V úterý po ránu jsem měl možnost poprvé prožít charitativní běh se svým guru, s Voldemortem (ultra Milošem), jogíni by to správně nazvali "daršan" -- tedy dotek svatého světla.
Říkám to částečně v legraci, částečně vážně... Od začátku Milošova oběhu republiky jsem sobě a jemu sliboval, že se musím, musím pripojit. Ale pořád byla nějaká protivenství. Na startu mi přesunuli učení a tak jsem nemohl ani běžet do Berouna, ani dojít na start. Na termín čvrtečního doběhu jsem dostal na středu a čvtrtek služební cestu..:). No protivenstvi:).
Teď navíc se navalilo tak šíleně práce, že jen když o tom začnu mluvit, tak mě všechno bolí a málem bych propadl zoufalství. Můj sen, chodit spát před 0:07 se neplnil... Ale věděl jsem, že pokud chci splnit svůj slib, který jsem dal Milošovi a sobě, tak jediný možný den je úterý.
Doma se na mě dívali fakt jako na blázna. Po práci v noci sednu do auta, pojedu do Kutné Hory, kde poběžím tak 2h s Milošem, pak se nechám dovést zpátky do KH a pojedu do Prahy a pracovat, věnovat se rodině a všem svým nedodělkům. Jen kvůli tomu, abych se zúčastnil charitativního běhu... Logicky vzato, bylo by jednodušší asi jen poslat nejake penize, nebo se (opravnene) vymluvit.. Běžet po relativně frekventované silnici není nic kvůli čemu děláte ještě větší pracovní kotrmelce než normálně, nebo jo?
Vlastně jo. V pondělí večer mi volá Miloš a ptá se jak zítra? Ptám se, kdo s ním z KH běží a on říká, že o nikom neví. Nevím, jak vy, ale my kluci, co spolu mluvíme (běháme-i když spolu neběháme) poznáme, že kdyby někdy jindy, ale teď, teď rozhodně musím. Jednak podpořit Miloše v jeho šíleném usilí (řízené sebevraždě, jak by řekl Milan K.rálík) , jednak splnit slib, protože, jak často říkám svým kamarádům a dětem, není dobré neplnit důležité sliby, které dáváme sami sobě... není dobré... nasírat bohy:)!
A tak jsem brzy po ránu vyrazil. Sice moji blízcí mě v první chvíli měli za sektáře nebo, že už mám totálně vyběhanej mozek.. Nevím, co je horší. Ale, co, oni to za chvíli pochopí (už se tak stalo), proč tomu tak je..
Zkrátka před 9 jsem byl U kata a vítám se s Milošem se smíšenými pocity. Hned mu vysvětluji, co to jsou smíšené pocity.. To když se osoba, kterou z duše nenávidíte zabije ve vašem novém (nepojištěném autě). Tak stejně já, mám radost, že poběžím s Milošem sám a na druhé straně mě děsně mrzí, že tu nejsou zástupy lidí, kteří by tu skvělou myšlenku podpořili... Tak třeba jindy.
Běžím s Milošem přes Čáslav ke Golčovu Jeníkovu, před ním u pumpy se loučím a nechám se dopravit do KH. Mluvili jsme většinu času, přesto je těžké jednoduše říci, můj celkový dojem. Pak si vypomenu, že jsem před pár dny citoval myšlenku C.W. Buehnera: (Lidi) Zapomenou na to, co jste jim řekli, ale nezapomenou, jak se s vámi cítili. A to je pravda!
Pro nás normálněji uvažujicí je to asi ten jedině správny pohled na věc. Nevázat se na naše "výdobytky" které i na té duševní rovině pominou, ale na ten pocit, ktery po nás v myslích našich blízkých zůstane:).
At se daří! 12:)
PS. Pokud vám to vyjde, zkuste běžet s Milošem aspoň kousek ve čtvrtek, při jeho doběhu do Prahy!
úterý 27. dubna 2010
sobota 24. dubna 2010
Ženské a mužské pohledy
na běhání se asi dosti podstatně liší. Například já, já potřebuji nutně nějaký cíl. Možná je to ukázka slabosti, nedostatečnosti nebo nepevnosti charakteru, ale zjistil jsem, že cíl a k němu udělaný trénýrkový plán je to, co mi pomáhá překonat problémy běžných dní.. Překonat ten okamžik, tu chvíli, kdy se nechce (ať už kvůli počasí nebo kvůli nedostatku času nebo jen z vlastní lenosti) vyběhnout ven. Přitom vím, že jakmile natáhnu na sebe běžecké boty a hadry:), tak je vyhráno. Vyběhnu a pocit uspokojení se brzo dostaví..
Ale běhat bez plánu? Bez nějakého byť dílčího cíle? Na to jsem velký srab, ale zase si to aspoň umím přiznat.. Prostě si potřebuju stanovit nějaký cíl a k němu "trénovat"... I když dokážu běžet bez cíle vojenským prostorem klidně 20km tam a zpět, nedokážu při tom bezcílném běhání nemít velký cíl.
Naproti tomu často slýchám, že hodně žen dokáže běhat jen tak pro radost. Že je to ženská vlastnost! :). Ony většinou nemají trenýrkový plán, nebo ho přímo odmítají/nesnáší. Závody a hromadné běhy je buď vůbec nezajímají, děsí, nebo je "odtrpí", protože nakonec už chtějí ten 1/2 M, M či co odběhnout někde na veřejnosti, když už to několikrát předtím daly v tréningu..").
I moje nejmilejší manželka, zřítelnice mých očí, jasné slunéčko:) se mi neustále diví, proč musím mít běhat podle plánu, proč občas zajdu na závody, proč musím běhat tehdy a tehdy, a přesně "nějaké vzdálenosti", když by se ostatním v rodině líbilo, abych dělal něco jiného..:) [nejlíp uklízet:)]... Proč "nedokážu" běhat jen tak pro radost a v době, kdy to nikomu "nevadí":)...
Marně se snažím všem kolem vysvětlit, že já BĚHÁM PRO RADOST, ovšem podle svého trenýrkového plánu:). Nepotřebuju mít moc závodů, ostatně, já fakt na ně jdu s cílem si to užít a pokud závodím, tak hlavně proti sobě. A nakonec i kdyby tam ten zavod nebyl, tak bych to přežil lépe, než kdybych už na začátku neměl "NĚCO" k čemu se upínám, kvůli čemu ráno vstávám, kvůli čemu všechno zvládnu. Prostě a jednoduše musím a chci si nastavit cíl(e) a k tomu se upnout, pro něj pravidelně citlivě (=co to jde) a pravidelně trénovat.
Proto si říkám, co teď? Teď je čas na tu duši ženy ve mně:), chci zkusit pravidelně aspoň 1x týdně ve výklusu běhat bos (nejdříve kombinace s five-fingers-vibram), zkusit si zlepšit svoje běhání, tedy běžecký styl (jak říkají všichni zkušení běžci) a "drobet" zase začít veslovat na trenažéru (nic velkýho jen tak 15-30km a domů).
Důvod je jednoduchý. Užívat si, ale přitom se pořádně připravit na odstartování podzimní přípravy, protože bych moc chtěl, moc bych chtěl uběhnout maratón pod 3:21 (nádherný číslo, co?). Stromovka si říkám, je to správný místo, případně Kladno. Proti mýmu nejlepšímu času z loňského podzimu by to znamenalo se zlepšit o 20 minut, řekněme tedy o 1/2 minuty na km a to už je pro hobíka výzva jako hrom:). Samozřejmě, nejdůležitější je, že to chci vše absolvovat ve zdraví, v pohodě a na klid,.. Teď když jsem to sem napsal, tak už si uvědomuju, jak bláznivě to vypadá.. Chci se zlepšit o 20 minut a "užívat si to", ale myslím že to půjde, tedy poběží. Říkám to tady dopředu, uvidím, jak se na to bude tvářit Voldemort (ultra Miloš) a nějak se to budu snažit tajit doma:).
Věřím že tohle běhání pro radost (ale s plánem) zvládnu, vždyť už teď se probouzí "žena ve mně", protože:
◄ Pravidelně utrácím za (běžecké) boty dost peněz..
◄ Sleduju kvalitu materiálu svých (běžeckých) hadérků a koukám, jestli se aspoň vzdáleně hodí k sobě..
◄ Často si prohlížím katalogy (běžeckých) doplňků a přemýšlím, co bych si objednal.. :).
◄ I když už nejsem tlustý, říkám si, že bych mohl ještě drobet zhubnout (na maratonu se to bude hodit)...
... Jsem prostě skrytá žena!:)
Tak mi držte palce!
Nějak jsem se rozepsal, veselé každodenní zážitky zase příště, ať zase moc nepíšu. 12:)
PS. Už se vracím postupně do normálu, tento týden po Brdské stezce už 0-12-0-0-12-15-0=39.
Ale běhat bez plánu? Bez nějakého byť dílčího cíle? Na to jsem velký srab, ale zase si to aspoň umím přiznat.. Prostě si potřebuju stanovit nějaký cíl a k němu "trénovat"... I když dokážu běžet bez cíle vojenským prostorem klidně 20km tam a zpět, nedokážu při tom bezcílném běhání nemít velký cíl.
Naproti tomu často slýchám, že hodně žen dokáže běhat jen tak pro radost. Že je to ženská vlastnost! :). Ony většinou nemají trenýrkový plán, nebo ho přímo odmítají/nesnáší. Závody a hromadné běhy je buď vůbec nezajímají, děsí, nebo je "odtrpí", protože nakonec už chtějí ten 1/2 M, M či co odběhnout někde na veřejnosti, když už to několikrát předtím daly v tréningu..").
I moje nejmilejší manželka, zřítelnice mých očí, jasné slunéčko:) se mi neustále diví, proč musím mít běhat podle plánu, proč občas zajdu na závody, proč musím běhat tehdy a tehdy, a přesně "nějaké vzdálenosti", když by se ostatním v rodině líbilo, abych dělal něco jiného..:) [nejlíp uklízet:)]... Proč "nedokážu" běhat jen tak pro radost a v době, kdy to nikomu "nevadí":)...
Marně se snažím všem kolem vysvětlit, že já BĚHÁM PRO RADOST, ovšem podle svého trenýrkového plánu:). Nepotřebuju mít moc závodů, ostatně, já fakt na ně jdu s cílem si to užít a pokud závodím, tak hlavně proti sobě. A nakonec i kdyby tam ten zavod nebyl, tak bych to přežil lépe, než kdybych už na začátku neměl "NĚCO" k čemu se upínám, kvůli čemu ráno vstávám, kvůli čemu všechno zvládnu. Prostě a jednoduše musím a chci si nastavit cíl(e) a k tomu se upnout, pro něj pravidelně citlivě (=co to jde) a pravidelně trénovat.
Proto si říkám, co teď? Teď je čas na tu duši ženy ve mně:), chci zkusit pravidelně aspoň 1x týdně ve výklusu běhat bos (nejdříve kombinace s five-fingers-vibram), zkusit si zlepšit svoje běhání, tedy běžecký styl (jak říkají všichni zkušení běžci) a "drobet" zase začít veslovat na trenažéru (nic velkýho jen tak 15-30km a domů).
Důvod je jednoduchý. Užívat si, ale přitom se pořádně připravit na odstartování podzimní přípravy, protože bych moc chtěl, moc bych chtěl uběhnout maratón pod 3:21 (nádherný číslo, co?). Stromovka si říkám, je to správný místo, případně Kladno. Proti mýmu nejlepšímu času z loňského podzimu by to znamenalo se zlepšit o 20 minut, řekněme tedy o 1/2 minuty na km a to už je pro hobíka výzva jako hrom:). Samozřejmě, nejdůležitější je, že to chci vše absolvovat ve zdraví, v pohodě a na klid,.. Teď když jsem to sem napsal, tak už si uvědomuju, jak bláznivě to vypadá.. Chci se zlepšit o 20 minut a "užívat si to", ale myslím že to půjde, tedy poběží. Říkám to tady dopředu, uvidím, jak se na to bude tvářit Voldemort (ultra Miloš) a nějak se to budu snažit tajit doma:).
Věřím že tohle běhání pro radost (ale s plánem) zvládnu, vždyť už teď se probouzí "žena ve mně", protože:
◄ Pravidelně utrácím za (běžecké) boty dost peněz..
◄ Sleduju kvalitu materiálu svých (běžeckých) hadérků a koukám, jestli se aspoň vzdáleně hodí k sobě..
◄ Často si prohlížím katalogy (běžeckých) doplňků a přemýšlím, co bych si objednal.. :).
◄ I když už nejsem tlustý, říkám si, že bych mohl ještě drobet zhubnout (na maratonu se to bude hodit)...
... Jsem prostě skrytá žena!:)
Tak mi držte palce!
Nějak jsem se rozepsal, veselé každodenní zážitky zase příště, ať zase moc nepíšu. 12:)
sobota 17. dubna 2010
Bežím v Brdech o 106
s číslem 106!!! Asi se opakuju, ale nic podle mě není náhoda a já mám to štěstí si všechno patřičně užít:). DĚKUJU!!! Brzo po ránu jsem vyrazil směr Mníšek pod Brdy. Dojedu do města a pochopitelně nemůžu nic najít, ale mám štěstí na lidi, stará paní mě navigovala směr hřbitov a základní škola. Vše jsem objevil v základní škole, v drobném šoku koukám na registrace a říkám si, co já tady vlastně hledám?
Všichni se znají, i Němci a Slovinci se se všemi vítají a sdělují si navzájem detaily u které odbočky/části loni/předloni co dělali, no prostě a jednoduše "sekta" :) a já, poctivá trouba ani netuším moc, kudy se poběží. Tedy podle pokynů tak tuším zhruba, ale jednu vlastnost jsem už velmi dobře odchytil od Voldemorta (ultra Miloše) a to, že já jsem schopen zakufrovat i na dobře značených trasách... Moji blízcí si ze mě dělali legraci a říkali, že bych měl pečlivě šetřit síly, aby se v mém podání nestala z 50 třeba i 60:). No mazec:)!
Pak ale koukám na značky k závodu v dětské školní jídelně a ta atmosféra mě dostala..
Najednou si uvědumuju ten zázrak těch místních soutěží, které zdaleka nejsou tak vidět jako PIM, uvědomuju si tu skvělou atmosféru lidí kolem, to nadšení a pravý duch místních komunit a říkám si... třeba, třeba až sem přijedu příští rok, už budu "členem klubu":) už projdu tím aktem zasvědcení a budou mě lidi znát a zdravit. Ale vlastně už se to přeneseně stalo.
Při registraci říkám svoje jméno a jeden chlápek se ke mě hrne a říká, člověče Martine, ty ještě běháš? To jsem rád, že tě vidím a od kdy nosíš brejle? Než jsem stačil něco odpovědět, je pryč. pak dostávám svoje číslo 106 (a protože já na signály věřím) hned si říkám, jjo, to poběží, to pobeží o 106!!!! Ještě, kdybych tady tak našel spřízněnou duši, abych s ní mohl běžet kus závodu.. Lidi už se shromažďovali na startu, startér svolával všechny a tak jsem si řekl, že si ještě odskočím vyčůrat ke keřům:).
No a v tom se vedle mě objeví se stejným nápadem jeden sympatickej chlápek a tak se hned vlezle zeptám, jestli to tady drobet zná a za kolik to chce běžet. Slyším 4.50 a hned se vnucuju, jestli nemůžeme běžet spolu...
Tady bych měl udělat takovou malou vsuvku. Co jsem vypozoroval u běžců a asi to občas dělám i já... Před závodem většina začíná hovor -- no letos to není nic moc, byl jsem nemocen, nemám tolik naběháno, ta rychlost jde dolů, roky nezastavíš, mám drobné křeče v pravé noze, jsem po nemoci... No a pak ty sami človíčkové se v cíli radujou z osobáku, nebo stojí na bedně!!!! :)
No ale zpátky, cesta je dlouhá a tak dozvídám, že druh ve zbrani a běhu je Martin, má číslo 107 a pozor, jeho a moje jméno se liší o jedno písmenko:). Jak se dozvídám, že je místní, už jsem doma a chápu to ranní zmílenou. Hned se dozvídám, že i on má trenýrkové plány od ultráka... Je to všechno jen náhoda? :)
Moc jsem si to užil, díky Martinově skvělé navigaci jsem věděl o každém kopci, zákrutině už dopředu, jak bude dlouhá, kolikrát a jak dlouho poběžíme do kopce/s kopce... Prostě k nezaplacení. Já se aspoň snažil drobet "táhnout" Martin sice řikal, že na časy není a že má osobák kolem 4.45, ale že to letos nevypadá (viz vsuvka výše:)..). Ale tak nějak jsem cítil, že by ho to potěšilo, kdybychom doběhli s nějakým lepším časem než 4.45. Můj plán byl jasný, cokoliv je skvělé, pod 5 hodin nemá chybu (nebudu poslední).
A tak ke konci jsem běžel i pár metrů před, abych rozrážel vzduch, Martin mě sice vyzýval, ať běžím sám (to zrovna, akorát zabloudím), několikrát říkám Martinovi, že neuteču, že počkám, že do cíle jdeme spolu, ale v těch posledních 4 km jsem asi 15m ve předu a bojím se nějak spomalit nebo přejít do chůze, abych nenarušil rytmus. Říkám si, počkáš v zavěrečném kopci. Jenže já asi 700 m před cílem špatně odbočil a najednou Martin nikde.. Najednou na mě křičí ze silnice, kam běžím? A tak se vrátím, doběhnu ho a už se snažím jít s ním a říkám, jdeme fakt spolu, nebudu zrychlovat... bylo to tak skvělý!!!
No protože to byl závod, měl bych správně říci čas -- 4.40.21 a 44-45 místo, správně, doběhli jsme spolu. Martin odjel domů, já se připravoval na nasednutí do auta, ale už mi otrnulo a tak už mi zase začal mozek rychle reagovat. Motám se tam kolem cíle, ještě se ptám na pořadí a čas a tak to otevírá hned otazku (čísla po sobě, doběhli jsme stejně, skoro stejná čísla) co my vlastně s Martinem máme společného?
Položil jsem se do role a upřímně říkám, no my jsme bratranci.:) Totiž jeho otec se narodil během osvobození a to byli všichni tak ožralí, že mu zkomolili jméno no a přišlo se na to až v 50 letech. My měli statek a nakonec bylo lepší to tak nechat a kdo by to dnes měnil, ne? :)
Ještě jednou díky moc za podporu, maily a komentáře. Ať nám to všem hezky a hlavně radostně běhá! Váš 12:)
Všichni se znají, i Němci a Slovinci se se všemi vítají a sdělují si navzájem detaily u které odbočky/části loni/předloni co dělali, no prostě a jednoduše "sekta" :) a já, poctivá trouba ani netuším moc, kudy se poběží. Tedy podle pokynů tak tuším zhruba, ale jednu vlastnost jsem už velmi dobře odchytil od Voldemorta (ultra Miloše) a to, že já jsem schopen zakufrovat i na dobře značených trasách... Moji blízcí si ze mě dělali legraci a říkali, že bych měl pečlivě šetřit síly, aby se v mém podání nestala z 50 třeba i 60:). No mazec:)!
Pak ale koukám na značky k závodu v dětské školní jídelně a ta atmosféra mě dostala..
Při registraci říkám svoje jméno a jeden chlápek se ke mě hrne a říká, člověče Martine, ty ještě běháš? To jsem rád, že tě vidím a od kdy nosíš brejle? Než jsem stačil něco odpovědět, je pryč. pak dostávám svoje číslo 106 (a protože já na signály věřím) hned si říkám, jjo, to poběží, to pobeží o 106!!!! Ještě, kdybych tady tak našel spřízněnou duši, abych s ní mohl běžet kus závodu.. Lidi už se shromažďovali na startu, startér svolával všechny a tak jsem si řekl, že si ještě odskočím vyčůrat ke keřům:).
Tady bych měl udělat takovou malou vsuvku. Co jsem vypozoroval u běžců a asi to občas dělám i já... Před závodem většina začíná hovor -- no letos to není nic moc, byl jsem nemocen, nemám tolik naběháno, ta rychlost jde dolů, roky nezastavíš, mám drobné křeče v pravé noze, jsem po nemoci... No a pak ty sami človíčkové se v cíli radujou z osobáku, nebo stojí na bedně!!!! :)
No ale zpátky, cesta je dlouhá a tak dozvídám, že druh ve zbrani a běhu je Martin, má číslo 107 a pozor, jeho a moje jméno se liší o jedno písmenko:). Jak se dozvídám, že je místní, už jsem doma a chápu to ranní zmílenou. Hned se dozvídám, že i on má trenýrkové plány od ultráka... Je to všechno jen náhoda? :)
Moc jsem si to užil, díky Martinově skvělé navigaci jsem věděl o každém kopci, zákrutině už dopředu, jak bude dlouhá, kolikrát a jak dlouho poběžíme do kopce/s kopce... Prostě k nezaplacení. Já se aspoň snažil drobet "táhnout" Martin sice řikal, že na časy není a že má osobák kolem 4.45, ale že to letos nevypadá (viz vsuvka výše:)..). Ale tak nějak jsem cítil, že by ho to potěšilo, kdybychom doběhli s nějakým lepším časem než 4.45. Můj plán byl jasný, cokoliv je skvělé, pod 5 hodin nemá chybu (nebudu poslední).
A tak ke konci jsem běžel i pár metrů před, abych rozrážel vzduch, Martin mě sice vyzýval, ať běžím sám (to zrovna, akorát zabloudím), několikrát říkám Martinovi, že neuteču, že počkám, že do cíle jdeme spolu, ale v těch posledních 4 km jsem asi 15m ve předu a bojím se nějak spomalit nebo přejít do chůze, abych nenarušil rytmus. Říkám si, počkáš v zavěrečném kopci. Jenže já asi 700 m před cílem špatně odbočil a najednou Martin nikde.. Najednou na mě křičí ze silnice, kam běžím? A tak se vrátím, doběhnu ho a už se snažím jít s ním a říkám, jdeme fakt spolu, nebudu zrychlovat... bylo to tak skvělý!!!
No protože to byl závod, měl bych správně říci čas -- 4.40.21 a 44-45 místo, správně, doběhli jsme spolu. Martin odjel domů, já se připravoval na nasednutí do auta, ale už mi otrnulo a tak už mi zase začal mozek rychle reagovat. Motám se tam kolem cíle, ještě se ptám na pořadí a čas a tak to otevírá hned otazku (čísla po sobě, doběhli jsme stejně, skoro stejná čísla) co my vlastně s Martinem máme společného?
Položil jsem se do role a upřímně říkám, no my jsme bratranci.:) Totiž jeho otec se narodil během osvobození a to byli všichni tak ožralí, že mu zkomolili jméno no a přišlo se na to až v 50 letech. My měli statek a nakonec bylo lepší to tak nechat a kdo by to dnes měnil, ne? :)
Ještě jednou díky moc za podporu, maily a komentáře. Ať nám to všem hezky a hlavně radostně běhá! Váš 12:)
sobota 10. dubna 2010
Final countdown (odpočítávání) aneb když se jaro a Brdská 50 zeptá...
Říkám si, dělal jsi, co jsi mohl. Tolikrát jsem překonal svoji lenost a pohodlí, tolikrát jsem lpěl na svém běhacím plánu, že cítím, že jsem fakt udělal maximum. Jsem klidný. Ať už to dopadne jakkoliv, vím, že na to mám, že jsem byl poctivý v přípravě a že jsem si ji ještě k tomu všemu patřičně užil.
Asi je ve mně. Tedy tím myslím ten sklon vytvářet různé průšvihy, legrační/trapné situace (nehodící se škrtněte), prostě nějak se to sejde. Jako o minulém víkendu. Běhal jsem a tradičně maličko zakufroval v neznámých místech, km je potřeba naběhat pár:) a tak případné zabloudění neřeším. Vynořím se z vojenského prostoru v jedné vesničce, vidím "domorodce" pozdravím a hned se ptám.. "Kdepak to jsem?" Připomíná mi to skrytou kameru, kdy natáčeli chlápka v podivném kosmonautském obleku a on říkal rádoby rusky, Ja kasmanaut, ja pristál iz orbita, gdě ja? :) No koukají na mě podobně..
Moje poslední konverzace: stará paní povídá.. "Panáčku, to jsou "Hůrky"... a odkudpak jsi zabloudil.. Přejdu hned do stejné konverzace a říkám .. babičko, já jsem Honza! :) kampak vede ta silnice doprava a doleva? :).. No luxus, to by asi řekl můj synek.. Ještě po pěti km si ten zážitek užívám a směju se i teď a je to moc přijemný, protože se těším z toho zážitku vytrženého z času a prostoru.
Tedy v (vojenském) prostoru či kolem je taky paráda si užívat turistických značek, občas se ztrácejí občas mění barvu.. říkám si "sakra běžím po modré nebo po žluté?" :). Občas taky zlobím ty zloděje dřeva v lese.. .. běžím kolem a říkám jim, no nechci radit, ale teď jsem předbíhal hajnýho, já bejt váma bych to dnes radši zabalil... Chlápek říká, to já to mám povolený.. ale za chvíli mě předjíždí jeho (poloprázdné) auto:). Až to na mě praskne.. ne abyste mě prozradili!!!
Zážitků kopec, protože jsem posledně tady řešil svoje dilemma a tak nebyl prostor pro mé zážitky, přidám ještě jeden. V sobotu na konci cca 25km běžím vesnici Těně, kolem hospody, lidi na mě koukají, no asi jsem nějakej divněj:). K tomu dodatek - ten večer měl být hasičskej ples (v té samé hospodě), kamarádi nás zvali a tak si říkám, oblečeš se za slušňáka, oni na to trpí.. Večer ale pozor změna, pro malý zájem ples přesunut do místnosti k výčepu, já jedinej v obleku, poznávám některé lidi co na mě odpoledne koukali a domnívám se, že oni taky:).. Opět zralej akorát tak akorát na focení mobilem:), s kamarády jsme nakonec i zatancovali (u výčepu). No zážitek i večer.
Tady by asi stálo za to citovat skvělou hlášku z filmu Pravá blondýnka (legally blond) v originále je to: "Exercise gives you endorphins. Endorphins make you happy. Happy people just don't shoot their husbands, they just don't." To je nádherná ukázka logiky, která nemá chybu. Ano cvičení (a běh) nám dává endorfiny, endorfiny nás dělají šťastnými a štastní lidé (manželky) nezabíjejí své manžely!!!
Teď teprve lépe rozumím, teď rozumím hnutí PIMu za běhání žen. Je mi to naprosto jasné!!!! Prostě aktivní přístup, aktivní obrana, aby nás nešťastné manželky a přítelkyně třeba nezahubily!!! :)
Ráno se sice vždy nevstává snadno, ale vím, že to pak stojí za to. Moje letmé fotografie z iPhone mě opět usvědčují z fascinace ranní mlhou a sluncem:). Je to jako elektrická nabíječka, cítím jak začínám fungovat a akumuluju energii na zbytek dne.
Mějte se úplně nejlíp, příště doufám napíšu z Brdské stezky, to bude takový no závod, kde bude hromada běžců a já:). Abych naznačil příslušnost k oblasti startuji za místní oddíl "STS Cheznovice Rafanda", kde jsem zatím jediným členem, ovšem vše se může ještě změnit:). Taky je možné, že atmosféra závodu strhne i mě k úprku, musím si na to dát pozor, mám dispozice od ultráka, jak mám běžet:). Držte mi palce!
Zatím se s úctou znamenám, Váš 12:)
Mějte se úplně nejlíp, příště doufám napíšu z Brdské stezky, to bude takový no závod, kde bude hromada běžců a já:). Abych naznačil příslušnost k oblasti startuji za místní oddíl "STS Cheznovice Rafanda", kde jsem zatím jediným členem, ovšem vše se může ještě změnit:). Taky je možné, že atmosféra závodu strhne i mě k úprku, musím si na to dát pozor, mám dispozice od ultráka, jak mám běžet:). Držte mi palce!
Zatím se s úctou znamenám, Váš 12:)
sobota 3. dubna 2010
Jak poznat (svoje) hranice?
Tím, že je překročíme!
Tak tohle heslo jsem nějak v posledním roce přijal za své a musím říci, že je nečekaně pravdivé. Ony údajně všechny jogínské i trénovací techniky říkají, že bychom se měli pohybovat (v intenzitě našeho konání) na hranici příjemné nepříjemnosti... Jenže, kde je ta hranice, že? No nějak se to přeci musí zjistit a to jde podle mě jenom tak, že tu hranici překročíme...:)
Když už se mi podařil tak skvělý osobní rekord na 1/2M, tak jsem si v první chvíli říkal, jestli to nebylo Pyrhovo vítězství, jestli jsem nepřekonal definitivně svoje maxima a už nikdy ten čas nezlepším.. Kde potom brát motivaci? Ale pravda je, že to beru téměř jako zen-budhismus:), potřeba aspoň jednou za čas překonat nějaké svoje hranice nebo se aspoň o to pokusit, to je to, co mi kupodivu dává jak motivaci, tak i radost. I když to třeba po každé nedopadne.
Zrovna v té drobné motivační krizi po úspěšném závodě jsem si hned říkal, jestli je to dobrý nápad toho 17.4. jít na tu Brdskou stezku? Přeci jen, přeci jen to nebude 12, to spiš bude 34, jestli ne nějaký větší číslo..:). Ale usoudil jsem že je to dobrý nápad.. Jak to říkám, hned si vzpomenu na svůj oblíbený film "Sedm statečných" a na hlášky Steve McQueena, který říká na otázku proč se rozhodli bránit vesnici proti přesile, že se jednou zeptal chlápka, který se vysvlékl do naha a skočil mezi kaktusy, proč to udělal? A on odpověděl, v tý chvíli mi to přišlo jako dobrej nápad! :) [Originál je ovšem originál, takže zde: odkaz :)]
Prostě nějak jsem v sobě opět našel to mladistvé nadšení [to, že mi bude 47, to s tím nemá co dělat:)] a určitou zarputilost, která je mi vlastní. Asi to nejlíp přiblíží hezká historka z mých studií, když jsem se zabral do četby-přemýšlení natolik, že mi v mezičase kamarádi na koleji vystříhali na hlavě velkou "paseku", aniž bych si toho všiml. No vypadal jsem jako mladý mnich:). Ale hned jsme to pojali jako děsný happenning a i se strůjci mého ostříhání jsme se všichni nakonec vzájemně ostříhali dohola, nůžkama a "začištili" náš výkon místy holicím strojkem. Jak jsem vypadal asi přiblíží fakt, že než jsem přešel od Staroměstské na Malostranské náměstí, tak mě čtyřikrát legitimovali a moje matka mě nepoznala:).
Co se týče tréningu navzdory zmatkům v práci jsem zpět v normálním rytmu (tedy úterý jsem kvůli služebce musel vypustit, ale nenadělával jsem, co řekl Voldemort:) je "zákon"). Když vše pujde dobře, skončím týden s 75km, což je sice míň než jsem měl, ale zase po intenzivním 1/2 maratonu to určitě dává smysl. Běhám, to co je v mém trenýrkovém plánu:) a snažím se radovat z nádherných rán, i když někdy to vstávání k ranímu běháni, to je vražda! :).
Když potom ale vyběhnu nad údolí a stoupám do kopců běžím vlastně proti slunci, všechno je zapomenuto [taky už ty endorfiny ve mně jsou v pořádných dávkách]. Ten pocit, znáte všichni, nedá se to popsat, aspoň já to nedokážu a nebudu se o to ani pokoušet.. Ptáci zpívají, tedy pardon řvou jako o závod, občas v údolí ještě jinovatka a zamrzlé kaluže, ale jaro už je tady!!
Držte mi palce. Jak vy prožíváte běžecké jaro? Taky máte ze závodů "smíšené" pocity? :)
12:)
PS. Ale při těch všech zmatcích si uvědomuju, že jsem nějak nedostatečně poděkoval svým dvěma trenérům. Jurajovi a Milošovi.
Juraj má velké a nesporné zásluhy za to, že mě k běhání přivedl. Miloš mi zase pomohl se po mém prvním odtrpěném maratonu se dostat na novou úroveň o které se mi ani nesnilo. Můj první 1/2 maraton 1.56, první maraton 4.20. Pozor, na podzim už jsem maraton dal po tréningu dle Miloše za 3.41 a teď 1/2M za 1.33. Neuvěřitelné zlepšení. V mém věku a z mých začátků?
Ale upřímně, určitě budu nafurt vděčný Jurajovi, který mě k běhu přivedl a pomáhal mi v mých úplných začátcích. Asi tak jako si prvňáčkové pamatují svoji paní učitelku, která je vlastně naučila "všechno". Číst, psát a počítat.. Tak já budu vděčný Jurajovi, který mě učil vydržet, pomalu zvyšovat dávky, nezrychlovat, nevzdávat věci, ale ani nic nelámat přes koleno.. postupně nacházet a hledat cestu k běhání a hlavně, že vytrvalec je od slova vytrvat!
DÍKY..
PPS. V dnešním delším běhu po brdech a vojenském prostoru jsem měl šanci si většinu věcí promyslet víc, než normálně a to je výhoda i nevýhoda delších běhů. Vyplynulo z toho rozhodnutí, že na Brdskou stezku nepůjdu. A to neplyne z toho, že bych na to neměl natrénováno, nebo, že bych se bál, že "to" nedám. Ne, Milošův plán jsem splnil do detailů, je to vidět i na mých časech na 1/2 M.... Je to můj "strach" nebo zodpovědnost z toho, že bych překročil další hranici a pak bych zkoušel běhat běhat dál a dál...Jak jsem to nazval, je to o hranicích a teď jsem přesvědčený, že bych některé z nich neměl překročit. Jsem rozhodnutej aspoň pro teď, nebudu běhat za magickou hranici 42km. A hotovo. :). Navíc různé závody nějak narušují běh naší rodiny - dva tři za rok, ss kamarády se dá zvládnout, ale většina z nich je zrovna ve dnech, kdy by bylo dobré být se svými blízkými. Uvědomuju si, že si můžu jít zaběhat sám, pokud na to příjde a budu si chtít dát maratón o majóvých dnech, tak si ho dám a nepotřebuju to dělat o volnu, kdy všichni ostatní mají touhu být někde mimo Prahu. Ale bude to ono?
PPPS :). To nejdůležitější úplně nakonec. Na Brdskou stezku určitě půjdu. Už jenom napsat to, že bych odhodil něco, na co jsem se připravoval, k čemu jsem se upínal celou dobu,to by bylo jako kdybych zabil svůj sen. Takže skutečně je to dobrý nápad! Já to věděl celou dobu, v mé hlavě to bylo správně! Čas od času je dobré se svléknout do naha skočit mezi kaktusy! Ať žije Brdská stezka!!! :). Navíc jsem získal podporu svých blízkých a nemusím se cítit jako sobec, když o sobotách dopoledne běhám dlouhé trasy a občas i naruším chod rodiny a ostatní se mi musí přizpůsobit:). Takže konec dobrý všechno dobré.
Přemýšlel jsem o všem a pravda je ta, že já už tu svoji další pomyslnou hranici (alespoň ve své hlavě, kde je to nejdůležitější) dávno překročil!!!
Díky za podporu všem. 12:)!!!
Tak tohle heslo jsem nějak v posledním roce přijal za své a musím říci, že je nečekaně pravdivé. Ony údajně všechny jogínské i trénovací techniky říkají, že bychom se měli pohybovat (v intenzitě našeho konání) na hranici příjemné nepříjemnosti... Jenže, kde je ta hranice, že? No nějak se to přeci musí zjistit a to jde podle mě jenom tak, že tu hranici překročíme...:)Když už se mi podařil tak skvělý osobní rekord na 1/2M, tak jsem si v první chvíli říkal, jestli to nebylo Pyrhovo vítězství, jestli jsem nepřekonal definitivně svoje maxima a už nikdy ten čas nezlepším.. Kde potom brát motivaci? Ale pravda je, že to beru téměř jako zen-budhismus:), potřeba aspoň jednou za čas překonat nějaké svoje hranice nebo se aspoň o to pokusit, to je to, co mi kupodivu dává jak motivaci, tak i radost. I když to třeba po každé nedopadne.
Zrovna v té drobné motivační krizi po úspěšném závodě jsem si hned říkal, jestli je to dobrý nápad toho 17.4. jít na tu Brdskou stezku? Přeci jen, přeci jen to nebude 12, to spiš bude 34, jestli ne nějaký větší číslo..:). Ale usoudil jsem že je to dobrý nápad.. Jak to říkám, hned si vzpomenu na svůj oblíbený film "Sedm statečných" a na hlášky Steve McQueena, který říká na otázku proč se rozhodli bránit vesnici proti přesile, že se jednou zeptal chlápka, který se vysvlékl do naha a skočil mezi kaktusy, proč to udělal? A on odpověděl, v tý chvíli mi to přišlo jako dobrej nápad! :) [Originál je ovšem originál, takže zde: odkaz :)]
Prostě nějak jsem v sobě opět našel to mladistvé nadšení [to, že mi bude 47, to s tím nemá co dělat:)] a určitou zarputilost, která je mi vlastní. Asi to nejlíp přiblíží hezká historka z mých studií, když jsem se zabral do četby-přemýšlení natolik, že mi v mezičase kamarádi na koleji vystříhali na hlavě velkou "paseku", aniž bych si toho všiml. No vypadal jsem jako mladý mnich:). Ale hned jsme to pojali jako děsný happenning a i se strůjci mého ostříhání jsme se všichni nakonec vzájemně ostříhali dohola, nůžkama a "začištili" náš výkon místy holicím strojkem. Jak jsem vypadal asi přiblíží fakt, že než jsem přešel od Staroměstské na Malostranské náměstí, tak mě čtyřikrát legitimovali a moje matka mě nepoznala:).
Co se týče tréningu navzdory zmatkům v práci jsem zpět v normálním rytmu (tedy úterý jsem kvůli služebce musel vypustit, ale nenadělával jsem, co řekl Voldemort:) je "zákon"). Když vše pujde dobře, skončím týden s 75km, což je sice míň než jsem měl, ale zase po intenzivním 1/2 maratonu to určitě dává smysl. Běhám, to co je v mém trenýrkovém plánu:) a snažím se radovat z nádherných rán, i když někdy to vstávání k ranímu běháni, to je vražda! :).
Když potom ale vyběhnu nad údolí a stoupám do kopců běžím vlastně proti slunci, všechno je zapomenuto [taky už ty endorfiny ve mně jsou v pořádných dávkách]. Ten pocit, znáte všichni, nedá se to popsat, aspoň já to nedokážu a nebudu se o to ani pokoušet.. Ptáci zpívají, tedy pardon řvou jako o závod, občas v údolí ještě jinovatka a zamrzlé kaluže, ale jaro už je tady!!Držte mi palce. Jak vy prožíváte běžecké jaro? Taky máte ze závodů "smíšené" pocity? :)
12:)
PS. Ale při těch všech zmatcích si uvědomuju, že jsem nějak nedostatečně poděkoval svým dvěma trenérům. Jurajovi a Milošovi.
Juraj má velké a nesporné zásluhy za to, že mě k běhání přivedl. Miloš mi zase pomohl se po mém prvním odtrpěném maratonu se dostat na novou úroveň o které se mi ani nesnilo. Můj první 1/2 maraton 1.56, první maraton 4.20. Pozor, na podzim už jsem maraton dal po tréningu dle Miloše za 3.41 a teď 1/2M za 1.33. Neuvěřitelné zlepšení. V mém věku a z mých začátků?
Ale upřímně, určitě budu nafurt vděčný Jurajovi, který mě k běhu přivedl a pomáhal mi v mých úplných začátcích. Asi tak jako si prvňáčkové pamatují svoji paní učitelku, která je vlastně naučila "všechno". Číst, psát a počítat.. Tak já budu vděčný Jurajovi, který mě učil vydržet, pomalu zvyšovat dávky, nezrychlovat, nevzdávat věci, ale ani nic nelámat přes koleno.. postupně nacházet a hledat cestu k běhání a hlavně, že vytrvalec je od slova vytrvat!
DÍKY..
PPS. V dnešním delším běhu po brdech a vojenském prostoru jsem měl šanci si většinu věcí promyslet víc, než normálně a to je výhoda i nevýhoda delších běhů. Vyplynulo z toho rozhodnutí, že na Brdskou stezku nepůjdu. A to neplyne z toho, že bych na to neměl natrénováno, nebo, že bych se bál, že "to" nedám. Ne, Milošův plán jsem splnil do detailů, je to vidět i na mých časech na 1/2 M.... Je to můj "strach" nebo zodpovědnost z toho, že bych překročil další hranici a pak bych zkoušel běhat běhat dál a dál...Jak jsem to nazval, je to o hranicích a teď jsem přesvědčený, že bych některé z nich neměl překročit. Jsem rozhodnutej aspoň pro teď, nebudu běhat za magickou hranici 42km. A hotovo. :). Navíc různé závody nějak narušují běh naší rodiny - dva tři za rok, ss kamarády se dá zvládnout, ale většina z nich je zrovna ve dnech, kdy by bylo dobré být se svými blízkými. Uvědomuju si, že si můžu jít zaběhat sám, pokud na to příjde a budu si chtít dát maratón o majóvých dnech, tak si ho dám a nepotřebuju to dělat o volnu, kdy všichni ostatní mají touhu být někde mimo Prahu. Ale bude to ono?
PPPS :). To nejdůležitější úplně nakonec. Na Brdskou stezku určitě půjdu. Už jenom napsat to, že bych odhodil něco, na co jsem se připravoval, k čemu jsem se upínal celou dobu,to by bylo jako kdybych zabil svůj sen. Takže skutečně je to dobrý nápad! Já to věděl celou dobu, v mé hlavě to bylo správně! Čas od času je dobré se svléknout do naha skočit mezi kaktusy! Ať žije Brdská stezka!!! :). Navíc jsem získal podporu svých blízkých a nemusím se cítit jako sobec, když o sobotách dopoledne běhám dlouhé trasy a občas i naruším chod rodiny a ostatní se mi musí přizpůsobit:). Takže konec dobrý všechno dobré.
Přemýšlel jsem o všem a pravda je ta, že já už tu svoji další pomyslnou hranici (alespoň ve své hlavě, kde je to nejdůležitější) dávno překročil!!!
Díky za podporu všem. 12:)!!!
sobota 27. března 2010
Je nádherné být veteránem začátečníkem!
Musím se vám s něčím svěřit. Není nad to být starším začátečníkem, nebo dokonce veteránem:) začátečníkem. Má to jen samé výhody, samá pozitiva.. Většina závodů jsou vlastně vaše osobáky, vítezstvím je často vůbec i fakt, že doběhnete:), mám nějak pocit že se ze všeho raduju jako malé děti z ježíška, všechno má tu příchuť něčeho vyjímečného a i určitě každý z nás se cítí být trochu vyjímečný...
V rámci téhle strategie naprosto jistého štěstí, naprosto skvělých výsledků, člověk může přistupovat ke všem závodům a treninkům. Proto, když jsem v rámci přípravy na Brdskou stezku dle "Voldemorta" zařadil PIM 1/2M, říkal jsem si společně s Ďurim, že to nebudiem hrotiť:)... stačí drobně pokořit můj loňský rekord, což zase nebude tak těžké (1:56, co byste chtěli od v(d)ěčného veteránského začátečníka, ne?) a budu nějak "happy":). Jenže, jenže... já jsem pošuk. Říkal jsem si, přece se nebudeš zase tolik šetřit, v zimě jsi poctivě běhal i na pásu, naběháno přeci máš [hned jsem se pro jistotu pochválil, že jsem dobrej:)]. A tak jsem říkal Ďurimu, pojď zkusíme tak na 1:40, nebudeme to úplně hrotit, ale dáme tomu, co půjde.
K tomu ještě vypuklo to šílenství kolem startu Pavla Nedvěda a diskuse na bjehej furt com(ůžeš) docházela k jeho neuvěřitelným časům.. Já fotbal teda vůbec nesleduju, ale vím že ostatní ano a tak jsem Ďurimu navrhnul, že poběžíme rychleji a když bychom ho dohnali, tak já se nějak připletu, on odvrátí kolizi a fotografové ho budou fotit:). Ale samozřejmě to vzalo za své. Po počátečních společných fotkách jsme se nějak navzájem ztratili, říkal jsem si, že to rozběhnu co můžu a Ďuri mě tradičně doběhne, ale Ďuri nikde a fotbalisty jsem taky neviděl. Teda upřímně, já jsem se na jeho fotku kouknul jen tak letmo, říkal jsem si blonďáka s haldou fotografů snad poznám.. ale nikde jsem ho neviděl. Jako polehčující okolnost přiznávám, že jsem běžel jako hasič k ohni, takže jsem sotva vnímal hezké spoluběžkyně, natož nějakýho (i když populárního, ale mě neznámého) chlápka..
Dávám fotku části našeho týmu v univerzitních barvách s přetaženým tričkem (já fotím a Wadim je skryt). Ale 1/2 PIM je za náma, ať žije finální příprava na Brdskou stezku.. Ta mi 100 procentně dá zabrat, ale už se na to těším, asi jsem skrytý masochista:).
Držte mi palce! 12:)
PS. Velká radost (tedy upřímně musím přiznat, že by určitě byla taky velká i s výrazně horším časem), kamarádi říkali, že i lamy, když maj naběháno, tak ve finále běhají i rychle:)!
Ďuri mě upozornil, že tam mají nějaké blbosti v čistém čase.. Určitě je to horší, můj oficialni byl 1:33:49 a byl jsem celkem blízko, ne 2minuty daleko. Takže čistý čas asi 1:33? Ale neřeším, beru 1:33.
PPS. Sice nejsem vůbec fotbalový (ani hokejový) fanda, nebejt toho že je blonďák, Pavla Nedvěda bez fotky nepoznám... Jedině si pamatuju takové to jeho jo/ne/jo/ne s reprezentací:).. Ale budiž mu dík, že dokázal pomoci a pobláznit lidi, že jich bylo jistě víc na trati i kolem. Pro řadu lidí to jistě znamenalo výzvu k tomu, aby běželi rychleji.:)
V rámci téhle strategie naprosto jistého štěstí, naprosto skvělých výsledků, člověk může přistupovat ke všem závodům a treninkům. Proto, když jsem v rámci přípravy na Brdskou stezku dle "Voldemorta" zařadil PIM 1/2M, říkal jsem si společně s Ďurim, že to nebudiem hrotiť:)... stačí drobně pokořit můj loňský rekord, což zase nebude tak těžké (1:56, co byste chtěli od v(d)ěčného veteránského začátečníka, ne?) a budu nějak "happy":). Jenže, jenže... já jsem pošuk. Říkal jsem si, přece se nebudeš zase tolik šetřit, v zimě jsi poctivě běhal i na pásu, naběháno přeci máš [hned jsem se pro jistotu pochválil, že jsem dobrej:)]. A tak jsem říkal Ďurimu, pojď zkusíme tak na 1:40, nebudeme to úplně hrotit, ale dáme tomu, co půjde.
K tomu ještě vypuklo to šílenství kolem startu Pavla Nedvěda a diskuse na bjehej furt com(ůžeš) docházela k jeho neuvěřitelným časům.. Já fotbal teda vůbec nesleduju, ale vím že ostatní ano a tak jsem Ďurimu navrhnul, že poběžíme rychleji a když bychom ho dohnali, tak já se nějak připletu, on odvrátí kolizi a fotografové ho budou fotit:). Ale samozřejmě to vzalo za své. Po počátečních společných fotkách jsme se nějak navzájem ztratili, říkal jsem si, že to rozběhnu co můžu a Ďuri mě tradičně doběhne, ale Ďuri nikde a fotbalisty jsem taky neviděl. Teda upřímně, já jsem se na jeho fotku kouknul jen tak letmo, říkal jsem si blonďáka s haldou fotografů snad poznám.. ale nikde jsem ho neviděl. Jako polehčující okolnost přiznávám, že jsem běžel jako hasič k ohni, takže jsem sotva vnímal hezké spoluběžkyně, natož nějakýho (i když populárního, ale mě neznámého) chlápka..
Dávám fotku části našeho týmu v univerzitních barvách s přetaženým tričkem (já fotím a Wadim je skryt). Ale 1/2 PIM je za náma, ať žije finální příprava na Brdskou stezku.. Ta mi 100 procentně dá zabrat, ale už se na to těším, asi jsem skrytý masochista:).Držte mi palce! 12:)
PS. Velká radost (tedy upřímně musím přiznat, že by určitě byla taky velká i s výrazně horším časem), kamarádi říkali, že i lamy, když maj naběháno, tak ve finále běhají i rychle:)!
| Split | Time | min/Km | Delta | min/Km | RealTime |
| 5 Km | 0:22:24 | 4,28 | 0:22:24 | 4,28 | 0:20:33 |
| 15 Km | 1:06:22 | 4,25 | 0:43:58 | 4,23 | 1:04:31 |
| Finish | 1:33:49 | 4,26 | 0:27:27 | 4,30 | 1:31:58 |
Ďuri mě upozornil, že tam mají nějaké blbosti v čistém čase.. Určitě je to horší, můj oficialni byl 1:33:49 a byl jsem celkem blízko, ne 2minuty daleko. Takže čistý čas asi 1:33? Ale neřeším, beru 1:33.
PPS. Sice nejsem vůbec fotbalový (ani hokejový) fanda, nebejt toho že je blonďák, Pavla Nedvěda bez fotky nepoznám... Jedině si pamatuju takové to jeho jo/ne/jo/ne s reprezentací:).. Ale budiž mu dík, že dokázal pomoci a pobláznit lidi, že jich bylo jistě víc na trati i kolem. Pro řadu lidí to jistě znamenalo výzvu k tomu, aby běželi rychleji.:)
sobota 20. března 2010
Léčba šokem
Co čert nechtěl, asi na mě opravdu dopadla jedovatá slina:( někoho v metru -- tedy jak to říkám, tak jsem si hned vybavil tu situaci a ušetřím vás podrobností:).. zkrátka na mě přišla po delší době "chorobička" a ani jsem nemohl mluvit.. Pod tlakem okolí jsem nakonec vynechal běh v neděli, úterý i ve středu. [Chápete to???] Můj zdravotní stav se ale nadále horšil. Už jsem skoro v;bec nemohl mluvit a ve čtvrtek jsem zrušil i přednášku. Řekl jsem si -- a dost:). Je na čase se vrátit "ke kořenům" a dělat to, co mi dělá dobře. A tak jsem hned ve čtvrtek navečer vyběhnul do prokopáku. Slunce zapadalo za kopci, zrcadlilo se v kalužích roztátého sněhu.. paráda. Jakobych dostával podpůrné inijekce:). Po doběhu jsem se cítil o řád líp, mohl jsem mluvit, kašlal jsem minimálně (za běhu vůbec), prostě a jednoduše léčebná 15 v prokopáku zatím silně boduje!!!!! V pátek hned po ránu jsem si to pro jistotu zopakoval a hned se to běhací manko odmazavá a já se líp cítím... V sobotu jsem dal přesně dle plánu 20km, zítra snad v pohodě odběhnu zbývajících 12-14km a měl bych být zpět na normálu.:)
Týden byl vůbec zajímavý a bohatý na šoky a zážitky, jeden ovšem ční vysoko nad ostatními. V úterý si tak "tiše" trpím:) večer doma, jak jsem nemocný, chudinka, jak nemůžu běhat a klátí mě choroba, nechám se utěšovat blízkými... V tom mi přijde MMS, dcera mi nese muj iPhone a přes celou obrazovku fotka malého dítěte!!!! Neznámé číslo. Dotazy čí je to dítě? A tak.. No nevím! Moje asi ne!! :) Ještě že u toho nebyly dovětky typu gratuluju, tak to je tvoje dcera:). I tak jsem si říkal, že štěstí, že zřítelnice mého života moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko:) mi po právu plně důvěřuje... Sice mi kamarádi radili, že jsem měl rychle přiřadit k tomu číslu jméno třeba "Ivana" a pak vše popírat.. Že by se o mě moje žena ještě lépe starala. No nevím:) já bych to neriskoval. Jednak se o mě už tak starají všichni úplně nejvíc a jednak si říkám, že takové šoky nemůžu svojí nejmilejší... jasné slunéčko manželce působit. Vůbec si to nezaslouží. Naopak hned se mi vybavila skvělá příhoda...Před pár lety jsme jeli na dovolenou a brali jsme s sebou neteř Milenu. Moje nejmilejši... jasné slunéčko se baví se sousedkou a povídá. Tak za chvíli jedeme na jarní prázdniny. Honza ještě jel pro Milenku a pak všichni vyrazíme. Sousedka povídá -- teda ty seš tolerantní. Ještě s milenkou na dovolenou? :) No chvíli trvalo a scény s nedorozuměním Milenka versus milenka byly docela humorné. Ale té mojí nejhodnější už ten vrchol tolerance nějak zůstal. :)
Doufám že ty léčby šokem zabírají i u vás! Držte mi palce, 12:)
sobota 13. března 2010
Čekání na jaro (a na Godota)
Je to naprosto nezodpovědné nás krmit nadějí na jaro, já se těším a pak o to hůř se to prodlužování zimy snáší. Přitom přeci vím, jak ta svoje čísla a předpovědi "rodí", zpracování meteorologických dat a předpovědi to byla vždycky perla:). Přesto jsem naprostou jasnou ukázkou, jak se člověk dá snadno oblbnout. Ovšem zlatou medaili v tomto ohledu získal teď Franta, když šíleným usilím běhal na pásu, přes všechno co do toho dával se ale nějak nedokázal se vyrovnat rychlostem z minulých dní... A tak zlomený odešel domů, kde zjistil, že ten "jeho" pás je nastavený v mílích!!:)... To ho ale nakoplo, takže teď běhá jako vítr, úplnej Zátopek.
Týden byl o hodně náročnější než jsem čekal. Možná je to tím upínáním se na jaro, čekáním, že už..., že každou chvíli se to změní a začne být přijemně a vše se bude zelenat. Jenže takhle jsem maximálně zezelenal já v úterý, když po velmi krátkém spánku jsem vyrazil rychle do fitka (už údajně naposled, jsem horší než ti meteorologové) dát rychle ranních 14 a pospíchat do práce. Ouha. Hned po začátku, když jsem v polospánku ještě skoro automaticky nasadil 5min/km dostal šílenou (ale děsně) křeč do levého lýtka, až jsem nemohl ani stát. Pako jsem:)! No nevzdal jsem to, říkal jsem si to snad rozhýbeš ne? Copak seš úplně měkká hlava? No musel jsem, takhle bych se nedostal ani domů, natož do práce. Nakonec jsem 14 dal (tedy 8 jsem náhradně odvesloval) a říkal jsem si, teda jak bude zítra? Ale asi stejně jako Franta, jsem to doma "přehodnotil":) a vyšlo mi, že vlastně jsem to už překonal, sice mě ještě bolí noha jako mrcha, ale to se určitě poddá. A tak jsem se maličko protrápil středeční 14 ale pozor, čvrteční 14 už byla celkem pohoda, teda zase abych to nelakoval na růžovo.. Maraton bych s tou svojí bolavou nohou asi neuběhl, i když kdo ví. Bláznivej jsem na to dost.
V sobotu jsem tedy po ránu vyběhl monitorovat jaro do prokopáku. Dole v údolí na cestách leží ještě namrzlé hromady na cestách hrozí, že tam budou do května:(, ovšem, když jsem se vyšplhal do kopečků, sníh mizel a opatrně vykukovalo schované jaro.
Když už tam budete, třeba se zkuste podívat na virtuální charitativní běh Pro Paraple a třeba nějakým tím km (Kč) přispět:).
Uplynulý týden byl taky ve znamení telefonních operátorů, kteří jak asi znáte neustále volají, nabízejí různé skvělé tarify a jsou rozhořčení, že nemáme zájem. Myslím, že se u nás předháníme, kdo dokáže lépe (myslím slušně) odmítnout. Se synem se nám povedl docela dobrý gambit. Volali, on zvedl, že chtějí nekoho mezi 15 a 70 lety, on řekl, aha, mě ještě není 15, bohužel nemůžu ještě odpovídat, na jejich popud předal telefon mě a já odpověděl, vidíte a mě je 71:) já bohužel už nemůžu odpovídat. Moc jsme se pobavili..:).
Ovšem naše nejoblíbenělší konverzace s operátory [pro pobavení si ji často "přehráváme":)] je tahle:
Operátor: Vy jste přímo zřizovatel té linky?
Zákazník: Jak to myslíte?
Operátor: Na koho je ta linka psaná.
Zákazník: Jako kdo tu je?
Operátor: Hmm, dejme tomu.
Zákazník: Já a můj pes.
Operátor: Ale já bych potřeboval jméno.
Zákazník: Ťapina.
:)
Veselé čekání na jaro! Ať se daří!
PS. Dneska jsem nějak v tichosti v šíleném krpálu z Hlubočep oslavil 3,333 běhacích km. Od svého začátku loni v lednu. Moc mě to potěšilo..
sobota 6. března 2010
UNOR za náma: Ideologie kolem a v nás
Asi ten únor je fakt revoluční:). Nechtěně jsem se připletl do několika "konfliktů" zdravého životního stylu, kdy zastánci a misionáři správného - tedy sportovního a zdravého života - útočili na ostatní kolem:). Aby nám všem (lamám a obyčejným lidem) řekli, co děláme špatně, jak správně máme žít, co máme dělat.. Až mi to připomnělo vývoz "revoluce":) a stejně jako nemusím žádné církevní misionáře, ani misionáře operačních systémů, tak nemusím ani tohle..:).
A to musím podotknout, že nejen běhám rád, ale i rád si s kamarády o běhání povídám, ale pečlivě se hlídám k tomu, abych někoho přesvědčoval nebo nedej bože (či příroda), abych mu říkal, že by měl běhat, nebo že musí sportovat..
Nic se neděje náhodou a furt mě zaráží, že hodně podobné věci zažívají sprátelené blogy:), ale asi je něco ve vzduchu, říkám si to stále. Militantní běžci:) asi v této době razantněji prosazují své názory a tak se dozvídáme: ... že by půl maratony, maratony či různé "běhy" měly mít silné požadavky na čas a kondici závodníků, ... že upadá průměrný čas dokončení maratonu, ... že člověk, který nedá maraton pod... 4h, 3:30... (tady bych chtěl doplnit, že silně záleží na PR diskutujícího) není vlastně maratonec a měl by si to rozmyslet, někam zalézt a neukazovat se:)!
Je to sice asi smutné, možná to může i pár začátečníků odradit, ale zase je to i takové vesele české:). Ti bojovníci za běh prostý začátečníků si vůbec neuvědomují, že bez nás, nadšenců, lam a začátečníků by většina městských maratonů neexistovala, že by jejich běžecké nádobíčko stálo asi 2xtolik apod. Kdo si kolem kupuje ve velkém furt bežecké oblečení, kdo dělá ty davy na podobných akcích a tím získává sponzory pro podobné akce? Ano správně. My obyčejní! My začátečníci, šneci, lamy, želvy či jak si kdo říká:). Určitě běháme pomaleji než ti "správní" bězci, ale nemyslím si, že míň radostně, s menším nadšením, s menším úsilím, bojem s překážkami.. Všechno je relativní, jak může někdo odsuzovat jiného nadšence a brát mu jeho právo na 1/2 maraton:), taková blbost!
Musel jsem si to napsat do deníčku, bylo to ve mě jako v koze, tedy jako v lamě:).
Proto zde lamí výkřik -- Nenechme se tím nikdo odradit, zblbnout ani jedním ani druhým směrem. Prostě si to užít. My duševní bězci přeci víme své..:)
Tento týden byl takový správně odpočinkový, běhal jsem celkem lehoučce, ale o to intenzivněji a nově. Můj nový kolega je takový spravný člobrda, pochopitelně běžec s PR kolem 3h na maraton, skromnej, příjemnej:)... Ve středu jsme spolu místo oběda dali jen tak rychlejších 9.5km podle řeky, ale pozor, on měl five fingers vibram a navíc většinu cesty běžel bos! A tím svým skvělým, nemilitantním způsobem :) mě doslova získal, jsem natěšený, že vyzkouším jednak běhat postupně bosky, ale hned jsem si koupil poslední petiprstky, co byly v Praze:
http://www.svetoutdooru.cz/clanek/?108063-vibram-fivefingers-%96-temer-bos
Nechavám odkaz, udělal jsem si děsnou radost, je to neuvěřitelný, hned zkouším na pásu a vzal bych je i ven, ale musím opatrně, aby se mnou moje nejmilejší manželka [jasné slunéčko:)] ještě mluvila. Jako každá správná žena už je zvyklá na ledasco, ovšem v ranních mrazech vybíhat ven v prstových ponoškách s tenkou podešví je silnější kafe.. Ale jdu do toho a budu informovat o mé postupné cestě k bosému běhání..Ale fakt postupné...:)
Ale k tomu "radění".. vzpomínám si na oblíbenou hru za mých studií.. Já s kamarády jedu tramvají údajně mě doprovázejí na schůzku se mojí dívkou (u ní doma). Opuštěný byt a já nezkušený mladíček, který se umí červenat (vždycky jsem trapné role hrál jen já, asi že i tohle jsem si uměl užít?). Po cestě se postupně s radami, jak postupovat, co dělat, co říkat a jak se chovat... přidávali spolucestující a když jsme vystupovali, tak už mi celkem tradičně radila celá tramvaj:)!!!
Ale zase k běhání.. Po středečním výběhu a čtvteční radosti s five fingers, jsem je hned v pátek vyzkoušel na páse. Neuvěřitelný, hned mi to ukázalo, že na pravé noze, co mě občas zlobí chodidlo, tak došlapuju úplně špatně:), na hraně nohy u malíčku se mi udělal úplně krvaný puchýř:), ale samozřejmě skvělý pocity. Na nohách unavený úplně neznámý svaly, jak člověk došlapuje víc na špičku. levá naho mi jde úplně skvěle, ještě tu pravou:). Ale všechno má svůj čas.
Samozřejmě v pátek to asi nebylo optimální, protože dneska (v sobotu) byla Kbelská 10 a den před tím si něco způsobit na noze není asi ten pravý ořechový, ale já to nezastírám, jsem lama:). A tak když jsem ráno vstal a podíval se do toho bílého šílenství, tak mě zachránilo před uvažováním ano/ne, to, že jsem slíbil Jurajovi a Fabiovi, že je vyvednu a dovezu do Kbel. Už jenom odhrabování auta
Naznačilo, že možná letošní Kbelská 10 se chce zařadit do nějakého severského či transsibiřského běžeckého seriálu. Určitě je to proto, že Anička (Mrazivý Vítr, aneb Tuuli Pakkanen) známá jako zastánce pravého severského běhání se přihlásila na tento běh. Jen upřesňuji, v severském běhu se do mínus 10 běhá v tričku a trenýrkách a při teplotách nad nulu už jsou zapojené probíhácí sprchy, aby se závodníci mohli v těch hicech drobet ochladit:).
Nebudu psát o závodě, určitě to řada z Vás popíše líp a těším se na postřehy ostatních. Naše skupina? I když jsme si všichni Fabio, Juraj i já, přiznali, že nebýt toho, že jsme byli domluveni s ostatními, tak bychom asi zůstali doma:)... Ale nakonec všichni velmi spokojeni. Fabio (tentokráte obutý v lehkých botách) :) nás všechny deklasoval s 41min, já jsem byl připraven ohlásit PR (v nejhorším na sněhu:) ), nakonec neuvěřitelně skvělých lamích 45:55, Juraj pár vteřinek za mnou. Prostě celková skvělá nálada:).
Jaru zdar!
PS. Já jsem ten nej nejstarší nabalený červený sněhulák, Juraj (Ďuri) je uprostřed a Fabio v modrém to jistí zleva.
PPS. Sice jsem neměl číslo 12, ani 34, dokonce ani 56, ale pozor 78! Hned mi připomnělo říkanku při rozdávání karet.. 78 polib p.del kosům:).
A to musím podotknout, že nejen běhám rád, ale i rád si s kamarády o běhání povídám, ale pečlivě se hlídám k tomu, abych někoho přesvědčoval nebo nedej bože (či příroda), abych mu říkal, že by měl běhat, nebo že musí sportovat..
Nic se neděje náhodou a furt mě zaráží, že hodně podobné věci zažívají sprátelené blogy:), ale asi je něco ve vzduchu, říkám si to stále. Militantní běžci:) asi v této době razantněji prosazují své názory a tak se dozvídáme: ... že by půl maratony, maratony či různé "běhy" měly mít silné požadavky na čas a kondici závodníků, ... že upadá průměrný čas dokončení maratonu, ... že člověk, který nedá maraton pod... 4h, 3:30... (tady bych chtěl doplnit, že silně záleží na PR diskutujícího) není vlastně maratonec a měl by si to rozmyslet, někam zalézt a neukazovat se:)!
Je to sice asi smutné, možná to může i pár začátečníků odradit, ale zase je to i takové vesele české:). Ti bojovníci za běh prostý začátečníků si vůbec neuvědomují, že bez nás, nadšenců, lam a začátečníků by většina městských maratonů neexistovala, že by jejich běžecké nádobíčko stálo asi 2xtolik apod. Kdo si kolem kupuje ve velkém furt bežecké oblečení, kdo dělá ty davy na podobných akcích a tím získává sponzory pro podobné akce? Ano správně. My obyčejní! My začátečníci, šneci, lamy, želvy či jak si kdo říká:). Určitě běháme pomaleji než ti "správní" bězci, ale nemyslím si, že míň radostně, s menším nadšením, s menším úsilím, bojem s překážkami.. Všechno je relativní, jak může někdo odsuzovat jiného nadšence a brát mu jeho právo na 1/2 maraton:), taková blbost!
Musel jsem si to napsat do deníčku, bylo to ve mě jako v koze, tedy jako v lamě:).
Proto zde lamí výkřik -- Nenechme se tím nikdo odradit, zblbnout ani jedním ani druhým směrem. Prostě si to užít. My duševní bězci přeci víme své..:)
Tento týden byl takový správně odpočinkový, běhal jsem celkem lehoučce, ale o to intenzivněji a nově. Můj nový kolega je takový spravný člobrda, pochopitelně běžec s PR kolem 3h na maraton, skromnej, příjemnej:)... Ve středu jsme spolu místo oběda dali jen tak rychlejších 9.5km podle řeky, ale pozor, on měl five fingers vibram a navíc většinu cesty běžel bos! A tím svým skvělým, nemilitantním způsobem :) mě doslova získal, jsem natěšený, že vyzkouším jednak běhat postupně bosky, ale hned jsem si koupil poslední petiprstky, co byly v Praze:
http://www.svetoutdooru.cz/clanek/?108063-vibram-fivefingers-%96-temer-bos
Ale k tomu "radění".. vzpomínám si na oblíbenou hru za mých studií.. Já s kamarády jedu tramvají údajně mě doprovázejí na schůzku se mojí dívkou (u ní doma). Opuštěný byt a já nezkušený mladíček, který se umí červenat (vždycky jsem trapné role hrál jen já, asi že i tohle jsem si uměl užít?). Po cestě se postupně s radami, jak postupovat, co dělat, co říkat a jak se chovat... přidávali spolucestující a když jsme vystupovali, tak už mi celkem tradičně radila celá tramvaj:)!!!
Ale zase k běhání.. Po středečním výběhu a čtvteční radosti s five fingers, jsem je hned v pátek vyzkoušel na páse. Neuvěřitelný, hned mi to ukázalo, že na pravé noze, co mě občas zlobí chodidlo, tak došlapuju úplně špatně:), na hraně nohy u malíčku se mi udělal úplně krvaný puchýř:), ale samozřejmě skvělý pocity. Na nohách unavený úplně neznámý svaly, jak člověk došlapuje víc na špičku. levá naho mi jde úplně skvěle, ještě tu pravou:). Ale všechno má svůj čas.
Samozřejmě v pátek to asi nebylo optimální, protože dneska (v sobotu) byla Kbelská 10 a den před tím si něco způsobit na noze není asi ten pravý ořechový, ale já to nezastírám, jsem lama:). A tak když jsem ráno vstal a podíval se do toho bílého šílenství, tak mě zachránilo před uvažováním ano/ne, to, že jsem slíbil Jurajovi a Fabiovi, že je vyvednu a dovezu do Kbel. Už jenom odhrabování auta
Nebudu psát o závodě, určitě to řada z Vás popíše líp a těším se na postřehy ostatních. Naše skupina? I když jsme si všichni Fabio, Juraj i já, přiznali, že nebýt toho, že jsme byli domluveni s ostatními, tak bychom asi zůstali doma:)... Ale nakonec všichni velmi spokojeni. Fabio (tentokráte obutý v lehkých botách) :) nás všechny deklasoval s 41min, já jsem byl připraven ohlásit PR (v nejhorším na sněhu:) ), nakonec neuvěřitelně skvělých lamích 45:55, Juraj pár vteřinek za mnou. Prostě celková skvělá nálada:).
Jaru zdar!
PPS. Sice jsem neměl číslo 12, ani 34, dokonce ani 56, ale pozor 78! Hned mi připomnělo říkanku při rozdávání karet.. 78 polib p.del kosům:).
sobota 27. února 2010
Škola smyku, království za posyp!
Tak nám konečně začalo tát paní Milerová:)! Ovšem díky tomu je to při ranním běhání nejen o ústa(o hubu), ale i o kostrč. Záleží na tom, jak kdo padá.
Ze své drobné zkušenosti mohu potvrdit, že králičí a srnčí bobky jsou naprosto skvělé, koňský trus nemá chybu:)... většinou a jaksi logicky se tento posyp vyskytuje na cestách v kopcích (kde je nejvíc potřeba), zřejmě odráží i "úsilí" jejich původního výrobce, který se dral do svahu..
Přírodní materiál jako jehličí, "nosáky" (tedy křídlaté dvojnažky, plody javorů) nebo piliny z nařezaných stromů mají nesporné ekologické přednosti...
Říkal jsem si, schválně, jak moc jsem vybíravej, co mi na cestě vadí (jako posyp) a všechno jsem v podstatě schválil. Až na psí hovínka.. Tedy až do středy večer, kdy jsem právě díky jim úspešně zabrdil pod hlubočepským kopcem. Tím padem jsem se v duchu psům omluvil a než ten efekt zabrzděného pádu vyprchá, tak asi nebudu tolik komentovat můj ranní slalom u metra:).
Ale asi i s tím táním zase přišla potřeba si fakt bránit svoje běhání. Sleduju to všude okolo, spřátelené blogy taky nestíhají, něco je ve vzduchu.. Navíc jak jsem běhal po nocích v tajícím sněhu (že by mi prostydly nohy v ledové vodě? Nebo zánět?), tak mě začala bolet šlapka pravé nohy a říkal jsem si, to mi ještě chybělo:(. Ve čtvrtek ráno jsem nemohl skoro chodit. Neštěstí! Co budu povídat.. Ale nakonec jsem se dobelhal do fitka (=jsem tedy závislák) a aspoň 40 minut vesloval. No ze začátku mě bolelo i to, ale nohu jsem promasíroval, už i chodit jsem mohl a tak jsem se těšil, že v pátek, jak mám odpočinkový den doléčím nohu.
Skutečně, nemá cenu nic lámat přes koleno, v sobotu jsem s Ďurim dal pohodových 20km na Ladronce, suché rovné cesty.. Noha ze začátku byla ještě citlivá, ale na konec i večer "úplně" OK!:) . Tak věřím, že v dalších týdnech, kdy moje km nebudou růst, ale spíš se stávat intenzivnější, jak prohlásil velký ultrák:), bude vše víc než v pořádku.
Co se vlastně tak šíleného děje kolem, že většina z nás nestíhá? Teď jsem si uvědomil že za poslední měsíc jsem málokdy šel spát před J.Bondem (tedy před 0:07) :) a vstávám relativně brzo.. a stejně nestíhám .. jestli my se nehoníme moc zbytečně a abychom nedopadli jako ten zajíc v pohádce „Jak ježek uhonil zajíce k smrti", [www.pohadky.org/index.php?co=pohadka&pohadka=516]. Prostě mazec! Nějak jsem se nad tím při běhu drobet zamyslel a zjistil jsem, že šíleně času poztrácím, musím s ním lépe hospodařit. To bude hlavní úkol do dalších dní! Připadám si jako anonymní alkoholik:), stejně jako oni přiznáním faktu, že jsou alkoholici, tak i ja tím že jsem problém pojmenoval, věřím, že se mi bude lépe "bojovat"..
Začlo tát a s tou změnou přírody kolem by stálo za to se zbavit zbytečného balastu, hlavně líp hospodařit s časem, víc si užívat jara! Vždyť jsem taky, jako správná lama, velký zahradník!
Ať se daří.. Jak vnímáte ty změny Vy?
Ze své drobné zkušenosti mohu potvrdit, že králičí a srnčí bobky jsou naprosto skvělé, koňský trus nemá chybu:)... většinou a jaksi logicky se tento posyp vyskytuje na cestách v kopcích (kde je nejvíc potřeba), zřejmě odráží i "úsilí" jejich původního výrobce, který se dral do svahu..
Přírodní materiál jako jehličí, "nosáky" (tedy křídlaté dvojnažky, plody javorů) nebo piliny z nařezaných stromů mají nesporné ekologické přednosti...
Ale asi i s tím táním zase přišla potřeba si fakt bránit svoje běhání. Sleduju to všude okolo, spřátelené blogy taky nestíhají, něco je ve vzduchu.. Navíc jak jsem běhal po nocích v tajícím sněhu (že by mi prostydly nohy v ledové vodě? Nebo zánět?), tak mě začala bolet šlapka pravé nohy a říkal jsem si, to mi ještě chybělo:(. Ve čtvrtek ráno jsem nemohl skoro chodit. Neštěstí! Co budu povídat.. Ale nakonec jsem se dobelhal do fitka (=jsem tedy závislák) a aspoň 40 minut vesloval. No ze začátku mě bolelo i to, ale nohu jsem promasíroval, už i chodit jsem mohl a tak jsem se těšil, že v pátek, jak mám odpočinkový den doléčím nohu.
Skutečně, nemá cenu nic lámat přes koleno, v sobotu jsem s Ďurim dal pohodových 20km na Ladronce, suché rovné cesty.. Noha ze začátku byla ještě citlivá, ale na konec i večer "úplně" OK!:) . Tak věřím, že v dalších týdnech, kdy moje km nebudou růst, ale spíš se stávat intenzivnější, jak prohlásil velký ultrák:), bude vše víc než v pořádku.
Co se vlastně tak šíleného děje kolem, že většina z nás nestíhá? Teď jsem si uvědomil že za poslední měsíc jsem málokdy šel spát před J.Bondem (tedy před 0:07) :) a vstávám relativně brzo.. a stejně nestíhám .. jestli my se nehoníme moc zbytečně a abychom nedopadli jako ten zajíc v pohádce „Jak ježek uhonil zajíce k smrti", [www.pohadky.org/index.php?co=pohadka&pohadka=516]. Prostě mazec! Nějak jsem se nad tím při běhu drobet zamyslel a zjistil jsem, že šíleně času poztrácím, musím s ním lépe hospodařit. To bude hlavní úkol do dalších dní! Připadám si jako anonymní alkoholik:), stejně jako oni přiznáním faktu, že jsou alkoholici, tak i ja tím že jsem problém pojmenoval, věřím, že se mi bude lépe "bojovat"..
Začlo tát a s tou změnou přírody kolem by stálo za to se zbavit zbytečného balastu, hlavně líp hospodařit s časem, víc si užívat jara! Vždyť jsem taky, jako správná lama, velký zahradník!
Ať se daří.. Jak vnímáte ty změny Vy?
sobota 20. února 2010
Osiřely pásy
Tak se to konečně stalo.:) Jak se mě Machy ptal, jestli už jsem náhodou nedoběhl na konec pásu... Tedy já jsem nedoběhl, ale pás přestal běhat. Teda ne, že bych ho uhnal, jak si někdo může zlomyslně myslet, prostě přestal běhat, začal stávkovat. Pozor! Navíc to nebyl ten "můj", ale sousední. Jediné možné vysvětlení je, že mu bylo líto, že na něm neběhám:).
V úterý hned po ránu, kdy jsem kvůli brzké práci spěchal do fitka na "rychlou" 14 a jsem zjistil dvě věci. Jednak se vyrojili noví lampasáci (tedy další lamy a lamičky na pásu, vítejte!) a jednak, že funguje jen jeden pásáček:(. Moje vrozená slušnost mi zavelela, když jsem viděl tu "frontu" a ty návaly natěšených nadšenců, že jsem odběhl rychle 3km (15min) a přesunul se na veslovátko. Naštěstí jsem odvesloval jen 6km a už se udělalo úplně volno (ale ty spory a boje mezi ostatními, to by stálo za filmový šot), zbytek zase v pohodě uběhl, ale rozhodnutí bylo jasné. Definitivně ven i kdyby čert na koze jezdil! Copak v týdnu, ale sobotní dlouhý, nejdelší běh mě drobet strašil, ale po dohodě s Voldemortem (ultra Milošem) bylo sobotní běhání stanoveno na 4 hodiny plus návrat:). Nemám řešit, jestli na tom marastu v kopcích prokopáku uběhnu 36-38 nebo víc. Ve fitku bych na pásu (je to lehčí ale větší pakárna) dal asi těch 45-47, co mám napsané v trenýrkovém plánu, ale nemám sílu to blokovat nebo furt v mezičasech veslovat:).
A tak alespoň pro mě osiřely pásy!:) Šel jsem do toho důsledně a tak jsem i ve čvrtek vyběhl později odpoledne, neznale si nevzal čelovku [pako jsem a pako zůstanu:)!!!] a tak jsem běžel skoro ve tmě. Ovšem noční závod s vlakem (stačím ještě i fotit!) byl zážitek. Jako v pohádce, kdy každý chvilku tahá pilku. Nejdřív to vypadalo, že mi to lokálka natře (byl jsem rád, že jsem se nepřerazil), ale potom zastávka Praha-Holyně naprosto zásadně zasáhla do našeho závodu a já se stal vítězem!:)
V týdnu mě velký Machy lákal na otužilecké ponory:), musel jsem mu vysvětlit, že já jedině plavu stylem paní starostová s hlavou nad vodou. Z dětství mám drobnější komplikace -- jak se mi dostane voda do uší, nebo při silných poklesech tlaku [cestování v letadle je na to skvělé:(] , ztrácím rovnováhu, je mi i špatně... něco mezi opilým námořníkem a dítětem, co spadne z kolotoče:). Teď po těch letech už s tím umím lépe žít, ale doteď si vzpomínám například na upřímně bezelstné otázky své dcery... Jeli jsme třeba v metru, zrovna jsem trpěl po neuvěřitelné změně počasí/tlaku (i přes velkou snahu jsem se drobně motal) a ona se nahlas zeptala: "Tatínku, tobě je zase špatně, viď? Budeš zvracet tady nebo až na další stanici?:)" No reakce lidí, nemusím nic říkat.. Otec opilec, chudák dítě...:) :)
Sobotní proběhnutí ovšem stálo za to... Rozhodl jsem se sice z rodinných důvodů [oběd je oběd:)], se vrátit zpět po 3 hodinách, ale večerní veslování to nahradí.. Sdílím ty pocity s Peggy, on poctivý běžecký tréning je náročný i časově a nějak to rozumně skloubit s prací a s osobním životem chce i určité umění, vynalézavost, plánování a v neposlední řadě i kompro-myš:).
Tady (jak je vidět ta rozšlapaná ledová tříšť na vrcholku obrázku), tady jsem zahučel hned na začátku po kotníky oběma nohama do ledové vody, asi abych měl už teď to otužilecké trénování..:)
Pořád zkouším, jak proběhnout spodem kolem lomu (ten vrchní oběh kolem kravských výběhů může nadchnout jen mě selského synka). Ale já na to přijdu, mám ještě jeden nápad..Dneska jsem zkoušel i lomem, ale není to nijak zvlášť dobré, i když obrázky ukazují zajímavé okolí..
No užil jsem si, paráááda.. běžel jsem i neznámými místy, kus po trati, hlubokým sněhem, sešup z kopce dolů v lomu byl obzvlašť vydařený:).. (po té koupeli na začátku už nebylo co řešit ani zachraňovat a pak nejsem žádná slečinka, jsem pravá lama..že?).
Je zajímavé, že i ze shora, i v zimě, není pohled na panorama paneláků na Velké Ohradě tak děsivý.. vše je spíš skryté a prokopák tak navozuje dojem, že jste na vesnici..
Poslední, taková milá příhoda.. U Holyně potkávám hezkou mladou ženu v modré bundě, která se na mě usmívá, zdraví mě.. No pochopitelně se taky usmívám a zdravím ji, a v okamžiku, kdy se míjíme, mi to dochází. Je to ta moje známá:), jak jsem jí o adventu padl k nohám, zrovínka když měla kalhoty dole:) ... Jen mi to chvilku trvalo, protože při tom našem předchozím "seznámení":) jsem jí do očí moc neviděl, nebo se i nekoukal:).
Týden vidím v podstatě splněn, ale jak vy plánujete? Mě to vychází, že musím v podstatě najít extra čas (což já zase rád) na minimálně jednu 8 hodinovou běhací "směnu":), s přípravou a očistou je to i o dost víc.. mě by zajímalo, jestli mi to trvá tak dlouho protože jsem lama, nebo možná je to tím, že lamám to obecně trvá dlouho:).
Zdraví 12:).
V úterý hned po ránu, kdy jsem kvůli brzké práci spěchal do fitka na "rychlou" 14 a jsem zjistil dvě věci. Jednak se vyrojili noví lampasáci (tedy další lamy a lamičky na pásu, vítejte!) a jednak, že funguje jen jeden pásáček:(. Moje vrozená slušnost mi zavelela, když jsem viděl tu "frontu" a ty návaly natěšených nadšenců, že jsem odběhl rychle 3km (15min) a přesunul se na veslovátko. Naštěstí jsem odvesloval jen 6km a už se udělalo úplně volno (ale ty spory a boje mezi ostatními, to by stálo za filmový šot), zbytek zase v pohodě uběhl, ale rozhodnutí bylo jasné. Definitivně ven i kdyby čert na koze jezdil! Copak v týdnu, ale sobotní dlouhý, nejdelší běh mě drobet strašil, ale po dohodě s Voldemortem (ultra Milošem) bylo sobotní běhání stanoveno na 4 hodiny plus návrat:). Nemám řešit, jestli na tom marastu v kopcích prokopáku uběhnu 36-38 nebo víc. Ve fitku bych na pásu (je to lehčí ale větší pakárna) dal asi těch 45-47, co mám napsané v trenýrkovém plánu, ale nemám sílu to blokovat nebo furt v mezičasech veslovat:).
A tak alespoň pro mě osiřely pásy!:) Šel jsem do toho důsledně a tak jsem i ve čvrtek vyběhl později odpoledne, neznale si nevzal čelovku [pako jsem a pako zůstanu:)!!!] a tak jsem běžel skoro ve tmě. Ovšem noční závod s vlakem (stačím ještě i fotit!) byl zážitek. Jako v pohádce, kdy každý chvilku tahá pilku. Nejdřív to vypadalo, že mi to lokálka natře (byl jsem rád, že jsem se nepřerazil), ale potom zastávka Praha-Holyně naprosto zásadně zasáhla do našeho závodu a já se stal vítězem!:)
Sobotní proběhnutí ovšem stálo za to... Rozhodl jsem se sice z rodinných důvodů [oběd je oběd:)], se vrátit zpět po 3 hodinách, ale večerní veslování to nahradí.. Sdílím ty pocity s Peggy, on poctivý běžecký tréning je náročný i časově a nějak to rozumně skloubit s prací a s osobním životem chce i určité umění, vynalézavost, plánování a v neposlední řadě i kompro-myš:).
Tady (jak je vidět ta rozšlapaná ledová tříšť na vrcholku obrázku), tady jsem zahučel hned na začátku po kotníky oběma nohama do ledové vody, asi abych měl už teď to otužilecké trénování..:)
Týden vidím v podstatě splněn, ale jak vy plánujete? Mě to vychází, že musím v podstatě najít extra čas (což já zase rád) na minimálně jednu 8 hodinovou běhací "směnu":), s přípravou a očistou je to i o dost víc.. mě by zajímalo, jestli mi to trvá tak dlouho protože jsem lama, nebo možná je to tím, že lamám to obecně trvá dlouho:).
Zdraví 12:).
neděle 14. února 2010
Zdání klame
Na jednu stranu mě těší, že si všichni myslíte, že mně - obyčejné lamě - všechno jde samo, že je to pohodička, klídek, pijánko, mazurka:)...To sice potěší, ale opak je pravdou. Stejně asi tak jako každý z vás začátečníků i já, festovní lama a pako, musím bojovat o každý den, o každý výběh, o svůj trenýrkový plán, proti své lenosti, proti nástrahám přírody i okolí...:)... Asi to mám na furt.
Ale co, je to celkem normální.:) Vždy, když se mi podaří dosáhnout nějaké "mety", jako třeba minulý týden ten šílený maraton na běhátku:)... tak pochopitelně příjde nějaká dílčí krize, "něco" se zkrátka stane a musím s tím bojovat. Na to už jsem jistým způsobem zvyklý, teď se to ještě obohatilo o dlouhodobé problémy v práci. Ale všechno zlé je k něčemu dobré.
Moje moudrá teta by k tomu asi řekla, že mladý člověk dělá blbosti a starší už o tom ví:). U mě to možná není ani tolik věkem, jako tím běháním...Fakt. :). Jak ten poslední rok běhám, tak mám vlastně čas při běhu o věcech víc přemýšlet, nejen příjemné venkovní proběhnutí pročistí mysl i ty boje na pásu jsou k tomu taky jako stvořené:). Ten očistec vlastně taky očistí... Najednou si víc uvědomuju, co mi vadí a co rozhodně nechci. Všechno je hned takové jasnější, přehlednější, jednodušší - všechny problémy i jejich řešení.
Co bych povídal :). Hned jak jsem se rozhodl razantněji eliminovat věci/problémy v práci, omezit činnosti, které mě netěší nebo mi zbytečně berou sílu-radost ze života, hned se mi děsně ulevilo! :) Sice ještě nějakou chvíli budu muset ty nepříjemnosti snášet, ale my duševní běžci jsme už zocelení. Však jsem si hned řekl, že tu zbývající dobu to vydržím i holým zadkem na horkejch kamnech:)! Život je krásnej...
Asi se furt opakuju, ale nevěřím na náhody. Zrovna v pátek čtu v "She today" [="Ona dnes", ale mně to zní světověji:)] rozhovor se "superženou"= naší známou běžkyní/pěvkyní Vandou K-B. :). Nejvíc mě překvapila její úvodní rada.."Když chcete stíhat, musíte zrychlit!"... Já jako lama jsem dospěl k úplně opačnému pohledu. Když nestíhám, tak asi stojí za to se zamyslet, uspořádat si priority a přestat dělat věci, které nemusím, které mě netěší [doporučuji prečíst od VUM 7+1 krok (nejen) k manažerské kondici :)]. Pak najednou je víc času a i my, obyčejné lamy, stíháme...
No a teď, když je duševní krize překonaná tak pár veselých postřehů/zážitků, nejlépe z běhání :).
V týdnu jsem se při ranním spěchu do fitka smekl na schodech, no natloukl jsem si. Soused z vedlejšího vchodu na mě kouká a myslí si (jak hned přiznal), že je to nějaká rozcvička:). Jsem tu evidentně za exota. Hned mi to připomnělo jeden starší zážitek z běhání [který možná dodatečně vysvětlí proč jsem tak pohotově měl historku o kaskadérech z Barrandova při své srážce s blbcem:) ]. Ale zpátky k tomu prazážitku. Takhle jsem si na přelomu jara-léta běžel po cestičkách nad prokopákem, pode mnou celkem šikmá stráň, proti jde rodinka s dětmi. Jak se jim vyhýbám, zakopnu o kořen stromku a padám po hlavě ze stráně.. V poslední chvíli to sroluju to ve válení sudů...Zastavím se a vidím, jak mě zeshora rodinka upřene pozoruje a jak se tak škrábu zpátky nahoru, slyším, jak tatínek ratolestem říká, no to jsou ti kaskadéři z Barandova, oni tady často nacvičujou... hele, starší chlápek, ale evidentně třída:), viděla's jak do toho šel vostře? :)... Holčička se hned zeptá jestli to budu dělat ještě jednou, já nevypadnu z role a odpovím, že zase až poběžím další kolečko:), že musím o kousek dál do lesa zkoušet jiné věci..Běžím pryč, zatínám zuby, naražena ruka a kostrč přeci jen bolí, ale hned se zase směju, protože jsem pošuk:).
Na km je tento týden dle VUM odpočinkový (14+12+12+38+12=88) ale jinak to byl zase důležitý týden. Samá dobrá rozhodnutí!
Tak ať daří! Co vy a vaše krize?
PS. Poslední čerstvá ukázka mého lamáctví..:) Dolaďoval jsem pokračování mého trenýrkového plánu s VUM a neseděly mi týdny a tu jsme zjistili, že já jsem jaksi o týden napřed. Nevím jak se to stalo, ale už delší dobu asi od půlky prosince běhám o týden dopředu. Přitom čísla v plánu odpovídají týdnům v kalendáři. Abychom to sladili, VUM vsunul tzv. "Lojzův" týden, podle kterého budu od pondělka do neděle běhat a pak už jsem v rovnováze s normálním kalendářem, protože ten můj "lamí kalendář" má holt o týden víc!:)
Ale co, je to celkem normální.:) Vždy, když se mi podaří dosáhnout nějaké "mety", jako třeba minulý týden ten šílený maraton na běhátku:)... tak pochopitelně příjde nějaká dílčí krize, "něco" se zkrátka stane a musím s tím bojovat. Na to už jsem jistým způsobem zvyklý, teď se to ještě obohatilo o dlouhodobé problémy v práci. Ale všechno zlé je k něčemu dobré.
Moje moudrá teta by k tomu asi řekla, že mladý člověk dělá blbosti a starší už o tom ví:). U mě to možná není ani tolik věkem, jako tím běháním...Fakt. :). Jak ten poslední rok běhám, tak mám vlastně čas při běhu o věcech víc přemýšlet, nejen příjemné venkovní proběhnutí pročistí mysl i ty boje na pásu jsou k tomu taky jako stvořené:). Ten očistec vlastně taky očistí... Najednou si víc uvědomuju, co mi vadí a co rozhodně nechci. Všechno je hned takové jasnější, přehlednější, jednodušší - všechny problémy i jejich řešení.
Co bych povídal :). Hned jak jsem se rozhodl razantněji eliminovat věci/problémy v práci, omezit činnosti, které mě netěší nebo mi zbytečně berou sílu-radost ze života, hned se mi děsně ulevilo! :) Sice ještě nějakou chvíli budu muset ty nepříjemnosti snášet, ale my duševní běžci jsme už zocelení. Však jsem si hned řekl, že tu zbývající dobu to vydržím i holým zadkem na horkejch kamnech:)! Život je krásnej...
Asi se furt opakuju, ale nevěřím na náhody. Zrovna v pátek čtu v "She today" [="Ona dnes", ale mně to zní světověji:)] rozhovor se "superženou"= naší známou běžkyní/pěvkyní Vandou K-B. :). Nejvíc mě překvapila její úvodní rada.."Když chcete stíhat, musíte zrychlit!"... Já jako lama jsem dospěl k úplně opačnému pohledu. Když nestíhám, tak asi stojí za to se zamyslet, uspořádat si priority a přestat dělat věci, které nemusím, které mě netěší [doporučuji prečíst od VUM 7+1 krok (nejen) k manažerské kondici :)]. Pak najednou je víc času a i my, obyčejné lamy, stíháme...
No a teď, když je duševní krize překonaná tak pár veselých postřehů/zážitků, nejlépe z běhání :).
V týdnu jsem se při ranním spěchu do fitka smekl na schodech, no natloukl jsem si. Soused z vedlejšího vchodu na mě kouká a myslí si (jak hned přiznal), že je to nějaká rozcvička:). Jsem tu evidentně za exota. Hned mi to připomnělo jeden starší zážitek z běhání [který možná dodatečně vysvětlí proč jsem tak pohotově měl historku o kaskadérech z Barrandova při své srážce s blbcem:) ]. Ale zpátky k tomu prazážitku. Takhle jsem si na přelomu jara-léta běžel po cestičkách nad prokopákem, pode mnou celkem šikmá stráň, proti jde rodinka s dětmi. Jak se jim vyhýbám, zakopnu o kořen stromku a padám po hlavě ze stráně.. V poslední chvíli to sroluju to ve válení sudů...Zastavím se a vidím, jak mě zeshora rodinka upřene pozoruje a jak se tak škrábu zpátky nahoru, slyším, jak tatínek ratolestem říká, no to jsou ti kaskadéři z Barandova, oni tady často nacvičujou... hele, starší chlápek, ale evidentně třída:), viděla's jak do toho šel vostře? :)... Holčička se hned zeptá jestli to budu dělat ještě jednou, já nevypadnu z role a odpovím, že zase až poběžím další kolečko:), že musím o kousek dál do lesa zkoušet jiné věci..Běžím pryč, zatínám zuby, naražena ruka a kostrč přeci jen bolí, ale hned se zase směju, protože jsem pošuk:).
Na km je tento týden dle VUM odpočinkový (14+12+12+38+12=88) ale jinak to byl zase důležitý týden. Samá dobrá rozhodnutí!
Tak ať daří! Co vy a vaše krize?
PS. Poslední čerstvá ukázka mého lamáctví..:) Dolaďoval jsem pokračování mého trenýrkového plánu s VUM a neseděly mi týdny a tu jsme zjistili, že já jsem jaksi o týden napřed. Nevím jak se to stalo, ale už delší dobu asi od půlky prosince běhám o týden dopředu. Přitom čísla v plánu odpovídají týdnům v kalendáři. Abychom to sladili, VUM vsunul tzv. "Lojzův" týden, podle kterého budu od pondělka do neděle běhat a pak už jsem v rovnováze s normálním kalendářem, protože ten můj "lamí kalendář" má holt o týden víc!:)
neděle 7. února 2010
Škatulata škatulata hejbejte se! :)
V úterý dopoledne jsem ještě běhal podle řeky ve Filadelfii, ve středu dopoledne jsem přistál v Praze. Základní problém byl, jak sladit přesuny, časové posuny s mým trenýrkovým plánem? Moje řešení připomíná akci "Kulový blesk" nebo ještě spíš škatulata škatulata hejbejte se...
No, normálně mám pondělí a pátek volno, teď jsem vlastně v pondělí běžel úterý, v úterý středu, ve středu jsem bral pondělní volno, jen ten čtvrtek zůstal na místě:), v pátek jsem běžel neděli, páteční volno přesunuto na sobotu (šílené schůze v práci) a sobotní dlouhej běh tedy na neděli. Takže nejen časovej posun, ale i dny zpřeházené, aby se v tom prase orientovalo:)!! Připomíná mi to organizaci věcí v kuchyni mojí tety, která měla například strouhanku v piksle od kakaa s nápisem "cukr moučka"! Asi tak...:)
Dávám ještě pár obrázků z Phili, ve středu už jednak roztál sníh a tak vzdálené oblasti u řeky ovládly divoké husy a kachny
...a při krátkém přiblížení k silnici v centru jsem předbíhal kolony aut šinoucí se do města. Byl jsem jasně nejrychlejší!!! :)
No, normálně mám pondělí a pátek volno, teď jsem vlastně v pondělí běžel úterý, v úterý středu, ve středu jsem bral pondělní volno, jen ten čtvrtek zůstal na místě:), v pátek jsem běžel neděli, páteční volno přesunuto na sobotu (šílené schůze v práci) a sobotní dlouhej běh tedy na neděli. Takže nejen časovej posun, ale i dny zpřeházené, aby se v tom prase orientovalo:)!! Připomíná mi to organizaci věcí v kuchyni mojí tety, která měla například strouhanku v piksle od kakaa s nápisem "cukr moučka"! Asi tak...:)
Dávám ještě pár obrázků z Phili, ve středu už jednak roztál sníh a tak vzdálené oblasti u řeky ovládly divoké husy a kachny
Ale už jsem zpátky v Praze, tak jen o těch šocích, protože fakt nevím proč, ale já to přitahuju..:)
Například, při cestě zpět v Amsterdamu jsme chytli černého pasažéra, takže odlet o 1h opožděn, všichni vystoupit se zavazadly, odevzdat palubní lístky, po následné bezpečnostní kontrole letadla nástup s kontrolou průkazů. No a koho volali prvního ke kontrole? :) Mě a černýho pasažéra!:) Já byl taky v podezření, jak jsem se dozvěděl, měl jsem špatně vydanou letenku:), naštěstí se to vysvětlilo:).
Doma to vyprávím, jako povedenou historku, jak jsem byl v šoku, protože jsem si uvědomil zmatky ve Phili a že mi možná vystavili špatnou letenku a že už jsem čekal, že zůstávám v Amsterdamu...:). Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, to ovšem přebila šokovým esem! Povídá, no mně předevčírem volali z justičního paláce, že jsi měl vážný úraz... Naštěstí v další větě říkaj, že sis zlomil nohu (hned se jí ulevilo) a pak že ležím ve Vinohradské nemocnici, tak už věděla, že je to omyl, protože já byl za oceánem. Ale co tě neporazí, to tě posílí a falešnej poplach = dobrý znamení!!! :)
Ale zpátky k pobíhání. Už se děsně těším, až i ty delší trasy budu moci volně běhat venku, příští týden to snad jistí, rčitě vyzkouším v týdnu.. Teď ve fitku jsem dostal skvělou hlášku. Jeden takovej pohodovej týpek v pantoflích mi povídá -- hned po té, co jsem zběsile uběhnul co nejrychleji 10km (na 13 na běhátku) a co nejrychleji odvesloval (2km) -- jestli si nehraju na nějaký dobrodrůžo? Jako útěk z vězení..:).. Prý běžím jako blázen a pak vesluju, jako by mě honili piráti nebo hejno žraloků:)... Ať si příště vezmu nějakej kostým, ať je to dokonalý:)... Suchý, co?:)..
Ovšem neděle -- přeložený můj plánovaný dlouhý, nejdejší běh, to je samo o sobě...:). Včera šílená schůze. Kdybych běžel v sobotu večer, tak mám adrenalinu na celej maraton, bez jakýkoliv tyčinky nebo energetického gelu:). Ale dneska? Nechtělo se mi po ránu nechtělo, přitom vím, že je třeba zajít do fitka nejlíp hned po 8 hodině, kdy otevírají a tak do 10 tam nikdo není, nikomu nepřekážím.. Stejně, většinu času jsem běžel sám.:). Tradiční boj s myslí, ale na to se vždy snažím připravit, jak už jsem psal. Dnes jsem běžel maraton na běhátku, poctivých 42.2 a ještě 3 jsem vesloval. Kdybych říkal, že to byla brnkačka, tak bych lhal, ale tím mým přístupem se z toho stal jen dlouhej běh na páse, vyžadující pevnou vůli. Nic víc nic míň:)!!! A to jsem si zrovna přečetl Hingtona, který posedlý maratonem káže, že v treningu nejdelší trasa je 32km! Jenže VUM (Voldemort Ultra Miloš) mě lamu připravuje na ultra a tak nějak tuší:), že já si vlastně musím na ty fláky zvyknout.. U mě je to hlavně v hlavě:). Takže tak.
K tomu dovětek. Je to šílený, ale i s výměnou triček, odbíháním na WC jsem dokonce lehce zlepšil svůj čas ze Stromovky, nebylo to plánovaný... Jednoduše jsem většinu času běžel 5min/km a ono se to nahledá..:).
Děsně, děsně se těším zase na běhání venku... Příští týden mám volnější:) a dny už konečně zůstavají na místě... Velká šance k normálnímu běhání..:). U mě trenýrkový plán, je kotva všeho. Trenýrkový plán a kolaloka, to je zákon:)...
Ale jak vy, jak vy čelíte zmatkům?
Například, při cestě zpět v Amsterdamu jsme chytli černého pasažéra, takže odlet o 1h opožděn, všichni vystoupit se zavazadly, odevzdat palubní lístky, po následné bezpečnostní kontrole letadla nástup s kontrolou průkazů. No a koho volali prvního ke kontrole? :) Mě a černýho pasažéra!:) Já byl taky v podezření, jak jsem se dozvěděl, měl jsem špatně vydanou letenku:), naštěstí se to vysvětlilo:).
Doma to vyprávím, jako povedenou historku, jak jsem byl v šoku, protože jsem si uvědomil zmatky ve Phili a že mi možná vystavili špatnou letenku a že už jsem čekal, že zůstávám v Amsterdamu...:). Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, to ovšem přebila šokovým esem! Povídá, no mně předevčírem volali z justičního paláce, že jsi měl vážný úraz... Naštěstí v další větě říkaj, že sis zlomil nohu (hned se jí ulevilo) a pak že ležím ve Vinohradské nemocnici, tak už věděla, že je to omyl, protože já byl za oceánem. Ale co tě neporazí, to tě posílí a falešnej poplach = dobrý znamení!!! :)
Ale zpátky k pobíhání. Už se děsně těším, až i ty delší trasy budu moci volně běhat venku, příští týden to snad jistí, rčitě vyzkouším v týdnu.. Teď ve fitku jsem dostal skvělou hlášku. Jeden takovej pohodovej týpek v pantoflích mi povídá -- hned po té, co jsem zběsile uběhnul co nejrychleji 10km (na 13 na běhátku) a co nejrychleji odvesloval (2km) -- jestli si nehraju na nějaký dobrodrůžo? Jako útěk z vězení..:).. Prý běžím jako blázen a pak vesluju, jako by mě honili piráti nebo hejno žraloků:)... Ať si příště vezmu nějakej kostým, ať je to dokonalý:)... Suchý, co?:)..
Ovšem neděle -- přeložený můj plánovaný dlouhý, nejdejší běh, to je samo o sobě...:). Včera šílená schůze. Kdybych běžel v sobotu večer, tak mám adrenalinu na celej maraton, bez jakýkoliv tyčinky nebo energetického gelu:). Ale dneska? Nechtělo se mi po ránu nechtělo, přitom vím, že je třeba zajít do fitka nejlíp hned po 8 hodině, kdy otevírají a tak do 10 tam nikdo není, nikomu nepřekážím.. Stejně, většinu času jsem běžel sám.:). Tradiční boj s myslí, ale na to se vždy snažím připravit, jak už jsem psal. Dnes jsem běžel maraton na běhátku, poctivých 42.2 a ještě 3 jsem vesloval. Kdybych říkal, že to byla brnkačka, tak bych lhal, ale tím mým přístupem se z toho stal jen dlouhej běh na páse, vyžadující pevnou vůli. Nic víc nic míň:)!!! A to jsem si zrovna přečetl Hingtona, který posedlý maratonem káže, že v treningu nejdelší trasa je 32km! Jenže VUM (Voldemort Ultra Miloš) mě lamu připravuje na ultra a tak nějak tuší:), že já si vlastně musím na ty fláky zvyknout.. U mě je to hlavně v hlavě:). Takže tak.
K tomu dovětek. Je to šílený, ale i s výměnou triček, odbíháním na WC jsem dokonce lehce zlepšil svůj čas ze Stromovky, nebylo to plánovaný... Jednoduše jsem většinu času běžel 5min/km a ono se to nahledá..:).
Děsně, děsně se těším zase na běhání venku... Příští týden mám volnější:) a dny už konečně zůstavají na místě... Velká šance k normálnímu běhání..:). U mě trenýrkový plán, je kotva všeho. Trenýrkový plán a kolaloka, to je zákon:)...
Ale jak vy, jak vy čelíte zmatkům?
neděle 31. ledna 2010
Phil-a-delphia: Běh dle Rockyho ve městě bratrské lásky
Philadelphia má skutečně přídomek "Town of brotherly love" což pro znalce (teď už vy taky) :) dává ten druhý smysl názvu filmu (Philadelphia) o gayovi, který měl HIV...
Ale k běhání a Rockymu a mému dělání si radost. V sobotu odpoledne zdejšího času dorazil, zrovínka se ochladilo:) a zrovínka napadl sníh:), někteří zdejší to viděli jako malou kalamitu, abych parafrázoval Nohavicu -- zima jak na Sibiři, v centru 3cm sněhu a u řeky 4! :)
[dovolil jsem si použít panoram-foto z wiki, aby bylo jednoduše vidět, kudy se dá hezky ala Rocky běhat... samozřejmě podle řeky, Kelly's drive ]
Abych smazal časový posun, tak já jsem většinou hodně dlouho vzhůru.. Ale druhý den ráno, kolem 1/2 7 jsem se oblékl, vykoukl z okna
a vyběhl. samozřejmě jsem byl celkem za velkého exota. Jednak běhat, jednak takhle brzo, že:), ale já jsem rád, když si můžu i velkoměsto užít sám samotinký:).
Takže běžím běstem k řece a sbíhám na její okraj, kde vede příjemná siť různých stezek.
a hned se na ně napojuji. (ten iPhone občas fotí v noci jako ve dne:), ještě, že ty lampičky svítily.
Můžu jen doporučit:). Svoje běžecké a jiné zážitky zase v sobotu, ať zase moc nepíšu.
Mějte se fajn!
lama 12:)
Ale k běhání a Rockymu a mému dělání si radost. V sobotu odpoledne zdejšího času dorazil, zrovínka se ochladilo:) a zrovínka napadl sníh:), někteří zdejší to viděli jako malou kalamitu, abych parafrázoval Nohavicu -- zima jak na Sibiři, v centru 3cm sněhu a u řeky 4! :)
[dovolil jsem si použít panoram-foto z wiki, aby bylo jednoduše vidět, kudy se dá hezky ala Rocky běhat... samozřejmě podle řeky, Kelly's drive ]
Abych smazal časový posun, tak já jsem většinou hodně dlouho vzhůru.. Ale druhý den ráno, kolem 1/2 7 jsem se oblékl, vykoukl z okna
Takže běžím běstem k řece a sbíhám na její okraj, kde vede příjemná siť různých stezek.
Po chvíli zhasínají lampy a teď se objevuje památné muzeu a schody..Zpívám si I gonna fly now:), ovšem dávám si pozor, abych po cestě zpátky skutečně neletěl po hlavě dolů, schody jsou oklouzané a pokryté čerstvou vrstvičkou sněhu. Fotka po cestě tam a zpět, kdy už vychází slunce a objevuje se za muzem. (z intimních a technických důvodů-nikdo tam nikde nebyl :) nepřikládám, jak jsem nahoře poskakoval s rukama do V).
Ohlížím se zpátky na panoráma středu města s nízkými "mrakodrapy" ... Pro znalce, původně nesměly být vyšší než uztažená ruka Benjamina Franklina, ale ono se vše dá nějak obejít:), výklad výšky budovy se dá dělat jak je vidět velmi tvořivě:). Kolem té trati jsem nakonec neběžel, byly tam zábrany a nechtěl jsem udělat žádný průšvih...
Dostávám se kousek dál po řece, park je hezký, udržovaný, ale pozor, jsem naprosto první v těchto končinách... Fotka přede mnou mi dosvědčuje neposkvrněný sníh a za mnou jsou vidět jen mé stopy:)!
Pak už se dostávám dál (ano to červené v dáli není Slunce, ale Měsíc, který právě zapadá), ještě se ohlížím zpátky a dělám dvě fotografie a v té vypíná se mi vybitá baterie telefonu..
Člověk by si řekl, to je ale smůla, co? Naopak jsem rád, že tak dlouho vydržela, takovej fotek udělala a jak se blížím zpět, tak jak s telefonem "rozmlouvám" :), dotknu se tlačítka a on naskočil! tak rychle udělám fotku muzea, vypnu. Pak v centru zkusím ynovu a udělám opravdu dvě poslední fotky a běžím zpátky s příjemnými 12+ km:). V hotelu jsem za exota...
Mějte se fajn!
lama 12:)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)