Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem co slíbil!!

Musím se přiznat.. Poté, co jsem si tady napsal a fotografií doložil svoje symbolické běžecké setkání s králem Leonidasem ve Spartě:).... a veřejné odkryl svůj úmysl (a motiv) přihlásit se na Spartathlon, stalo se mnohé...

Jednak jsem si (asi po právu) vyslechl z různých stran, že už to přeháním... Že tenhle běh je pro opravdu nejlepší vytrvalce, pro opravdové běžce a ne pro takové .. no... jako jsem já:). Že je to ode mě nejen troufalost, ale i drzost... Že je to stejný nesmysl jako účast Růžové Barborky na olympiádě, nebo povídačky od ultra Miloše, že poběží horské ultra -- Leadville 100 miles, atd. Že všechny tyhle plány vyšuměly jako bublinky v limonádě... Oni to patrně dělali kvůli reklamě, ale proč se prý já potřebují zviditelňovat/ztrapňovat? To hodlám ve sportu/poradenství/couching  podnikat? :)

Tak jsem o svém rozhodnutí zase začal přemýšlet. Tam a zpátky. A znova mi to přišlo, sice jako šílený, ale jinak skvělý nápad. Je to moje volba a dělá mi to dobře. Kašlu na to, co si kdo myslí. Po sedmi letech stále intenzivnějších ultra dotyku:) se chci znovu vrátit do Sparty a zkusit tam z Atén za jeden a půl dne doběhnout...

Do nového roku jsme si s kamarády slíbili -- Přestaneme dělat Zagorky:) a jako správní karbaníci přiznáme barvu. Vždyť tomu dávám děsně úsilí, tak jaképak copak! Že spousta lidí běhá výrazně rychleji (a dál) než já? Však jim to přeji!:)... Vždycky jsem běhal jako pako:), s nadšením, usilovně a konzistentně. Letos to není jiné, řekl bych možná i o něco silnější. Ačkoliv letošní leden byl pracovně opravdu náročný, pracovní projekty, náročné přesuny a služebky mě stály řadu dní -- přesto k dnešku mám hezky naběhaných 400 km, proč se s tím nepotěšit:).

Syn mě před přihlašováním na Spartathlon upozorňoval, že jsem jen o maličko mladší než hnědé uhlí, že na takovéhle "geronty" tam nejsou zavedení -- a hle, když jsem se začal přihlašovat, tak koukám, že můj rok narození opravdu není možné zadat v on-line formuláři.:) Nevadí, nastavil jsem si polo-ďábelský rok 66, s tím že raději organizátorům napíšu, abych vysvětlil, že nefixluji, pouze se nechci nechat odradit od účasti technickými překážkami:).



Nevím jak vy, ale navzdory své přirozeně plachosti:) ... [blog je toho dokladem:)] ... já jsem nakonec spoustu věcí ve svém životě získal díky svým "verbálním dovednostem" -- zkrátka jsem si mnohé dokázal domluvit, líná huba, holé neštěstí, že? I ty holky jsem nakonec všechny ukecal:). ... A teď čtu v pravidlech, že nakonec organizátoři budou vybírat... No tak jsem nelenil a e-mail s vysvětlivkou mého data narození jsem pojal jako poníženou supliku, aby mě ti osvícení a moudří .. vybrali. Prostě, co mi chybí na sportovním výkonu jsem se snažil nahradit doplňkovou činnosti v jazykovém a literárním kroužku:). A když se přesto nedostanu do závodu, tak budu aspoň vědět, že jsem udělal co šlo...

A tak je každý den pro mě malý Kaizen... asi jako většina z vás -- každý den usilovně bojuji o potřebné km, nebo se aspoň snažím běžet rychleji. Musím si na to dávat pozor a aplikovat to, když běžím sám... V neděli jsem nestíhal dlouhou a tak jsem se rozhodl, že s Deri dáme náš oblíbený trail v údolí, ale že se nebudeme nijak šetřit:). Na mokrých a zledovatělých cestách to ze začátku šlo Deri lépe, ale pak už mě nepředběhla ani v silném stoupání po žluté od potoka k hradišti.:). Dobíháme do parku a je jasné, že to bude "rekord". Ohlížím se, kde je Deri?? Asi 50 metrů za mnou se trápí malý uzlík, evidentně toho má plný zuby i nožičky.. Kašlu na měření času, otáčím to -- doběhnu k ní a hladím ji, chválím.. a pak jí vezmu do náruče a asi kilometr nesu. Slyším od lidí z parku poznámky -- ááá pejsek se nese:) -- ale já vím, že jsem mrcha.. málem bych ji uhnal a zničil. A ona neřekne ani slovo. Ještě mi vděčně olizuje ruce, že ji nesu.:). A tak nakonec ještě kousek popoběhne a zbytek ji zase donesu. Nicméně všechno se stále děje v novém traťovém rekordu:)...

Proto, když jsem se včera pozdě večer chystal z práce na dvojsměrku, říkal jsem si -- teď se ukaž ty srabe! Ted budeš šetřit a běžet pomalu a unaveně, co? Ale ne.. asi jako výraz omluvy [já za to fakt nemůžu Deri, nějak mi to jde líp:)] jsem běžel dobře a s vědomím síly. Uprostřed údolí na rovince a mírném kopečku předbíhám dvě dvojice cyklistů. Ještě se je snažím vyprovokovat k závodění, přeci se nenechají předběhnout staříkem:), ale marně. Jednak se to smekalo a jednak jsem běžel jako drak. Neměli šanci ani metr:).

Ted mě čekají dva dny na služebce, náročné věci doma a v práci.. asi moc spát nebudu.. Ale jestli to bude únosné a možné, zkusím v pátek ledopádovou stovku. Jen tak, na pohodu -- popovídat s Malým medvědem, žádný velký závodění, ale ani loudání. Vezmu auto, abych mohl být v neděli ráno na procházce už zase s Deri.. [Tentokrát ji jistě neuženu, to je jasný:)]

Heslo: Přiznat barvu a nedělat Zagorku!
Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra -- zvlášť!
Hlavně při tom všem nesmím zapomínat na svoje nejbližší a nezničit je!
12:)