nezarmoutíš!"..:)

Těším se jako malý Honza na Ježíška, nebo jako ... little John ... na ...Christmas!:)

Všemu zdar! Našemu úsilí, radosti.. a ultra.. zvlášť!

12:)