Závislák

Tak nám zdárně skončili volby, docela mě příjemné překvapilo, že většina lidí dala hlas šetření a úsporám obecně, ještě víc mě potěšilo, že lidí začali používat preferenční hlasy, takže dochází k výrazným změnám ve sněmovně, nejen co do politických stran, ale i spousta nových tváří a to nám -- podle mého názoru -- dává aspoň šanci.

Jak jsem tady psal, že jsem byl "nařčen" a obviněn neznámým spoluchodcem na přechodu, že jistě spadám do té kategorie zavislaku, běžců, kteří jsou na tom stejně jako narkomani. Když si neopatří svoji pravidelnou dávku, tak mají silné abstinenční příznaky... V legraci jsem si říkal, že je to pravda, ale tento týden se jednoduše ukázalo, jak tvrdá je to pravda. Musím se mu veřejně omluvit, měl pravdu:)!!!!

Z rodinných a organizačních důvodů jsem nemohl ve čtvrtek jít běhat (páteční přesun nepřipadal v úvahu), v pátek naplánované volno a v sobotu rodinná oslava. K tomu potřeba posekat a drobet upravit mě rozsáhlé pozemky... Zkrátka neběhal jsem Ct, Pa, So! A bylo to znát, byl jsem evidentně nervóznější:), hůř jsem snášel všechny zmatky kolem sebe, i ta pracovní výkonnost byla o řád menší:(. Jednoduše důkaz, jako hrom..

A tak jsem dneska ráno nic nenechal náhodě, teď když to vím, tak s tím musím lépe pracovat:) a vyběhl dokončit "průzkum" začátku Modřanského údolí. Měl jsem na to cca 2 hodinky (v trenyrkovem plánu 110 minut), říkal jsem si, že když se dokážu vrátit tak za 130-140 minut bude to v pořádku a tak jsem vyrazil údolím, směr Řeporyje, proběhl Řeporyjema do Ořecha (jeden z možných přechodu dálniční spojky) a potom už dolů ke Kalinovu mlýnu, kde jsem vyměnil modrou značku za červenou a pokračoval směrem na Slivenec, u velké trafo stanice jsem se odpojil z červené, překročil dálnici po jednom z malá mostků a mezi poli pokračoval do Holyně k železniční stanici. Tam jsem se plynule napojil na jednu že svých tras Prokopským údolím. Přikládám mapičku i odkaz na její on-line verzi, kdybyste chtěli zkusit.. (cca 23km)
http://www.runsaturday.com/Map/Create/Course/4333
Jak je vidět z profilu, po cestě jsou zajímavé kopce, fakt občas to svádělo "jen" jít, (ten stoupák vlevo to byla chuťovka) :)

ale zase to posílí morálku takový stoupák svižně vyběhnout, je hezké, jak se krajina z parku (prokopské údolí) změní do průmyslové zóny, přechod dálnice a cesta kolem trafostanice ve Slivenci, aby zase skončila v parku.

V přírodních lokalitách, neuvěřitelně "řvou" ptáci, dobrodružnější přechody potoků, zajímavé rostliny -- ty choroše jsou fakt zářivé oranžové - zatímco ta silná trafo stanice a dráty silnoproudého vedení v počasí před bouřkou působily úplně zlověstně..

Zajímavý výlet a hlavně, dostal jsem svoji pravidelnou dávku, teď se mnou zase bude chvíli k vydržení:).. Jak to máte vy se svoji "závislosti" ? :)

Chvála žen!

V legraci tady občas říkám, že jsem duši žena, ale bohužel tento termín nemůžu používat. Ženy jako obecně vládkyně pořádku, řadu a klidu zvládají dělat mnoho činnosti najednou, zatímco já jako typický reprezentant té méně dokonalé části lidstva sotva dokážu dělat jednu věc. Ano, ano.. nebyl to Bill Gates, kdo kdy vymyslel multitasking, byla to pramáti lidského rodu.. Ta, která zároveň stihla vařit, starat se o děti, opravovat sítě/zbraně/nářadí a ještě naplánovat, kam zítra poslat ty nemožné muže, aby konečně zase ulovili něco kloudného k jídlu:).

Proč to říkám? V těch zmatcích se ukazuje, že zatímco já jsem schopen odejít z domů a klidně nechat otevřené dveře do bytu, protože o něčem přemýšlím.... moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko :) i v těch největších zmatcích, zvládne nemožné a tak já mám možnost se cítit nemožně:)...

Ale důvod proč to říkám a píšu uprostřed týdne je prostý. Jak se tak blíží volby, tak mě napadl jednoduchý postup,který chci použít. Prostě v té skupině, kterou budu volit dám preferenční hlasy ženám. Možná to některým nepomůže se dostat do parlamentu, ale aspoň to pomůže na stranických sekretariátech, aby si uvědomili, že mužům patří na té zemí jen ta menší a ještě možná zmatená a popletená polovina.:)

Ženám zdar!

Mějte se fajn, 12:)

PS. Snažím se snažím běhat, začal jsem přípravu na podzimní maratón ve stromovce, o víkendu napíšu noticku, až budu že sebe se sbazit vyběhat ten povolební "dojem".

Běhám pomalu ...

... protože mi to Ďuri/Miloš nakázal! :) Tak něco podobného jsem si říkal na samém začátku svého běhání před víc než rokem, protože asi nejtěžší s odstupem času bylo na začátku zbytečně nezrychlovat, pomalu zvyšovat dávky a vydržet.

Jak je teď jaro v plném proudu, tak častěji vidím kolem nadšené začátečníky, což je dobře, řada lidí kolem mě začala nebo začíná běhat.. Něco se děje.:) Jenže vidím, jak se většina z nich snaží běhat hned na plný pecky a co nejvíc a jen každýmu držím palce, aby mu to vydrželo, jak zdraví, tak nadšení.. Jak už jsem řekl, někdy je nejtěžší běžet míň a běžet pomalu, já to řeším tím, že mám plán. Který mě hlídá, abych zbytečně nejančil (mám k tomu dispozice, Janek jsem!). A tak když mi teď přistál v mém mailu nový trenýrkový plán, hned se i rozjasnila tvář. Vzápětí zděšeni:)! Vidím výrazně mín km (sice větší úsilí, kopce - to je dobře, dráhu, no to si užiju..), ale jak já ty pobíhání venku zajímavě pojmu, když mi Miloš napsal na út, čt a ne jen 50 minut?

Hned ve čvrtek jsem proto vyběhl na takový příjemný kratší okruh v prokopáku (11km) ale s tím, že se na začátku rozbíhám, na konci běžím do krpálu, mám tam samé kopečky a mám to běžet na 65-75%TF? to pod hodinu nedám.. Taky že jo a hned potom volám Voldemortovi a ptám se, jak moc je to závazné, jestli bych nemohl běžet o něco "maličko víc" než těch 50min:) Nakonec ze mě vypadlo, po smlouvání, jestli by vadilo 65-70 minut? Ovšem, Voldemort opět ukázal svoje kvality, když prohlásil, že jo a že s tím nějak tak zhruba počítal, ovšem jak mě zná, tak kdyby napsal 60min nebo 60-70, takže já bych byl schopen to pochopit jako 90.. :). A tak proto mám ten trenýrkový plán, abych běhal kontrolovaně, protože i když už nejsem čistý začátečník, lama jsem asi nafurt..

Hned ten den jsem mohl poznat, jak počasí působí na psychiku lidí.:) Lehce mžilo, no poprchávalo, samozřejmě vybíhám. Na semaforu čekám, abych přešel Jeremiášovu a čekám tam s jedním člověkem. Evidentně naštvanej na celý svět, od počasí patrně až k mravnímu úpadku společnosti. Celkem s despektem na mě kouká a říká mi, že on si o těch bláznech, co běhaj venku (v dešti) myslí svoje.. Že to jsou jednoduše závisláci, stejně jako narkomani.. Tak jsem s ním souhlasil a v pohodě odběhl pro svoji "dávku", ta zloba z něj úplně kapala, no jako voda z nebe.

Samozřejmě, jako většina, jak už jsem venku a mám běžecký hadry, tak se mnou počasí nic nedělá, ba naopak.:). Notuji se svým oblíbeným Saturninem a přiznávám, že ten drobný déšť vypadá velmi poeticky a že se hezky běží....Po návratu koukám na internetu na noviny a zjišťuju, že ten názor, "ti co běhají za každého počasí, nezaslouží žádný obdiv, ale měli by se léčit, protože jsou na tom stejně jako narkomani" je silně rozšířený.. Nebo že by ten člověk nelenil a po srážce se mnou se hned musel s ostatními o vše podělit? :) Mezi náma, nikdo z mých běžeckých známých nezastírá, že je běh pro ně radostí i určitou "drogou", ale asi nikdo netouží, aby je někdo obdivoval, že běhají za každého počasí, to je přeci každého věc. Nebo ne? Jak to máte vy? :)

Při objevování zkratek jsem objevil řadu (pro mě) nových zakoutí a cestiček v údolí..

Některé proběhy jsou doslova symbolické a naznačují světlo na konci tunelu.. Jako by mi chtěly říci, už jen 100 dní, 100 dní a zbavím se věcí, které mi berou zbytečně další sílu a energii. To už vydržím, jak říkala moje babička, to už se dá odsedět i holou zadnicí na horkých kamnech.:). Tak mi držte palce! 12:)

PS. Jak jsem dneska napsal tu filipiku o dodržování trénýrkového plánu, tak jsem zase běžel o kousek víc:). Ale jen o trošku. Snad se to Miloš nedozví, nepráskněte mě!!:) Vyběhl jsem brzo po ránu prozkoumat Modřanské údolí, ale asi po hodině jsem si u Kalinova Mlýna uvědomil, že mám běžet jen 90 minut (!), takže ani poctivý a okamžitý návrat domů to nezachránil a těch 20km jsem běžel 2hodiny.:). Musím prozkoumat dál příště... http://www.runsaturday.com/act/290397/subView/Map

Proměny

Poslední dny a týdny jsou nějak hektické, tedy víc než jindy a to je co říci. Možná je to tím, že se snažím, moc se snažím se zbavit většiny restů, dodělat a vyřešit věci, co mi ležely a leží dlouho na stole a brání mi, jak přeneseně, tak i doslova v tom, abych dělal to, co mě baví...

Vidím v tom určitou paralelu, nechci říkat tu šíleně otřepanou frázi "je to běh na dlouhou trať", na to už jsem alergický, zvlášť, když ji řikají lidi, kteří nedobíhají ani tramvaj:)... Nicméně, jednomu jsem se při tom svém pobíhání snad naučil: větší trpělivosti, vytrvalosti a snad i určité zarputilosti, která je při každé změně potřeba.

Tak jako se neběžec po určitém čase a úsilí změní v nadšeného běžce hobíka (vím, že to jde!), tak taky věřím, že zdánlivě nekonečná hromada různých úkolů a nedodělků časem skončí a já zavedu jiný režim. Možná bude moje okolí víc překvapené, uvidíme, ale je to nutnost. Už se na to i těším.

Jinak ty proměny kolem jsou teď na jaře nádherné -- všechno kvete, naštěstí alergie mi jako selskému synkovi nic neříkají (ťuk-ťuk), cesty jsou bílé, ale nejsou to poprašky sněhu, jsou to pápěří pampelišek.

V mém oblíbeném Prokopském údolí začla pastva koz a ovcí, které tady spásají stráně.

Občas se dostanou do neuvěřitelných míst a je příjemné k nim přiběhnout brzo po ráno, kdy nikde nejsou pejskaři a snad ta zvířata poznávají, že jsem ze selského rodu :) a tak probíhám hodně blízko kolem a častečně mezi nimi.. Nádherný pocit.

Nebylo by to moje běhání, kdybych neměl krásné zážitky. Jeden den po ránu běžím a fotím si "ovečky a kůzlátka".. Druhý den vstanu o něco později, běžím stejnou trasu a fotím si.."ovečky a kůzlátka". Stejné místo -- snad stačí dodat najděte 20 rozdílů.:)

To by nebylo všechno. Korunou je můj zážitek se psy. Ve čtvtek takhle běžím ráno a hned na začátku údolí "dovádí" dva statní lovečtí psi. Jejich pánové nedaleko. Evidentně se rozhodli (tedy celá ta skupinka) k rozmnožovacímu aktu. Volám na ně, jestli si hlídají psy, že bych rád proběhl..Páníčkové na mě tradičně kašlali, ale ne psi. Samozřejmě fenka jevila o moji maličkost výrazně větší "zájem":) než bylo milé jak mně, tak i tomu nápadníkovi, ale nakonec jsem se nějak z toho vymotal a běžím po údolí.. Říkám si, snad už zase bude s psiskama na chvíli klid:), jenže ten den mě pronásledoval opravdu snad každej pes široko daleko. Po chvíli mě to ale došlo. Jak se mnou "laškovala" ta hárající fena, tak jsem pro ně musel být, no asi jako běžící Chanel č.5..
a tak jsem spěchal jsem domů, finálně proměnný na psa, co na psa?!!!! Čubu baskervilskou! :)

Proměnám zdar! 12:)

Jdu se na to proběhnout! :)

Teď možná ještě silněji než kdy před tím si uvědumuju, že moje běhání, pobíhání je víc než sport takový mentální nástroj. Jsem zkrátka duševní běžec:). To, že ve finale na svůj věk a začátečnický status běhám docela rychle a daleko -- to je jakýsi "bonus", o těch zážitcích při běhání ani nemluvím, to je opravdu ta pověstná třešnička na dortu.

Myslím, že to byl Hippokratés, který zmiňoval metodu starých Peršanů k ověření dobrých rozhodnutí. Důležité bylo, aby se jim jejich nápad (zpravidla přepadení či vyhlášení války) zdál dobrý jak za střízliva, tak v opilosti..:). No a ja mám tu metodu modifikovanou... Prostě, když o něčem přemýšlím, tak o tom přemýšlím v klidu a pak v běhu. Zní to možná jako úplná pitomost, ale tyhle dva pohledy se zajímavě doplňují s tím, že při tom běhání najednou člověk získá další rozměr, nadhled. Asi ty endorfiny v tomto směru jsou víc než rovnoceným protipólem alkoholického opojení starých Peršanů, prostě to nějak funguje..:)

A tak když něco řeším, což je bohužel/bohudík často, tak si jen řeknu "jdu se na to proběhnout" :) ... na některé důležité věci i několik proběhnutí jaksi "padlo".:)

Ale sliboval jsem o běhání skoro bosky, o vibram five fingers. Několikrát jsem tady říkal, nejsem ideolog, jsem spis neználek, taková lama. Rád běhám, ale i přes to, že na začátečníka jsem od ledna 2009 naběhal asi 3.700km, pořád "tomu nerozumím", pořád mě běhání naplňuje něčím nepoznaným, něčím, co mám rád, ale neznám..

No, rozhodl jsem se pravidelné nedělní běhání zasvětit běhání v five fingers a bosky. Když jsem to říkal Voldemortovi, tak se mi snažil (správně) naznačit, že bych měl opatrně, ale to víte.. naplánoval jsem si běh na neděli, v neděli mám napsáno 12km, tak jsem běžel hned napoprvé 12km bosky a ve five fingers. (fotky před a po)

Jak je vidět, moje krásné "žabí boty" možná vypadají trochu odpudivě, budil jsem s tím v nedělním prokopáku celkem rozruch. Můj syn to vtipně komentoval, že když už běžím v žabích botech a mám zářivě zelené tričko, že bych si mohl vzít koupací čepici se žabičkou, aby byl dojem dokonalý:). Taky ano. Malé děti se buď bály, nebo otevřeně vykřikovali -- jéé, mami, ten pán je žabička a koukali, jestli mám plovací blány i na rukou mezi prsty. Mazec:).

Konečně jsem pochopil popis běhu původních domorodých kmenů, kde se praví, že běhají kratšími kroky ve větší frekvenci, jakoby tančili na žhavém uhlí. Když jsem běžel po kamení i drobné šotolině, naprosto jsem to pochopil! Taky jsem měl krátký krok a rychlou frekvenci:). Ale vážně, je to naprosto super, akorát, že mě bolely úplně jiné svaly na nohou, o kterých jsem neměl ani tušení... No skoro jako bych vyběhl po dlouhé pauze. Ale samozřejmě, nejsem slečinka a tak jsem doběhl domů jako nic:), nicméně druhý den jsem hezky rozcvičoval ve fitku a i vesloval, abych plánovaných 17km dal bez ztráty kytičky.. Byla to nakonec práce z myslí, ale to já už nějak trochu umím..:). Ovšem v tom údolí to bylo náročné si třeba nesednou-nelehnout, když některé zastávky k tomu úplně vyzývaly..

Jednoduše je to skvělé, ovšem musí se do toho určitě pomaleji a ne tak po hlavě, či po nohách, jako já. :). Ovšem teď už je jasné, že zítra jdu na tradiční nedělní 12 ve svých vibramech.
Přes všechny zmatky jsem v sobotu stačil ještě vymalovat synovi pokoj:), tradiční proběhnutí mě na 18 km nad Hlubočepy donutilo se vrátit, abych to vse stihl:), zase jsem se drobet "zaběhl", ale 22.5 bylo v normě..:).

Zítra skončím týden patrně s 73km, takže jsem zpět u normálního běhání... Sobotní běhání, pokud chcete zkusit v prokopáku:
http://www.runsaturday.com/act/282135/subView/Map

Běhání bosky či ve vibramech můžu jen doporučit, ale pozor, nejste slyšet.. objevujete se jako duch a občas to lidi vyděsí. (ve spojení se žabíma botama ti slabší jedinci mají náběh na srdeční zaútočení:).
Mějte se fajn, 12:)

PS. Tak nedele nakonec probehla v uplne jinem "gardu".. Rano jsem vstal bohuzel az po 8 hodine a diky nutnym pracem jsem naplanoval behani na navecer. Jenze den byl po pravu :) zasvecen uklizeni, nakupu a montovani nabytku. Skoncil jsem nekdy lehce pred pulnoci-- tedy skoncil, musim jeste dalsi hromady polic a supliku.. smontovat:). Dokonce after party bezecke skoly, kterou jsem zajistoval jsem musel vynechat.:( Ale to nevadi, bylo to potreba udelat a vibramu a behani si uziju dost v dalsim tydnu..[doufam:)]

Běžec "pohodář" můj cíl

V různých vtipných charakteristikách se často mluví o pohodovém běžci, který je něco jako Mirek Dušín v Rychlých šípech.. Čestný, spravedlivý, běhá rád, lehce, jako by samo a bez přinucení, na závody doběhne či dojede na kole, po skončení se podobně vrací domů. Posilovací části tréningu dělá prací na zahradě, u domu, nepoužívá žádné trenýrkové plány, žádné obezličky jako sportestery, on je prostě nepotřebuje. Umí naslouchat svému tělu, vždy končí se skvělým časem a v pohodě..

Tak asi až tak pohádkově ne.. Já si myslím budu trenýrkový plán potřebovat pořád, ale na tom nevidím nic špatného. Moje ideální volba je v duševní:) poloze (kam směřuju), protože se považuju za "duševního běžce". Tedy můj běžec pohodář většinu dlouhých běhů prokecá v pohodě se svými spoluběžci, končí se (svým) skvělým časem, spokojený a v pohodě, protože se na závodech zase seznámil se spoustou skvělých lidí a bylo to prostě skvělé... Hromada skvělých a veselých zážitků, prostě si běhání maximálně užívá.

Tak tady jsem dobře. Zatím se mi daří si vše užívat, i ty trapnějsí okamžiky, protože ten veselý rozměr u mě vždycky zvítězí. No, kdo mě zná, ví, že já jsem ukecanej, a děsně mě baví s lidma "mluvit", děti po mě:). Teď si uvědomuju, že třeba většinu svých dlouhých běhů jsem s lidma kolem prokecal, jako správná drbna:). Chechtal se..Teď si ještě vybavuju na brdské 50 jak se k nám přidala jedna nadějná běžkyně se slovy, že jsem lepší než "rádio" a jestli může poslouchat moje různé zážitky.. Prostě já si to běhání víc užiju, když si můžu povídat.

Připomnělo mi to hned zážitek se synem, když byl ještě malý a já v kině musel pravidelně vysvětlovat celý děj... proč ti panové přišli, co to dělají, jestli jsou dobří, kam jdou a jak to dopadne... V té době jsem si na to zvykl, že jsem seděl kousek vedle a opatrně polohlasem odpovídal a komentoval film. Říkal jsem si musím potichu, aby mě lidi neslyšeli a "nezabili":). Největší zážitek byl, když se jedna holčička co seděla před náma zeptala na něco podobného maminky a ta briskně odpověděla: "Sedni si kousek dozadu, za tebou to jeden tatínek všechno vysvětluje"... mazec (ostuda), ale hned jsem si uvědomil, že najednou kolem nás sedí asi pět dětí se stejným cílem. Byl jsem vykladač.:)

Tento týden jsem si uvědomil, že úterní "daršan s Milošem" byl naprosto skvělý, nicméně ten týden byl úplně rozhozený a vypadalo to naprosto zoufale. Že nic nestihnu, že se mi nepodaří můj postupný cíl.. dodělávat věci, které se buď nahromadily časem nebo díky mému zavalení administrativou... Hned jsem si vzpomněl na moudrý vtip. Roubíček si stěžoval, že má malý byt a rabín mu postupně poradil, aby si koupil kozu, psa a kočku. Když celý zoufalý přišel, že to vůbec nepomohlo, naopak, že je v bytě málo místa, že zvířata překážejí, tak mu rabín poradil, aby prodal kozu, psa a kočku!:) A najednou bylo místa hafo! :)

A tak to bylo i se mnou.. tento týden, uprostřed týdne v Ostravě to vypadalo, že i běhání je v háji, ale já běžecké věci s sebou a pro jistotu v 5 ráno vstal a šel si zaběhat. V ranním rozbřesku po krátkém přeběhu parkem než seběhnu dolů k řece cítím, že musím "do dřepu":). Proč ne.. Nikde nikdo.. Ale za chviličku se kousek vedle (pár metrů) objeví tramvaj, protože já byl kousek od točny:). No to mě krásně probudilo a naladilo do hezkého dne..

Můj iPhone fotí i ranní rozbřesk jako den, ale ta atmosféra u řeky byla nádherná. Sice jsem zase na oplátku vyrušil mladou dvojici, která "bydlela" ve starším autě u řeky... Při prvním proběhu se akorát přijemně probouzeli:), po cestě zpátky byla ranní hygiena a pak snídaně a cigareta. Jen mě udivilo, že při většině těch činností byli strikně v autě, i když zase po ránu bylo celkem chladno:).

Než jsem si v poklidu odběhl svých 14, hezky se rozednilo a já vlastně prodal tu "kozu, psa a kočku", vrátil se nazpět a stačil v "pohodě" svoje povinnosti a i v pátek začal plnit svoje povinnosti a řešit průšvihy ve velkém stylu, takže snad je šance, že léto přivítám nově, bez šílených restů a jako správný pohodář.

Držte mi palce. Příště o běhání ve vibramech a bosky. Tenhle týden jsem se nějak rozepsal...

Mejte se fajn, jak vy zvládáte zmatky? 12:)

PS. I ty km se dostavájí zase zpět, po minulém týdnu - 39km (1.týden po brdské), tento týden 60km, i přes jeden běžecký výpadek, ale byl to boj s myslí. O tom zase příště.

Daršan s Milošem

V úterý po ránu jsem měl možnost poprvé prožít charitativní běh se svým guru, s Voldemortem (ultra Milošem), jogíni by to správně nazvali "daršan" -- tedy dotek svatého světla.

Říkám to částečně v legraci, částečně vážně... Od začátku Milošova oběhu republiky jsem sobě a jemu sliboval, že se musím, musím pripojit. Ale pořád byla nějaká protivenství. Na startu mi přesunuli učení a tak jsem nemohl ani běžet do Berouna, ani dojít na start. Na termín čvrtečního doběhu jsem dostal na středu a čvtrtek služební cestu..:). No protivenstvi:).

Teď navíc se navalilo tak šíleně práce, že jen když o tom začnu mluvit, tak mě všechno bolí a málem bych propadl zoufalství. Můj sen, chodit spát před 0:07 se neplnil... Ale věděl jsem, že pokud chci splnit svůj slib, který jsem dal Milošovi a sobě, tak jediný možný den je úterý.

Doma se na mě dívali fakt jako na blázna. Po práci v noci sednu do auta, pojedu do Kutné Hory, kde poběžím tak 2h s Milošem, pak se nechám dovést zpátky do KH a pojedu do Prahy a pracovat, věnovat se rodině a všem svým nedodělkům. Jen kvůli tomu, abych se zúčastnil charitativního běhu... Logicky vzato, bylo by jednodušší asi jen poslat nejake penize, nebo se (opravnene) vymluvit.. Běžet po relativně frekventované silnici není nic kvůli čemu děláte ještě větší pracovní kotrmelce než normálně, nebo jo?

Vlastně jo. V pondělí večer mi volá Miloš a ptá se jak zítra? Ptám se, kdo s ním z KH běží a on říká, že o nikom neví. Nevím, jak vy, ale my kluci, co spolu mluvíme (běháme-i když spolu neběháme) poznáme, že kdyby někdy jindy, ale teď, teď rozhodně musím. Jednak podpořit Miloše v jeho šíleném usilí (řízené sebevraždě, jak by řekl Milan K.rálík) , jednak splnit slib, protože, jak často říkám svým kamarádům a dětem, není dobré neplnit důležité sliby, které dáváme sami sobě... není dobré... nasírat bohy:)!

A tak jsem brzy po ránu vyrazil. Sice moji blízcí mě v první chvíli měli za sektáře nebo, že už mám totálně vyběhanej mozek.. Nevím, co je horší. Ale, co, oni to za chvíli pochopí (už se tak stalo), proč tomu tak je..

Zkrátka před 9 jsem byl U kata a vítám se s Milošem se smíšenými pocity. Hned mu vysvětluji, co to jsou smíšené pocity.. To když se osoba, kterou z duše nenávidíte zabije ve vašem novém (nepojištěném autě). Tak stejně já, mám radost, že poběžím s Milošem sám a na druhé straně mě děsně mrzí, že tu nejsou zástupy lidí, kteří by tu skvělou myšlenku podpořili... Tak třeba jindy.

Běžím s Milošem přes Čáslav ke Golčovu Jeníkovu, před ním u pumpy se loučím a nechám se dopravit do KH. Mluvili jsme většinu času, přesto je těžké jednoduše říci, můj celkový dojem. Pak si vypomenu, že jsem před pár dny citoval myšlenku C.W. Buehnera: (Lidi) Zapomenou na to, co jste jim řekli, ale nezapomenou, jak se s vámi cítili. A to je pravda!

Pro nás normálněji uvažujicí je to asi ten jedině správny pohled na věc. Nevázat se na naše "výdobytky" které i na té duševní rovině pominou, ale na ten pocit, ktery po nás v myslích našich blízkých zůstane:).

At se daří! 12:)
PS. Pokud vám to vyjde, zkuste běžet s Milošem aspoň kousek ve čtvrtek, při jeho doběhu do Prahy!

Ženské a mužské pohledy

na běhání se asi dosti podstatně liší. Například já, já potřebuji nutně nějaký cíl. Možná je to ukázka slabosti, nedostatečnosti nebo nepevnosti charakteru, ale zjistil jsem, že cíl a k němu udělaný trénýrkový plán je to, co mi pomáhá překonat problémy běžných dní.. Překonat ten okamžik, tu chvíli, kdy se nechce (ať už kvůli počasí nebo kvůli nedostatku času nebo jen z vlastní lenosti) vyběhnout ven. Přitom vím, že jakmile natáhnu na sebe běžecké boty a hadry:), tak je vyhráno. Vyběhnu a pocit uspokojení se brzo dostaví..

Ale běhat bez plánu? Bez nějakého byť dílčího cíle? Na to jsem velký srab, ale zase si to aspoň umím přiznat.. Prostě si potřebuju stanovit nějaký cíl a k němu "trénovat"... I když dokážu běžet bez cíle vojenským prostorem klidně 20km tam a zpět, nedokážu při tom bezcílném běhání nemít velký cíl.

Naproti tomu často slýchám, že hodně žen dokáže běhat jen tak pro radost. Že je to ženská vlastnost! :). Ony většinou nemají trenýrkový plán, nebo ho přímo odmítají/nesnáší. Závody a hromadné běhy je buď vůbec nezajímají, děsí, nebo je "odtrpí", protože nakonec už chtějí ten 1/2 M, M či co odběhnout někde na veřejnosti, když už to několikrát předtím daly v tréningu..").

I moje nejmilejší manželka, zřítelnice mých očí, jasné slunéčko:) se mi neustále diví, proč musím mít běhat podle plánu, proč občas zajdu na závody, proč musím běhat tehdy a tehdy, a přesně "nějaké vzdálenosti", když by se ostatním v rodině líbilo, abych dělal něco jiného..:) [nejlíp uklízet:)]... Proč "nedokážu" běhat jen tak pro radost a v době, kdy to nikomu "nevadí":)...

Marně se snažím všem kolem vysvětlit, že já BĚHÁM PRO RADOST, ovšem podle svého trenýrkového plánu:). Nepotřebuju mít moc závodů, ostatně, já fakt na ně jdu s cílem si to užít a pokud závodím, tak hlavně proti sobě. A nakonec i kdyby tam ten zavod nebyl, tak bych to přežil lépe, než kdybych už na začátku neměl "NĚCO" k čemu se upínám, kvůli čemu ráno vstávám, kvůli čemu všechno zvládnu. Prostě a jednoduše musím a chci si nastavit cíl(e) a k tomu se upnout, pro něj pravidelně citlivě (=co to jde) a pravidelně trénovat.

Proto si říkám, co teď? Teď je čas na tu duši ženy ve mně:), chci zkusit pravidelně aspoň 1x týdně ve výklusu běhat bos (nejdříve kombinace s five-fingers-vibram), zkusit si zlepšit svoje běhání, tedy běžecký styl (jak říkají všichni zkušení běžci) a "drobet" zase začít veslovat na trenažéru (nic velkýho jen tak 15-30km a domů).

Důvod je jednoduchý. Užívat si, ale přitom se pořádně připravit na odstartování podzimní přípravy, protože bych moc chtěl, moc bych chtěl uběhnout maratón pod 3:21 (nádherný číslo, co?). Stromovka si říkám, je to správný místo, případně Kladno. Proti mýmu nejlepšímu času z loňského podzimu by to znamenalo se zlepšit o 20 minut, řekněme tedy o 1/2 minuty na km a to už je pro hobíka výzva jako hrom:). Samozřejmě, nejdůležitější je, že to chci vše absolvovat ve zdraví, v pohodě a na klid,.. Teď když jsem to sem napsal, tak už si uvědomuju, jak bláznivě to vypadá.. Chci se zlepšit o 20 minut a "užívat si to", ale myslím že to půjde, tedy poběží. Říkám to tady dopředu, uvidím, jak se na to bude tvářit Voldemort (ultra Miloš) a nějak se to budu snažit tajit doma:).

Věřím že tohle běhání pro radost (ale s plánem) zvládnu, vždyť už teď se probouzí "žena ve mně", protože:
◄ Pravidelně utrácím za (běžecké) boty dost peněz..
◄ Sleduju kvalitu materiálu svých (běžeckých) hadérků a koukám, jestli se aspoň vzdáleně hodí k sobě..
◄ Často si prohlížím katalogy (běžeckých) doplňků a přemýšlím, co bych si objednal.. :).
◄ I když už nejsem tlustý, říkám si, že bych mohl ještě drobet zhubnout (na maratonu se to bude hodit)...
... Jsem prostě skrytá žena!:)

Tak mi držte palce!
Nějak jsem se rozepsal, veselé každodenní zážitky zase příště, ať zase moc nepíšu. 12:)

PS. Už se vracím postupně do normálu, tento týden po Brdské stezce už 0-12-0-0-12-15-0=39.

Bežím v Brdech o 106

s číslem 106!!! Asi se opakuju, ale nic podle mě není náhoda a já mám to štěstí si všechno patřičně užít:). DĚKUJU!!! Brzo po ránu jsem vyrazil směr Mníšek pod Brdy. Dojedu do města a pochopitelně nemůžu nic najít, ale mám štěstí na lidi, stará paní mě navigovala směr hřbitov a základní škola. Vše jsem objevil v základní škole, v drobném šoku koukám na registrace a říkám si, co já tady vlastně hledám?

Všichni se znají, i Němci a Slovinci se se všemi vítají a sdělují si navzájem detaily u které odbočky/části loni/předloni co dělali, no prostě a jednoduše "sekta" :) a já, poctivá trouba ani netuším moc, kudy se poběží. Tedy podle pokynů tak tuším zhruba, ale jednu vlastnost jsem už velmi dobře odchytil od Voldemorta (ultra Miloše) a to, že já jsem schopen zakufrovat i na dobře značených trasách... Moji blízcí si ze mě dělali legraci a říkali, že bych měl pečlivě šetřit síly, aby se v mém podání nestala z 50 třeba i 60:). No mazec:)!

Pak ale koukám na značky k závodu v dětské školní jídelně a ta atmosféra mě dostala..

Najednou si uvědumuju ten zázrak těch místních soutěží, které zdaleka nejsou tak vidět jako PIM, uvědomuju si tu skvělou atmosféru lidí kolem, to nadšení a pravý duch místních komunit a říkám si... třeba, třeba až sem přijedu příští rok, už budu "členem klubu":) už projdu tím aktem zasvědcení a budou mě lidi znát a zdravit. Ale vlastně už se to přeneseně stalo.

Při registraci říkám svoje jméno a jeden chlápek se ke mě hrne a říká, člověče Martine, ty ještě běháš? To jsem rád, že tě vidím a od kdy nosíš brejle? Než jsem stačil něco odpovědět, je pryč. pak dostávám svoje číslo 106 (a protože já na signály věřím) hned si říkám, jjo, to poběží, to pobeží o 106!!!! Ještě, kdybych tady tak našel spřízněnou duši, abych s ní mohl běžet kus závodu.. Lidi už se shromažďovali na startu, startér svolával všechny a tak jsem si řekl, že si ještě odskočím vyčůrat ke keřům:).

No a v tom se vedle mě objeví se stejným nápadem jeden sympatickej chlápek a tak se hned vlezle zeptám, jestli to tady drobet zná a za kolik to chce běžet. Slyším 4.50 a hned se vnucuju, jestli nemůžeme běžet spolu...

Tady bych měl udělat takovou malou vsuvku. Co jsem vypozoroval u běžců a asi to občas dělám i já... Před závodem většina začíná hovor -- no letos to není nic moc, byl jsem nemocen, nemám tolik naběháno, ta rychlost jde dolů, roky nezastavíš, mám drobné křeče v pravé noze, jsem po nemoci... No a pak ty sami človíčkové se v cíli radujou z osobáku, nebo stojí na bedně!!!! :)

No ale zpátky, cesta je dlouhá a tak dozvídám, že druh ve zbrani a běhu je Martin, má číslo 107 a pozor, jeho a moje jméno se liší o jedno písmenko:). Jak se dozvídám, že je místní, už jsem doma a chápu to ranní zmílenou. Hned se dozvídám, že i on má trenýrkové plány od ultráka... Je to všechno jen náhoda? :)

Moc jsem si to užil, díky Martinově skvělé navigaci jsem věděl o každém kopci, zákrutině už dopředu, jak bude dlouhá, kolikrát a jak dlouho poběžíme do kopce/s kopce... Prostě k nezaplacení. Já se aspoň snažil drobet "táhnout" Martin sice řikal, že na časy není a že má osobák kolem 4.45, ale že to letos nevypadá (viz vsuvka výše:)..). Ale tak nějak jsem cítil, že by ho to potěšilo, kdybychom doběhli s nějakým lepším časem než 4.45. Můj plán byl jasný, cokoliv je skvělé, pod 5 hodin nemá chybu (nebudu poslední).

A tak ke konci jsem běžel i pár metrů před, abych rozrážel vzduch, Martin mě sice vyzýval, ať běžím sám (to zrovna, akorát zabloudím), několikrát říkám Martinovi, že neuteču, že počkám, že do cíle jdeme spolu, ale v těch posledních 4 km jsem asi 15m ve předu a bojím se nějak spomalit nebo přejít do chůze, abych nenarušil rytmus. Říkám si, počkáš v zavěrečném kopci. Jenže já asi 700 m před cílem špatně odbočil a najednou Martin nikde.. Najednou na mě křičí ze silnice, kam běžím? A tak se vrátím, doběhnu ho a už se snažím jít s ním a říkám, jdeme fakt spolu, nebudu zrychlovat... bylo to tak skvělý!!!

No protože to byl závod, měl bych správně říci čas -- 4.40.21 a 44-45 místo, správně, doběhli jsme spolu. Martin odjel domů, já se připravoval na nasednutí do auta, ale už mi otrnulo a tak už mi zase začal mozek rychle reagovat. Motám se tam kolem cíle, ještě se ptám na pořadí a čas a tak to otevírá hned otazku (čísla po sobě, doběhli jsme stejně, skoro stejná čísla) co my vlastně s Martinem máme společného?

Položil jsem se do role a upřímně říkám, no my jsme bratranci.:) Totiž jeho otec se narodil během osvobození a to byli všichni tak ožralí, že mu zkomolili jméno no a přišlo se na to až v 50 letech. My měli statek a nakonec bylo lepší to tak nechat a kdo by to dnes měnil, ne? :)

Ještě jednou díky moc za podporu, maily a komentáře. Ať nám to všem hezky a hlavně radostně běhá! Váš 12:)

Final countdown (odpočítávání) aneb když se jaro a Brdská 50 zeptá...

.. co jsem dělal v zimě.. S touhle větou jsem se motivoval k pečlivému dodržování svého trenýrkového plánu, byla součástí mojí mantry a teď je i součástí mého uklidňování před samotným závodem.

Říkám si, dělal jsi, co jsi mohl. Tolikrát jsem překonal svoji lenost a pohodlí, tolikrát jsem lpěl na svém běhacím plánu, že cítím, že jsem fakt udělal maximum. Jsem klidný. Ať už to dopadne jakkoliv, vím, že na to mám, že jsem byl poctivý v přípravě a že jsem si ji ještě k tomu všemu patřičně užil.

Asi je ve mně. Tedy tím myslím ten sklon vytvářet různé průšvihy, legrační/trapné situace (nehodící se škrtněte), prostě nějak se to sejde. Jako o minulém víkendu. Běhal jsem a tradičně maličko zakufroval v neznámých místech, km je potřeba naběhat pár:) a tak případné zabloudění neřeším. Vynořím se z vojenského prostoru v jedné vesničce, vidím "domorodce" pozdravím a hned se ptám.. "Kdepak to jsem?" Připomíná mi to skrytou kameru, kdy natáčeli chlápka v podivném kosmonautském obleku a on říkal rádoby rusky, Ja kasmanaut, ja pristál iz orbita, gdě ja? :) No koukají na mě podobně..

Moje poslední konverzace: stará paní povídá.. "Panáčku, to jsou "Hůrky"... a odkudpak jsi zabloudil.. Přejdu hned do stejné konverzace a říkám .. babičko, já jsem Honza! :) kampak vede ta silnice doprava a doleva? :).. No luxus, to by asi řekl můj synek.. Ještě po pěti km si ten zážitek užívám a směju se i teď a je to moc přijemný, protože se těším z toho zážitku vytrženého z času a prostoru.

Tedy v (vojenském) prostoru či kolem je taky paráda si užívat turistických značek, občas se ztrácejí občas mění barvu.. říkám si "sakra běžím po modré nebo po žluté?" :). Občas taky zlobím ty zloděje dřeva v lese.. .. běžím kolem a říkám jim, no nechci radit, ale teď jsem předbíhal hajnýho, já bejt váma bych to dnes radši zabalil... Chlápek říká, to já to mám povolený.. ale za chvíli mě předjíždí jeho (poloprázdné) auto:). Až to na mě praskne.. ne abyste mě prozradili!!!

Zážitků kopec, protože jsem posledně tady řešil svoje dilemma a tak nebyl prostor pro mé zážitky, přidám ještě jeden. V sobotu na konci cca 25km běžím vesnici Těně, kolem hospody, lidi na mě koukají, no asi jsem nějakej divněj:). K tomu dodatek - ten večer měl být hasičskej ples (v té samé hospodě), kamarádi nás zvali a tak si říkám, oblečeš se za slušňáka, oni na to trpí.. Večer ale pozor změna, pro malý zájem ples přesunut do místnosti k výčepu, já jedinej v obleku, poznávám některé lidi co na mě odpoledne koukali a domnívám se, že oni taky:).. Opět zralej akorát tak akorát na focení mobilem:), s kamarády jsme nakonec i zatancovali (u výčepu). No zážitek i večer.

Tady by asi stálo za to citovat skvělou hlášku z filmu Pravá blondýnka (legally blond) v originále je to: "Exercise gives you endorphins. Endorphins make you happy. Happy people just don't shoot their husbands, they just don't." To je nádherná ukázka logiky, která nemá chybu. Ano cvičení (a běh) nám dává endorfiny, endorfiny nás dělají šťastnými a štastní lidé (manželky) nezabíjejí své manžely!!!

Teď teprve lépe rozumím, teď rozumím hnutí PIMu za běhání žen. Je mi to naprosto jasné!!!! Prostě aktivní přístup, aktivní obrana, aby nás nešťastné manželky a přítelkyně třeba nezahubily!!! :)

Ráno se sice vždy nevstává snadno, ale vím, že to pak stojí za to. Moje letmé fotografie z iPhone mě opět usvědčují z fascinace ranní mlhou a sluncem:). Je to jako elektrická nabíječka, cítím jak začínám fungovat a akumuluju energii na zbytek dne.

Mějte se úplně nejlíp, příště doufám napíšu z Brdské stezky, to bude takový no závod, kde bude hromada běžců a já:). Abych naznačil příslušnost k oblasti startuji za místní oddíl "STS Cheznovice Rafanda", kde jsem zatím jediným členem, ovšem vše se může ještě změnit:). Taky je možné, že atmosféra závodu strhne i mě k úprku, musím si na to dát pozor, mám dispozice od ultráka, jak mám běžet:). Držte mi palce!

Zatím se s úctou znamenám, Váš 12:)

Jak poznat (svoje) hranice?

Tím, že je překročíme!
Tak tohle heslo jsem nějak v posledním roce přijal za své a musím říci, že je nečekaně pravdivé. Ony údajně všechny jogínské i trénovací techniky říkají, že bychom se měli pohybovat (v intenzitě našeho konání) na hranici příjemné nepříjemnosti... Jenže, kde je ta hranice, že? No nějak se to přeci musí zjistit a to jde podle mě jenom tak, že tu hranici překročíme...:)

Když už se mi podařil tak skvělý osobní rekord na 1/2M, tak jsem si v první chvíli říkal, jestli to nebylo Pyrhovo vítězství, jestli jsem nepřekonal definitivně svoje maxima a už nikdy ten čas nezlepším.. Kde potom brát motivaci? Ale pravda je, že to beru téměř jako zen-budhismus:), potřeba aspoň jednou za čas překonat nějaké svoje hranice nebo se aspoň o to pokusit, to je to, co mi kupodivu dává jak motivaci, tak i radost. I když to třeba po každé nedopadne.

Zrovna v té drobné motivační krizi po úspěšném závodě jsem si hned říkal, jestli je to dobrý nápad toho 17.4. jít na tu Brdskou stezku? Přeci jen, přeci jen to nebude 12, to spiš bude 34, jestli ne nějaký větší číslo..:). Ale usoudil jsem že je to dobrý nápad.. Jak to říkám, hned si vzpomenu na svůj oblíbený film "Sedm statečných" a na hlášky Steve McQueena, který říká na otázku proč se rozhodli bránit vesnici proti přesile, že se jednou zeptal chlápka, který se vysvlékl do naha a skočil mezi kaktusy, proč to udělal? A on odpověděl, v tý chvíli mi to přišlo jako dobrej nápad! :) [Originál je ovšem originál, takže zde: odkaz :)]

Prostě nějak jsem v sobě opět našel to mladistvé nadšení [to, že mi bude 47, to s tím nemá co dělat:)] a určitou zarputilost, která je mi vlastní. Asi to nejlíp přiblíží hezká historka z mých studií, když jsem se zabral do četby-přemýšlení natolik, že mi v mezičase kamarádi na koleji vystříhali na hlavě velkou "paseku", aniž bych si toho všiml. No vypadal jsem jako mladý mnich:). Ale hned jsme to pojali jako děsný happenning a i se strůjci mého ostříhání jsme se všichni nakonec vzájemně ostříhali dohola, nůžkama a "začištili" náš výkon místy holicím strojkem. Jak jsem vypadal asi přiblíží fakt, že než jsem přešel od Staroměstské na Malostranské náměstí, tak mě čtyřikrát legitimovali a moje matka mě nepoznala:).

Co se týče tréningu navzdory zmatkům v práci jsem zpět v normálním rytmu (tedy úterý jsem kvůli služebce musel vypustit, ale nenadělával jsem, co řekl Voldemort:) je "zákon"). Když vše pujde dobře, skončím týden s 75km, což je sice míň než jsem měl, ale zase po intenzivním 1/2 maratonu to určitě dává smysl. Běhám, to co je v mém trenýrkovém plánu:) a snažím se radovat z nádherných rán, i když někdy to vstávání k ranímu běháni, to je vražda! :).
Když potom ale vyběhnu nad údolí a stoupám do kopců běžím vlastně proti slunci, všechno je zapomenuto [taky už ty endorfiny ve mně jsou v pořádných dávkách]. Ten pocit, znáte všichni, nedá se to popsat, aspoň já to nedokážu a nebudu se o to ani pokoušet.. Ptáci zpívají, tedy pardon řvou jako o závod, občas v údolí ještě jinovatka a zamrzlé kaluže, ale jaro už je tady!!

Držte mi palce. Jak vy prožíváte běžecké jaro? Taky máte ze závodů "smíšené" pocity? :)

12:)

PS. Ale při těch všech zmatcích si uvědomuju, že jsem nějak nedostatečně poděkoval svým dvěma trenérům. Jurajovi a Milošovi.
Juraj má velké a nesporné zásluhy za to, že mě k běhání přivedl. Miloš mi zase pomohl se po mém prvním odtrpěném maratonu se dostat na novou úroveň o které se mi ani nesnilo. Můj první 1/2 maraton 1.56, první maraton 4.20. Pozor, na podzim už jsem maraton dal po tréningu dle Miloše za 3.41 a teď 1/2M za 1.33. Neuvěřitelné zlepšení. V mém věku a z mých začátků?
Ale upřímně, určitě budu nafurt vděčný Jurajovi, který mě k běhu přivedl a pomáhal mi v mých úplných začátcích. Asi tak jako si prvňáčkové pamatují svoji paní učitelku, která je vlastně naučila "všechno". Číst, psát a počítat.. Tak já budu vděčný Jurajovi, který mě učil vydržet, pomalu zvyšovat dávky, nezrychlovat, nevzdávat věci, ale ani nic nelámat přes koleno.. postupně nacházet a hledat cestu k běhání a hlavně, že vytrvalec je od slova vytrvat!
DÍKY..

PPS. V dnešním delším běhu po brdech a vojenském prostoru jsem měl šanci si většinu věcí promyslet víc, než normálně a to je výhoda i nevýhoda delších běhů. Vyplynulo z toho rozhodnutí, že na Brdskou stezku nepůjdu. A to neplyne z toho, že bych na to neměl natrénováno, nebo, že bych se bál, že "to" nedám. Ne, Milošův plán jsem splnil do detailů, je to vidět i na mých časech na 1/2 M.... Je to můj "strach" nebo zodpovědnost z toho, že bych překročil další hranici a pak bych zkoušel běhat běhat dál a dál...Jak jsem to nazval, je to o hranicích a teď jsem přesvědčený, že bych některé z nich neměl překročit. Jsem rozhodnutej aspoň pro teď, nebudu běhat za magickou hranici 42km. A hotovo. :). Navíc různé závody nějak narušují běh naší rodiny - dva tři za rok, ss kamarády se dá zvládnout, ale většina z nich je zrovna ve dnech, kdy by bylo dobré být se svými blízkými. Uvědomuju si, že si můžu jít zaběhat sám, pokud na to příjde a budu si chtít dát maratón o majóvých dnech, tak si ho dám a nepotřebuju to dělat o volnu, kdy všichni ostatní mají touhu být někde mimo Prahu. Ale bude to ono?

PPPS :). To nejdůležitější úplně nakonec. Na Brdskou stezku určitě půjdu. Už jenom napsat to, že bych odhodil něco, na co jsem se připravoval, k čemu jsem se upínal celou dobu,to by bylo jako kdybych zabil svůj sen. Takže skutečně je to dobrý nápad! Já to věděl celou dobu, v mé hlavě to bylo správně! Čas od času je dobré se svléknout do naha skočit mezi kaktusy! Ať žije Brdská stezka!!! :). Navíc jsem získal podporu svých blízkých a nemusím se cítit jako sobec, když o sobotách dopoledne běhám dlouhé trasy a občas i naruším chod rodiny a ostatní se mi musí přizpůsobit:). Takže konec dobrý všechno dobré.
Přemýšlel jsem o všem a pravda je ta, že já už tu svoji další pomyslnou hranici (alespoň ve své hlavě, kde je to nejdůležitější) dávno překročil!!!
Díky za podporu všem. 12:)!!!

Je nádherné být veteránem začátečníkem!

Musím se vám s něčím svěřit. Není nad to být starším začátečníkem, nebo dokonce veteránem:) začátečníkem. Má to jen samé výhody, samá pozitiva.. Většina závodů jsou vlastně vaše osobáky, vítezstvím je často vůbec i fakt, že doběhnete:), mám nějak pocit že se ze všeho raduju jako malé děti z ježíška, všechno má tu příchuť něčeho vyjímečného a i určitě každý z nás se cítí být trochu vyjímečný...

V rámci téhle strategie naprosto jistého štěstí, naprosto skvělých výsledků, člověk může přistupovat ke všem závodům a treninkům. Proto, když jsem v rámci přípravy na Brdskou stezku dle "Voldemorta" zařadil PIM 1/2M, říkal jsem si společně s Ďurim, že to nebudiem hrotiť:)... stačí drobně pokořit můj loňský rekord, což zase nebude tak těžké (1:56, co byste chtěli od v(d)ěčného veteránského začátečníka, ne?) a budu nějak "happy":). Jenže, jenže... já jsem pošuk. Říkal jsem si, přece se nebudeš zase tolik šetřit, v zimě jsi poctivě běhal i na pásu, naběháno přeci máš [hned jsem se pro jistotu pochválil, že jsem dobrej:)]. A tak jsem říkal Ďurimu, pojď zkusíme tak na 1:40, nebudeme to úplně hrotit, ale dáme tomu, co půjde.

K tomu ještě vypuklo to šílenství kolem startu Pavla Nedvěda a diskuse na bjehej furt com(ůžeš) docházela k jeho neuvěřitelným časům.. Já fotbal teda vůbec nesleduju, ale vím že ostatní ano a tak jsem Ďurimu navrhnul, že poběžíme rychleji a když bychom ho dohnali, tak já se nějak připletu, on odvrátí kolizi a fotografové ho budou fotit:). Ale samozřejmě to vzalo za své. Po počátečních společných fotkách jsme se nějak navzájem ztratili, říkal jsem si, že to rozběhnu co můžu a Ďuri mě tradičně doběhne, ale Ďuri nikde a fotbalisty jsem taky neviděl. Teda upřímně, já jsem se na jeho fotku kouknul jen tak letmo, říkal jsem si blonďáka s haldou fotografů snad poznám.. ale nikde jsem ho neviděl. Jako polehčující okolnost přiznávám, že jsem běžel jako hasič k ohni, takže jsem sotva vnímal hezké spoluběžkyně, natož nějakýho (i když populárního, ale mě neznámého) chlápka..

Dávám fotku části našeho týmu v univerzitních barvách s přetaženým tričkem (já fotím a Wadim je skryt). Ale 1/2 PIM je za náma, ať žije finální příprava na Brdskou stezku.. Ta mi 100 procentně dá zabrat, ale už se na to těším, asi jsem skrytý masochista:).

Držte mi palce! 12:)

PS. Velká radost (tedy upřímně musím přiznat, že by určitě byla taky velká i s výrazně horším časem), kamarádi říkali, že i lamy, když maj naběháno, tak ve finále běhají i rychle:)!

Split	Time	min/Km	Delta	min/Km	RealTime
5 Km	0:22:24	4,28	0:22:24	4,28	0:20:33
15 Km	1:06:22	4,25	0:43:58	4,23	1:04:31
Finish	1:33:49	4,26	0:27:27	4,30	1:31:58

Ďuri mě upozornil, že tam mají nějaké blbosti v čistém čase.. Určitě je to horší, můj oficialni byl 1:33:49 a byl jsem celkem blízko, ne 2minuty daleko. Takže čistý čas asi 1:33? Ale neřeším, beru 1:33.

PPS. Sice nejsem vůbec fotbalový (ani hokejový) fanda, nebejt toho že je blonďák, Pavla Nedvěda bez fotky nepoznám... Jedině si pamatuju takové to jeho jo/ne/jo/ne s reprezentací:).. Ale budiž mu dík, že dokázal pomoci a pobláznit lidi, že jich bylo jistě víc na trati i kolem. Pro řadu lidí to jistě znamenalo výzvu k tomu, aby běželi rychleji.:)

Léčba šokem

Co čert nechtěl, asi na mě opravdu dopadla jedovatá slina:( někoho v metru -- tedy jak to říkám, tak jsem si hned vybavil tu situaci a ušetřím vás podrobností:).. zkrátka na mě přišla po delší době "chorobička" a ani jsem nemohl mluvit.. Pod tlakem okolí jsem nakonec vynechal běh v neděli, úterý i ve středu. [Chápete to???] Můj zdravotní stav se ale nadále horšil. Už jsem skoro v;bec nemohl mluvit a ve čtvrtek jsem zrušil i přednášku. Řekl jsem si -- a dost:). Je na čase se vrátit "ke kořenům" a dělat to, co mi dělá dobře. A tak jsem hned ve čtvrtek navečer vyběhnul do prokopáku. Slunce zapadalo za kopci, zrcadlilo se v kalužích roztátého sněhu.. paráda. Jakobych dostával podpůrné inijekce:). Po doběhu jsem se cítil o řád líp, mohl jsem mluvit, kašlal jsem minimálně (za běhu vůbec), prostě a jednoduše léčebná 15 v prokopáku zatím silně boduje!!!!! V pátek hned po ránu jsem si to pro jistotu zopakoval a hned se to běhací manko odmazavá a já se líp cítím... V sobotu jsem dal přesně dle plánu 20km, zítra snad v pohodě odběhnu zbývajících 12-14km a měl bych být zpět na normálu.:)
Týden byl vůbec zajímavý a bohatý na šoky a zážitky, jeden ovšem ční vysoko nad ostatními. V úterý si tak "tiše" trpím:) večer doma, jak jsem nemocný, chudinka, jak nemůžu běhat a klátí mě choroba, nechám se utěšovat blízkými... V tom mi přijde MMS, dcera mi nese muj iPhone a přes celou obrazovku fotka malého dítěte!!!! Neznámé číslo. Dotazy čí je to dítě? A tak.. No nevím! Moje asi ne!! :) Ještě že u toho nebyly dovětky typu gratuluju, tak to je tvoje dcera:). I tak jsem si říkal, že štěstí, že zřítelnice mého života moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko:) mi po právu plně důvěřuje... Sice mi kamarádi radili, že jsem měl rychle přiřadit k tomu číslu jméno třeba "Ivana" a pak vše popírat.. Že by se o mě moje žena ještě lépe starala. No nevím:) já bych to neriskoval. Jednak se o mě už tak starají všichni úplně nejvíc a jednak si říkám, že takové šoky nemůžu svojí nejmilejší... jasné slunéčko manželce působit. Vůbec si to nezaslouží. Naopak hned se mi vybavila skvělá příhoda...

Před pár lety jsme jeli na dovolenou a brali jsme s sebou neteř Milenu. Moje nejmilejši... jasné slunéčko se baví se sousedkou a povídá. Tak za chvíli jedeme na jarní prázdniny. Honza ještě jel pro Milenku a pak všichni vyrazíme. Sousedka povídá -- teda ty seš tolerantní. Ještě s milenkou na dovolenou? :) No chvíli trvalo a scény s nedorozuměním Milenka versus milenka byly docela humorné. Ale té mojí nejhodnější už ten vrchol tolerance nějak zůstal. :)

Doufám že ty léčby šokem zabírají i u vás! Držte mi palce, 12:)

Čekání na jaro (a na Godota)

Až mě to vytáčí -- ta moje naivita, jak vždycky skočím na špek našim meteorogům, když říkají.. Teď teď už je jen pár posledních studených dní, pak už začne jaro.. Příští týden, příští víkend už teplota k 10C. Měli by si to vytesat do kamene, protože se to vůbec nemění:(. Už předminulý týden se to mělo lámat, nakonec jarní Kbely vypadaly jako severské soustředění, tento víkend už mělo být také jarně a kdoví jestli bude nakonec příští víkend jarní počasí...

Je to naprosto nezodpovědné nás krmit nadějí na jaro, já se těším a pak o to hůř se to prodlužování zimy snáší. Přitom přeci vím, jak ta svoje čísla a předpovědi "rodí", zpracování meteorologických dat a předpovědi to byla vždycky perla:). Přesto jsem naprostou jasnou ukázkou, jak se člověk dá snadno oblbnout. Ovšem zlatou medaili v tomto ohledu získal teď Franta, když šíleným usilím běhal na pásu, přes všechno co do toho dával se ale nějak nedokázal se vyrovnat rychlostem z minulých dní... A tak zlomený odešel domů, kde zjistil, že ten "jeho" pás je nastavený v mílích!!:)... To ho ale nakoplo, takže teď běhá jako vítr, úplnej Zátopek.

Týden byl o hodně náročnější než jsem čekal. Možná je to tím upínáním se na jaro, čekáním, že už..., že každou chvíli se to změní a začne být přijemně a vše se bude zelenat. Jenže takhle jsem maximálně zezelenal já v úterý, když po velmi krátkém spánku jsem vyrazil rychle do fitka (už údajně naposled, jsem horší než ti meteorologové) dát rychle ranních 14 a pospíchat do práce. Ouha. Hned po začátku, když jsem v polospánku ještě skoro automaticky nasadil 5min/km dostal šílenou (ale děsně) křeč do levého lýtka, až jsem nemohl ani stát. Pako jsem:)! No nevzdal jsem to, říkal jsem si to snad rozhýbeš ne? Copak seš úplně měkká hlava? No musel jsem, takhle bych se nedostal ani domů, natož do práce. Nakonec jsem 14 dal (tedy 8 jsem náhradně odvesloval) a říkal jsem si, teda jak bude zítra? Ale asi stejně jako Franta, jsem to doma "přehodnotil":) a vyšlo mi, že vlastně jsem to už překonal, sice mě ještě bolí noha jako mrcha, ale to se určitě poddá. A tak jsem se maličko protrápil středeční 14 ale pozor, čvrteční 14 už byla celkem pohoda, teda zase abych to nelakoval na růžovo.. Maraton bych s tou svojí bolavou nohou asi neuběhl, i když kdo ví. Bláznivej jsem na to dost.
V sobotu jsem tedy po ránu vyběhl monitorovat jaro do prokopáku. Dole v údolí na cestách leží ještě namrzlé hromady na cestách hrozí, že tam budou do května:(, ovšem, když jsem se vyšplhal do kopečků, sníh mizel a opatrně vykukovalo schované jaro.

Z vrchomu kopců na druhé straně je přesně vidět na hlavní cesty a jak dole v údolí leží sníh..

Dal jsem sem i klikaté dnešní proběhnutí. Je to hezká trasa, minimum cesty se běží stejně, kopečky, různé okolí, pláně i údolí. [najdete na www.runsaturday.com kdybyste hledali mě, jmenuju se stejně:), dávám tam všechny možné mapy volně ke stažení, tak třeba pro inspiraci:)].
Když už tam budete, třeba se zkuste podívat na virtuální charitativní běh Pro Paraple a třeba nějakým tím km (Kč) přispět:).

Uplynulý týden byl taky ve znamení telefonních operátorů, kteří jak asi znáte neustále volají, nabízejí různé skvělé tarify a jsou rozhořčení, že nemáme zájem. Myslím, že se u nás předháníme, kdo dokáže lépe (myslím slušně) odmítnout. Se synem se nám povedl docela dobrý gambit. Volali, on zvedl, že chtějí nekoho mezi 15 a 70 lety, on řekl, aha, mě ještě není 15, bohužel nemůžu ještě odpovídat, na jejich popud předal telefon mě a já odpověděl, vidíte a mě je 71:) já bohužel už nemůžu odpovídat. Moc jsme se pobavili..:).

Ovšem naše nejoblíbenělší konverzace s operátory [pro pobavení si ji často "přehráváme":)] je tahle:
Operátor: Vy jste přímo zřizovatel té linky?
Zákazník: Jak to myslíte?
Operátor: Na koho je ta linka psaná.
Zákazník: Jako kdo tu je?
Operátor: Hmm, dejme tomu.
Zákazník: Já a můj pes.
Operátor: Ale já bych potřeboval jméno.
Zákazník: Ťapina.
:)

Veselé čekání na jaro! Ať se daří!

PS. Dneska jsem nějak v tichosti v šíleném krpálu z Hlubočep oslavil 3,333 běhacích km. Od svého začátku loni v lednu. Moc mě to potěšilo..

UNOR za náma: Ideologie kolem a v nás

Asi ten únor je fakt revoluční:). Nechtěně jsem se připletl do několika "konfliktů" zdravého životního stylu, kdy zastánci a misionáři správného - tedy sportovního a zdravého života - útočili na ostatní kolem:). Aby nám všem (lamám a obyčejným lidem) řekli, co děláme špatně, jak správně máme žít, co máme dělat.. Až mi to připomnělo vývoz "revoluce":) a stejně jako nemusím žádné církevní misionáře, ani misionáře operačních systémů, tak nemusím ani tohle..:).
A to musím podotknout, že nejen běhám rád, ale i rád si s kamarády o běhání povídám, ale pečlivě se hlídám k tomu, abych někoho přesvědčoval nebo nedej bože (či příroda), abych mu říkal, že by měl běhat, nebo že musí sportovat..

Nic se neděje náhodou a furt mě zaráží, že hodně podobné věci zažívají sprátelené blogy:), ale asi je něco ve vzduchu, říkám si to stále. Militantní běžci:) asi v této době razantněji prosazují své názory a tak se dozvídáme: ... že by půl maratony, maratony či různé "běhy" měly mít silné požadavky na čas a kondici závodníků, ... že upadá průměrný čas dokončení maratonu, ... že člověk, který nedá maraton pod... 4h, 3:30... (tady bych chtěl doplnit, že silně záleží na PR diskutujícího) není vlastně maratonec a měl by si to rozmyslet, někam zalézt a neukazovat se:)!

Je to sice asi smutné, možná to může i pár začátečníků odradit, ale zase je to i takové vesele české:). Ti bojovníci za běh prostý začátečníků si vůbec neuvědomují, že bez nás, nadšenců, lam a začátečníků by většina městských maratonů neexistovala, že by jejich běžecké nádobíčko stálo asi 2xtolik apod. Kdo si kolem kupuje ve velkém furt bežecké oblečení, kdo dělá ty davy na podobných akcích a tím získává sponzory pro podobné akce? Ano správně. My obyčejní! My začátečníci, šneci, lamy, želvy či jak si kdo říká:). Určitě běháme pomaleji než ti "správní" bězci, ale nemyslím si, že míň radostně, s menším nadšením, s menším úsilím, bojem s překážkami.. Všechno je relativní, jak může někdo odsuzovat jiného nadšence a brát mu jeho právo na 1/2 maraton:), taková blbost!
Musel jsem si to napsat do deníčku, bylo to ve mě jako v koze, tedy jako v lamě:).

Proto zde lamí výkřik -- Nenechme se tím nikdo odradit, zblbnout ani jedním ani druhým směrem. Prostě si to užít. My duševní bězci přeci víme své..:)

Tento týden byl takový správně odpočinkový, běhal jsem celkem lehoučce, ale o to intenzivněji a nově. Můj nový kolega je takový spravný člobrda, pochopitelně běžec s PR kolem 3h na maraton, skromnej, příjemnej:)... Ve středu jsme spolu místo oběda dali jen tak rychlejších 9.5km podle řeky, ale pozor, on měl five fingers vibram a navíc většinu cesty běžel bos! A tím svým skvělým, nemilitantním způsobem :) mě doslova získal, jsem natěšený, že vyzkouším jednak běhat postupně bosky, ale hned jsem si koupil poslední petiprstky, co byly v Praze:
http://www.svetoutdooru.cz/clanek/?108063-vibram-fivefingers-%96-temer-bos

Nechavám odkaz, udělal jsem si děsnou radost, je to neuvěřitelný, hned zkouším na pásu a vzal bych je i ven, ale musím opatrně, aby se mnou moje nejmilejší manželka [jasné slunéčko:)] ještě mluvila. Jako každá správná žena už je zvyklá na ledasco, ovšem v ranních mrazech vybíhat ven v prstových ponoškách s tenkou podešví je silnější kafe.. Ale jdu do toho a budu informovat o mé postupné cestě k bosému běhání..Ale fakt postupné...:)

Ale k tomu "radění".. vzpomínám si na oblíbenou hru za mých studií.. Já s kamarády jedu tramvají údajně mě doprovázejí na schůzku se mojí dívkou (u ní doma). Opuštěný byt a já nezkušený mladíček, který se umí červenat (vždycky jsem trapné role hrál jen já, asi že i tohle jsem si uměl užít?). Po cestě se postupně s radami, jak postupovat, co dělat, co říkat a jak se chovat... přidávali spolucestující a když jsme vystupovali, tak už mi celkem tradičně radila celá tramvaj:)!!!

Ale zase k běhání.. Po středečním výběhu a čtvteční radosti s five fingers, jsem je hned v pátek vyzkoušel na páse. Neuvěřitelný, hned mi to ukázalo, že na pravé noze, co mě občas zlobí chodidlo, tak došlapuju úplně špatně:), na hraně nohy u malíčku se mi udělal úplně krvaný puchýř:), ale samozřejmě skvělý pocity. Na nohách unavený úplně neznámý svaly, jak člověk došlapuje víc na špičku. levá naho mi jde úplně skvěle, ještě tu pravou:). Ale všechno má svůj čas.

Samozřejmě v pátek to asi nebylo optimální, protože dneska (v sobotu) byla Kbelská 10 a den před tím si něco způsobit na noze není asi ten pravý ořechový, ale já to nezastírám, jsem lama:). A tak když jsem ráno vstal a podíval se do toho bílého šílenství, tak mě zachránilo před uvažováním ano/ne, to, že jsem slíbil Jurajovi a Fabiovi, že je vyvednu a dovezu do Kbel. Už jenom odhrabování auta

Naznačilo, že možná letošní Kbelská 10 se chce zařadit do nějakého severského či transsibiřského běžeckého seriálu. Určitě je to proto, že Anička (Mrazivý Vítr, aneb Tuuli Pakkanen) známá jako zastánce pravého severského běhání se přihlásila na tento běh. Jen upřesňuji, v severském běhu se do mínus 10 běhá v tričku a trenýrkách a při teplotách nad nulu už jsou zapojené probíhácí sprchy, aby se závodníci mohli v těch hicech drobet ochladit:).

Nebudu psát o závodě, určitě to řada z Vás popíše líp a těším se na postřehy ostatních. Naše skupina? I když jsme si všichni Fabio, Juraj i já, přiznali, že nebýt toho, že jsme byli domluveni s ostatními, tak bychom asi zůstali doma:)... Ale nakonec všichni velmi spokojeni. Fabio (tentokráte obutý v lehkých botách) :) nás všechny deklasoval s 41min, já jsem byl připraven ohlásit PR (v nejhorším na sněhu:) ), nakonec neuvěřitelně skvělých lamích 45:55, Juraj pár vteřinek za mnou. Prostě celková skvělá nálada:).
Jaru zdar!

PS. Já jsem ten nej nejstarší nabalený červený sněhulák, Juraj (Ďuri) je uprostřed a Fabio v modrém to jistí zleva.
PPS. Sice jsem neměl číslo 12, ani 34, dokonce ani 56, ale pozor 78! Hned mi připomnělo říkanku při rozdávání karet.. 78 polib p.del kosům:).

Škola smyku, království za posyp!

Tak nám konečně začalo tát paní Milerová:)! Ovšem díky tomu je to při ranním běhání nejen o ústa(o hubu), ale i o kostrč. Záleží na tom, jak kdo padá.
Ze své drobné zkušenosti mohu potvrdit, že králičí a srnčí bobky jsou naprosto skvělé, koňský trus nemá chybu:)... většinou a jaksi logicky se tento posyp vyskytuje na cestách v kopcích (kde je nejvíc potřeba), zřejmě odráží i "úsilí" jejich původního výrobce, který se dral do svahu..
Přírodní materiál jako jehličí, "nosáky" (tedy křídlaté dvojnažky, plody javorů) nebo piliny z nařezaných stromů mají nesporné ekologické přednosti...

Říkal jsem si, schválně, jak moc jsem vybíravej, co mi na cestě vadí (jako posyp) a všechno jsem v podstatě schválil. Až na psí hovínka.. Tedy až do středy večer, kdy jsem právě díky jim úspešně zabrdil pod hlubočepským kopcem. Tím padem jsem se v duchu psům omluvil a než ten efekt zabrzděného pádu vyprchá, tak asi nebudu tolik komentovat můj ranní slalom u metra:).

Ale asi i s tím táním zase přišla potřeba si fakt bránit svoje běhání. Sleduju to všude okolo, spřátelené blogy taky nestíhají, něco je ve vzduchu.. Navíc jak jsem běhal po nocích v tajícím sněhu (že by mi prostydly nohy v ledové vodě? Nebo zánět?), tak mě začala bolet šlapka pravé nohy a říkal jsem si, to mi ještě chybělo:(. Ve čtvrtek ráno jsem nemohl skoro chodit. Neštěstí! Co budu povídat.. Ale nakonec jsem se dobelhal do fitka (=jsem tedy závislák) a aspoň 40 minut vesloval. No ze začátku mě bolelo i to, ale nohu jsem promasíroval, už i chodit jsem mohl a tak jsem se těšil, že v pátek, jak mám odpočinkový den doléčím nohu.

Skutečně, nemá cenu nic lámat přes koleno, v sobotu jsem s Ďurim dal pohodových 20km na Ladronce, suché rovné cesty.. Noha ze začátku byla ještě citlivá, ale na konec i večer "úplně" OK!:) . Tak věřím, že v dalších týdnech, kdy moje km nebudou růst, ale spíš se stávat intenzivnější, jak prohlásil velký ultrák:), bude vše víc než v pořádku.

Co se vlastně tak šíleného děje kolem, že většina z nás nestíhá? Teď jsem si uvědomil že za poslední měsíc jsem málokdy šel spát před J.Bondem (tedy před 0:07) :) a vstávám relativně brzo.. a stejně nestíhám .. jestli my se nehoníme moc zbytečně a abychom nedopadli jako ten zajíc v pohádce „Jak ježek uhonil zajíce k smrti", [www.pohadky.org/index.php?co=pohadka&pohadka=516]. Prostě mazec! Nějak jsem se nad tím při běhu drobet zamyslel a zjistil jsem, že šíleně času poztrácím, musím s ním lépe hospodařit. To bude hlavní úkol do dalších dní! Připadám si jako anonymní alkoholik:), stejně jako oni přiznáním faktu, že jsou alkoholici, tak i ja tím že jsem problém pojmenoval, věřím, že se mi bude lépe "bojovat"..

Začlo tát a s tou změnou přírody kolem by stálo za to se zbavit zbytečného balastu, hlavně líp hospodařit s časem, víc si užívat jara! Vždyť jsem taky, jako správná lama, velký zahradník!

Ať se daří.. Jak vnímáte ty změny Vy?