Víkendové běhání aneb Ve stínu Stína:)

Do Čech doběhlo skutečné léto a svoje rozpálené prsty strká úplně všude... V rádiu začali hlásit, že by se přes víkend nemělo vůbec sportovat, že by si lidí měli pořídit domů klimatizace, zakopat se pod zem... a nějak "přežít" to odporné horko...moje maminka (kterou v tomto ohledu nazývám černou kronikou] mi hned v sobotu po ránu říká.. "doufám, že teď nejdeš běhat!! Víš, že to v rádiu zakazovali.." :). Ujišťuji ji, že teď (dopoledne) běhat nebudu. Viditelně jí to uklidnilo..:). [Podobné rady a přikázání dostávám tradičně v lednu, když zase udeří zima svoji silou.. abych neběhal, když je pod nulou, natož když se teploty blíží minus 20C]

Přemýšlel jsem, jestli to, že v podobných situacích běhám je a) prostě jen fakt, že běhám furt a rád, b) tím, že jsem divnej, c) že mě podobné extrémy a zákazy jistým způsobem i přitahují...Po pravdě vidím to na abc:). A tak jsem v sobotu nelenil a při práci, údržbě a drobných zařizování kolem domu jsem si naplánoval vyběhnout v tom největším žáru, ve 2h, běžet po louce, po "hřebenech" Prokopáku, na Dívčí hrady a kolem Jinonic, primárně vybírám trasu s minimálním zastíněním.. Jednak proto, abych na dálku podpořil Stína, který přes poledne běhá v Los Alamos:) a jednak abych si to zase vyzkoušel a byl lépe připraven kdyby a až něco podobného přijde v Coloradu [nebo na ZG v příštím roce:)]

Je opravdu nádherně. Nikde ani mráček, vzduch se tím horkem tetelí, Deri ani neštěká, že ji neberu s sebou, kouká na mě překvapeně, co v tomhle počasí hodlám vyrábět...Beru si šátek na hlavu, schválně ho nemáčím (on se v mžiku namočí svépomocí) :), pas s dvěma bidony vody a nadšeně vybíhám...

Efekt rádia a kulminujícího horka se dostavil... Nikde nikdo!!! Běžím centrálním parkem o víkendu ... a jsem tu úplně sám... A tak se vlastně tohle moje vyběhnutí stává hlavně hledáním klidu. A to doslova. Na začátku běhu mě trochu rozčiluje, že mi GPS hlásí "méně" km, potom, jak se snažím objevovat různé nové cestičky, tak 99% z nich nakonec nikam nevede.. Tedy vede jen k vrátkům zahrad nebo k opuštěné chatě.. Ten "organizovaný" ve mně to nejdřív nese špatně, že se "musím" vracet:), ale pak mi dochází ta absurdita.. Vždyť já přeci nikam neběžím.. Já si běžím jen tak..:) A je to přeci úplně jedno, jestli mi GPS ukáže o nějaký km méně, nebo jestli jsem neběžel tou "nejkratší" nebo "nejlepší" cestou...

Tohle opakované poznání je nade vše. Od té chvíle se mi běží úplně lehce a těším se ze zajímavých zážitků.. U kraje obilného lánu se sluní mladá žena, v tom horku mám krásné vidiny:), OMG! .. musím se ale pořádně soustředit na cestu, která je kamenitá a plná výmolů...:). Za chvíli při probíhání lesíkem narazím na příbytek bezdomovců. Opravdu krásná tmavovláska tam kolem mezi stromy věší prádlo..Že by fata morgána?:)

Ovšem nejkrásnější je závěr... Běží mi to skoro úplně samo, probíhám okrajem Řeporyj a blížím se domů. Už mi dochází (jednou doplňovaná) voda, ale domů je to jen kousek, tak 4km.. V tom pod stromy vedle jednoho domu rozjařená skupinka rožní maso, pod stanem a slunečníky pořádá party... Volají na mě, že je to nelidské v tomhle běhat a že mi natočí pivo.. Zdravím a při běhu žertem odmítám... Potom mi ale dojde jejich skvělá nabídka s tím, že fakt už jsem delší dobu nepil, po cca 200m to otočím a vracím se k ním. Hurónský smích, bouřlivé vítáni a natočený půllitr piva..:). Snažím se pivo šetřit, ale stejně ho vypiju na dva loky, skoro na ex:)... tím získávám respekt a nabídku na další a abych v rychlosti pití piva závodil s jedním z nich:). Je to sice lákavé, ale ještě jednou poděkuju a běžím domů..

Nádherných 29+km, skvělé pocity, ve finále na trase piju i pivo (!).. Do prachu cest a cestiček v Prokopáku jsem napsal svůj vzkaz pro Stína...Jsem sice ještě  tady, ale už v duchu na cestě do LA, připraven zkompletovat v rámci týmu IthinkBeer.com naši skvělou dvojici Los a Lamos.:)

Běhu zdar! Kamarádům, šílenostem a ultra v nás zvlášť! 12:)

PS. Až poté se dozvídám, že si chlapci střihli v Plzni maratón na Zátopkovu počest..Moc hezký hapenning, ale neměl bych čas tak jet... vědět to, tak večerní pokračovací běh s dcerou maličko protáhnu , ať jsme na stejně vlně:)

PPS. V neděli jsem měl rodinné běhy, večer se koukám na týdenní součet.. Sakra! 120km. Co říkala Leona na posledním srazu? Kdo běhá (přesně) 120km týdne může zblbnout??? No nedá se nic dělat... Budu s tím muset žít..:).

Hledání síly, víry a klidu... aneb zpět ke kořenům..

Jak se blíží Leadville -- tedy nejen kvůli tomu -- znova přemýšlím, jak a kde najít tolik potřebnou sílu, víru v sebe a potřebný klid.. A není divu, že se snažím znova a znova používat "to", co na mě funguje, nebo alespoň dosud fungovalo:). V sobotu jsem se na svůj "výlet" dostal až po 3h odpolední, kdy slunce hřálo snad nejusilovněji a tak jsem vzal bouřliváka (svůj Salomon batůžek) do něj dal dva plné bidony vody se šťávou:) a vyrazil.. No jak byl baťužek prázdný, tak mě to poskakovalo na zádech a mlátilo, jakoby mě někdo tlouhl holí přes žádá:). Po půl km potkávám na procházce svoje Slunéčko s Deri a ty mi správně vysvětlily, že to mám otočit a vzít si jiný batůžek (Rychlonožku) a běžet na výlet s "prsními lahvičkami":).

No zkrátím to.. Myslím, že jsem v teplém odpoledni udělal pro řadu lidí zajímavý zážitek, asi jako když se objeví dvouhlavé tele na pouti:). Omladina, která se povalovala u rybníka, málem umřela smíchy [Ty vole, tomu chlapovi skáčou kozy!:)], jeden inlinista se vysekal [že by připomínka dívčího inlinoveho pozdravu:)??] a dva cyklisti se v Řeporyjích dokonce i vrátili, aby se ještě ubezpečili, že viděli správně:)..

Totiž... Nevím, jak je to možné.. Silvu jsem se Scott-Jurek ultra running vest běžel ještě v pohodě, teď mi byla asi o 2-3 centimetry po obvodě delší/větší. Moje "ňadra" plná vody mi patřičně skákala, tloukla mě do žeber po straně:).. A tak jsem vlastně nečekaně došel k poznání, jak asi běhají přírodou obdařené ženy bez sportovní podprsenky.. Prostě přidržoval jsem si "ňadra" zezhora rukama..:)

Ale co.. cesta byla nádherná, už za Řeporyjemi vlastně nikde nikdo, nebál jsem se pustit neznámými cestičkami, nakonec po modré přes Kalinův mlýn na Černošice, pocitově dál, pak jsem se napojil po červené do Radotína, po cyklostezce do Hlubočep a Prokopákem hezky domů.. I s přidržováním ňader:), krásných 39+km a 4:04 kouzelný turistický čas.. [Myslím, že když jsem v restauraci v Radotíně doplňoval pohonné hmoty:) a ještě odbíhal ven se nadýchat čerstvého vzduchu, tak jsem také vytvořil jednu z místních hospodských legend:)].
Jjo...Výlety, výlety.. nad ty holt není!!:)

To v pondělí mě čekala návštěva u rodičů... ze zkušenosti jsem návštěvu dopředu ohodnotil, jako křížek:).. tedy "náročnou" až "kritickou" a chtěl si maličko před cestou zaběhat, ale (mrcha) Deri nechtěla.. není se co divit, pro psa v tomhle vedru někde běhat?? .. ale přeci jen, 5km jsme spolu proběhli, sedám do auta, alespoň maličko "nadopován", říkám si lepší mizerných 5km, než rezatým drátem do oka:).. Sedl do auta a vyrazil. Asi po 1/2 hodině cesty jsem zjistil, že jsem doma nechal nechal nejen peníze, ale i svoje doklady... Uklidňuju se, že mám s sebou aspoň papíry od auta, tak aspoň při případné kontrole nebudu vypadat, jako úplný lupič:). Ovšem u rodičů jsem zjistil, že doklady od auta sice mám, ale úplně od jiného než se kterým jedu:).

Cílem je neztratit radost, ani klid, protože když není ve mne, těžko ho někde budu hledat:). Po tradičních rodinných rituálech včetně kachny se zelím(!), [David promine:)] ... po různých šocích a nečekaných zvratech konečně odjíždím...říkám si, jak já tu cestu do Prahy ve zdraví přežiju? Ovšem, ovšem.. Zachraňují mě šťastná čísla!!! Odjíždím z města po silnici s příznačným číslem 34 (!)... Ano, ano... 34-Honza běží:).. takže hned odbočuji k jediné sjezdovce, co tu za městem máme, na parkovišti pod ní se u hospody převlékám do běžeckého (Never leave home without it!) a krátce po 3h začínám vybíhat sjezdovku.. sice ti lojzové posekali jen tzv. malou sjezdovku, tu velkou, která na ní navazuje nad tunelem.. tak už bohužel nechali tak..

Ta je "odříznutá" hustými bodláky, které jsou vyšší než já.. a tak těch výběhu bude holt víc..:) Pro pár hostů a mladý personál jsem po chvíli asi takové příjemné zpestření ospalého horkého odpoledne.. po půl hodině mi při mé jedné obrátce přinášejí v kelímku vodu s plátkem citrónu, jako pozornost podniku..Fakt potěší! [nakonec nechávám spropitné v dvojnásobku mé útraty, zasloužili si to..ta voda byla fakt milá:)] Sice se odmítají zapojit do vybíhání sjezdovky pod průhlednou záminkou, že v podniku není sprcha (jako "domorodec" vím, že za hospodou teče řeka:)...

Ale když si nakonec po hodince "kroužení" dávám jedno polotmavé nealko:) a v nirváně šťastně koukám do kopce,.. tak pochopitelně dostávám dotaz proč vlastně takhle blbnu? :) Se šťastným úsměvem dopíjím nealko pivo.. Vím, že nemá cenu nic vyprávět o touhách a radostech (staršího) běžce a tak používám svoji tradiční vše vysvětlující odpověď.. "Běžci mají veselejší život i lepší sex" :).. a odjíždím s tím, že jsem si udělal radost, potrénoval, setřepal ze sebe napětí a možná maličko přispěl k rozšíření běhu ve svém rodném městě:). Po příjezdu domů jsme ještě se sousedem Danem dali relativně svižně 13.5km a krásně tak završili doslova "rozběhany" den:).

Znovu jsem zjistil, že při hledání síly musím neustále hledat radost... Navíc jsem si znova uvědomil svoje kořeny.. Doprčic! Vždyť já nejsem stařík z nížin!!! Já jsem stařík z Vysočiny! A to zní hrdě.. To se bude na Leadvile sakra hodit..:)

Všemu zdar, našemu úsilí a ultra zvlášť! 12:)

Letní režim, aneb dovolená je když...

... když skončím náročný týden a hned chvíli po té už běžím po nábřeží směr Zbraslav:) [u Vyšehradu se spojím se známou televizní běžeckou hvězdou [Michalem (V.) V. z magazínu TEMPO.:)] a běžíme zkontrolovat inlinistky:) a vyběhnout si na Závist, která i se schodem u kapličky má 312m (!), dáme polívku a běžíme zpět..

... když jedu autem na 4 dny mimo, nemám oficiálně "povolené" běhání, ale přesto víc jak polovina mých věci jsou běžecké boty a hadry..:)

... když moje nejmilejší, jasné slunéčko už po příjezdu do Alp na mě chápavě koukne a dovolí mi před snídani "pobíhat" a já s nadšením a potichu vstávám před 6 hodinou a jako správný závislák si dávám svoji ranní 12:)...

... když spolu chodíme po kopečkách a pak mám možnost si to ještě jednou "proběhnout" sám..

... když nikde nikdo není a krajina kolem vypadá, jakoby ji nějaký obr vyrobil pro svoje děti na hraní a moje Slunéčko říká.."Honzi, schovej se, ať jsem tady úplně sama!":)

... když přesvědčím svoji nejmilejší a k hradu jdeme pěšky místo lanovkou, s tím, že za ušetřené peníze si dáme polévku a když půjdeme hned, tak ještě uvídíme představení místních sokolníků... abych se potom dozvěděl, že jsem ji "nutíl", aby šlapala za polévku (pro jistotu dodávám..do kopce) a ještě se potom dívala na cizí ptáky:)..

... když si poslední den při cestě domů ukopnu prostředníček na noze, tak k tomu pro jistotu přidám vlastní "operaci" nehtu na palci té samé nohy [v rámci hesla, když se jeden den nebude běhat, tak ať se léčí nehty komplexně:)]

... když hned po návratu běžím ráno do práce a přemýšlím, kde zase budu běhat nastavované kopce?? :) [tedy něco takového, kde můžu vyběhnout-seběhnout 11km z kopce v tahu v solidním převýšení.. to by se mi líbilo mít za barákem:)]

Léto budiž pochváleno! Slunci i slunéčku sláva! Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)

PS. Poprvé jsem jel podle navigace a paní Garmína byla taková klidná, i když jsem ji v (rozkopaném) centru Salcburku vůbec neposlouchal (nešlo to).. Bavilo mě poslouchat, jak říká naprosto klidně "Zatočte vlevo".. "Zatočte vlevo"... pak už (asi zoufale ale) stále klidně... "až to bude možné otočte do protisměru.."..

Dokážu si představit, že by měli namluvit taky nějaké "přirozené" navigační pokyny, například.. "Doleva, debile!!! Řekla jsem doleva!! Kam to jedeš? Která je levá? Co??? Já se na tebe vykašlu, otoč to, okamžitě to otoč!!!... Už ti nebudu nic říkat, vůbec mě neposloucháš!! Kam zas jedeš???".. :) .. Jjo, to by byla ta pravá komedie, ze života.. Musel jsem se celou dobu tomu smát.:)

Tak nám zrušili Pražský maratón, paní Milerová.... aneb bojuji s krizí:)

Ptali se jednou moudrého jogína, co vlastně dělá, když "to" nejde... A on velmi zkušeně odpověděl... Ano někdy to nejde:)....Kombinace šoků (organizace náročné akce pro zahraniční účastníky v rozsahu téměř 24/7), psychické, fyzické únavy způsobila, že já těžký zavislák jsem dva dny neběhal. Chápete to??? Dva dny.. Velký Běžící Stín už by zvedal varovně prst, protože "tři dny bez běhu, to už je špatná karma:)"... Odvrátil jsem to a naštěstí se zase vrátil k běhání a zase se pilně připravuji na Leadville, pochopitelně nedám svoji kůži lacino!:)..

Ale zpátky k té malé krizi. Myslím, že tím finálním hřebíčkem byla drobná zpráva od Davida, že maratón ve Stromovce, ano, ten skvělý maratón, který se začal běhat poprvé v roce 1963, kdy jsem se narodil:), ten maratón na který jsem se tolik těšil, ten na kterém jsem si chtěl zkusit ke svým 50 narozeninám získat čas začínající číslem 2.. .tak ten se letos nepoběží...:(


Ne, není válka, není krize, není výjimečný stav... Nic takového. Podle pořadatelů nebudou v čas opravené sprchy a záchodky v areálu... Přijde mi to strašná škoda, přerušit tradici Pražského maratónu, kvůli zázemí v kamené budově. Pro hodně lidí (včetně mě) naprosto jasný vrchol maratónské sezóny, přerušena tradice... [Pořád si myslím, že by se ten závod dal zorganizovat.. řada věci může být provizorních, závodníci by o tom předem věděli a počítali s tím..]


Ale co dělat? Kamarádi řeší jestli Kladno nebo Ostrava, nebo odjet do Drážďan či jinam do ciziny...Vy, co mě znáte, víte, že jsem už jednal, jako bych žil ve westernu.. Ve chvílích jako je tahle si beru pomyslnou zbraň a vracím se do vesnice -- stejně jako sedm statečných -- bojovat s přesilou:), asi i nesmyslně, ale bojovat, protože za tradice je třeba bojovat...

Pořád doufám, že se třeba stane zázrak, že organizátoři přehodnotí situaci... A když ne, třeba se najde pár lidí, kteří se rozhodnou si v původně plánovaném termínu prostě uběhnout maratón ve Stromovce.... Minimálně já to budu...:)... Původní termín i čas startu znám. Okruhy znám(e), místo občerstvovací stanice taky.. Start a cíl je jasný.. Není co řešit.. :)


Větší úctu k tradici by to chtělo... Ale tu mi obyčejní běžci určitě máme.. Já tam ten maratón běhat budu!:)


Maratónu zdar! Ultra zvlášť! 12:)
PS. Ještě na základě prvních komentářů pro úplnost dodavám, že si obecně vážím velmi všech organizátorů závodů.. Ale je mi líto, že právě organizátoři maratonu nechápou ten rozměr boje s krizí, nadšení a konzistence, nebo chcete-li nepřetržitosti a tradice. Pokud by to pojali s podobným oznámením, tak by velmi jistě přišli lidi, kterým by polní podmínky nevadily, kteří by svoji účast vzali jako podporu závodu, podporu tradice a ukázku, že se s horším zázemím dokáží popasovat. Jsme přeci maratónci, ne? :)

Hoši od Bobří řeky

Začalo to docela nevinně.. Snažili jsme se s Lubošem vymyslet nějaký společný proběhnutí.. Tak jsem navrhoval, že bychom se mohli maličko protáhnout po Prokopáku, třeba na závěr dát nastavované kopce, protože uprostřed trati-kopce je hospoda...:)...není co řešit..
Nakonec se to (jak jinak) zvrtlo..:)... Píše Luboš, že podle vzoru Stína, pořádá závod "Ve stínu bobra"..:), že budeme od 9-11 běhat po žluté na Závist, zajímavá pravidla, zní to dostatečně šíleně, že hned říkám, ano, ano:)... i když odpoledne mi začínají pracovní povinnosti, na něco takového se přeci neříká, ne..:) [později si opožděně připomínám rady své maminky a babičky.. o těch mých kamarádech, co mě přivedou akorát do průšvihu:)]

Přemýšlím... Na Závist.. No přeci nepojedu autem nebo dopravou... Pavel K. běhá závody tam a zpět.. tak já si na "závod" doběhnu...:) koukám do mapy, na Barandovský most, potom podle řeky, podběhnu ve Zbraslavi most závodu míru a jsem tam... Pro orientaci kliknu km, vychází cca 15, počítám plus minus 1.5h, poběžím s báglem, jenže.. nějak se to ráno zvrtlo, Deri mě nechtěla pustit a tak vybíhám asi o 10 minut později a po cestě si uvědomují, že jsem ve zmatku nechal doma věci na převlečení do tramvaje, abych mohl dojet do práce.. Taky trochu lépe počítám v hlavě km a říkám si, kdepak 15, to bude lehce pod 17km.. což by nevadilo, ale hrozí mi, že minu hromadný start (tříčlenné skupiny)..:)

Abych natrénoval další dovednosti a vyzkoušel záludnosti s pitím na trati, vzal jsem si s sebou dostatek vody jak na cestu, tak na výběhy do kopce, celkem 3 velké plné bidony... ale jak je vlastně batůžek prázdný tak mi můj bouřlivák zuřivě nadskakuje na zádech, tím spíš, že se snažím běžet o trochu rychleji, abych dohnal časový skluz...

Náhoda mi přeje.... s tím hopsajícím báglem doháním jednu běžkyni v prokopáku.. Říkám si super, pověsím se za ní a pak ji dole třeba předběhnu, dohnal jsem ji tak na 20 kroků a dívčina začíná zrychlovat.. od turistických 5:30 se postupně dostáváme na 4:30 na km... když ji na konci prokopáku dle plánu předbíhám, tak už běžíme skoro 4 minuty km a bouřlivák mě mlátí do zad, jako sedlák cepem do obilí:). Vysvětlují jí, že ji nehoním..:), že jen pospíchám dolů na Zbraslav a tak jsem se za ní kousek svezl... že doufám, že jsem ji moc nevyděsil, ale že to zrychlení má famózní.. Ještě tak km a mám rychlostní osobák:)...

Ale i tak... čas pádí neúprosně, ale to si najednou vůbec neuvědomuji...Za Barandovským mostem se začínám kochat sluncem vycházejícím z mlhavého oparu, prosvětleným ránem, zpěvem ptáků.. a najednou s podivem zjišťuju, že jsem daleko od řeky, na nějaké stezce mířící podle neznámé silnice dál a pryč:). Cyklisté mě naštěstí navigují zpět na populární A2 a tak se chvíli zase maličko soustředím na běh... Když ta míra mého soustředění dosáhla naprostého maxima, vidím na liduprázdné asfaltové stezce dvě mladé inlinistky. Usmívám se a zdravím. Na pozdrav mi odpovídají po svém,...zvedly svoje trička!:)

Tedy.. zbytek cesty přemýšlím... 1) je to tradiční pozdrav inlinistů (potom naprosto chápu bubovo nadšení a pravidelné tréninky s inliny.. :), 2) je to místně specifický pozdrav a potom nechápu Davida, proč běhá někde v Liberci a ne po nábřeží směrem ke Zbraslavi.:).. Tedy mezi námi, málem jsem i na rovné silnici upadl a pak že je běh bezpečný sport...:)

Dobíhám nakonec s menším zablouděním asi 17.5km , 4 minuty po 9 hodině, ale protože se zdržela prezentace závodníků, tak akorát, akorát se zaregistruji, rychle se pozdravím s oběma přítomnými členy modrého oddílu, popadnu nový bidon s vodou a můžeme vyrazit... Hromadné starty! Ó jak jsou nebezpečné, obzvlášť, když startují i borci s hůlkami...ale všechno jsem zvládnul bez útrap, zařadil se do vláčku hned za Pavla, který mi začal ukazovat cestu, protože jsem tvrdil, že podle nejasných propozic "nahoru po žluté" ... by někteří z nás mohli snadno zabloudit a přijít tak o pěkně umístění... Pavel kroutí hlavou, ale když ho u kapličky posílám napřed, se slovy trať už znám:), tak mi jen připomíná, že tohle byla přesně moje slova po prvním kole Šutru, těsně před tím, než jsem šílené zabloudil:)...

Pravda je, že na trase je pěkně živo, co chvíli se mihne některý ze tří závodníků směrem vzhůru, nebo dolů, myslím, že v dalších ročnících by pořadatelé měli uvážit vybudovat dvojkolejné úseky nebo získat dobrovolníky na řízení dopravy... Už jsme se blížili k jistému závěru, když mě Pavel oprávněné předběhl o kolo, čímž bylo jasné, že já vertikální km nedám, zatímco on ano. Ale budiž mu to přáno, zaslouží si to..:)

Celkově  to byl moc vydařený závod, modrý oddíl slavil velké úspěchy... po prvních místech ve speciálních kategoriích ("běžec", "turista s báglem" a "zájmový běžec (rybář s pruty)"). Ani v celkovém hodnocení jsme nevyšli na prázdno. Tady je potřeba vyzdvihnout především Pavlovo první místo, Lubošovo třetí místo bylo z říše snů, maličko to kazím já se svým předposledním místem, ale není každý den posvícení...:)

Ovšem co jsem ztratil na umístění, získal jsem na náladě, zážitcích a i závěrečných číslech.. No uznejte sami, co mi řekla moje Bludička (Garmin): Celkový čas běhu 3:23:32, celková délka: 26.66... Do překonání vertikálního km mi chybělo 48 (4x12) m..

Ano, negativisté by mohli říci... Zatímco Stín získal kozy, Pavel bobra, tak 12 utřel hubu:). Ale když se to vezme do důsledku, tak díky vystavené 1.ceně (viz obr.) jsem dneska viděl obojí!:)... A tak končím s olympijským heslem
"Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se"!:)

Běhu zdar, ultra zvlášť, ať žijí blázniví kamarádi. Gratulace držitelům trofejí!

12:)

YOLO, aneb jako pako:)... opakuji jako pako:)

YOLO .. you live only once.. [Žiješ jen jednou].. je asi jedno z nejoblíbenějších hesel amerických tenageru... a upřímně, má hodně do sebe... tedy, ne že bych v rámci tohoto hesla skákal na nějaké tenké šňůrce po hlavě z mrakodrapu, nebo že bych se opilý řítil ulicemi velkoměsta na červenou..:) ale přesto.. .

.. Přesto si uvědomují konečnost všech věci a jak je důležité si dělat radost často a cíleně.. A že v rámci "dělání si radosti" je nutné i něco přetrpět..:). Moje současná velká radost má jméno Leadville... Fakt, že jo:) a kvůli ní teď pobíhám, každou volnou chvilku, postupně nabírám km, nastavují kopce.. postupně a opatrně si zvyšují km... Protože, protože, až mě to tam "skřípne":) a že to určitě přijde..:), ...tak v té chvíli se budu snažit myslet na ty spousty naběhaných km, vydupaných skoro že země, na ty kolapsy na nábřeží, nedostatek času/vody, nastavované kopce...a hlavně na to, že jsem se vždy nějak zvednul, ať už obrazně nebo doslova a dokončil, doběhl...[zaplaťpánbůh!]

Nejlepším koloritem k tomu mému úpěnlivému snažení jsou hlášky sousedů nebo lidí, co potkávám po cestě.. V těch největších vedrech, když jsem běžel dvojsměrku a následně i maličko popoběhl s Deri při venčení.. mě čirou náhodou viděl (starší) soused -- vtipálek -- a povídá.... "Koukám, že se snažíš dostat infarkt.. Vydrž! Určitě se to to povede! " :)... Nejlepší je, když mě třeba někdo po ránu o víkendu vidí s Deri a s mým jasným Slunéčkem, pak s dětmi, potom následně samotného vybíhat/vracet se domů.. tak ty občasné poznámky jsou na úrovni Dikobrazu... "Vy pořád někde běháte" ... "teda u Vás bych nechtěl bydlet.. tam asi všichni musí povinné běhat, co? Jak na cvičáku..:)"... Moje Slunéčko bylo dokonce dotazováno, jestli není nějaká bývalá trenérka, nebo učitelka tělocviku :)... Dneska při očkování Deri, zase jiná paní doktorka obdivovala, jak je Deri svalnatá.. po pravdě říkám, že Deri naběhá v průměru 9-10km denně, ale že snese i štreky blízko 20km... Paní doktorka říká.. "to ale musíte být opatrný.. tahle malá plemena jsou neklidná a pro běhání vedle kola ne úplně vhodná...":)... povídám, že s tím musím souhlasit, protože já bych ji vedle kola nikdy nevenčil, stačí, když se mi (aspoň na začátku) furt plete pod nohama..:).. V tu chvíli zase na mě divně koukala paní doktorka.... Prostě úsilí.. úsilí je někdy opravdu usilovné:), řekl bych až na kraji patosu, kdy si člověk říká musíš, musíš.. a jindy se to z dramatu a tragédie zvrhne k naprosté komedii, kdy vidím "z venčí", jak se zoufale snažím... a jak je to vlastně směšné... v tu chvíli se tomu  směju s ostatními... ale pozor, nepřestávám..:)

Ovšem co miluju nejvíc, je že moje nejmilejší při tom všem [zmatcích, nedostatku času a faktu, že pořád někde "lítám":)] dokáže ještě vymyslet legraci.. Například v pondělí... Běžím tradiční dvojsměrku, než dobíhám, tak mi jeden z nejmenovaných domácích spoluběžců píše, jestli až doběhnu nedáme spolu krátkou (9km), že se mu nechce samotnému běžet.. Říkám, jasně, valím domů, sundám bágl, napiju a můžeme běžet..:)... Moje nejmilejší už měla vymyšlené, že až se budu po těch cca 39 rozdělených km a pracovním dní vracet domů, že se převlékne do běžeckého a řekne.. ale já bych taky chtěla ještě běhat:)... Jenže ona ví, že bych se zase jen napil, i kdybych byl unavenej (jakože ano), tak bych řekl, samozřejmě, s tebou já běhám moc rád... a šel bych na další okruh...:)

Jak si všichni kolem dělají různé radost [Malá ženská radost, aneb MAŽERA je opravdu důležitá součást života!], tak já, jako pravý odborník a specialista na dělání si radosti.. jsem si taky udělal pěknou mažeru.. Jak jsem zjistil při Horské výzvě, můj spoluběžec Pavel K. je grafik a mají firmu na dělání různých dresu a potisků funkčních trik.. A tak jsem si od Pavla nechal udělat design a "vytisknout" skvělou sadu multifunkčních šátků s motivem mých dvou číslic... Ano 12, kam se podíváš..:). Aspoň nemusím řešit, že mi přes kšilt teče pot do očí a mám opravdu svůj originální šátek.. který mi (v různých barvách) bude připomínat nejen moje "jedna-dvě", ale že celou dobu to moje úsilí vyjádřené stupnicí od 1 do 10 bylo vždy blízko k té 10.. na čísle 12:)...

Hezky proběhané léto, přeje 12:)!

Běhu zdar, ultra zvlášť!

Kdo by si nechtěl sáhnout v cíli na velké kozy? :)

... Rok se s rokem sešel a je to tu zas -- z mého pohledu nejzajímavější sobota na sledování on-line amerických ultra. Ano, sice se běží Western States 100 (a asi na to kouknu po očku, i když mi většina jmen nic moc neříká a ti, kterým budu držet palce znám přes Stína (Nick Clark, Hal Koerner).. ale nebude to WS 100, na co budu netrpělivě zírat:).

Budu sledovat místní "mistrovství" ve 24h závodě na 1 mílovém okruhu v Silvertonu se zatajeným dechem. Už nadmořská výška 9.318 stop (2.840m n.m.) působí impozantně. Převýšení +250 stop (77m), celkově 500 stop (154m) na každou míli -- to z toho v této výšce dělá velmi zajímavý závod s velkou výhodou místních.. a přespolních "šílenců"... (= Stín).

Pro zájemce, stránka závodu je zde.. Loňské výsledky jsou tady (Vyhrál Stín 83mil, druhý měl 80, třetí 75)...

Pro přátele čísel -- tohle je graf, jak ti první tři běhali rychle svoje mile během celého závodu.. Je vidět, že Stín (modře) běžel celou dobu a to zrychlení ke konci .. klobouk dolů..

Dám jsem potom odkaz na on-line kameru v cíli a na průběžně výsledky, nicméně se budu snažit je přidávat do komentářů...Pro dokreslení -- tenhle obrázek je z webu závodu jako oficiální upoutávka... Ano, pokud jste to nepoznali, červený vzadu s pirátským šátkem ... ano, to je Stín! :)...

Začíná se závodit v sobotu ve 4h odpoledne našeho času (8h ráno jejich), konec je v neděli opět ve 4h odpoledne..

Dík předem za podporu a vzkazy pro Stína (v komentářích, vyřídím, jak budu moci nejlépe)...Jsme domluveni, že Stín bude mít s sebou telefon a že uděláme i několik přímých "vstupů":), se mnou a případně s jeho D.. Předáme mu komentáře, pozdravy, zkusím třeba i něco nahrát:), abyste byli při tom!..

Myslím, že se bude tradičně (navzdory všem komplikacím v přípravě, nedostatku spánku, atd..) bojovat naplno! Myslím, že se bude prát o bednu a věřím, že i o vítězství.. Držte mu palce! Určitě do toho půjde naplno, bude závodit, taktizovat a třeba i půjde přes hranu -- přes kterou bych já určitě na ZG nebo v Leadville nikdy nešel.:)...

Důvod je prostý. Tady totiž (slovy Stína) jde o to, jestli v cíli na něj budou čekat velký nebo malý kozy [abych to vysvětlil, cena je laserem vyřezaná silueta nějakých kamzíků ... buď velká (1.místo) nebo malá (2. a 3. místo]... Jako správný kamarád přeju, ať si Stín v cíli sáhne na ty co největší kozy!:)

Budu držet palce.. Všemu zdar! ... Malejm i velkejm kozám zvlášť! 12:)

PS. Přidávám obrázky, co mi přišly od Vás poštou (díky Jano!, Diky Niko!)

Tak to jsou ty stojací "kozy" aneb mufloni a kamzíci:)

Stín z kopečka

Stín do kopečka

Soupeřka na trati:)

O hledání, bloudění a nalézání... aneb žiju asi v pohádce:)

Posledně sem si sice slíbil výrazněji omezit frekvenci svých zápisků, ale stejně to teď porušuji.. Hlavně proto, abych nezapomněl.. aby čas nezastřel moje pocity a prožitky.

V posledních týdnech je všechno takové -- mírně řečeno -- zmatené:), i já sám tak trochu (přeneseně i doslova) bloudím, hledám cestu, kudy kam, hledám své pevné body, svoji strategii na Leadville a sílu a motivaci do dalších dní...a určité světlo na konci tunelu:)..

V sobotu jsem se rozhodl, že po nutných pracích na zahradě, pletí, úklidu a potřebných drobných opravách v domě konečně vyběhnu ven, ale opačným směrem, co obvykle... Rozhodl jsem se běžet zadem přes motolský kopec na Bílou horu, proběhnout si Hvězdu, pak Ladronku, přes kopec dolů a Cibulkou domů.. Plus minus 15-25km, podle toho, jak budu bloudit. A že jsem bloudil úplně stejně jako tápu ve své přípravě, tak jsem se motal po cestách nad starými Stodůlkami a vymetal různé slepé uličky, až jsem nakonec šťastné (ve zdraví) a symbolicky proběhl hřbitovem a překročil Plzeňskou...:)

V začínajícím dešti jsem u Motola natrefil na boudu jednoho bezdomovce, která byla postavena hned u jedné pěkné cestičky vzhůru. Bohužel ji pečlivě střežil ostrý německý ovčák, který po mně rychle vystartoval. No, neváhal jsem ani chvilku a přes maliní a husté ostružiní jsem utíkal pryč, abych potom vyšlapával stejnou cestičku, po které už i moji "předchůdci" asi prchali ..:)...Pocity patrně hodně podobně těm, co mají otroci nebo trestanci na útěku... po chvíli mám nohy pomalované od trní a ostružiní a doufám, že se dostanu někam na trochu normální stezku...


Konečné! Úplná idyla.. cesta, která míří nahoru k vrcholu Motolského kopce. S úsměvem se klidně rozebíhám, když v tom se mi málem zastavilo srdce..Z pravé strany s řevem proti mně vyrazila terénní motorka, za ní druhá... Tak tak jsem stačil uskočit do bezpečí ostružiníků..:).. No to byly šoky. Ale zase aspoň vím, kudy určitě neběhat! Připadal jsem si jako klasik -- mistr slepých uliček, Jára Cimrman...:).


Pořád si říkám, že někdo nahoře mě má neskutečně rád.. Že nevím, čím jsem si to zasloužil, nicméně jsem za to moc vděčný.. Říkal jsem si, že bylo by dobré si nacvičit běhy v nějakých extrémnějších teplotách.. a ejhle, už jsem běhal dvojsměrku v místních teplotních rekordech... Následně začne pršet.. a to tak, že se potůčky v Prokopáku stávají divokými řekami, opouštějí svá koryta a je třeba přes ně brodit ... Tu si hned vzpomenu na Stínovo rady a popisy trati na Leadville..

Asi 1-2 kilaky po winfieldu je brod řeky (zadnej potok). Obvykle je voda do pasu a je lepší se přidržovat lana, neb to teče dost rychle. Loni bylo vody historický málo, tak těsně nad kolena. Trochu jsem si urousal přirození, ale šíleně rychle to oschne. Řeka je asi 25m široká. Je to
jediný mokrý místo na trati, teoreticky můžeš boty zout abys je zachoval suchý, ale na druhou stranu si myslím, že jestli dokážeš ťapat po Coloradu 30 hodin v kuse, tak by té nějaký mokrý kecky neměly příliš rozhodit. Než vylezeš na Hope Pass, budou suchý.


Na to jsem si vzpomněl hned v úterý po ránu.. celkem zima (tedy díky chladné vodě kolem vlastně provozují nechtěně vodní sporty!), pod viaduktem vody víc než jen po kolena, já promočený jako len.. ale nadšeně jsem to přebrodil.. s vidinou Leadville..:). Ježíšku, to je vymyvarna mozku!:)


Přes den v práci tak šílený zmatky, že jsem ani moc jsem nejedl ani nepil a tak když jsem v 16.30 na sebe nasoukal (ještě od rána mokrý) hadry a boty a vyrazil k domovu.. tak jsem si říkal, no ještě, že není horko, nepil jsem moc, ale měl bych to nějak zvládnout:)... Houbelec. Už na nábřeží mi hučelo v uších a viděl jsem dvojitě... a došlo mi..fakt, že jo..:)..v botelu Racek mě koupená kola a tatranka posunula zpět do normálního vidění světa a k benzínové pumpě, kde kyselé rybičky (!) zajistily, že jsem nejen doběhl domů, ale stačil doběhnout ještě před zavřením autoservisu a vyzvednout opravené autíčko..:)

Nevím, jak vy, ale myslím si, že je potřeba si uvědomovat, že jakkoliv všechny zážitky z posledních dní vypadají šíleně, vždy mají krásný a pozitivní konec.. jako v pohádce...

Neúprosnou matematickou logikou tedy usuji, že vlastně žiju v pohádce!!!

Ať se daří!

Pohádkám zdar! Našemu úsilí a ultra zvlášť! 12:)

PS. Podle všeho o víkendu Stín běží Silverton a tak si potom dovolím sem dát speciální stránku s odkazy na živou kameru, s prostorem pro podpůrné komentáře.. Stín slíbil pomoci telefonu i přímé "vstupy":) a tak snad technika dovolí a něco sem dám..

Máš pravdu .. předsedo.. :)

Tím že jsem napsal/přiznal si sám sobě, že nejsem začátečník.. jsem myslel hlavně to, že se dál nemůžu  schovávat za to, že "začínám".. za to, že jsem "lama" ..:)...Být "začátečník" je totiž krásné... Jakoby si dáváte v duchu malé cíle, spousta blbostí a chyb vám snadno projde... neboť je to všechno vedené počátečním nadšením... Nadšení ve mně sice stále je, blbosti (bohužel) také pořád dělám.. Ale nemůžu se schovávat za to, že jsem začátečník, ani v dlouhých bězích... Prostě tím svým přiznáním (především sobě) jsem chtěl docílit toho, že je už na čase se věcem postavit zpříma a jen za sebe.. nenechat se ani na závodech vodit za ruku, spoléhat se na jen sebe [i když pomoc a podpora druhých vždy potěší:)].. nedělat hloupé chyby.. soustředit se na závod.. běžet ho sám i když třeba po boku jiných a třeba i s pomocí jiných.. ale hlavně sám, protože je to můj závod..

Tím jsem si chtěl také říci, že nemůžu hledat jednoduchý recept na to, co dělat, co jist a jak se připravovat. Nemůžu jako podle xeroxu kopírovat přípravu a přístup jiných lidí... Možná jsem v minulých zápiscích přestřelil, možná to vyznělo i jinak než jsem myslel...jasně BS dokáže i běžet závod na pivo:), Pavel třeba nepije vůbec... já bych viděl sebe někde mezi..:)... Myslím, že se mi osvědčilo -- a ještě to vyzkouším -- po hodně dlouhých bězích hned po doběhu nepít pivo.. ale pozor.. po nějaké době si ho rozhodně dám (a ne jedno).. Jak správně říká BS pivo za nic nemůže..:)

Prostě v mezičase, kdy v hlavě a v nohách budu každým metrem skloňovat Leadville... v té době si musím  najít/upevnit svoji vlastní cestu, svůj přístup, svoji strategii.(a opravdu to dělám usilovně celou dobu).. Zatím to vypadá, že můj přístup nebude moc odlišný od toho co jsem dělal/páchal doposud, jen se musím lépe připravit na samotný závod, věci nastudovat, zažít.. dopředu prožít... Při dlouhých a náročnějších bězích zkusit rychle a třeba i za běhu jist, víc trénovat v horku...

Poslední a nejdůležitější zopakování...Za moje problémy na ZG rozhodně nemůže pivo. [Navíc jsem si ověřil, že to, co jsem si myslel, že na Silve bylo nealko a já ho "lemtal":) na stanicích.. byla 10 a prý jednou i 12..:)]... Za moje problémy na ZG může moje hloupost, neznalost, nedostatek přípravy a i (bohužel) nedostatek pokory -- nic jiného a nikdo jiný:)... Když jsem běžel svůj první maratón, kolikrát jsem si projížděl prstem mapu (a to Prahu znám), kolikrát jsem se snažil prožít, jak mi asi bude, jak to asi bude vypadat na trati... Viděl jsem (v duchu) mnohokrát cíl, zažil přeneseně pocity únavy i úlevy.. Při přípravě na ZG jsem tohle všechno nějak vypustil. Jako bych si myslel -- budu mít BS po svém boku, takže nemusím znát jména stanic, distanci a profil mezi nimi, cut-offs, nebudu si připravovat drop-bags.. neproběhl jsem si trať několikrát v duchu... Takže jsem byl potom naprosto nepřipravený, pokora a úcta k náročné trati chyběla, nebo díky neexistující teoreticko-taktické přípravě neměla šanci se dostavit :).


Tohle všechno je pravda a neříci to, nepřiznat si to otevřeně by byla ještě větší chyba... ZG udělal to nejlepší, co mohl, dal mi pár facek i maličko mě kopnul do zadku:). I když jsem si to v různých modifikacích napsal, nikdy asi ne úplně napřímo a dostatečně jasně, tak aby to nedávalo jiný výklad.

Myslím-věřím, že jsem se poučil. Doufám jen, že dostatečně:)...Proto teď pilně studují po večerech a volných chvílích manuál běžce na Leadville (zatím 2012), koukám do profilu, na mapy...snažím se vžít se do situace na trati, vzpomenout na úsek z Twin lakes do May Queen.. koupil jsem si vlastní sadu drop-bags (mám jich 10 stejných jako na obrázku), mám snad vymyšlený jídlo, které budu ještě různě zkoušet [včetně věcí, co jsou v US k dostání, jako třeba placky a toustový chleba..]... zatím je ještě čas přemýšlet a plánovat vhodné mezičasy, drop-outs mám napsaný u počítače, stejně tak vzdálenosti mezi stanicemi a jejich jména.. profil.. Budu se na to připravovat...

Myslím, že je na čase maličko citovat BS:

Priznam se, ze by mne mrzelo kdybys na May Queen vecer pred zavodem sedel jen o ovocnem caji, ale to samozrejme nase kamaradstvi nijak neohrozi. Spis si ale myslim, ze upinani se k nevyznamnym ritualum muze vyrazne ohrozit tvoje sance dokoncit ci dobre prodat co mas natrenovano, nemluve o tom, ze se z behani a zavodeni vytraci lehkost, jejiz symbolem je do urcite miry i gastronomicka bezstarostnost (byt v ramci mezi).

K tomu se nedá nic jiného říci než.. "Máš pravdu .. předsedo!" :).. Pivo za to rozhodně nemůže..!!!

Navíc náš tým se jmenuje, jak? IthinkBeer.com -- Budu se toho držet...

12:)

PS. A teď si zase dám s blogem na nějaký čas pokoj..:). Musím se připravovat.. Hola hola.. Leadville volá:)

TASS je zplnomocněn prohlásit..:)...

Dovolím si použít frázi, kterou jsem za svých dětských let slýchal hodně často a tehdy jsem ji pořádně nerozuměl:)... Komentovala totiž neuvěřitelně události a snažila se vysvětlit neuvěřitelně situace, kdy například poklidně orající traktor u sovětsko-čínské hranice byl napaden agresory.. Podle prohlášení TASSu traktor střelbu opětoval.. a se zajatci odlétl na blízkou základnu :)...

Tedy TASS je zplnomocněn prohlásit, že můj nejlepší kamarád a zároveň propagátor ultra, který mě nadchnul a získal pro ultra [koneckonců hodně lidí, co znám.. u nás v instituci získal i starší paní vratné pro pobíhání a cesty do práce.:)] -- "mýtická" postava známá jako Running Shadow, alias Běžící Stín.. tak ten se koncem srpna a začátkem září bude vyskytovat na našem území (!) určitě v období 30.8-8.9...a určitě se sejdeme na minimálně jedné běžecké hospodě, ale co víc.... Vyplnil jsem a zaplatil za nás registrace a poběžíme spolu Baroko. Můžeme se sejít ať už na trase maratónu, 1/2M nebo 10k, ale hlavně v cíli, protože všechny trasy končí ve stejném místě!!! Tedy 7.9 v Plasích... Je dost času, ale přesto to říkám dopředu, abyste mě potom nemlátili něčím po hlavě, že jsem všechno tajil...:)

U nás doma jsem přešel na letní pobíhací režim -- to znamená pravidelné pokusy o logistickou maturitu při akcích běhá (skoro) celá rodina, plánování venčících běhů a zase cest do práce -- díky zapojení ostatních členů rodiny má moje pobíhání neuvěřitelně skvělý sociální rozměr, ovšem je výrazně komplikovanější, protože chci zvyšovat km velmi postupně... Ale zatím to jde, tedy pardon.. běží!:).. Minulý týden se mi podařilo při pohodovém pobíhání docílit úrovně mezi 90-100, což by znamenalo, že tento týden při trošce rozumu bych se mohl pohybovat mezi 100-120.. to nemá chybu..:)

Ale co víc, zase jsem svoji nejmilejší manželce, jasnému slunéčku při našem výběhu mohl ukázat pídí-midi horskou ochutnávku v prokopáku a proběhnout se maličko kolem skal a místním trailem. Nemělo chybu... Sice už vím, že moje slunéčko patrně chápe, proč "mě to láká" :), ale hlavně mám velkou radost, že při našich společných akcích spokojeně pokyvuje hlavou...:).. Co víc, nedávno mě dostala, když jsem ji říkal pár čísel ze záznamu sporttesteru z Horské výzvy... Říkala, tolik kJ?? To je jako šest obrovských Lindt čokolád!... To abych taky začala běhat ultra!!! :)..:)

Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

Pomalu, ale furt...aneb jak jsem asi definitivně zblbnul..:)

Přišel čas, abych se přestal nazývat začátečníkem, (jak říká David a přestal tím demotivovat ty, kteří opravdu s během začínají) a abych se soustředil víc na to co chci dělat.. Tedy -- na svoje běhání...

Vím, že to zní hloupě, když chlápek v okamžiku své padesátky něčemu tak silně propadne, jako já běhání... Navíc ti ostatní (možná právem) říkají "Proboha proč???".. "Marnost nad marnost..." Ani kdybych se tomu tisíckrát lépe a víc věnoval, ani kdybych měl stokrát větší talent... tak stejně už nic "nedokážu"... tak proč to úsilí??

V posledních dnech jsem o tom víc přemýšlel.. Tedy proč?? Asi na to existuje stejná odpověď, jako když se ptáte horolezce, proč leze na ty hory???... No protože tam ty hory jsou!!!..:)... Protože ta výzva existuje, existuje sice jen v mé hlavě, ale možná právě tím je silnější a naléhavější...

Ať už to chci přiznat nebo ne ZG 50M byl zajímavý milník na mé běžecko-pobíhací pouti životem. Poznal jsem jak náročný běh v horách může být a dalo mi to neuvěřitelnou motivaci do dalších dní... Hlavně v tom, že se musím na ultra trail velmi důkladně připravit. Nejen ve své hlavě, ale i co se týče strategie, jídla, pití, celkové logistiky.. Najednou jsem totiž začal o všem víc přemýšlet.. Co jím před závodem, co budu jist/pít během něj a co potom.. Jak se budu připravovat..

Pavel mě správné upozornil -- při pohledu na ilustrační foto z večeře před ZG -- že tolik piva večer před závodem, může být pro mě taková malá běžecká sebevražda:), že vlastně spustí v mém těle inzulínové procesy a na tukové spalování vůbec nedojde, spálím rychle cukry a bude hotovo...:). A já velký příznivce piva a vína jsem si to vzal k srdci a omezil spotřebu alkoholu... a pár dní před závody (a po) najednou nepiju vůbec...

Zpětně si uvědomují, jak jsem běžel Silvu zodpovědně. Po ZG jsem omezil alkohol, před závodem a po něm ho vysadil úplně... A musím říci, že to bylo znát.. hodina zlepšení, rychlejší regenerace a cítím, že kdybych, kdybych.. :) :).... Tak se možná ještě mohu (když to vyjde) příští rok i zlepšit....:)...

Ale navzdory tomu, že se pilně snažím nebýt trouba ve stravování a v přípravě, držím se při svém pobíhání své radostně mantry... MUSÍ SE MI MOJE BĚHÁNÍ PŘINÁŠET RADOST..:).. A tak jsem ve středu večer vzal Deri, velké pákové nůžky na živý plot a vyrazil zase prostříhat cesty, cestičky i kozí stezky, po kterých s Deri běháme... protože deště a bujné rostoucí trnky a šípkové keře už zase bránily našemu běhání... Oproti minulým "stříháním" potkávám víc běžců:), většina se pobaveně usmívá, když vidí, jak stříhám a Deri mě "kontroluje":)...

Dostalo mě srovnání s bikery:)... Vlastně ve všech případech, co jsem je při prostřihávání prokopáckých stezek potkal byli šíleně upnutí na "rychlost"... Ani si neuvědomovali, že zrovna prostřihávám cestu i pro ně, jen tam byla skulinka, tak se do ní narvali:), bez ohledu na to, že mi to tím pádem trvalo výrazně déle, že jsem musel uskočit do kaluže..:)... David mi říkal, že má takové pozorování.. že triatlonisty zajímá primárně rychlost a teplota vody:) ... Pro podobné zážitky mám jednoduché vysvětlení. Je to ta "rychlost", po které můžeme zblbnout.. nevidět kvůli ní tu krajinu kolem...:)

Proto znovu vyhlašují LSD za svoji klíčovou a hlavní a zásadní přípravu na svoje běhy.. Protože v pomalém a dlouhém běhu je krása, pohoda a klid..

Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

To bylo dneska ale čumendo, co??? :)

Možná už jsem to několikrát říkal, ale opravdu věřím, že pokud je naše mysl otevřena novým podnětům, tak se člověk může seznámit s hodně zajímavými lidmi, získat skvěle kamarády a zažít neuvěřitelně zážitky.... Tak trochu jako hlavní hrdina knihy/filmu YES man, který souhlasí s věcmi, které na první pohled vypadají téměř šíleně, ale které nakonec vedou k hezkým zážitkům, novým kamarádstvím a prostě k větší pohodě, radosti a tak vůbec..:)

Minulý týden mi před Silvou volal PK, jestli bych se neuvolil dělat nevděčnou roli záložníka v civilu:), na 2.díl horské výzvy. Jeho parťák možná uvázne na horách v Turecku a jestli bych se s ním neproběhl... řekl jsem mu, ať se ozve po Silve, dopředu, že nic neslibují, že by to bylo opravdu rouhání:)...pokud to bude vypadat tak zle a opravdu nebude jiná volba, tak možná:).. Samozřejmě se ukázalo, že jiná volba není a když už je člověk jen ten jediný, který může pomoci.. tak v tom případě by pomoci měl :)...

Když už jsem se rozhodl podle stylu McQueena do toho jít po hlavě -- protože i skakání mezi kaktusy na začátku vypadá jako evidentně dobrej nápad:) -- tak jsem se snažil aspoň maličko si zaléčit nehet na palci, který vypadal celkem hrozivě... Plus jsem si šel přes týden jen 2x lehce zaběhat s Deri, abych vyklusal únavu po Silvě, přehodil věci v práci, vzal si na pátek dovolenou a vyrazili jsme... Pavel se ukázal stejně jako na netu, neskutečný pohodář, neuvěřitelně dobře připraveny na každou eventualitu...Prostě bývalý zkušený horolezec, který ví, že chyba se udělá jen jednou a už nikdy nejde napravit, ani zjistit v čem to bylo:).

Kdzž jsem si ve čtvrtek začal "chystat" palec na cestu:), tak jsem se dozvěděl, že je jasně vidět, že jsem skrytý masochista.. Ovšem je prý dobře, že s tou svoji úchylkou nechodím někam do erotických salónů, ale realizuji si to při pobíhání s kamarády.:).. Tak jsem usoudil, že na tom něco je a z podobného pohledu jsem si ohodnotil běhací kamarády.. Co myslíte? ...pochopitelně je většina z nich ve stejně kategorii..[="radostný masochista:)"]

Při finální zastávce na Zadově, jsem zjistil, že jsem (pochopitelně a tradičně) celou řadu věcí nechal doma, ovšem Pavel většinu měl buď všechno 2x, včetně karimatek nebo půjčil něco jiného.. Myslím, že pohled na moji přípravu musel být hodně veselý.. například jsem se původně snažil namazat paštiku na chleba pomoci víčka:)... Pavel okamžitě nabídl hned dva nože, následně ještě jeden s nužkami, dvě omotavaci náplastí na upevnění a zafixovaji palce.. Měl s sebou úplně všechno.

Před vyběhnutím přemýšlím o botách... Ač "masochista" -- přeci jen bych ten palec ještě rád používal -- proto jsem přemýšlel, které ze svých dvou párů bot si vezmu.. Větší, goretexové s trochu neohebným palcem, nebo menší propustné (trail attack) u kterých nakonec zůstalo... Pavel volil obdobně a tak aspoň jsem si říkal, že mezi námi zavládne další pohoda, protože si nebudeme moci ani vyčítat, ani závidět lepší/horší boty.. Domnívám se, že tohle byl také jeden z důležitých tmelících momentů našeho družstva:). Druhým byla schopnost zabloudit (což při občasných zmatcích ve značení vůbec nevyžadovalo mistra v bloudění mého formátu:). protoze plus mínus bloudili všichni... ale to nejdůležitějlsi bylo naše odhodlání si celou akci patřičně užít a žádné pitomosti, bloudění, krizičky si nevyčítat, oba totiž víme, že k podobným akcím patří.. no skoro stejně jako mladí k socialismu:)...

Myslím, že tradičně průběh závodu a vidění hlavního aktéra nechám vyprávět povolanějšímu, sám se snažím si stejně připomenout primárně svoje pocity.. Jako třeba, když jsem se před startem snažil být menší a ještě menší.. nikoliv jako básník, kvůli pokoře, ale abych se vešel pod deku, kterou se přikrývá Pavlův pes Sam..:).. Nebo, když jsme mnohokrát proběhli vodou, blátem a znova se ubezpečovali, že je vlastně dobře, že jsme si ty goretexy nevzali..:).. Tady se naše vnímání časem maličko liší... Zatímco já jsem asi po osmém potopení obou nohou až po kotníky do studené vody a bláta usoudil, že se na to nedá zvyknout:)... Pavel v ranních hodinách už prohlašoval příslušný akt za osvěžující koupel:). Inu, mám se ještě co učit ..:)

Neuvěřitelně jsem si to užil, samozřejme, jakmile jsme se začali trochu více kochat a sledovat ta "panoramata" :), tak jsme se vždy ztratili, nebo alespoň 0.5-1km naběhli. Ovšem, kdy se vám poštěstí, že si zaplatíte 73km a 7 dostanete k tomu naprosto zdarma??? :)

Řeknu tajemství. Věděl jsem, že to bude super už na samém začátku... Protože číselný součet mého čísla byl 12 (!), a tak není divu, že jsme doběhli naprosto famózním způsobem za (přesný) čas 12:11:00, i když Pavel původně navrhoval, že by bylo skvělé si už počkat na 12:12:12... No není to kamarád???

Bláznivostem v nás zdar!
Běhání a ultra zvlášť!
12:)

PS. Ale teď už opravdu žádné závody.... [i když tohle vlastně závod nebyl, že?.. Na pohodu.. na pohodu.. Jen jsme potom maličko pospíchali, abychom si v cíli mohli odpočinout:)...

Je tvoje červená stejná jako moje? :)

Spousta z nás si právě teď udělala radost nějakým tím delším závodem, případně ultra a mě zarazilo, jak často se musíme vzájemně porovnávat..."bylo to skvělý, ale v porovnání s tebou, s Pepou, Danem...s xxx...ty moje výkony nestojí za moc.." A to mě dostane. Všechno je přeci relativní a je to v hlavě.. Kdoví, jak já a moji kamarádi "vidíme červenou"..:), kdoví, jaké má kdo problémy, jak je prožívá a jak s nimi bojuje.. Někdy věci, co vypadají jednoduše mohou být složitější a naopak.. To video (http://www.youtube.com/watch?v=evQsOFQju08) či případně související věci stojí za zamyšlení..

Děkuji za hezké maily, komentáře, spoustu chvály a podpory... samozřejmě mě moc těší, i když opravdu tolik chvály škodí.. to abych si hned zase radši nadával, abych získal ztracenou duševní rovnováhu.:)... Ale zpátky k tomu různému prožívání a vnímání.. Věřím, že pořád rozumím úsilí začínajících... vždyť to není tak dávno, když jsem začal na stará kolena pobíhat:), navíc v ultra a pobíhání po kopečcích jsem opravdu začátečník..

Doteď vše vidím jasně...První maratón -- zrovna před 4 roky to bylo:). Závěrečné km jsem už prokládal chůzí, takový hodně upajdaný závěr, někdo by klidně řekl "ostuda" :).. a tak "pomalu" [4.20] :), atd.... ale bylo to NAOPAK! BYLO TO SUPER! Pořád si toho výsledku moc vážím a jsem na něj hrozně hrdý a každému to rád říkám... :)... Nedám si na svůj první maratón i na ten čas a zážitky sáhnout... Doteď jsem rád, že jsem to nevzdal a doběhl a začal delší štreky běhat pro radost... Proto se snažím se sám (a i kamarádům) bránit jakýmkoliv porovnáváním a srovnáváním... Proč si kazit radost a svoje zážitky??

Znova prožívám tu pravou a nefalšovanou po-závodní "kocovinu" :).... Ne, že bych to nějak přehnal s alkoholem, ale spíš jde o to rozkolísání emocí:)... Při Silvě jsem se radoval, že jsem měl na konci ještě dost sil zrychlit a běžet skoro naplno... pak jsem si ale uvědomil, že jsem to přehnal... vždyť já si určitým způsobem "zakládám" na tom, že "závodit" nechci moc často, že nejsem "závoďák", ... na tom stojí celé moje pobíhání .. a nakonec běžím v závěru ultra jako hasič k ohni... no to by mě piclo, takhle zblbnout:)...

Vážně jsem o tom přemýšlel a napevno jsem se rozhodnul, že před Leadville žádné jiné závody nepoběžím. Zbytečně by mě to pokoušelo. Musím se závody zacházet jako se vzácným kořením.. Zase to dostat zase pod kontrolu... Možná se proběhnu s dětmi jako podpora na společenských závodech, ale ani Zátopka ani Žebráckou, ani cokoliv jiného nepoběžím... Zbytečně by mě to tlačilo do "závodění", zbytečně bych se hnal a  asi i ztratil nějakou tu svoji radost:).... musím tu soutěživou část ve mně nechat delší dobu spát a odpočívat... a jen tak si šťastně a spokojeně naběhat svoje km.. zase se vrátit ke svému pobíhání, získat zase novou sílu... Abych si třeba mohl zkusit na podzimním maratónu ve Stromovce naplno závodit. :).

Cílem do dalších dní je proto uspat závoďáka a opět probudit tu "ženu" ve mně.. [pořád tvrdím, že jsem duší žena, že:)], protože, jak všude čtu.. budoucnost patří ženám (i v nás chlapech)... V různých studiích se ukazuje, že primárně soutěživo-agresivní mužský rozměr nepomáhá dlouhodobým záměrům a cílům...[pro zájemce viz například Athens' rules].

Proto odsouvám veškeré závodění a soutěživost na půlku srpna...
Pobíhání a pomalejším km zdar! Ultra a běžecké turistice zvlášť!

12:)

Někdo nahoře mě má rád... a někdo tady dole taky..[ťuk-ťuk] :)

Silva??
Tradiční předstartovní nervozita, připadám si jako ve filmu:). Až Bubovi legrácky mě vracejí do reality. Bubo mi totiž sahá na "prsa" u mého batůžku "Rychlonožky":).. Marně asi doufá, že "tam" po Jitce něco zbylo:)... Vidím se snad skoro se všemi známými, Je to tady jako rodinná sešlost.. Vedle Pavel, Petr, Libor, Radomír.. Jana.. Spousta lidí z Kladna [ty to mají snad jako otevřené oddílové mistrovství:)] snažím se usmívat na všechny strany, abych někoho neminul:)...

Jsem tradičně zmatenej, nevím, co na sebe -- boty, oblečení... Mám ale jen jediné tričko s krátkým rukávem, jediné s dlouhým a elasťáky ke kolenům.. Tak se mi hned lépe rozhoduje.. navíc hned navečer jsem ztratil spínací špendlíky a tak mi moje nejmilejší, jasné slunéčko, číslo přišilo napevno na kalhoty a bylo vymalováno...

Cesty mokré, rozbahněné, jak kdyby se české zemědělství rozhodlo zaměřit na pěstování rýže:)...

Co za boty? Narozdíl od svých kamarádů se rozhoduji (už doma), že nebudu měnit  boty.. Neumím to:). Ještě se tam zamotám a upadnu:). Koukám na svůj botník plný nových i starých bot... Loňské modré univerzálky Asics (měl měl jsem je tu minule).. Na mě koukají tuze smutně... Vědí, že už mají natočeno téměř 1.500km a že se se mnou loučí. Beru je zamýšleně do rukou a říkám si.. Doprčic! Tolik šťastných km jsem v nich naběhal. Tohle jim přeci nemůžu udělat!!! Ať to naše loučení je stylové a silné. Poběžím v nich, děj se co děj !! :)....

Na startu hlásí, že minimálně do 2-4 hodin by nemělo pršet [tak nějak mi to sliboval LL, tak budiž mu tedy dík a sláva:)]...Prostě o další důvod víc se snažit doběhnout co nejdříve. Neberu si proto ani bundu, i když mám takovou tu pidi-midi "héliovou" 100g stočenou v batůžku.. pro všechny případy.

Abych ze sebe nedělal zase úplného troubu, poučen ze ZG beru si s sebou 8ks solných tablet, zavázaných po dvou v igelitových sáčcích.. abych si udržel dostatek minerálů..(a vyzkoušel, co to se mnou dělá).

Než se stačím rozmyslet a rozkoukat je odstartováno. Všichni vyrazí .. no šíleně rychle. Myslím, že by příště neměli lidem z 1/2M dovolit, aby s námi startovali:)... Úplně mě to strhlo, ale vidina deště a vhodné počasí mi velí, co uběhneš teď, odpoledne, jako když najdeš... A tak běžím, co to dá, prvních 20--30 s průměrkou kolem 5:30.

Abych neudělal chybu s počítáním vedu si statistiku vůči 6min/km, nebo-li 10km za hodinu. To se dobře počítá, sleduji si, o kolik zpomaluji, jak se držím a můžu jednoduše i odhadovat nějaký cílový čas.

tradiční ultra dilemma... 90 nebo 103??

Ještě do 65 km držím pozitivní bilanci, jenže tam je již známý 13km okruh (90 tudy neběží, jen 103, které je vlastně 106:) ), na který navazuje křížová cesta [musím říci, že to fakt sedí!:)].. Cesta vede částečně oraništěm, přes šotolinu, ostrou rozbitou silnici, mokrou trávou, kopce a osmekane cesty, občerstvovačka jen s vodou (ale pozor! Vím to a v levém "ňadru" si nesu vodu s kolou:)!!)... tak tenhle úsek mě pochopitelně rozhodil, zpomalil a hned jsem získal manko asi 15minut. Jenže na stanici (77km) už na mě zase čeká moje nejmilejší, jasné, slunéčko..:). Povídá, běžíš hezky, ale moc to nezdržuj.. utíkej, utíkej...:)... No a tak se zase pozvolna "rodím" jako Fénix z popela. Kolem 80-82km se to začíná lámat...najednou zase začínám cítit sílu a i kopce částečně běžím..

Fotka z běhej (návrat z rýžového pole)

To bych nebyl já, kdybych nežertoval s obsluhou na stanicích, s domorodci.. i pokud to šlo se spoluběžci. Asi do 30-40km jsme se různě předbíhali s KJ, první ženou v celkovém pořadí, kterou si pamatuji z loňska.. Stejně jako letos vypadala svěže, jako když jen si vyběhla do supermarketu koupit nějakou drobnost... Když ji dobíhám do kopce, tak mi říká, jak má těžký nohy.. jak ji to nejde:).. Málem jsem se udusil smíchy. Tohle já miluju..taková ta běžecká "latina".. Z kopce se kolem mě mihne jako žíznivá čára:), jen tak tak, že ji stačím říci, jestli nezná ještě nějaký jiný pohádky.. třeba ta o červený Karkulce taky není vůbec špatná..:)

Ale vlastně většinu závodu běžím velmi disciplinovaně. Na stanicích se raději zdržím, jím a piju, dolévám si vodu/kolu/ionťák... Po cestě si opakuji do zblbnutí svoji běžeckou ultra matru.."Sleduj cestu, koukej kam šlapeš, hlídej si značky a drž frekvenci" :)... A jako magor si občas počítám, svoje jedna-dvě-jedna-dvě .. v kopcích to počítání vyměňuji za razantní variantu "raz-dva-raz-dva"..:)...

S přibývajícími km cítím, že je to opravdu skvělý.. Sice se mi zase dělá puchýř pod nehtem na palci [už je mi ho líto:)..že tam dlouho nevydrží].. začínám se zase vracet k 6:30/km a třeba i lépe... už v kopcích střídám chůzi a běh, ale z kopce a po rovinách běžím a zdá se mi, že lépe... nevím, kde se to bere, ale najednou cítím v sobě velkou sílu.. Nakonec kolem 85 km předbíhám KJ, jak jinak než v kopci.. kousek s ní jdu, ale pak vím, že musím běžet... Je to ve mně..

Když na poslední stanici zjišťuji, že do cíle to mám minimálně 4.8km a k magické hranici 11h mi chybí necelých 29 minut.. jsem nalomený...Co teď?? Ted už se asi nezvednu k tomu abych běžel pod 6 min/km... Ale v tom.. v tom to přišlo.. Proč ne???.. Proč to vzdávat??? Připadám si, jako správný bersek. Jdu do toho naplno.. Běžím totiž svoje finále... Určitě pod 5 minut/km některé úseky mám i za 4:31.. Před stadiónem zvolním, přeci nepřiběhnu do cíle uřícený, že jo? :)


A tak jsem o 1s minul magický čas, ale i tak děsná nádhera:

14. místo celkově, 2 místo (Muži C), čas 10:54:46.

O víc jak o hodinu lepší než loni...


 Co k tomu dodat?

-- Tradičně nádherný pocity, počasí jsem měl skvělý, už lepší to být nemohlo..Boty pravda nebyly úplně ideální do daných podmínek, ale fakt jsem si to užil. To loučení s nimi bylo jak z dávných časů.. rytířské až bohatýrské..:).

-- Nejlepší ze všeho byla moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko... Nejenže nám s Pavlem stačila dělat mobilní podporu na trase [teď když to píšu, tak si uvědomují, že možná.. možná to políbení za 77km bylo klíčové:)!] .. ale i "operace" mého palce, krátce po doběhu.. to nemělo chybu, stejně jako následný odvoz do Prahy!.. Takže velké díky patří zaslouženě jí...

-- Před pár dny běžel Stín svoji 50M a z jeho stručných zpráv soudím, že jsme z jednoho "vrhu". i když on je na vyšší úrovni "šílenství" .:). On o pár vteřin minul magický čas 13:13:13.. já si o vteřinu nechám ujít symetrii:). On si hloupě nechá udělat šílený puchýř.. Já si stejně jako loni nechám málem urvat nehet vlastním puchýřem...atd, atd..[medvědi u Kolína by si už dávno řekli.. a nejsme mi náhodou bráchové??:)]. Nicméně jeho dalším dovednostem.. jako třeba čůrat za běhu a běžet nemocnej ultra... k tomu se ani nepřibližuji, takže to vidím jen na vzdálený příbuzenstvo:)

-- Před závodem jsem chtěl si trochu zvednout nalomenou důvěru... Přeci jen můj kolaps na ZG psychické přípravě na Leadville moc nepřidá, že? :)... A tak jsem si chtěl dokázat, že umím běžet sám.. že umím najít sílu, když je to potřeba.. a že ..... že se s tím "dědkem" v sobě ještě umím trochu poprat..:)

A tak jsem si znova uvědomil a na vlastní kůži připomněl motivační vyprávění Stína v rádiu a jeho hlášky... Volně řečeno.. "Ultra nám dává možnost poznat naše odhodlání.... Dává nám to sílu do dalších dní... Ultra není o tom, jestli vyhráváme nebo prohráváme, ale o tom, že to nevzdáváme!"
 [Gratuluju Pavle, Libore, Radomíre, Jano... a hlavně ... Petře a Soňo!!!]


Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

Značkování :)

Běhání před Silvou má blátivý a mokrý přídech. Jak jsem se vrátil z cest, tak jsem musel ještě víc přizpůsobit svoje běhání úkolům, ale především rytmu rodiny a hlavně svoji Derivaci. Moje Deri, moje "tečna" byla v prvních dnech po mém návratu úplně celá říčná:), tedy ona chodí za mnou neustále.. no skoro .. skoro jako pejsek:)... ale teď to bylo o řád horší. Nedej bože, kdyby se někde objevil nějaký kufr, to by to s ní asi šlehlo:)...
A tak vlastně místo nějakého sofistikovaného postupného běhání pobíháme společně s Deri v údolí.. blátem, vodou, na osmekaných kopečkách, protože asi usoudila, že je to nejlepší příprava na Silvu, což se brzo ukáže...Ale trenér má vždy pravdu, tak raději nic neříkám..:).

Jenže běh s Deri získal nová úskalí... Jak už jsme dlouho "parťáci", tak Deri má potřebu nejen synchromizovat svoje tělesné potřeby s mými :) ale i se divně kouká, když já to taky tak nedělám ... (jeji pohled zatímco ona v parku usilovně tlačí:) jasně říká, tak zatlač taky, ať potom nezdržuješ) ... Ale co je nejhorší, ona má silnou potřebu "překrýt" i moje značky, když odbíhám ke stromku. To musím neustále popocházet a otáčet se přitom na všechny strany.. no..jako nějaký úchyl:).

Už se mi dvakrát podařilo, že jsem při podobném manévru natrefil na turistku. Po prvním trapasu, kdy jsem byl fakt za exhibicionistu:), jsem si připravil omluvu, kterou jsem obratem použil... "Promiňte, my to tady značkujeme:)"...Ovšem odpověď té druhé paní mě přesvědčila, že je potřeba vymyslet něco lepšího:).. Řekla jen.. "Aha..nový značky??..:).. A já myslela, že jdu po žlutý :)..."

No připadal jsem si jako Luis de Funes v závěru následující scénky.. "Tššššššš.. budeme je stříkat hadicí.!!!!.." :).



Trapasům a Silve zdar! Je naprosto jasný, že na Silvě žádní mimozemšťani nebudou. Zrezavěli by! :)

12:)

Klid je buď ve mně, nebo nikde:)

.. říkám si v posledních dnech skoro jako zaklínadlo...

 Vrátil jsem se z NY a ještě v neděli odpoledne se mi podařilo posekat zahradu a udělat pár drobnosti, ale to bylo tak všechno. Upadl jsem na postel do bezvědomí a spal :). Hned v pondělí spěchám do práce odhodlán se "prát" s hromadou úkolů, havárii a průšvihu, co se tak různé nakupí, zrovna když jsme pryč, že?:)...
 A jak tradičně dělám několik věci zároveň -- protože jsem pouze "duší" žena .. tak ten multitasking nezvládám..-- tak z toho pramení řada chyb.. Hned po ránu se mi podařilo skvělý uklepnuti..:). Z NY jsem vezl Ivě nějaké věci, co chtěla nakoupit.. neboť jsou tam o hodně levnější.. Abych na to nezapomněl, píšu ji hned po ránu do chatu..

 "Ivus...včera to bylo šíleně hektický, navíc mi nebylo dobře:)...ale řekni si, kdy se chceš zastavit pro ty svoje věci.." Jenže ten vzkaz posílám kolegovi! (co je v řádku pod Ivou...).

Kdybych to chtěl napsat mnohoznačně, tak se mi to takhle nepodaří :).. Dokážete si představit tu smršť dotazů, legrácky..[co a kdo je Ivus..a jaký jsem "bejk"..] Fakt mě to dostalo, opět jsem nechtěně v práci pobavil svoji osobou hromadu lidí:)...

 Ale Silva je za dveřmi a měl bych se asi bát/připravovat. Jenže nic takového se neděje. Tedy pokoru a obavy mám, je to 100km, ale spíš si říkám, že je to "závod" na který se těším, že si to chci užít, ať už mi to poběží jakkoliv.. Ted už stejně nic podstatného nenaběhám a tak pobíhám občas do práce, většinou po večerech s Deri, mezitím dávám do pořádku zahrádku, likviduji resty a těším se, že si zaběhám kolem Horní Stropnice.

 Silva.. Silva je hezká .. ale je to ženská!!! A hezké ženské umí být obzvlášť velké potvory, tak pozor na to.. :)!!! Moje mantra v těchto dnech je.. hlavně klid.. Nejhorší je smrt z rozděšeni... Klid si nosíme v sobě...

Myslím, že jsem to nejlépe otestoval při svém návratu, kdy jsem musel poslední část cesty letět v kožené bundě, pod kterou jsem neměl ani tričko.. a procházel jsem bezpečnostní kontrolou... Nejprve požadovali, abych sundal bundu. S ledovým klidem a bez vysvětlování jsem se začal svlékat, v zápětí už po mne nechtěli vůbec nic:)...

 Ať si naše pobíhání a život pěkně užíváme... 12:)

Objem ničím nenahradíš:)...

... je oblíbená hláska hrdých řidičů BMW a majitelů silných motorek :)... A svým způsobem se to stalo moji všeobjímající běžeckou (tréninkovou) mantrou :).

Jedna z mála zásad, co jsem přijal hned na začátku a co se snažím celou dobu dodržovat, je konzistence.. pomalý, udržitelný růst naběhaných km.. a když km objem z nějakého důvodů klesne, tak se snažím opatrně:).... [ale znáte to..:)] ... se dostat zase na dohled ke svým cílovým hodnotám... Protože neběhám žádné intervaly, žádné super-rychlé úseky a běhy, závodů se snažím mít co nejméně, je to jediná tréninková metoda, kterou praktikuji, tedy ještě společně s občasnými nastavovanými kopci ... [že si prostě ty svoje krátké kopečky vyběhnu a seběhnu několikrát za sebou, abych si vytvořil zdání, že běhám opravdu v kopcovitém terénu:)].

Jak už to bývá, vše je jako vlnobití, nahoru dolů, ode zdi ke zdi a udržet si v tom životním příboji povinností, zmatků a nečekaných změn nějaký pevný režim (a stálý objem) je asi stejně nemožné jako, aby náš pan prezident netrpěl pravidelnou virózou..:)

Ale vzdávat boj předčasně nemá smysl (ani si zase příliš vyskakovat, když se daří, protože vše se může jako mávnutím kouzelné hůlky změnit). Minulý týden, který začal beznadějně, neměl v sobě žádný dlouhý běh, přesto skončil na dosah 100km hranice... Tento týden jsem služebně v Novém Jorku, v neděli se vracím zpět a a tak se usilovně snažím si věci promyslet a naplánovat [včetně ranních běhů v Centrálním parku]. V pondělí -- den před odletem -- se mi podařil husarský kousek a k ranní jednosměrce se mi večer podařilo přidat nejen posekání a vypletí zahrady, ale i krásných večerních 13km s Deri. Maloval jsem si, že brzo ráno ještě místo venčení vyběhneme a do US budu odjíždět s dobrým pocitem a s řekněme 38-41km... Nakonec jsem byl rád za pondělních 28:)..

Vím, vím, je to asi šílená posedlost koukat se přitom všem úsilí na "tachometr" naběhaných km.. Mohlo by to vézt i ke stresu, když se nedaří..:). Slyšel jsem, že správní nadšení běžci a praví ultras si už většinou km ani nehlídají ani nepíšou, běhají podle pocitu a jak mohou... Natož aby je nejak posunovali...Díky své profesionální deformaci tohle ale nedokážu:). Aspoň, že se vůbec nekoukám na čas a nijak si nehlídám svoje "rekordy" na pravidelně běhaných trasách.. Nicméně si svoje km fakt poctivě hlídám.

 Mimo již zmíněnou statistickou úchylku:), to má i řadu dalších důvodů:
1) Jak různé střídám staré a nové boty, polní cesty a silnice, tak si potřebuji držet základní přehled, kolik mají které boty naběháno a jestli už dosáhly na můj běžecký ideál (tedy 1 km za 1 korunu) :)...

2) Věřím, že stabilní objem km a jeho udržení s případným postupným nárůstem řekněme ~10% maximálně... je moje nejlepší obrana proti nadšení, které ve mně je a proti případným zraněním, kterých se chci vyvarovat... Navíc ty km mi slouží jako určitá kotva, jako pevný bod...

3) Už loni jsem plošnou charitativní podporu sportovců na vozíku vyměnil za svoji kilometráž. Stejně jako Jana a její kamarádi/ky jsem přešel na "obrácený botní" systém.. :)... tedy 1Kč za každý svůj km.. Určitě o důvod víc k běhu a o důvod víc si poctivě hlídat svoje km..:)

Když jsem se nad tím zamyslel, tak tahle kilometrová rovnice mi dělá dobře... Sice je to taky trochu i úlitba bohům, kdy si možná skrytě "kupuji" jejich náklonnost a [vypočítavě???:)] věřím, že mám tím pádem větší šanci na běhání, protože můj každý extra km maličko pomůže:)...

No a taky jsem přemýšlel nad svoji přípravou na srpnové dobrodružství v Leadville... [ještě jednou moc díky za spoustu nápadů na různé závody a dokonce i nabídku na soukromou 24h.. hrozně mě to potěšilo]... A protože jsem v minulém týdnu měl nečekaně víc času na běhání, tak jsem si všechno pořádně rozmyslel... S Deri jsme po menší společně poradě:) jednohlasně odsouhlasili a prodloužili nás pravidelný věnčící okruh z 9 na 13km:)... A poprvé si říkám nahlas.. Po Silvě a před L. už nepoběžím žádný závod.. žádné experimenty... jen se budu o to pevněji držet své mantry, běhat pro radost, pro svoje pocity, co nejvíce km, co mi v dané chvíli časově a jinak vyjde.. bude to pro mě úplně nejlepší.. na delším tréninku vyzkouším jídlo.. nic speciálního... prostě běhal jsem tak vždycky.. km pro radost a radost z km...a tak to nebudu měnit!!! :)

Držte mi palce!

Běhu zdar, ultra zvlášť!!! 12:)

PS. A co vy, sledujete si km, rekordy, běháte podle pevného plánu.. jste zavodaci? ... nebo jste na druhé straně a běháte jen podle pocitu, pro radost... prostě už nic takového nechcete nebo nepotřebujete?
PPS. Zatím jsem i v NY ubránil běhání... když se dalo, tak běhám..Zážitků mraky, snad si i něco zapíšu..:)

Sinus je naše funkce... :)

Malé odbočení pro nematfyzaky a nematematiky... Sinus je periodická (opakující se) funkce, která se mění neustále nahoru, dolů a osciluje tak mezi svými minimy a maximy..:)...

Co jsem im chtěl říci, že doba je pochopitelně děsně dynamická.. ještě v pátek minulý týden bych si úplně zoufal... S během to vypadalo špatně, byl jsem před cestou do Stockholmu a běžecký to vypadalo, že snad vyběhnu až na Silvě:).. takové malé zoufalství.. asi to znáte..:). V práci zavalen nepříjemnými úkoly, přes velké úsilí se nedaří věci dokončovat, doma taky spousta nedodělků, zahrada... k tomu se pořád objevují další úkoly nebo se jednoduše "nedaří":) ... až by člověk propadal málem zoufalství.. Místo abych běhal a připravil se na Silvu, tak to vypadá, že další dva týdny budou skoro bez běhu.. No to je zoufalství největší:).

Ale v těch skoro nejtěžších chvílích jsem si uvědomil [s potěšením i hrůzou:)], že se mám vlastně děsně dobře.. že ty moje boje jsou úplně jednoduché.. nemám malé děti, mám dobrou práci.. netrpím nedostatkem..mám se dobře.. nic mě netrápí [ťuk-ťuk].. jsou to svým způsobem prkotiny.. prostě nic, co by se nedalo překonat... Že je třeba vydržet..

Najednou.. možná pod vlivem permanentně dělaných "dobrých skutků" [to ty Rychlé šípy z dětství:)] :), možná i pod vlivem toho, že sinusovka jednoduše dostoupila svého vrcholu:)... najednou se věci začaly v dobře obracet...A nacházím sílu..

Rozhodl jsem se, že stihnu těsně před odletem so Stockholmu si jít s Deri zaběhat...A stihl jsem to! [Tedy o chlup, ale stihl!!!:)] ve Stockholmu to bylo skvěle a taky jsem nakonec běhal kolem jezera a moře se skvělým spoluběžcem:).. po návratu, světě div se, znovu na trati s Deri.. Pondělí a úterý vypadaly úplně beznadějně, ale .... v úterý jsem najednou vyřešil neřešitelné dva pracovní problémy, co na mě seděly šíleně dlouho (alespoň pro teď), plus jsem vyřídil neuvěřitelně korespondence a jiných povinnosti.. A najednou jsem měl pro změnu pocit, že se všechno daří:)... přitom stačilo tak málo.. Ten bod "zvratu" prostě miluju.. Jednu chvíli to vypadá skoro beznadějně, ale najednou.. hup a výhra je v kapse..:)

Takže díky neskutečnému závěru minulého týdne to nakonec dopadlo celkem slušně.. 55.5k má upřímně za těchto okolností pro mě hodnotu určitě dvojnásobnou, odjíždím do Vídně s 28km, což je lepší než rezatým drátem do oka:), ale hlavně s nadšením do dalších dní.. Ve čtvrtek mi moje nejmilejší povídá, že i když jsem slíbil, že na společných výletech nebudu běhat:)...že mohu. a tak kolem 19.30 rychle na sebe natahují běžecké (ano, mám ho s sebou, co kdyby náhodou:), protože štěstí přeci přeje připraveným..:).. a do 21 hodin stihnu kouzelných 16k podle kanálu až k Dunaji a ještě kousek.. S vidinou, že to ráno a třeba zítra večer ještě prošlapu znovu..

Pro úplnost.. zrušil jsem svoji účast na nedělním maratónu a místo toho jsem M ve svých plánech nahradil dlouhým během, neplánuji ho nikam jinam než na směrem na Karlštejn, který má pro mě sílu téměř magickou..

Moje nejmilejší to celé zhodnotila slovy, že jsem (malinko) "posedlej" :), ale řekla to tak hezky, mile.. až mi to připomnělo slova moji staré (a životem zkoušené) pratety.. Která (rybářské) úlety mého prastrýce hodnotila slovy.. "No Hanzi, on je prostě tím posedlej... Je to s ním šílený.. Ale zase, chlap, který není něčím posedlej nestojí za nic!" :).."

Takže naším závislostem a posedlostem zdar! Ultra zvlášť! 12:)