Rehabilitace prací

Jestliže jsem se začal léčit z krize šokem, tak asi správné je říci, že následná rehabilitace probíhá práci, jak na zahradě, tak všude jinde. Práce na zahradě má jednu velkou výhodu, když se ohlédnete, tak je za vama vidět:)!

Takhle třeba vypadá zrychlený příběh údržby živého habrového plotu, kde na začátku je roští a na konci celkem upraveny živý plot (zase to není třeba přehánět s těmi přísnými liniemi, že:)?).

Týden začal co do běhání stejně špatně, jako ten předchozí a vlastně i jako tento, který právě probíhá. Díky různým přesunům (: jsem neměl čas jít běhat až do pátku (!). Tentokrát mi řemeslníci posunuli čištění střechy na středu a čtvrtek, naštěstí ve čtvrtek v určitou dobu nepršelo a tak se stačila nejen střecha vyčistit od mechu a lyšejníků [je zase jako nová], ale i napustit penetrací. Nakonec jsem se ještě i já vypnul k vrcholnému výkonu a natřel štít a vchodovou část fasády bílou barvou, takže domeček zase vypadá jako z cukru. Přikládám své rychle foto, kde je vidět ještě spodní část střechy nečištěné a horní už očištěna, nepořádek že střechy všude, ale no už je to za mnou:).

Protože jsem ve čtvrtek pracoval do noci, tak jsem v pátek vyběhl poněkud později do už skoro bodajícího slunce, ale světě div se, dál jsem si nakonec 17.5km -- teď nevím, jestli mě hryzalo svědomí, nebo to nadšení:? Ale apo běhu bylo tradičně skvěle, i ta váha (85.3) ukazuje, že se stále držím a že plán zkusit ~80 do vánoc není zase tak úplně mrtvý:).

Páteční večerní přesun na chalupu už probíhal v bouřce, v noci průtrž mračen prověřila střechu a omyla chodníky. Bohužel ale lilo jako z konve celou sobotu, takže až nedělní ráno jistilo ve veojenskem prostoru relativně rychlých 12km. zase jsem se nedostal na plánovanou 50km za týden, ale musím přiznat, že by to v těchto podmínkách dokázal leda superman:) a to já rozhooodne nejsem:). Plánovat dál raději opatrně. Dnes je pondělí a z ranního běhání nakonec díky práci v práci sešlo:(, musím dodělat, co půjde. Jak říkala O'Harová, "I'll do it tomorrow. Tomorrow is another day!:)". Končím týden s 29.5km, lepší než rezatým drátem do oka a s pocitem, že snad už mám věci víc pod kontrolou.

Léčba šokem

Nevím jak si minulý týden zaznamenat do svého běžeckého deníčku -- jako jeden že zlomových týdnu (snad krize překonána) nebo jako úplný propadák, kdy jsem se dostal běhat jen 1x15km? Asi první je blíž k pravdě:).

Někde jsem četl, že rodinná dovolená má jeden z nejvyšších stresových faktorů, ovšem dovolená se mnou asi vše překonává o řád:(..:). V pondělí ráno jsme se chystali do Londýna na výlet v noci před tím jsem zjistil, že mám špatně koupený letenky: zpátky mám 4 (tedy pro všechny členy rodiny), ale tam mám jen jednu letenku (pro sebe!). navíc nešel internet a tak jsem nemohl na poslední chvíli koupit dodatečně letenky a musel jsem se spoléhat, že se mi podaří je koupit ještě na letišti.

Vyrazil jsem kvůli tomu o chvíli dříve, jenže v taxíku jsem zjistil, že nemáme všichni pasy a tak otočka zpět sebrala tolik potřebnou časovou rezervu. Přijíždíme na letiště, v podstatě přesně na čas, za 15 minut budou zavírat check-in a já zjišťuju, že Sky Europe (ano, ano, s těmi bankrotáři jsme letěli) mají kancelář na terminálu 2 a my odlétáme, pochopitelně z terminálu 1.:). Musel sem z pravdou ven, naštěstí jsem měl na nohách moje nové botičky a letěl jsem jako s větrem o závod. Naštěstí měli jak letenky, tak jsem stihl trasu mezi terminály a zpět (včetně zaplacení a vystaveni letenky) do časového limitu. V podstatě jsem dobíhal s velkou časovou rezervou :) asi 2 minuty, moje drahá manželka [nejhodnější, nejmoudřejší, ... jasné slunéčko:)] se mnou chvíli nemluvila, ale synek byl nadšen:), že se pořád něco děje, dcera právem zdrženlivější:), já si oddechl. Musím uznat, že charakteristika moji drahé manželky [..., jasné slunéčko:)] je přesná říká " život s tebou je jako permanentní nácvik bojového poplachu" :), zase, ale když to člověk přečká, ty zážitky, co? :)

Upřímně, asi ten zmatek s tím nákupem letenek nějak kulminoval (aspoň doufám) v té moji krizi a od té doby jsem se cítil lépe:). Londýn proběhl v pořádku, po návratu jsem pracoval jako blázen na chalupě a i tam se mi s pomocí všech:) postupně daří dávat věci do normálu, tak snad:). V neděli jsem i vyběhl do vojenského prostoru, 15km sice od plánu na týden na hony vzdáleno, ale nemusí pršet, jen když kape!!

První tisíc km.....

Končím červen s bilanci 224km, ale co je důležitější, v tomto týdnu jsem doběhl:) první 1,000 km. Doufám, že jich bude víc, respektive hodně moc:). Takový symbolický, skončil jsem první půlrok pokusu o návrat k běhání, uběhl jsem první tisíc km, během toho půlroku jsem postupně (tuk-tuk) zdolal řadu překážek, 1/2 maratón i maratón, nejde si vzpomenout na všechny problémy a jejich následně zdolání, ale pořád platí, že důležité je vydržet a nepřepálit začátek:)...

Při tom radostném vzpomínání si musím přiznat, že mám teď nějakou krizi. :( A celkem těžkou.. Přitom bych měl bych mít velkou radost, úspěšně jsem završil půlrok běhání, plány víc než splněné.. Nějak ale teď v poslední době nestíhám, je toho hodně, práce, doma, nestíhám úplně ani zahradu. Ted ještě krátká dovolená, od pondělí jsem do čtvrtka jsem s rodinou v Londýně, jsem rozhodnut si s sebou vzít boty a běhat. Vyčistit si hlavu a promyslet co a jak dál.

V posledním týdnu bylo běhání spíš takové křečovité, mezi těmi lijáky v 90% vlhkosti se na jedné straně běhá dobře, v chladu po dešti, i když někdy to spíš připomínalo prádelnu:)... Ale spíš se nemůžu pohnout dál, cítím, že bych mohl běhat rychleji, zlepšit se, ale sám nevím, jak moc to chci.. zase nějaká ztráta motivace, možná opět zpětný naráz světla:). Ale začal jsem tu svoji krizi léčit. Nejdříve jsem si udělal MAŽERU (malou ženskou radost), protože radost si člověk musí dělat stále:) a koupil jsem si nové boty na běhání, tentokrát MIZUNO Nirvána a ještě jsem si vzal karbonitový vložky, ať děti nemaj ježíska:)...

Přesto nebo možná právě pro tu krizi jsem se opět vypnul a zase dál týdenních 50km a přemýšlím, jak tohle zvládnu příští týden, když jsem od pondělí do čtvrtka v Londýně. Ledaže bych tam dál 2-3x nějakou trasu řekněme 12-15km:), kousek je Regent's Park i Hyde Park, tak se vymlouvat nemůžu, budu muset jen brzo ráno vstát.

Po cestě budu vzpomínat na moje pobíhání po údolí a přemýšlet, co se to jen děje a jak to změnit. Držte mi palce.

Zavřete oči, ja probíhám:).

Jak pan Donutil říká "Furt ve střehu" a "Pořád se něco děje", tak má naprostou pravdu. Super zážitek, ale postupně:). Tento víkend začal tradičními zmatky, kdy počasí a obecně povinnosti způsobily, že jsem ani v pondělí ani v úterý nemohl vyběhnout:(. Středa brzo ráno byla nehostinná, mrholilo, ale snažil jsem si vsugerovat ty pocity zamilovaných, jak se líbají v dešti a jako Fred (nebo jako blázni) tančí v lijáku.:)

Rozhodl jsem se ale obměnit trasu a tak jsem vyběhl do různých ne plně prozkoumaných cest a cestiček a našel zajímavé zpestření okruhu.

Nejdříve jsem vyběhl na obráceně vrcholky kopců směrem od železniční zastávky Holyně a objevil jsem nádherné stezky, škoda, že ta pěkná stezička končila na pasece a já v tom dešti neměl sílu jít zkoumat její pokračování (ale někdy příště jo!)..:).

Mezitím přestalo pršet a začalo opravdu lejt:), připadal jsem si jako len, když se mači, před tím než ho budou drhnout:). Ale vytrval jsem, kolečko ukončil až lehce u civilizace u zahrádek poblíž Barrandova a vrátil se zpět k Holyni. pokračoval dolů do Hlubočep a zpět domů. Ta radost:), když jsem dorazil domů, jednak nádherné číslo na Polaru (16.61km), jednak radost, že mám novou modifikací okruhu, a číslo na váze (85.9) dávalo zapomenout na obžerství při včerejší návštěvě rodičů:). Asi něco na tom tanci v dešti bude...

Další možný den na drobný běh byl zase až dnes (pátek). Už nepršelo, i když některé cesty v lese byly o to měkčí a klouzavějsi. Už jsem nezaváhal ani chvilku a běžel novější (cca 15km) okruh. Lesy se pařily, stejně jako já (běžecká mikina nakonec správné skončila kolem pasu). Tak si klidně běžím a v tom tichu je z horizontu přede mnou slyšet útržek rozechvělého hovoru, evidentně se nějaký mladý muž snaží přesvědčit svoji dívku k "lásky hrám"..:).

Když se ji zrovna snaží vysvětlovat, že tady jsou daleko od civilizace (což je pravda), kdo by tady co dělal (což je taky pravda), tak na scénu vbíhám já se slovy, nenechte se rušit, jen probíhám...:):)... Nádherná historka, která má ještě pokračování... Asi za 20 minut jsem se dostával při cestě zpět do podobných míst a tak jsem řekl, že to raději oběhnu po takové odbočce kousek spodem přes paseku..:):)... Ano správně tušíte, narazil jsem na onu dvojici opět, tentokrát jsem raději nic neříkal a zrychlil. Stejně jsem ale slyšel část rozhovoru s otázkou -- jestli to byl ten samej úchyl, nebo jestli tady nemají nějakej závod..:)..

Na cestě zpátky jsem u přebíhání tratě si vyfotil i přijíždějící vláček, se kterým se vždy snažím aspoň kousek cesty (bezúspěšně) závodit... Slovy mého kamaráda "čunase", není potřeba být první, stačí se zúčastnit.:)

Takže pořád se něco děje:)... Je pátek a tedy celkem 16.5+15=31.5km no nevím, jestli zítra 18.5 km dám, i když proč ne? Pokud nebude pršet, hola hola.. Dám to:).. To mi připomíná jednoho fitness trenéra u nás ve fitku, který tam drtí ty svoje klienty a řve "Franto dáš to"!:).. "Naser se a dáš to"..:).. A oni chudáci, žily naběhlé, namodrali to nakonec z posledních sil dají.. a On řekne, vždyť jsem to ty vole říkal, dáš to v pohodě..:).. takže dám to v pohodě, co? :)

PS. Dal jsem, ale zase tak jednoduché to nebylo, nechtělo se nechtělo:)... Taky jsem v poledne zjistil, že mi přivezli 4.5m3 dřeva, tak jsem si vozil a skládal jako blázen. Ale to ráno, když už jsem se odhodlal bylo krásný. Mlhy jak v Králi Šumavy, postupně se opona zvedla a bylo celkem hezky, no posuďte sami... Ale pozor, všemu navzdory jsem dodržel týdenní plán a mám opět krásných 50km.

Planování zmatků

Vzpomínám si na časté úsloví moji drahé manželky [nejhodnější, nejmoudřejší... jasné slunéčko:)], která často říká, že život se mnou je permanentní nácvik bojového poplachu:).

Taky, že jo. Ke všem těm zmatkům, co jsme v posledních dnech měli jsem ještě naplánoval rekonstrukci koupelny, se začátkem v úterý a s dokončením ve čtvrtek odpoledne, ale pak nějak vyplynulo, že ve středu odpoledne bych potřeboval odjet do Německa na konferenci s tím, že se vrátím až ve čtvrtek v noci!:)

Takže i běhání v tomto týdnu mělo nádech výběhu k ohni:), nebo reakce na požární poplach. V úterý jsem musel být už před 8 hodinou zpět (šílený to ranní vstávání k pravidelně 12km), abych se stačil v poklusu umýt než začne bourání, ve středu to samé, akorát, že jsem se musel mýt v lavóru:). Původně jsem měl odjet po poledni - plánoval jsem si, jak ve čtvrtek ráno vstanu a proběhnu se po Halle -- jo to by bylo běhám ne v hale ale v Halle!:), ale houbelec.:)

Řemeslníci sama zpoždění, takže jsem vyrážel až kolem 6, do Halle jsem dorazil pozdě, ještě to hledání hotelu v nočním městě je chuťovka, zkrátka ráno jsem nestihl vyběhnout.:(

Ale pozor, jsem držák:), takže dnes (v pátek) ráno těsně před deštěm jsem vyběhl a stačil dát svůj 12km okruh [příští týden musím inovovat!:)]. No není to jednoduché být proletář v třídně rozděleném světě [jak říká s.Steiner], a vyrazil do práce. Zítra ve vojenském prostoru mi stačí 14 a mám "splněno":).

Uvědomuju si, jak vždycky nadávám na nás panelák:). Určitě neprávem.. Stačí přeběhnout silnici (foto) a člověk může běhat v údolí...

Ta rána, i když se nechce, nechce..:), stojí ve finále za to. Vyjde slunce a osychá rosa, nějak mě to naladí, že sice bydlím na sídlišti, já velký zahradník!!:), ale aspoň si užiju údolí, "pokochám" se ranní přírodou a šupky hupky do práce..:)

Váha v pátek po 86.0, zatím za týden 36; 14km mě čeká, ale je to radost [aspoň teď to tak cítím:)]. Na příští týden zkusím inovaci trasy a maličko přidat, 10%, tedy na 55? Co??

PS. V sobotu jsem dodal chybějících 14, takže týdenní plán splněn:), ale nějak cítím, že se mi ozývá nějaká rýma, takže myšlenku na zvětšení a změnu profilu musím nechat asi na jindy:(, teď hlavně, aby se to nerozjelo v nějakou chřipku.

San Babila ore 20 un delitto inutile

Použil jsem titul levicové orientovaného filmu z roku 1976, který u nás šel pod nepřesným překladem Saň Babilo 20 hodin, abych naznačil jednu pozici v Miláně. :) Už jsem si z toho udělal téměř tradici:), že se snažím běhat i v cizích krajích, dnes to byl takový orientační běh historickým centrem města (ještě než se stačilo probudit), směrem k jedinému parku.

Kolem 7 hodiny ráno ulice v Milanu jsou ještě prázdné, zamířil jsem přes dva velké bulváry přes Piazza Duomo..

Za katedrálou právě vycházelo slunce, důkaz toho, že má správnou orientaci oltáře, náměstí, které je normálně plně lidí je liduprázdné..:)

Pokračoval jsem směrem k Piazza di Castello, kde je jedinny park, který byl aspoň trochu v dosahu, od univerzity asi 1.5km, ale zatím minimum aut a llidi, takže to bylo naprosto v pohodě:).

Začátek parku a náměstí s historickými budovami, kolem už klasické (prašné) cestičky, kde budu dneska vyklusávat..

Pocit opět skvělý (hlavně ta lenost a teplo po ránu nad kterými jsem zvítězil), v 9 už jsem zase pracoval:). Celkové 13km, takže na víkend mi zbývá jedno lehké proběhnutí, abych si držel svoji plánovanou dávku 50:).

PS. Po návratu v neděli ráno jsem dál zbývajících 13km v údolí, no nechtělo se po ránu, nechtělo:), ale dál. Číslo stejně --86.5 i přes jídla na konferenci a pozdní večeře:).

Opakování, matka moudrosti :)

Jeden můj učitel neustále říkal, opakování matka moudrosti -- jak jsem dospíval, došel jsem k podobnému rčení ve variantě.. "není nad opakování -- zejména ve výuce jazyků, v sexu :).. a nyní dodávám v rekreačním běhu":).

I po těch pěti měsících, je to občas po ránu boj, vstát tak, aby člověk stihl tu ranní dávku emocí/endorfinu/sportu... Přinutit se jít běhat, obzvlášť v situaci, kdy hlava je plná starosti. Tehdy by si správné člověk měl říci, právě teď je NUTNE jít běhat. To všechno je jasné, i já na to vždy přijdu, ale zpravidla až po 30min běhu:). Nicméně i v těchto dnech jsem přes všechny problémy byl hrdý Budzes.

V neděli jsem dodal do sbírky 12km a zakončil tak týden s 54 (!), dnes po ránu začal tradičně 12. Po včerejšku to fakt byl boj s myslí [nějak mě zlobilo právě lýtko, ale strecing a iontak dělají své:)], takže dnešní relaxační běh nohy vyléčil, zítra musím:), protože ve středu mě zase čeká Itálie (stejně letiště, jenže tentokrát Milano), koukal jsem na mapu... relativně kousekje takový malý parčík, asi 2 km je něco většího:), tak zkusím vzít boty, v pátek ráno bych mohl stačit zabehackovat..:) Fakt musím držet a vydržet..

Dneska jsem se soustředil víc na potoky a běhal kolem nich, tak pár obrázku:). Jinak nálada skvělá, regenerace pomohla, krásné se mi běhalo a byl jsem rád, že jsem to (tradičně!) nevzdal. Byl jsem tak rozhozeny, že nemám ani dnešní váhové číslo-včera stejně 86.5.

PS. Dnes - v úterý jsem pokračoval, opět příjemných 12, hra světel v ranním údolí má neuvěřitelně kouzlo (možná je to těmi endorfiny:). .. Váha po 86.2

Bon giorno, Torino!!!

Ty konference jsou pro mě takové nutné "zlo", asi bych si měl víc užívat, ale já bych raději seděl doma na zadku a pracoval nebo běhal/dělal něco na zahradě:).

Jak jsem si slíbil a precevzal, vzal jsem si s sebou do Torina běžecké boty, protože, když už se s tím jeden táhne (1/2 příručního zavazadla), tak už je velká záruka, že nakonec skutečně přemůžu lenost :) a půjdu po ránu běhat.

Ve středu navečer, tedy pozdě v noci, či spíše po půlnoci jsem dorazil do hotelu. cesta celkem dobrodružná:), už hodinu zpoždění jsme nabrali v Praze, mezi Milanem a Torinem jezdí autobus, každé 2 hodiny (cesta trvá 2 hodiny), takže jsem dorazil lehce před půlnoci na autobusový terminál, pochopitelně žádné taxíky, nikde nikdo. Ted přišla na řadu italština s triky:), jak jsem pochopil, lámaná italština je velmi dobrý dorozumívající prostředek, obzvlášť, když používáte italskou intonaci (a křičíte, což mne nedělá problémy), důležité je údajně spojit prsty (třeba právě ruky) do špetky a s tou mávat, a přidávat na konci věty takové to příznačné eeee?

Foneticky přepíší, malou ukázku:)... Salve! Skuzi, e direkcione via Vitorio, senestra, eee? [zdravím, omlouvám se, na via Vittorio jdu do leva, že?] :).. Má to jednu výhodu, je potřeba znát vlevo, vpravo.. ale jinak se takhle dostanete všude, nevýhodou je, když se člověk moc položí do role, tak to vypadá, že umíte víc italsky než je pravda:). No na hotel jsem dorazil naprosto v pořádku, ale na ranní běh to opravdu nevypadalo.

Proto dnes (v pátek 5.6) jsem se ráno vypnul a vstal lehce po 6 hodině (přeci ty boty nevláčím nadarmo, že:?) a šel si zabehackovat jak by řekla moje dcera:)... Teda nejdřív jsem si to šel večer drobet obhlídnout, hlavně, jak budu probíhat ty velké křižovatky a velké kruhové objezdy, co jsou nedaleko hotelu.. Totiž jsem našel na mapě park, který je -- podle mapy -- asi 2-2.5km od mého hotelu a vyrazil..:)

Vše šlo podle plánu až asi do 2km, kdy jsem narazil na silnici s osmi pruhy, podle které jsem měl kousek běžet a na její straně vběhnout do parku.. No tak běžím, vidím nějaké velké parkoviště a za ním nějaké fotbalové hřiště (ano správné, to byl skrytý začátek parku), ale já si říkal, no na mapě je park zelený až k silnici. to nebude ono.. běžím dál a si po km jsem překročil další 8 proudovku (později jsem zjistil Corso Regina Margerita) a za ním už sama baráky a sídliště..:(

To už jsem běžel skoro 3.5 km, tak jsem si řekl že jsem špatně:), vrátil jsem se kousek, pamatoval jsem si, že jsem překročil most a tak jsem si řekl, že se na park vykašlu a že zkusím běžet podle vody, be většině měst jsou kolem nějaké stezky.

Na italské :) mapě bylo vše jasné, viz foto, ale ve skutečnosti ten park vůbec k té silnici nezasahoval:). Obrázek mapy pro pobavení přikládám:).

A taky jo kousek vedle jsem nalezl začátek stezky pro cyklisty podle řeky a začal běhat podle řeky. Pochopitelně hned bylo vše krásnější,za pár desítek metrů se to kolem zaclo zelenat, asfalt se proměnil ve stezku a já si klidně behackoval.:)

Asi po km jsem se dostal na "konec" opět k silnici (jak jsem posdeji zjistil) Corso Regina Margherita, kterou jsem překročil a na druhém konci skutečně začínal či končil ten park, co jsem ho šel hledat:).

Konec dobrý všechno dobře.. Hezky jsem si zabehackoval, i hezky trefil do hotelu:), stačil jsem se zkulturnit nasnídat a v v krásných 9.10 už jsem pilně konferencoval:). nakonec jsem i 15,6km uběhl, takže jsem "držák", snažím se i v cizích krajích.

Važme si toho co máme...

Nějak jsem se ke konci května rouhal:), už jsem vše viděl nějak růžové namalované, jasné a zářivé.. a zatím nějak na mě padla, jak pan prezident Osvoboditel:), říkal "blbá nálada". Nějak hodně starosti, shonu v práci, nestíhám dělat projekty které musím, natož ty, které bych chtěl.. Takové nijaké a konec v nedohlednu...

V pondělí jsem šel opravdu poctivě běhat 12km okruh, ale asi i těmi změnami počasí (i když už jsem běžel svoje kopečky a kros) navzdory očekávání mě to nijak nenaladilo, nebo spíš ty starosti jsem nedokázal zahnat nebo jim utéct:(.

Cítil jsem že všechno nějak drhne, ale plánoval jsem si, [ach to plánování ve mne!:)] že v úterý půjdu ráno to že sebe setřást, srovnat si to v hlavě, jenže ouha, věci bylo tolik, že jsem musel od 7hodin být v práci a vrátil jsem se kolem 7.30 večer. Navíc takový nebývalé "zlomený" s pocitem marnosti.. No šílený:). Šel jsem radši před půlnoci spát s precevzetim jít ráno běhat i kdyby čert na koze jezdil a začít řešit jednotlivé problémy jeden po druhém.

Skutečně, ráno moudřejší večera a delší běh lepší než kratší:). Vyběhl jsem na tradiční okruh, ale ještě jsem raději přidal 3km (celkem tedy 15), abych ty starosti a blbou náladu nechal někde za sebou a povedlo se. Skoro vždycky po cestě potkávám slepou paní, která rychlým/svižným krokem (podle mě 2x) se svým psem projde prokopským údolím. Usmívá se. Když jsem dokončoval svoji trasu, viděl jsem ji, jak zastavila u přepadu vody že studánky, pes pil a ona se usmívala a šťastné nastavovala tvář slunci. Neskutečný až dojemný.

Ano, je to pravda, všechny věci, které mě nějak "trápily" jsou naprosté blbosti, malicherné záležitosti a je v mých silách se s nima nějak popasovat. Děkuju!

Čísla sice nejsou důležitá, ale jen tak pro pořádek, dnes 15km, váha po 86.1 [že by zase ten správný směr:)?], celkové za červen 27. Odpoledne letím na konferenci do Itálie [nechce se mi:(], ale jsem rozhodnuty alespoň jednou si tak jít zaběhat. Našel jsem tam kousek od hotelu (asi 1km) pěkný park, tak to půjdu prověřit. Boty a věci na běhání s sebou:). Držte mi palce, je důležité vydržet.

Úplně normálně :)

Tak ve "finále" končím poslední květnový týden ve 4 denním běhacím rytmu s 50km, tak jak bych si nějak představoval jako začátek pro letní období:), tak úplně normálně bych chtěl běhat.

Jak jsem řekl ty dvě slova - úplně normálně - vzpomínám na konverzaci dvou holek, které si s těmi dvěma slovy vystačily říci všechny důležité věci. Zkusím kousek přehrát:).

--------
Jak bylo včera?

Úplně normálně.. Šla jsem do klubu a najednou takovej hezoun... No já byla .. UPLNE!

Co von?

No, Normálně..

Ale já byla hotová, rozumíš úplně, ÚPLNĚ!

A pak?

No, chodíme spolu.. ÚPLNĚ NORMÁLNĚ:)!

--------
Takže jsem rád, že mužů v kostce říci, běhám si super a úplně normálně:).

V pátek jsem ještě běhal jen po hlavních cestách a stezkách v prokopaku [holub zase nikde:)!], sváděly mě moje oblíbené odbočky do lesa a kopečku (viz foto), ale nedalo se. Po pár krocích jsem měl na nohou kilo hlíny, tak jsem oklepal, očistil a běžel jen po cestě [tradičně 12km].

Dneska v sobotu jsem si hezky ráno vstal a vyběhl s moji hodnou, laskavou, skvělou... ženou [jasné slunéčko:)] do vojenského prostoru. Ona se vrátila trochu dřív, já si dál v pohodovém tempu 13km a tak uzavřel poslední týden s celkovou 50.

Bilance květen: po M naprosto v pořádku (tuk-tuk), celkem 171, od začátku roku 763(!), nadšení a pohoda.

Ptáci

Dnes jsem opět přemohl ranní lenost a vyrazil na obligátní 12km okruh krásami prokopského údolí, ale stala se mi taková nezvyklá věc. Jak bych to tak slušné řekl -- znicehoz nic se objevivsi holub mi znečistil trusem tričko:). No fakt holuba tam normálně nevidět, ještě já jsem byl pohybující se cíl, ale on nezaváhal ani chviličku a s přesností válečného pilota bombardérů, zasáhl cíl, tedy mě:). Z hlediska pravděpodobností naprosto nevídané, ale jak se říká, jevy s nulovou pravděpodobností se stávají nejvíce často!

Připomnělo mi to studentská léta, kdy při cestě na fakultu na malostranském náměstí jsem sice různé kličkoval, ale při "kobercovém" holubím náletu jsem vždy nějaký ten zásah chytil:). A to jsem měl takový "krásný" tmavé zelený kabát s kapucou [můj otec vždy nezapomel zdůraznit, že je to předválečná kvalita sukna :)], zato kamarádi si že mě dělali legraci, že když si dám kapucu , tak vypadám jak verze vojenského prezervativu vzor M23:). Na tom kabátě se zásahy ptačího vojska obzvlášť vyjímaly a zářily do daleka:).

Ale bylo to takové zajímavé připomenutí studenskych let:), hezké ráno, užil jsem si to, akorát to číslo na váze (vzhledem k obžerství ryb a mořských potvor na ostrově) se vzdálilo od 85 a blížilo k 87, no musím se krotit, jinak té 80 tak snadno nedosáhnu:). Zítra vyrazím se podívat, jestli ten holub ještě čeká na mě, nebo jestli to byla jen shoda náhod.

PS. Dnes (tedy ve středu) jsem po noční průtrží zase ráno vyběhl, cesty rozbředlé, bahno, drobné mžilo ale bylo to hezké. Akorát se po těch bahnitých cestách nedalo moc běhat (viz foto), takže hlavně silnice a štěrkové cesty. Konečný stav 13km, váha po 86.6, ale holub nikde!!!:) A to jsem to proběhl 2x:).

Během konference (během ostrovem Brac)

Jak jsem předeslal nastal tradiční čas různých konferenci, ve středu časně z rána jsme celkem dobrodružné (Praha-Frankfurt-Curych-Split) s minimálními časy na přestup, nakonec jsme vše zvládli rychlosti blesku a ještě později odpoledne dorazili lodi na Brač.

Konference v jižních částech Evropy jsou vždy náročné, nejen tím teplem, mořem kolem, ale i tradiční pohostinnosti a vínem. Ale dál jsem si závazek, že po ránu vstanu (ať byla večeře či množství vína výrazně větší než bych chtěl -- či možná právě proto) a půjdu běhat. Světě zboř se, opravdu jsem vstal po 6 hodině a před 3/4 na 7 už jsem dupal po cestičkách vedoucích po pobřeží, a šplhal do koupcu nad městečkem Bol. Viz fota.

Až mě to zarazilo, že jsem opravdu vydržel, že jsem udělal, to, co jsem si precevzal:), bylo to náročné, ale v 8.30 jsem byl osprchován, nasnídán a připraven "konferencovat", přičemž jsem absolvoval 11km, teda ty první 2.5 byl fakt očistec:). Doslova:), ale stalo to za to!

Takže další den po ránu jsem si to zopakoval, tentokrát jsem ale vyběhl o chvilku déle a běžel o km dál:), takže jsem na úvodní sekci, kterou jsem musel řídit doslova "vbíhal".. Samozřejmě, jak jsem si bral jen malý kufírek, abych snadno stíhal všechny přestupy, tak jsem si musel vzít jen jedny boty a vzhledem k plánovaným aktivitám byla volba jasná, moje treningové MIZUNO:), pravda, vždy po ránu silné zaprášené jsem musel otírat a nejsou to právě "konferenční" boty:), ale na tom nesejde. Stejně jsem musel poslouchat, že jsem pako, protože běhám po ránu (opičím se po američanech??)... Nebo takové ty vlezlé komentáře, to bych neřekl, že se dá uběhnout maratón..trapný až na půdu:). Abych to zkrátil, už to naštěstí pozvolna opadá, já se nesnažím to nijak komentovat ani rozvádět, stejně tak mizí i "nadšení" mých spolupracovníků ke společnému běhu/treningu, takže vše je tak já má být!:)

Stezky celkem fest prašné, ale naštěstí po ránu minimální provoz, horko se ještě dalo snášet, ale ten pocit, kdy člověk jde ráno na snídani, krásně si před tím protáhl tělo, podíval se po ostrově:) a řada z lidí se teprve probouzí.. NEMÁ CHYBU!

Bilance tři nocí na ostrově: ČT 11km, PÁ 12km, SO 13km. Jsem zpět u pravidelného lehkého treningu a drobných radosti:), ani konference mě nezlomila!!!

Zpátky k pravidelnému rytmu

Tak jak jsem si naplánoval, postupně se vracím zpět k pravidelnému rytmu běhání ještě cílem dále si upravit váhu, užívat si těch brzkých ranních či pozdějších večerních běhání po známých i neznámých končinách.:). Ve středu letím na konferenci do Chorvatska - taková práva konferenční turistika:), ale beru boty a polár s sebou a jsem odhodlán po ránu běhat křížem krážem po ostrově Brač:). Už se těším na objevování ostrova "během" konferenčních ran:). Pochopitelně dám foto.

Precevzeti je ale takový začátek, je potřeba to dotáhnout do realizace:) a to už bude náročnější. On i ten "návrat" nebyl úplně jednoduchý. Měl jsem po maratónu odřené levé stehno a tak když jsem v pátek pilně vyběhl, tak jsem se ještě "rád" po 7.5km vrátil, abych si to víc nerozedřel. Dneska (pondělí) jsem ale nic neponechal náhodě a uběhl jsem si svých obligátních 12km v takovém pohodovém tempu, zkrátka aby si to tělo zvyklo a zároveň se ještě regenerovalo po tom M. Je teď zajímavý poslouchat řeči známých, ti, kteří vědí, co je za tím, dávno popřáli a nemaj takový přehnaný reakce:), co ten zbytek světa? To se zase usadí.:). Buď je to takové falešné [říkají si, měl bych mu pitomci popřát:)] nebo je to takové prázdné [ty máš nějakou ženskou, bokovku?:)]. Pak prezident profesor:) by řekl, že je to falešné a prázdné:):). Koneckonců, ono už to utichlo, výhrůžky některých, že začnou taky běhat, abych je vedl:). Já? Já mám sám se sebou co dělat:). Spiš je to na nich, protože pokud jsem to dokázal já, tak oni, mladší, s nulovými zdravotními problémy s daleko menší nadváhou mají jediného nepřítele a to svoji lenost:). Jeden můj dobrý známý, ten by pro snížení váhy udělal skoro cokoliv, jen nechce omezit jídlo a nechce se hýbat:).

Pocity po běhu jsou jako vždy úplně skvělý. Jednak když jsem po 5.5km přemohl ten vnitřní hlas, který říkal, tak to zatoč domů a naopak zatočil do Hlubocep:), jednak, když jsem krásné doběhl, endorfiny člověka zvedají metr vysoko, skočil na váhu a vidím nový rekord (85.1 !). Je to vážně návykový... Ale zase je to taková hezká závislost.

Sny a skutečnost

Už v mladí jsem slýchal od svých učitelů, že nejhorší je, když se sny uskuteční. Že "uskutečnění" sny vlastně zabíjí a že pak člověk ztrácí motivaci... Vždy mi to přišlo dost ujeté a tak i teď, když se mě kamarádi ptají, co budu dělat dál, když jsem si vlastně "splnil sen" a dál maratón?

Je to pitomost. Za prvé můj "sen" bylo a je pravidelně běhat pro radost a zkusit si svoji výkonnost tím, že třeba čas od času něco zkusím zaběhnout, nejdřív 1/2M a pak třeba i 1/1M. Že to vyšlo fakt potěší, ale vlastně to z hlediska mého "snu" zase tolik neznamená. Možná větší výzvu. Vydržet. Zkusit přejít na systém 3xtýdně, 2xdelsi dobu (20km) a 1xkratsi (12km), ale vše v pohodovém tempu, užívat si prokopak, vojenský prostor a kdekoliv budu běhat:), dát se ještě do lepší formy a pohody, jako před lety:). Užívat si to!

Proč běhám? No lidí na běhej.com o tom napsali spoustu pravdivých a rozumných argumentů, levné, jednoduché, velmi intenzívní, kolektivní i individualistické (nehodící se škrtněte)...

Navíc, řekněme si to otevřené, já [kvůli dětské operaci uši mám určitou poruchu rovnováhy a nesmím potápět hlavu] když plavu prsa, tak to vypadá, že se koupu:), když zkusím kraul nebo znak, tak to vypadá, že se topím:)...Tedy padá plavání. K opravování a údržbě kola nemám to správné technické nadšení, ... zahradničení není sport:), takže běh mi naštěstí zůstal i po vyloučení všech ostatních možnosti.

Už teď se těším na další kroky. Tělo (mimo natlučeného ramene) nebolí, ve středu jdu postupně pomaličku zaběhat k normálním délkám tak zase 10-12km, ale žádná křeč, žádné násilí.. Pohodička, klídek, mazurka:)! Žádnej závod, žádnej boj, jen cesta, běžecké boty a já...

Před a potom:)

Před maratónem jsem myslel, že bude velká nervozita, ale nějak jsem nestačil.:) Nebyl čas na nervozitu. Ve čtvrtek jsem si byl ještě tradičně zaběhat 12km (po M změním rytmus i délku treningu!), ale všude byla spousta práce, povinnosti, šel jsem se ženou do divadla, pak ještě chalupa a že synem do kina.. Pro kolegy jsem dodělával práci, zkrátka všichni chtěli, abych před 10.5 nejlíp všechno dodělal. Jakobych plánoval "umřít" na maratónu. Ted je večer, 9h a tak za 12 hodin uvidím, jak to půjde, co je pravda. Budu na to stačit, jsem na to připraven? Všechny tyhle otázky budou zítra odpoledne jasné a hned je sem odpovím.

Uff, 4:07, sedám k počítači a přemýšlím, jak začít. TEDY MAM TO, DAL JSEM TO, překonal jsem to, co jsem plánoval, překonal jsem sám sebe, ale sáhl jsem si hluboko:), možná víc, než jsem plánoval:).

Ale popořadě. Včera večer jsem si naplánoval, jak vše ráno časově (hravě) zvládnu a bylo to zase všechno jinak. Aši jsem tady odkryl svůj velký problém s ranním běháním:) a řekněme s nutnosti mít v podobném případě toaletu doslova na dosah:). Běh pražskými ulicemi není běh prokopským údolím, že:). Dneska ráno jsem měl naplánováno, že vstanu brzo, kolem šesté, najím se a tělo začne dobře fungovat:) ještě předtím, než opustím Butovice a taky to tak vypadalo:). Moje skvělá a hodná manželka [jasné slunéčko,...] mi koupila i několik energetických gelu, tyčinky a iontový nápoj v plechovce. Hezky jsem si to vezl v batůžku:) a protože pochybnosti přeci jen byly, řekl jsem si, že ještě sním energetickou tyčinku, než tam dorazím, abych věděl, že vše je OK:). Zkrátím to:), na přestupu na A jsem měl co dělat, abych stačil vystoupit do vestibulu metra a moje práce byla "logicky" moje další zastávka:). Takže jsem nakonec nechal všechny gely, tyčinky a jiná energetická pozbuzovadla u vrátného, včetně bundy a urychleně vyrazil na seřadiště.:) Opět mě čekal závod jen na vodu/iontak, bylo mi jasné, že nesmím sníst vůbec nic!!!

Měl jsem ale dobrý doping. Na trati byla banda lidí od nás z práce a fantastický fandili!!!! Díky všem, mělo to větší hodnotu než sebevětší balík energetických potravin, taková koncentrovaná lidská pomoc:)!!! Někdy brzo to oslavíme, platím piva!!!

Jinak, normální běžec vyběhne a asi po hodině spali cukry, co má v sobě a začne je doplňovat. To já mám inovaci, vybíhám na trať už bez jakýchkoliv cukru, aby to bylo bojovnější:). Proto jsem opustil myšlenku velkého vezíra (jiri promiň!), že bych to měl dát podle jeho výpočtu za 4:10 a řekl jsem si, že poběžím plus minus na 6:+ minut km a až to nepůjde, tak poběžím, jak to půjde.:)

Tabulka mezičasu podle mě ukazuje sílu ducha, nikoliv mého těla [neřku-li trávicího ústrojí:)].

Split	Time	min/Km	Delta	min/Km	RealTime
10 Km	1:02:58	6,17	1:02:58	6,17	0:57:30
11,8 Km	1:13:25	6,13	0:10:27	5,48	1:07:57
20 Km	2:00:14	6,00	0:46:49	5,42	1:54:46
21,097	2:07:02	6,01	0:06:48	6,11	2:01:34
30 Km	3:00:48	6,01	0:53:46	6,02	2:55:20
40 Km	4:10:39	6,15	1:09:51	6,59	4:05:11
Arrivo	4.25.39	6,17	0.15.00	6,50	4.20.11

Taky ukazuje asi i to, že jsem měl s sebou Polár a snažil se být poslušným běžcem. Četba příběhu běžců, co nedokončili na běhej.com byla mým věrným průvodcem:).

No při dobíhání do cíle mi v posledním finiši volá na mobil moje hodná a skvělá manželka [jasné slunéčko,..:)] že už jsem v čili, povídám do telefonu ještě finisuju, a dál jsem do toho všechno, Posledních pár metrů jsem prolétl jako blesk.:)

Douška na závěr. Nedostatek cukru se přeci jen projevil, lekce jsem zkolaboval ve vagónů metra, ale hned jsem vyskočil, jako zajíc:)! Není nad takové správné omdlení, hned se člověku srovná tlak. Ted už chodím po bytě, jakoby nic:) a přemýšlím, co dál. Určitě nehodlám délky zvyšovat, chci si to běhání ještě víc užít, asi zkusím 1xv týdnu běhat kopce v prokopaku, 1x čistý kros a 1x kros se silničkou (15+km). Ted ale nejdřív musím uzdravit tělo po maratónu, zítra ozdravný klus! [papír raději s sebou:), jeden nikdy neví!:)]

PS. Určitě dám fotky od našich, hodně fotili, hlavně, jak jsem "stárnul" během závodu, ale to příště. [maratónec:)] 12:).

Dokázal jsem to z 0 na maratón za 130 dní! Ses fakt dobrej, i dyz starej pes:).

PPS. Lubo mi poslal hafo fotek, tak dávám 15km, 29km a 40km:). [Klik dá velké foto]

Tady a tam

V pátek brzo po ránu jsme vyrazili do Amsterdamu. Sotva lidí ukončili včerejší party (královna měla 30.4. narozeniny), my se brodili hromadami odpadků kolem graftu/kanálu ke svému (jak jinak než skvěle vybranému) hotelu:). Možná, že jsem se smekl po nějaké slupce od banánů, nebo jsem si poranil pravý kotník o nějakou láhev od piva, zkrátka jsem zbytek pátku a sobotu prožil v určitém strachu, co bude, ale dnes (v neděli) jsem nakonec šel běhat tradičně do údolí svých 12km (až večer, ráno to jednoduše nešlo). Kotník i kolena nakonec drží, tak asi vše v pořádku!

 

Schválně porovnejte, ráno v amsterdamu a pozdní večer (šero) v prokopaku:). Vlevo se brodím v odpadcích, v právo v listí a ve štěrku:).
Korunu všemu dala tradičně moje skvělá matka, které pro její zprávy říkám důvěrně černá kronika:). Když jsme čekali první dítě, tak vždy nezapomněla říci, kdo kdy potratil, komu se narodilo nějak poškozené dítě, komplikace u porodu a pod:). Kamkoliv jedu, slyším o haváriích na silnici (v letadle), nyní mexické/prasečí chřipce.. Takže, když se dozvěděla, že jsem "nedostal rozum" a hodlám běžet maratón, tak jsem se ve zkratce dozvěděl řadu případů srdečního selhání u starších mužů, smrtelně vyčerpáných, jak kdo ležel v křečích, ve výkalech na ulici:)... A pochopitelně s pointou, abych určitě nepřeceňoval své síly a neběžel.:)
Nevím, jak to bude, jestli dám nebo ne, ale určitě to zkusím. Udělám co budu moci, samozřejmě s rozumem, ale budu si zpívat bojové písně:), zejména "we keep on fighting till the end!:) ...we are the champions!".
Tak jako tak si to chci užít. I ten boj! Držte mi palce. [váha večer po 86.7]