Nezapomínejme!!!

Ty zmatky posledních dní (týdnu) patrně vrcholí. Zítra ráno stehuju chalupu, kterou jsem nakonec prodal a koupil domek blíž; v těch posledních dnech/týdnech, kdy zarizuju spoustu věci najednou -- prostě musím různé přesouvat běhání, takže trenyrkovy plán, moje životní kotva:) moc není ukotvený. No posuďte sami, v pondělí a v pátek bych měl mít volno. Nicméně jsem běhal v pondělí, neběhal v úterý a ve středu, běhal ve čtvrtek a pátek, v pátek dokonce intervaly, které jsem měl běhat v úterý, ale velký Miloš:) říkal, že je to (u mě) jedno, tak mu věřím.

Zítra budu běhat krátký běh, kvůli stěhování a snad v neděli si dám delší proběhnutí. Takže nevím pořádně, co je za den, dřív jsem se mohl orientovat a teď vlastně nevím, ani co je za rok!!!

Vidíte fotku rychle zvěčnělou mým iPhonem, běžím a vidím (na vesnici upozornuju) houkající VB. Malém mě museli křísit:). Takže svět je malý a o náhody tu není nouze..

Při běhání na čas - 1km intervaly - jsem se "drobet" zděsil. Vždyť já běžím o kus pomaleji než mám předepsáno:), a fakt to nešlo moc zrychlit. A už jsem si říkal, to je krize, to je průšvih (!) :), ale pak jsem si naštěstí vzpomněl na svoje oblíbené věty že Saturnina (říká je doktor Vlach) a hned jsem se "srovnal" do normálu a do radostně polohy. Protože ty věty jsou taková dobrá mantra, dovolím si je sem vložit:

"Nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat že života. Když přijímají královské dary osudu s přesvědčením, že je to samozřejmé. Probudí-li se člověk ráno zdráv a svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane teplou snídani, je to pádný důvod k tomu, aby vstal a aby zazpíval píseň díků nebo napsal oslavnou báseň na krásu života.

Prožíváme-li delší dobu idylu, tvrdí doktor Vlach, přestaneme ji vnímat, a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo konec konců v naší moci, aby jenom hřála."

A tak zítra po ránu, navzdory stěhování, chci brzo ráno vstát, zaběhnout si aspoň takovou ranní pohodovou hodinku, přestěhovat a pak ještě vynosit dvě narvaná auta k nám do bytu. Říkal jsem, že nám už 4 týdny opravují výtah? To bude výzva! Takový malý Alpy v Praze..

Držte mi palce!
PS. Dostehovano (tedy z 99.5%) jest. Nakonec tech pater se zbytky (co zamirily domu) nebylo zase tolik.. 40? I kdyz plne nalozenych. Zitra snad delsi beh

Nerozumím tomu...

Pořád se setkávám s tím, že relativně dost (aspoň na můj vkus) lidí kolem je cíleně negativních:) nebo lidí žijících permanetne v budoucnosti... Abych to vysvětlil na příkladech, třeba jeden můj kamarád, pořád dostává "facky od života", ale když to slyšíte, tak mně to přijde jako úplná lapálie, možná i něco, z čeho bych se já (=pošuk) i radoval a vykládal bych vám to jako povedenou historku, jak jsem se třeba super ztrapnil:). Nebo jiný známý, ten pořád tak nějak fňuká, že by mu člověk dál i korunu a přitom to, co říká, jsou vlastně dobře zprávy... Například, největší šok pro mě bylo, když mi vykládal (jako děsnou křivdu), že vůbec nestíhá a teď jako na potvoru mu přijali nějaký článek a on musí dělat revize, jaké to protivenství!:). Tak jsem mu říkal, že to chápu, že by bylo o hodně lepší, kdyby mu to zamítli..:)

Prostě řada lidí se tím životem tady protrpí, s tím se nedá nic dělat, jen možná organizované sebevraždy určitých sekt jsou pro ne světlem na konci tunelu.:)

Naprosto jiná kategorie, jsou ti, co žijí permanentně v budoucnosti. Prostě mají představu, že později něco bude lepší až něco jiného bude ještě lepší, teď to nestojí za nic. Typická konverzace jednoho z nich -- Tobě se to běhá, zhubnul jsi, to musí být pohoda. To já, až zhubnu, tak budu taky běhat!:) Připomíná mi to konverzaci mého syna (když mu byly asi 3-4 roky) a chtěl jsem ho naučit jezdit na kole. Odpovídal podobně - Až budu umět jezdit na kole, tak na něm budu jezdit. Ted to neumím a tak na něm jezdit nebudu!

No uznejte sami, to nemá chybu, na to se asi nedá nic říci.:) a přej ještě, abych jim poradil, jak na běhání. Na to zase já po pravdě musím říci, že tomu nerozumím. Tedy jednak nerozumím tomu jejich přístupu a navíc nejsem běžecký trenér, takže také běhu nerozumím. Ale musíme nutně rozumět tomu, co máme rádi? Rád pobíhám, o tom žádná:), ale abych předstíral, že tomu "rozumím"? Prostě mě to baví, přijde mi to jako super, jako svoboda v prášku... Prostě obleču boty a svý běžecký hábky a vše je hned, tak jak má být. [zavislak promluvil] Tak jim akorát říkám, zkus to a uvidíš, nic nelámej přes koleno, pomalu, postupně, aspoň u mě to tak fungovalo.. Ale většina z nich vlastně hledá nějaké univerzální řešení -- super boty, které budou běhat sami, oblek ve kterém sami od sebe zhubnou, ponožky, ve kterých jim nohy nebudou nic vážit, nápoje a doplňky, které zázrakem způsobí jejich proměnu v maratónské běžce:). To si myslím, je výzva pro Adidas, Nike a ostatní velké firmy...:)

Podobně, často slyším, že na aktivity, běhání (sport), je horko, zima, prší fouká.. Hned si vzpomenu na starý fousatý vtip, co jsou čtyři největší nepřátelé socialistického zemědělství? No přeci, jaro, léto, podzim a zima! Prostě pro někoho bude i kyselo moc kyselé a bramborák moc bramborovej:).

Proto jsou mi z těch různej sekt asi nejvíc sympatický budhisti. Tím, že se soustředí na současný okamžik - možná tím zaměřením na vlastní dech jsou blízký "nám" "duševním běžcům", nemá cenu se moc babrat v minulosti a těšit se tím, že se někdy později budu možná radovat z něčeho? To je lepší se radovat hned. Nebo ne?

Takže tradičně navzdory celkem fest zmatkům (dovolená, stěhování, práce), se snažím, jak to jde jít se proběhnout, udělat si radost, klidně si koupit nějakou blbost, připravit is nějaký keřík, nářadí.. Prostě cíleně si dělat radost, žít v přítomnosti, i když někdy je to taky náročné. Hlavně, nenechat se drtit lidmi okolo!!

Starosti a povinnosti ovšem i moji maličkost ve středu a čtvrtek donutily zrušit běhání a pobíhání (v pátek už jsem byl jako lev v kleci), takže ráno mezi deštěm aspoň rychlejších 6km, večer veslařský trenažér (7km) jistil uklidnění. V sobotu dopoledne jsem také nezaváhal a vyběhl a opět mezi větrem a kapkami deště dál svých 21km. Déšť mi často odřízl cestu po mých oblíbených cestičkách..PARÁDA!!! Zítra to vidím na běh i kdyby padaly trakaře.

A co vy a negativní lidí kolem? jak s tím bojujete?

Tak nějak mezi

Když začne někdo jako já, což dle obecného měřítka, 47 = starší opotřebovanej strejda :), běhat, tak to je to prý něco mezi patetickým a zoufalým postojem. No určitě u mě je to mezi:). Nejsem ani v situaci, aby bylo potřeba mě litovat, ani obdivovat, jsem prostě "mezi", zkrátka taková "chytrá horákyně", a myslím, že není nad to..Být mezi extrémy a radovat se že svých "maxim", prožívat svoje pochyby, krízíčky a tak..
K těm extrémům patří i to počasí a tak jsem v rámci dovolené na Sicílii a zdejší (tradiční) vedra snáším relativně dobře s vidinou toho, jak se mi bude dobře a ještě lépe běhat až se vrátím z dovolené. Možná ten kousek toho odhodlání ve mě pořád je, zejména, když ráno v 6 vstávám a dokud je maličko min než 30C a vybíhám pro svoji pravidelnou dávku emocí a endorfinu:).
Samozřejmě i to zdejší pobíhání je nějak "mezi", potkávám běžce s nagelovanymi vlasy, kteří distingované pobíhají či provádějí jogging a přitom pozorují ženy, které kolem často pobíhají s větším zaujetím a úsilím, i když taky na nich je vidět, že vedle pohybu má pro ne běh i silnou společenskou stránku a vůbec nepodceňuji možnost seznámení v běhu. To by určitě zaujalo Peggy:). Ale vyskytli se i dva vyloženě zarputilí běžci, kteří běželi výrazně rychleji než moje maličkost, do tváře vepsanou bolest a utrpení.. No zase takovej magor nejsem, říkám si, i když kdoví. Běžím si svých 5:30-6.00/km v tom horku i tohle je výkon, tedy pro mě určitě:) a raduju se z rána, ze směsi pachů, které ke středomořskému přístavišti nepochybně patří, od vůně moře a ryb, až po silnou vůni jasmínů, oleandrů a bougainvilleí..
Přiletěli jsme v úterý navečer, když jsem ještě ráno chytré pobíhal v Prokopaku (pak jsme čekali asi 5 hodin na opožděně letadlo a ta pohoda nasátá ranním během se opravdu vyplatila). Snášel jsem statečně vtípky celé rodiny, jako, že jedeme na letiště včas, abychom stačili případně koupit chybějící letenky:), a co zase jsem nachystal. Ranní běhání i tady je takový nezbytný podpůrný prostředek ke šťastné rodinné dovolené, proto pro jistotu běhám každý den, i když v trenyrkovem plánu mám pondělí a pátek volno:).
Ani tady není o skvěle zážitky nouze a tak se aspoň o pár musím podělit. Hned ve středu mě řada zdejších běžců halasně zdravila a hlasitě se mnou konverzovala italsky, netušil jsem vůbec proč, až jsem po chvíli zjistil, že jejich místní běžecký "tragéd":) tým má naptosto stejný (brčálově zelený, Craft) tričko, jako teď mám já.. O to větší potěšení měli v dalších dnech, když zjistili, že jsem cizák.. No nádhera.. Další den jsem potkal takovou bílou kuličku, zavalitější osobu v bílém, kterou jsem viděl, jak se statečně snaží rychlou chůzi získávat tělesnou kondici. Z dálky si sám říkám, je to muž/žena, pak přiběhnu blíž a je vidět, že osoba má takovou běžeckou podprsenku, říkám si žena, dávám ji plus body, předbíhám, zdravíme se a vidím, že má vousy! Praktickej chlápek!!! Dávám mu další plus body. Po pár metrech zastavuju u pumpy s vodou v přístavu a trošku piju a omývám si obličej. Chlápek přichází a dává se se mnou do řeči. Američan. [bylo by laciné říkat takové ty fráze o tlustých amicich], je mi sympatickej svým úsilím. Chviličku se bavíme a on říká, že se mi to běhá, když jsem štíhlý chlapec, že on by taky chtěl běhat. Tak ho chci potěšit a říkám, že běháním jsem celkem jednoduše sundal 40 liber a on se tak zasnil a tím zasněným pohledem říká.. 40 liber? To je nádhera.. To by mi doktor zase dovolil zmrzlinu! :) :)

Mějte se fajn, jak u vás běhání a dovolená?

Intimnosti běhání a intimnost běhu

Mnohokrát opakuju, že asi žijeme v paralelních vesmírech... Čtu spřátelené blogy a Peggy píše o svých chlapech, že s ní nechtějí běhat a pak ale přiznává, že vlastně o to ani zase pravidelně nestojí.. :).

Je to zajímavé, ani já se svojí nejmilejší, nejmoudřejší a nejkrásnejší manželkou, zřítelnicí svých očí ...jasném slunéčkem :), chodím běhat společně velmi velmi zřídka. Jen když jsme někde, kde se bojí a to jen kousek cesty:). Přemýšlel jsem, čím to je, není to ani tím, že běhá pomaleji, ale prostě faktem, že já považuju většinu svého běhání a pobíhání za něco celkem intimního. Na rozdíl od ostatních "žen" kolem, mně nevadí, jak při běhu vypadám, co mám na sobě, co vlasy, jestli funím nebo ne, jestli běžím pomaleji.. Prostě mě na běhání zaujala ta právě ta volnost a svoboda. Nikoho přitom nepotřebuju, obuju boty a běžím... Když jsem sám, tak jsou ty prožitky řádově jiné, příroda kolem, ptáci, slunce, mraky, mlhavá rána, vycházející slunce, déšť, prostě všechno je tady jen "pro mě", má to svůj intimní soukromý rozměr a sobecky se nemusím s nikým dělit, ten čas je jen můj...

Prostě, zařadil jsem se ve své klasifikaci mezi duševní běžce, každý kdo nějak běhá a pobíhá to může brát jinak, vím, že spousta lidí ráda běhá ve dvojicích, ve skupinách. Proč ne, jednou za čas, jako společenská událost, návštěva přibuzných a kamarádů. Ale řekněte, kdo by chtěl být většinu času na návštěvách? :)

Tento týden patřil mezi náročnější:), ovšem moje nejmilejší... jasné slunéčko by řekla, že je to posledních 20 let moje oblíbená fráze, kdy říkám, tento týden je takový naročnéjší, až šílený, příští týden to bude lepší.. Prý to jen dotazuje, že jsem šílený a nenapravitelný optimista.. No k věci, tedy k běhání, v tomto týdnu byly i dny kdy jsem vybíhal v 5:20, abych si uchránil běhání a dodržel trenýrkový plán, i dneska jsem na svůj delší běh (200min, což nakonec bylo 32km) vyběhl hned po 6 hodině.

Taková zajímavost, když jsem ve čtvrtek po ránu běhal intervaly na atletickém školním hřišti, už nebylo zamčeno. Že by změna? Ovšem tedy po méně než 5 hodinách spánku starý pes, jako já běhá intervaly? No ta Stromovka bude určitě velkolepá. Takové odhodlání v mém věku se snad vidí jen u Pavky Korčagina:), taky mi připadá, že při tom mém zarputilém pobíhání se kalí ocel a charaktery.. i když, upřímně při tom mém vtipkování a nevážném přístupu je to někdy jako spíš jako kalení vody:).

Mějte se fajn! A jak vy prožíváte běh? Je to u vás převážně intimní, soukromá "záležitost" nebo ne?

Být "benchmarkem" :) !!!

Asi bych měl vysvětlit ten nehezký výraz, pro milovníky češtiny, "benchmark" je v českém ekvivalentu dle slovníku cizích slov "měřítko, stovnávácí test". Přesněji je to báze, vůči které se sleduje a porovnává výkonnost (nejčastěji výnosnost u akcií a finančních aktiv).

Proč to přání, proč máme být benchmarkem? Někteří, co jsem občas zabloudíte, mi píšete - ať e-maily nebo komentáře - a z vašich poznámek je často cítit nějaká vlastní nespokojenost, prostě pořád se nějak špatně srovnáváte nebo porovnáváte:)...

Někteří píšete, že běháte pomalu/málo/hůř, že jste tlustší/línější/neforemnější .. než byste chtěli být... A tak, i když jsem stále vděčná (a věčná) lama, musím vás ubezpečit, že na to jdete úplně špatně! Aspoň moje zkušenosti a zkušenosti lidí kolem hovoří jinak. Je potřeba se mít rád:) a pak se dají věci změnit. Ale hlavně, hlavně je potřeba se porovnávat jen sám(a) se sebou!!!

Jeden můj kamarád měl na to zlaté pravidlo, které bych nazval "být sám sobě benchmarkem". Například on říkal: "kdo pije víc než já je alkoholik:)" apod., [tedy, že on je na tom ještě tak-tak, tedy musí se hlídat, ale jinak vše OK:)], ... Prostě měřit a poměřovat se jen sám sebou. To je podle mě základ:)! Schválně to zkuste a uvidíte..

V posledních týdnech jsem snad jen díky tomu pořád úspěšně ráno vstával a pokračoval v běhání brzo po ránu, protože jsem si holt už nastavil tu svoji laťku výše a jsem to já a ne nikdo jiný s kým se poměřuju. A když už jsem to dokázal dříve, tak tak přeci dokážu i teď, ne?:)

Musím upřímně přiznat, celý týden pořád bojuju vnitřní boj s mým pobíháním na čas. Ten můj cíl na Stromovku je (pochopitelně z mého pohledu) naprosto velkolepý, ovšem je to "jen" čas.. Minulou neděli jsem se zúčastnil "poutního" maratónu v Chebu a docela mě to nalomilo. Znovu ty pochybnosti, jestli vlastně to pobíhání k nějakému času má vůbec smysl (ale to proberem někdy jindy). Co že mě to nalomilo?

No představte si nepředstavitelné. Nedělní mši, na kterou se schází věřící i nevěřící, mladí i staří, slavnostně i sportovně oblečení lidičkové. Biskup dokončí mši, sejme sutanu (pod ní má tepláky) a v čele spolu s malými dětmi a staršími obíhá kostel zevnitř a zvenčí (420m = centimaraton) a potom mladší farář ve sportovním se skupinou lidí pěšky a na kole vyrazí na maratón, směr Loreta, ..Sv.Anna. Chtěl jsem o tom psát víc, ale je to z mého pohledu naprosto nepopsatelné, neuchopitelné a samozřejmě super zážitek. V té naprosté pohodě jsem si aspoň musel dělat z místních maličko legraci, úplně jsem cítil, když jsme překročili hranice. Vzduch byl na německé straně nějak silnější, tráva zelenější, ..., kamínky v cestě měly jednotnou velikost:). No příští rok to musíte taky zkontrolovat..

Na závěr přidávám fotku s chebskými (tzv bonbónovka, neboli 3M): Maty + Milan + Moje maličkost.

Tak nezapomínat. Důležité je s čím se porovnávate! 12:)

Zdání stále klame...

Se začátkem běhání jsem si víc a víc uvědomoval, že celá hromada věci nejsou, čím se zdají na první pohled být... Třeba takový vytvrvalecký běh. Na první pohled asi jeden z nejnudnějších sportů. Prostě někam běží hromada lidí, běží tak 2 hodiny a v podstatě doběhnou ve stejném pořadí v jakém jsou tak po 5 minutách běhu, že? :) Ovšem pozor, z pohledu aktivního účastníka je to úžasné dynamické, proměnlivé (vydržím ještě za tu další zatáčku?), bojovně (zejména s myslí) a furt se něco děje, i když se třeba vůbec nic neděje..

V poslední době jsem opakovaně fascinován fenoménem ženské kabelky. Pro nás všímavější muže je to jeden že zázraku přírody, jeden z divů světa. Jak se například do malého skládacího "psaníčka" přes rameno, vejde pecen chleba, nákup a hromada užitečných věci:). Vždycky jsem zaskočen, když moje nejmilejší manželka [jasné slunéčko:)] kdykoliv je něco potřeba sáhne své malé kabelky a tu vytáhne už 3 balíček kapesníků, nůžky, šálku, deštník, malý šroubováček, pinzetu, náplast... Pak není divu, že i když tu kabelku na chvíli nesete, tak máte pocit (tedy já ho mám), že kdyby na mě vystartoval nějaký útočník a já jen praštil tou drobnou (vše obsahující) kabelkou, tak bych ho mohl i zabít!

A tak jsem dostal k svátku malé pouzdro přes rameno (mužskou kabelku), abych to prý občas nosil... Ted jsem to zkusil, "narval" jsem do toho klíče, peněženku, psací potřeby, blok, externí disk k počítači, nabíječku, šroubovák, izolepu a nůžky...Říkal jsem si ještě můj malý Acer a iluze ženské kabelky je dokonalá, ale nemám ten pravý dar:), nejsem bohužel pravá žena..

V týdnu jsem měl skvělý běhací zážitek. V úterý jsem zase běhal intervaly a běhám je na školním (zamčeném) atletickém hřišti. Nejdříve jsem se rozběhal a pak běžím k hřišti. Školnice už mě "vyhlíží", sedí u branky a kouří, čeká, co bude.. Nahlas slušně pozdravím a přelezu branku. Na dotaz, jestli jsem neviděl zákaz, tak slušné odpovídám, že neviděl a co, že se to zakazuje? Prý je sem zakázán vstup, kvůli chuligánům a dětem, které by zde mohly rozdělávat oheň. Hned jsem ji to schválil. Navíc chuligán nejsem, ani jsem tam nešel rozdělávat oheň a tak se souhlasným přikyvováním, že je to dobře jsem šel běhat svých 10 sérii.:)

Teda mezi náma pomalíkama:), dostat se dlouhodobě pod 4 min/km bude sakra výzva. Nejdřív jsem si říkal, že je to úplná pitomost, aby se starý "pes":) takhle honil, ale teď už se mi o tom i zdálo:) a myslím, že to zvládnu.. Ale aspoň se s tím poperu.

Zítra (v neděli) jedu na poutní maratón do Chebu, už se moc těším, všude budou hromady obrázků a fotek, ale asi sem něco dám, jen na památku.. No příprava taková divoká:), ještě před 1/2 10 večer jsem zběsile pobíhal a pracoval na zahradě.. Ještě, že to je takové přátelské proběhnutí.. Nějak poklidím, zabalím a o 1/2 6 vyrazím směr Cheb.

Mějte se fajn. 12:)

PS. Ten "poutní maratón v Chebu, byl opravdu "Boží" :), doufám, že tím rouháním neurazím pravé věřící, ale bylo to moc fajn.. Skvělá trasa, skvělí lidé jak na trase, tak kolem a skvělé počasí! Akorát to bourá moji motivaci na čas ve Stromovce, protože tenhle maratón byl co do času jistě můj nejhorší, ale co do pocitů a zážitků určitě jeden z nejlepších! Díky organizátorům. Přidávám fotku, jak s nami celou dobu běžel obraz (maratonec běžící z Marathonu)..:).

Ženy versus muži v nás

Nějak ten souboj ženského proti mužskému světu mám pořád v sobě... Obzvlášť teď, když časově ještě nestíhám a vynořuje se množství věci a úkolů, které je potřeba dodělat, abych se dostal na úroveň práce a úkolů, která je zvládnutelná. Začal jsem dokonce stříhat metr:)!

A tak si znovu říkám, jestli ty moje cíle vyjádřené nějakým (vysněným) časem na maratónu, nejsou ujeté? Vždyť někdy vím, že musím běžet jako blázen (třeba ve středu, když jsem běhal 400m úseky), někdy nestíhám, a přesto se snažím dodržet a uběhnout přesně tolik a jak mi předepisuje trenyrkovy plán. Hned si odpovím. Ta "žena" ve mně hned říká, ano je to naprosto ujetý, vždyť to máš jako práci v úkolu:). Na to zase odpovídá ten "muž", že to není pravda, že mi trenýrkovy plán dává možnost odolat těm zmatkům (které jsem si nakonec sám způsobil) a cíl je potřeba, abych měl další důvod, proč to dělat.

Naštěstí je to ve mně, jako v koze -- tedy pardon v lamě:)... když už to vypadá, jakobych vše dělal jen v "úkolu", vynoří se spoluherci, statisté mých běhacích chvilek a hned den "ozvláštní":)... V týdnu jsem se pobavil, když jsem zjistil že Pulec, zaživá podobné pošťuchování..

Mně se třeba stalo, že mě minulou sobotu pošťuchovali mladíci na zastávce v Hlubočepech a "závodili" se mnou asi 50m, pak málem vyplivli plíce a já pokračoval podle tramvaje směr Smíchov a moje práce.. Pro úplnost, tramvaj na kterou čekali a která už byla ve stanici mě předjela až na Knížecí, za jejich mávání z oken:).

Nebo dneska, když jsem u zahrádkářské kolonie narazil na trojici rozvalených mladíků, kouřících vodní dýmku.. Jejich lascivní:) povzbuzování, naráželo na údajně důvody, proč běhají starší muži:)... Když jsem běžel kolem nich zpátky, tak na mě už koukali takovým částečně nepřítomným pohledem.. Ten sdílnější z nich na mě pokřikoval "Ty vole, nehoň se, dej si s náma a budeš v rauchu"! Tak jsem mu odpověděl stejně: "Dík, vole, ale já už jsem v rauchu teď"!:) a vesele jsem běžel domů.
Moje trasa z dnešního dne..
Mějte se fajn, 12:)

Opravte si otočené štítky! :)

Doba je nesmírně dynamická, nicméně přináší i reflexe a vzpomínky na dny a zážitky minulé. Jakoby se minulost prolínala se součastností.

Asi jsem říkal, že jsem od začátku svého běhání - tedy od roku 2009 - v práci v podstatě vyloučil výtahy, nepoužívám je, ale doma (bydlím v 7 patře v panelovém domě, který má chodbu bez oken), až na výjimky jezdím výtahem. Od pondělí se vše ale změní. Budou nám na cca 4-6 týdnu opravovat výtah a tak jsem si hned vzpomněl na své mladí na MFF UK, kde u na vrcholku jezuitské koleje (u kostela sv.Mikuláše) na Malostranském náměstí, kde je jedna z budov moji alma mater byl "sálový počítač" v té době EC 1040. Pracovalo se s děrnými štítky a pro nás obyčejné studenty byly děrovačky v suterénu budovy, zatímco počítač byl až u kupole, což znamenalo 4 dvojpatra bez výtahu, v podstatě mých 7-8 pater.

Hned mi to připomnělo tzv. ladící dny, kdy nám několikrát za den vzali u počítače děrné štítky, prohnali to počítačem a dali nám možnost to opravit. To pochopitelně znamenalo seběhnout po schodech dolů, opravit chyby a chybné štítky, vyběhnout nahoru a tak dokola... Po odpoledním "ladění" jsem si připadal jak šerpa.

Abych vysvětlil tu hlášku. Čas od času (papír je přeci jen papír) se některé štítky ošoupaly, nebyly citelně, obsluha počítače je pak otočila a na průvodní papír napsala obligátní "opravte si otočené děrné štítky". Jednou jsme takhle pilně "ladili" s jedním spolužákem celé odpoledne, pobíhali jsme tam jako veverky v bubnu, ale furt se nám nedařilo programy spustit, pořád něco nefungovalo, furt jsem musel opravovat. Až jsem při jednom "okruhu" zjistil, že se nám děsně směje skupina "privilegovaných", co používali děrovačku nahoře a vždy nám -- než přinesla obsluha výpisy z počítače -- tu a tam něco otočili, případně zamíchali.. Pak aby ty programy fungovaly, že? :) Děsná legrace, která měla štasný konec. Ten spolužák totiž jako jeden že sady programu ladil program na "neplodné dny" své dívky a tak než jej stačil vypilovat, byla dívka v jiném stavu a on se ženil.:)

Takže v následujících dnech a týdnech budu mít pravidelně "ladící dny" a vzpomínku na mládí každý den asi i několikrát..

Tento týden zážitky se skupinou američanů se opět dostaly do kategorie "country legend" :), prostě něčeho neuvěřitelného, neuchopitelného. Ale co, jest už za mnou, večer mám rozlučkovou večeři, tak snad se nikdo nikde neztratí, nastoupí do taxíku a odletí. Moje štěstí kalí jen "jediný" obláček na nebi úplně spokojenosti. Nejhorší je totiž osvědčit se:). Ukázalo se, že mi pro velký úspěch přijede větší skupina zrovna na začátku července ve dnech volná. Jak by řekl Mirek Dušín, a "pět ran do čepice"! To bude zase nářez! :)

V nabitém a teplem týdnu připadalo běhání jen na časně ráno, většinou jsem vybíhal kolem 6 či před 6, u mě to znamená vstávat kolem 5, abych se stačil probrat a nebyl jak náměsíčný -- má to logiku, když chodíte spát kolem 1 či 1/2 2, tak když se po pár hodinách vzbudím, jsem jako když mě dvakrát přejede ďábelský cyklista..

Ovšem po pravdě, to probouzející se ráno má i na té hlavní "silnici" v prokopáku své neopakovatelné kouzlo. Slunce neopatrně vykukuje z ranní mlhy, pak nakoukne, aby si to hned rozmýšlelo a začlo opravdu fest svítit a hřát.

Mějte se fajn! 12:)

PS. Doba je opravdu dynamická:). Abych všechno stihnul musel jsem nejen vstát brzo, ale běžet nakonec směr Stodůlky, Centrum, s malými oběžkami to bylo 17.5km (na runsaturday změřeno dle GPX na skoro 19), s baťohem na zádech (s čistými věcmi, poznámkami, doklady...) docela zajímavé.. Až ke Zlíchovskému lihovaru to bylo naprosto skvělé, pak teda ulice.. (i když aut a lidí ještě minimum).

Okamžik zlomu, zlomový okamžik?

Často tady opakují, že používám různé "mantry", práci s myslí:), abych vydržel, nebo abych některé překážky lehčeji překonal... Zatím vždy pomohl rituál. Klidně přiznám, že i když se mi třeba tolik nechtělo jít ven běhat (prší, moc práce, únava, nedostatek času nebo všechno dohromady:), v okamžiku, kdy člověk vyběhne, tak vše je zapomenuto a při návratu si říkám, jak to bylo dobře, že jsem "vyběhl".

Tento týden byl charakteristický tím, že zmatky dosahovaly nových maxim, venku většinu času pršelo a když nepršelo, tak lilo, času se nedostávalo.. Bylo potřeba vstávat čím dál dříve, vybíhat v dešti, dobíhat v lijáku.

Ale vše se změnilo. Nejen tím, že přestalo pršet ke konci týdne a začlo svítit slunce. Hlavní změna je, a tím je vše jednodušší, když už vím, že běhání fakt potřebuju. Uvědomuju si, že nejen fyzicky se to moje pobíhání stává pravidelnou potřebou, ale hlavně psychická stránka "mentálního" rozměrů běhání je čím dál důležitější. Prostě, spousta věci při běhu se buď v hlavě vyřeší, nebo si uvědomím, že jsou jednoduše nadbytečné. Pribíhám domů s čistou hlavou, se skvělým pocitem a to je k nezaplacení. Ten čas věnovaný běhání se skoro vždy najde!

Měl jsem hezký zážitek, když jsem ve středu trénoval "kopce"... Pro ty z vás, co to (ještě) neděláte, je to trening na rychlost a dynamiku, kdy zhruba jednu minutu běžíte naplno (95% TF) do kopce, pak pomalu seběhnete a opakujete.. Při prvním běhu do kopce tam u cesty jeden člověk prořezával náletové keře, drobné mrholení se měnilo pozvolna v drobný déšť. Koukal na mě podezrivve s puštěnou motorou pilou v ruce...Scéna téměř jak z masakru motorou pilou:).. Když jsem to běžel po třetí, otáčel se tak neopatrně, že jsem se bál že si něco uřízne. Při mém pomalém seběhu mi sdělil, že oba jsme pitomci (použil mnohem zrnitější slovo), když blbneme venku v dešti, ale já že jsem větší, protože aspoň on je za to placen!

Šestý sprint už jsem dokončoval sám, déšť se měnil na liják a ten človíček se schoval do kabiny auta, koukal na mě a kroutil hlavou.. Přitom moje rozhodnutí mělo čistou logiku. Bylo nesmyslné se schovávat, stejně už jsem byl mokrý, lépe dokončit trening a běžet domů..

Od konce týdne (už od včerejška, tj. od soboty) si užívám opět kulturního šoku. Starám se o skupinu američanů, kteří jsou u nás na jednou semináři. Je to vždycky plné zmatků, protože na rozdíl od nás, oni jsou absolutně neorganizovaní:) a zmatek a změna se střídají co chvilku. Takže Vám klidně přijede jeden člověk o den dříve, vy se to dozvíte ten den ráno, dva dny před odletem si jiný přečte letenku a zjistí, že je vlastně číňan a že tím pádem potřebuje vízum, dva lidí, kteří vám komplikovali život a chtěli bydlet spolu na pokoji (oddělené postele na druhé straně pokoje) při příletu změnili názor a vy potřebujete extra pokoj v hotelu, atd... :) Z toho je vidět, že běhání skutečně dává člověku sílu a energii nejen takové různé změny snášet, ale bravurně je řešit.:)

Navíc pak to ve mě zase probudí takového čertíka, který vymyšlí různé legrácky.. Například, když přijdeme do restaurace na večeři a na stolech je připraveny čerstvý chleba a mističky se sádlem a škvarky. Na jejich otázky jestli to není moc tučné, říkám bez uzardění, že ne, "low fat" je moje odpověď, bez cholesterolu "cholesterol free"... :) a pak vidíte, jak jim to děsně chutná jak si to nezdravé české jídlo, cpou si to do obličeje a říkají, že nikdy nic tak dobrého nejedli... :) To je legrace..Jsem provokatér!

Dnes po ránu jsem musel vyběhnout již před 6 hodinou, přeci jen v neděli bych normálně vybíhal mezi 7-8.. Ovšem pozor! Nemělo to ani maličkou chybičku. Vibramy na nohách, plno rosy, slunce nízko, ptáci se radují, nikde nikdo (tedy jen dva běžci)... Nirvána!
Zážitkům zdar! Určitě jich budu mít plno, i když řada z nich bude asi nezdělitelná na blog:). 12:)

Závislák

Tak nám zdárně skončili volby, docela mě příjemné překvapilo, že většina lidí dala hlas šetření a úsporám obecně, ještě víc mě potěšilo, že lidí začali používat preferenční hlasy, takže dochází k výrazným změnám ve sněmovně, nejen co do politických stran, ale i spousta nových tváří a to nám -- podle mého názoru -- dává aspoň šanci.

Jak jsem tady psal, že jsem byl "nařčen" a obviněn neznámým spoluchodcem na přechodu, že jistě spadám do té kategorie zavislaku, běžců, kteří jsou na tom stejně jako narkomani. Když si neopatří svoji pravidelnou dávku, tak mají silné abstinenční příznaky... V legraci jsem si říkal, že je to pravda, ale tento týden se jednoduše ukázalo, jak tvrdá je to pravda. Musím se mu veřejně omluvit, měl pravdu:)!!!!

Z rodinných a organizačních důvodů jsem nemohl ve čtvrtek jít běhat (páteční přesun nepřipadal v úvahu), v pátek naplánované volno a v sobotu rodinná oslava. K tomu potřeba posekat a drobet upravit mě rozsáhlé pozemky... Zkrátka neběhal jsem Ct, Pa, So! A bylo to znát, byl jsem evidentně nervóznější:), hůř jsem snášel všechny zmatky kolem sebe, i ta pracovní výkonnost byla o řád menší:(. Jednoduše důkaz, jako hrom..

A tak jsem dneska ráno nic nenechal náhodě, teď když to vím, tak s tím musím lépe pracovat:) a vyběhl dokončit "průzkum" začátku Modřanského údolí. Měl jsem na to cca 2 hodinky (v trenyrkovem plánu 110 minut), říkal jsem si, že když se dokážu vrátit tak za 130-140 minut bude to v pořádku a tak jsem vyrazil údolím, směr Řeporyje, proběhl Řeporyjema do Ořecha (jeden z možných přechodu dálniční spojky) a potom už dolů ke Kalinovu mlýnu, kde jsem vyměnil modrou značku za červenou a pokračoval směrem na Slivenec, u velké trafo stanice jsem se odpojil z červené, překročil dálnici po jednom z malá mostků a mezi poli pokračoval do Holyně k železniční stanici. Tam jsem se plynule napojil na jednu že svých tras Prokopským údolím. Přikládám mapičku i odkaz na její on-line verzi, kdybyste chtěli zkusit.. (cca 23km)
http://www.runsaturday.com/Map/Create/Course/4333
Jak je vidět z profilu, po cestě jsou zajímavé kopce, fakt občas to svádělo "jen" jít, (ten stoupák vlevo to byla chuťovka) :)

ale zase to posílí morálku takový stoupák svižně vyběhnout, je hezké, jak se krajina z parku (prokopské údolí) změní do průmyslové zóny, přechod dálnice a cesta kolem trafostanice ve Slivenci, aby zase skončila v parku.

V přírodních lokalitách, neuvěřitelně "řvou" ptáci, dobrodružnější přechody potoků, zajímavé rostliny -- ty choroše jsou fakt zářivé oranžové - zatímco ta silná trafo stanice a dráty silnoproudého vedení v počasí před bouřkou působily úplně zlověstně..

Zajímavý výlet a hlavně, dostal jsem svoji pravidelnou dávku, teď se mnou zase bude chvíli k vydržení:).. Jak to máte vy se svoji "závislosti" ? :)

Chvála žen!

V legraci tady občas říkám, že jsem duši žena, ale bohužel tento termín nemůžu používat. Ženy jako obecně vládkyně pořádku, řadu a klidu zvládají dělat mnoho činnosti najednou, zatímco já jako typický reprezentant té méně dokonalé části lidstva sotva dokážu dělat jednu věc. Ano, ano.. nebyl to Bill Gates, kdo kdy vymyslel multitasking, byla to pramáti lidského rodu.. Ta, která zároveň stihla vařit, starat se o děti, opravovat sítě/zbraně/nářadí a ještě naplánovat, kam zítra poslat ty nemožné muže, aby konečně zase ulovili něco kloudného k jídlu:).

Proč to říkám? V těch zmatcích se ukazuje, že zatímco já jsem schopen odejít z domů a klidně nechat otevřené dveře do bytu, protože o něčem přemýšlím.... moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko :) i v těch největších zmatcích, zvládne nemožné a tak já mám možnost se cítit nemožně:)...

Ale důvod proč to říkám a píšu uprostřed týdne je prostý. Jak se tak blíží volby, tak mě napadl jednoduchý postup,který chci použít. Prostě v té skupině, kterou budu volit dám preferenční hlasy ženám. Možná to některým nepomůže se dostat do parlamentu, ale aspoň to pomůže na stranických sekretariátech, aby si uvědomili, že mužům patří na té zemí jen ta menší a ještě možná zmatená a popletená polovina.:)

Ženám zdar!

Mějte se fajn, 12:)

PS. Snažím se snažím běhat, začal jsem přípravu na podzimní maratón ve stromovce, o víkendu napíšu noticku, až budu že sebe se sbazit vyběhat ten povolební "dojem".

Běhám pomalu ...

... protože mi to Ďuri/Miloš nakázal! :) Tak něco podobného jsem si říkal na samém začátku svého běhání před víc než rokem, protože asi nejtěžší s odstupem času bylo na začátku zbytečně nezrychlovat, pomalu zvyšovat dávky a vydržet.

Jak je teď jaro v plném proudu, tak častěji vidím kolem nadšené začátečníky, což je dobře, řada lidí kolem mě začala nebo začíná běhat.. Něco se děje.:) Jenže vidím, jak se většina z nich snaží běhat hned na plný pecky a co nejvíc a jen každýmu držím palce, aby mu to vydrželo, jak zdraví, tak nadšení.. Jak už jsem řekl, někdy je nejtěžší běžet míň a běžet pomalu, já to řeším tím, že mám plán. Který mě hlídá, abych zbytečně nejančil (mám k tomu dispozice, Janek jsem!). A tak když mi teď přistál v mém mailu nový trenýrkový plán, hned se i rozjasnila tvář. Vzápětí zděšeni:)! Vidím výrazně mín km (sice větší úsilí, kopce - to je dobře, dráhu, no to si užiju..), ale jak já ty pobíhání venku zajímavě pojmu, když mi Miloš napsal na út, čt a ne jen 50 minut?

Hned ve čvrtek jsem proto vyběhl na takový příjemný kratší okruh v prokopáku (11km) ale s tím, že se na začátku rozbíhám, na konci běžím do krpálu, mám tam samé kopečky a mám to běžet na 65-75%TF? to pod hodinu nedám.. Taky že jo a hned potom volám Voldemortovi a ptám se, jak moc je to závazné, jestli bych nemohl běžet o něco "maličko víc" než těch 50min:) Nakonec ze mě vypadlo, po smlouvání, jestli by vadilo 65-70 minut? Ovšem, Voldemort opět ukázal svoje kvality, když prohlásil, že jo a že s tím nějak tak zhruba počítal, ovšem jak mě zná, tak kdyby napsal 60min nebo 60-70, takže já bych byl schopen to pochopit jako 90.. :). A tak proto mám ten trenýrkový plán, abych běhal kontrolovaně, protože i když už nejsem čistý začátečník, lama jsem asi nafurt..

Hned ten den jsem mohl poznat, jak počasí působí na psychiku lidí.:) Lehce mžilo, no poprchávalo, samozřejmě vybíhám. Na semaforu čekám, abych přešel Jeremiášovu a čekám tam s jedním člověkem. Evidentně naštvanej na celý svět, od počasí patrně až k mravnímu úpadku společnosti. Celkem s despektem na mě kouká a říká mi, že on si o těch bláznech, co běhaj venku (v dešti) myslí svoje.. Že to jsou jednoduše závisláci, stejně jako narkomani.. Tak jsem s ním souhlasil a v pohodě odběhl pro svoji "dávku", ta zloba z něj úplně kapala, no jako voda z nebe.

Samozřejmě, jako většina, jak už jsem venku a mám běžecký hadry, tak se mnou počasí nic nedělá, ba naopak.:). Notuji se svým oblíbeným Saturninem a přiznávám, že ten drobný déšť vypadá velmi poeticky a že se hezky běží....Po návratu koukám na internetu na noviny a zjišťuju, že ten názor, "ti co běhají za každého počasí, nezaslouží žádný obdiv, ale měli by se léčit, protože jsou na tom stejně jako narkomani" je silně rozšířený.. Nebo že by ten člověk nelenil a po srážce se mnou se hned musel s ostatními o vše podělit? :) Mezi náma, nikdo z mých běžeckých známých nezastírá, že je běh pro ně radostí i určitou "drogou", ale asi nikdo netouží, aby je někdo obdivoval, že běhají za každého počasí, to je přeci každého věc. Nebo ne? Jak to máte vy? :)

Při objevování zkratek jsem objevil řadu (pro mě) nových zakoutí a cestiček v údolí..

Některé proběhy jsou doslova symbolické a naznačují světlo na konci tunelu.. Jako by mi chtěly říci, už jen 100 dní, 100 dní a zbavím se věcí, které mi berou zbytečně další sílu a energii. To už vydržím, jak říkala moje babička, to už se dá odsedět i holou zadnicí na horkých kamnech.:). Tak mi držte palce! 12:)

PS. Jak jsem dneska napsal tu filipiku o dodržování trénýrkového plánu, tak jsem zase běžel o kousek víc:). Ale jen o trošku. Snad se to Miloš nedozví, nepráskněte mě!!:) Vyběhl jsem brzo po ránu prozkoumat Modřanské údolí, ale asi po hodině jsem si u Kalinova Mlýna uvědomil, že mám běžet jen 90 minut (!), takže ani poctivý a okamžitý návrat domů to nezachránil a těch 20km jsem běžel 2hodiny.:). Musím prozkoumat dál příště... http://www.runsaturday.com/act/290397/subView/Map

Proměny

Poslední dny a týdny jsou nějak hektické, tedy víc než jindy a to je co říci. Možná je to tím, že se snažím, moc se snažím se zbavit většiny restů, dodělat a vyřešit věci, co mi ležely a leží dlouho na stole a brání mi, jak přeneseně, tak i doslova v tom, abych dělal to, co mě baví...

Vidím v tom určitou paralelu, nechci říkat tu šíleně otřepanou frázi "je to běh na dlouhou trať", na to už jsem alergický, zvlášť, když ji řikají lidi, kteří nedobíhají ani tramvaj:)... Nicméně, jednomu jsem se při tom svém pobíhání snad naučil: větší trpělivosti, vytrvalosti a snad i určité zarputilosti, která je při každé změně potřeba.

Tak jako se neběžec po určitém čase a úsilí změní v nadšeného běžce hobíka (vím, že to jde!), tak taky věřím, že zdánlivě nekonečná hromada různých úkolů a nedodělků časem skončí a já zavedu jiný režim. Možná bude moje okolí víc překvapené, uvidíme, ale je to nutnost. Už se na to i těším.

Jinak ty proměny kolem jsou teď na jaře nádherné -- všechno kvete, naštěstí alergie mi jako selskému synkovi nic neříkají (ťuk-ťuk), cesty jsou bílé, ale nejsou to poprašky sněhu, jsou to pápěří pampelišek.

V mém oblíbeném Prokopském údolí začla pastva koz a ovcí, které tady spásají stráně.

Občas se dostanou do neuvěřitelných míst a je příjemné k nim přiběhnout brzo po ráno, kdy nikde nejsou pejskaři a snad ta zvířata poznávají, že jsem ze selského rodu :) a tak probíhám hodně blízko kolem a častečně mezi nimi.. Nádherný pocit.

Nebylo by to moje běhání, kdybych neměl krásné zážitky. Jeden den po ránu běžím a fotím si "ovečky a kůzlátka".. Druhý den vstanu o něco později, běžím stejnou trasu a fotím si.."ovečky a kůzlátka". Stejné místo -- snad stačí dodat najděte 20 rozdílů.:)

To by nebylo všechno. Korunou je můj zážitek se psy. Ve čtvtek takhle běžím ráno a hned na začátku údolí "dovádí" dva statní lovečtí psi. Jejich pánové nedaleko. Evidentně se rozhodli (tedy celá ta skupinka) k rozmnožovacímu aktu. Volám na ně, jestli si hlídají psy, že bych rád proběhl..Páníčkové na mě tradičně kašlali, ale ne psi. Samozřejmě fenka jevila o moji maličkost výrazně větší "zájem":) než bylo milé jak mně, tak i tomu nápadníkovi, ale nakonec jsem se nějak z toho vymotal a běžím po údolí.. Říkám si, snad už zase bude s psiskama na chvíli klid:), jenže ten den mě pronásledoval opravdu snad každej pes široko daleko. Po chvíli mě to ale došlo. Jak se mnou "laškovala" ta hárající fena, tak jsem pro ně musel být, no asi jako běžící Chanel č.5..
a tak jsem spěchal jsem domů, finálně proměnný na psa, co na psa?!!!! Čubu baskervilskou! :)

Proměnám zdar! 12:)