"12" není žádný ležák!!! :)

Říkám to pořád. Nemá cenu se vzpírat podnětům, které přicházejí samovolně a zvenčí. Abychom předešli stereotypu, tak to naše běhání občas potřebuje trochu prošťouchnout. Pracovně tomu říkám "běh s dopomocí":). Buď běžíte domů/do práce, abyste stihli řemeslníky nebo začátek pracovní doby (to pak padají rekordy, raz-dva nebo taky 1-2)..:), případně si domluvíte společný běh s rychlejším kamarádem, který běží na pohodu:).. nebo si nějakého rychlejšího spoluběžce stopnete po cestě:)..

V minulých dnech to bylo neskutečné..Ve slunečném dni jsem dobíral část pracovního volna z loňského roku a pracoval z domova. Přesvědčuji (línou) Deri, že si půjdeme spolu zaběhat, ale vím, že jí zmrzlý sníh řeže do tlapek a tak ji na začátku běhu táhnu parkem za sebou na šňůře... no jako děti plastového kačera:). Naštěstí si toho brzo všimnu a místo rychlé trati volím "Los Alamos trail-zkratku", abych jí dal nějakou šanci.. :).. a najednou se všechno změnilo. Deri nadšeně poskakuje po zasněžených a oklouzaných skalách jako sněžná liška a já si užívám skvělého trailu...

 

 

Doběhneme domů a čtu si na počítači dopis od kamaráda. Píše mi t-bird, co prý plánuji za delší běh na víkend, že bychom mohli běžet spolu. Po pravdě odpovídám, že jsem relativně flexibilní, ale že by bylo optimální po ránu vyvenčit Deri, pak jí vrátit na "polštářek a k misce" a jít se "doběhat":). Petrovi se to zdálo jako skvělý plán a navrhuje, že přijede za mnou... Mám jen vybrat vhodnou trasu -- tak 30-35km, která nebude na blátě, nebude se to smekat, optimálně asfalt a rozhodně ne žádné kopce ani seběhy..:). Povídám, tak to je mi jasné. V Prokopském údolí bohužel o ničem takovém nevím, tedy pokud bychom neběhali 700m okruh kolem Nepomuckého rybníka v dolní části centrálního parku -- ale ani to se teď nehodí, protože i tam je šílená ledovka:).

Nakonec bylo rozhodnuto (logicky), každý z nás seběhne k "veliké" řece, setkáme se u Barandovského mostu a podle toho, na které straně se potkáme, tak tím směrem vyběhneme. Buď směrem na Zbraslav nebo na Radotin, pak po mostech přeběhneme na druhou stranu zpátky a zase u B.mostu se rozpojíme a každý po svých domů..:)

Co bych povídal, naše setkání bylo skoro jak u evropských státníků. Málem jsme založili nový Schengen..:).. Setkáváme se totiž na B.mostě přesně uprostřed řeky:).. Společný čas utekl rychle nejen proto, že Petr běhá svižně, ale znáte to... s kamarády začnete něco povídat -- většina z nás má košaté příběhy, a speciálně já nevím, kdy skončit -- a než se člověk dostane přes úvodní zápletku, je pomalu čas na loučení..

Do hlubočepského kopce se tak smekám už sám, domů dobíhám sice relativně brzo, ale zase pozdě na to, abychom stihli před obědem jít běhat s moji nejmilejší.. Deri proto beru celkem civilně na procházku -- ale co je zajímavé, že obě moje "ženy" moji ranní drobnou běžeckou "nevěru" svorně dávají pěkně znát:). Deri štěká jako pominutá:) [nepotřebuji Japonci vyvinutý nejmodernější psí překladač:), abych jí rozuměl naprosto jasně..říká:"Proč jsi mě nechal doma, ty hajzle???!":)...]. Podobně moje nejmilejší mi připomíná, že až budu zase něco potřebovat/zašít/vyprat/uvařit.. že bych měl vyrazit za "Péťou":).. Prostě až do nedělního (smířlivého) společného běhu jsem byl zrádce největší:)..

Naštěstí nedělní společné proběhnutí do údolí dává mým "ženám" zapomenout na předchozí "křivdy". A to je krásné a pozitivní..:). I když moje nejmilejší si ze mě (jistě po právu) dělá legraci a pro své úsilí jsem si u ní vysloužil titul "olympionik"...  je to jedno! :).

Navíc i Ministerstvo zemědělství konečně zaregistrovalo úsilí jak moje, tak celé naší skupiny iThinkBeer a konečně uznalo, že "12" není žádný ležák:), ale "plné pivo"! Jaké lepší uznání své běžecké přípravy a motivaci do dalších dní si můžu přát? že?

Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)
PS. V pátek večer odlétám na pár dní služebně do Tbilisi a tréninkové úsilí o každý km se stává stejně dramatické jako socialistický boj o zrno:).